Dvě strany - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dopis.

04.03.2012 (16:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 299×

Další část - opět nepřepisovaná.

Udiveně stáli na místě a dívali se za Jamiem mizejícím na vršku schodiště. Violette nechápala, proč Joss tak náhle vybuchl. Předtím to zvládal... A když jsem ho dostala sem, chtěla jsem mu říct, co se stalo, ale on chtěl jít spát. Mohl se mě zeptat na cokoliv. Řekla bych mu to. Slíbila jsem mu to přeci! A řekla bych mu to i teď... ale on se naštval a odešel.

Scott pobaveně povytáh obočí.

„Co se mu stalo?“ prohodil směrem k ní.

Violette se zamračila.

„Myslím, že za ním půjdu. Asi bude chtít pár odpovědí. Slíbila jsem mu to.“

„Šel za ním Jamie, teď nic nezmůžeš,“ zastavil ji. „Jamie mu může povědět pravdu stejně dobře jako ty. Až na pár situací ze včerejška, u kterých nebyl, ale o tom mu přeci můžeš říct i později, ne?“

Povzdechla si.

„Možná máš pravdu. Ale stejně... asi bych měla jít. Byla jsem to já, kdo mu obrátil život vzhůru nohama. Ne Jamie. A... chtěla bych mu to říct já.“

Scott jí položil ruku na rameno.

„Myslím, že teď pro něj bude lepší promluvit si s klukem. Jamie mu bude v některých věcech rozumět víc než ty. Může mu teď pomoct víc než ty, ano? Třeba je Josselien jen rozladěný kvůli své schopnosti. Občas to tak bývá, když se začně projevovat. Zažil jsem už spoustu takových případů,“ zasmál se. „A všechny to do pár dní přešlo. Víš už, jakou má schopnost? Je léčitel?“ zajímal se.

Pokrčila rameny. „Nevím. Ani on to neví, jak jsi slyšel. Jeho schopnost se zatím asi neměla jak projevit, no. Zjistíme to, až se vrátí jeho matka. Bude to jistější, než kdybys to zkoušel ty,“ obrátila přemýšlivý pohled na špičky svých tenisek. Chtěla bych mu pomoct. Vím, že Jamie je v tomhle lepší. Ta jeho neustále dobrá nálada... je k tomu perfektní. Ale přesto bych mu chtěla pomoct i já... když mně nikdo nepomohl.

„Violette,“ obrátil ji k sobě a objal ji. „Teď pro něj vážně nic udělat nemůžeš. Ale když chvíli počkáš, něco se najde. Ano? Teď je to ale jenom na Jamiem. Noták, Violko, co takhle si dát další přátelský zápas?“ šťouchl ji do boku a z pouzdra u pasu vytáhl dlouhou úzkou dýku.

Pousmála se. Občas se choval jako puberťák, i když pubertu měl už víc jak dvacet let za sebou. „Tak jo.“

(...)

Bylo příjemné nechat po sobě stékat teplou vodu. Špatné pocity odplouvaly pryč, stejně jako myšlenky na vše, co se mu za ten jeden nešťastný den přihodilo. Nepřemýšlel. Jediné, na co se dokázal soustředit, byly hřejivé pramínky razící si cestu po jeho kůži.

Neměl sebemenší ponětí o čase, nevěděl, jak dlouho už tam tak bez hnutí stojí, a bylo mu to jedno. Uklidňovalo jej to. Postupně si však začal uvědomovat, že bude muset vylézt ven. A nechtělo se mu. Oddaloval to, jak dlouho jen mohl, ale nakonec s nelibostí otočil kohoutkem a voda téci přestala.

Smutně svěsil ramena a opustil sprchový kout. Osušil se bílým ručníkem a ovázal si ho kolem pasu, oblečení totiž zapomněl v pokoji.

Jamie už byl dávno pryč. Joss se s ním rozloučil, načež mu bylo se smíchem ukázáno, kudy se dostane do svého pokoje, a vysvětleno, že kdyby něco potřeboval, může kdykoliv přijít.

Byl to sympatický kluk, jako jeho sestra stále sršel dobrou náladou, a jak si Joss všiml, měl stejně jako on rád hry a knihy. Ale nemohl mu věřit, jak si začal uvědomovat. Přestože doufal, že se právě nachází na té správné straně a že by si spolu mohli rozumět.

Sedl si na postel a před sebe položil velký prostorný batoh určený na cestovaní, ve kterém se ihned začal přehrabovat. Postupně vyndal svůj nový notebook, čtyři Pratchettovi knížky, peněženku s doklady a jeho veškerými úsporami, mobil, mp3ku, flashdisk, bloček a penál plný propisek. Víc toho neměl. Řekla mu, aby si bral jen to nejdůležitější.

Pozoroval malou kupičku, která teď představovala všechen jeho majetek, a vzpomínal na poličky plné knížek a počítačových her, jež tam musel nechat. Začala se ho zmocňovat deprese. Vlastnil spoustu knížek. Byl to jeho koníček – sbírání knih, které ho zaujaly.

Věci pomalu a neochotně vrátil zpět do batohu a zvedl ze země své jediné oblečení. Něco z něj vypadlo. Shýbl se a vzal to do ruky. Byla to tlustá nažloutlá obálka bez jakéhokoliv podpisu nebo jména, komu má být určena.

Zmateně nakrčil obočí. Nechápal, proč mu někdo dal do oblečení obálku. A byla vůbec pro něj? Nedostala se k němu omylem? Jediný způsob, jak to mohl zjistit, byl rozdělat ji. A to udělat nechtěl. Odhodil ji na postel a oblékl se. Půjde se nejprve zeptat, jestli to není někoho jiného.

I když... kdo by to mohl omylem nechat v mém prádle? napadlo ho. Že by mi to tu někdo takhle... nechal, protože mi to nechtěl předat osobně? naklonil hlavu zamyšleně na stranu. Zvědavost byla silnější.

Opatrně ji roztrh a vyndal ven obsah – menší bílá obálka a kus přeloženého papíru. Nervózně se kousl do rtu. Jestli si to přečtu a nebude to pro mě, co s tím mám pak dělat? Klidně by to mohlo být něco... hodně bůležitýho, přemýšlel. Pak ale papír rozložil a přelétl text pohledem. Byla to krátká zpráva napsaná úhledným čitelným psacím písmem.

Zavřel oči, víčka k sobě pevně přimkl. Nejspíš bych neměl. Ne, fakt bych neměl.

A pak začal číct. Text byl anglicky.

Těší mě, Josseliene Lairiale.

Nejprve se vyděsil, ale potom si oddechl. Příjmení jeho... matky teď bylo očividně už i jeho.

Pokud teď nejsi sám, papír i zbytek schovej a odejdi ode všech lidí, nejlépe někam, kde by Tě nikdo nehledal. Pokud sám jsi, nechoď za nikým, dokud toto nedočteš. Nejsou to rady, ale rozkazy. Máme Tvé rodiče. A pokud to někomu řekneš, zemřou.

Joss vyděšeně polkl. Zadoufal, že je to jen legrace, že bude na konci dopisu stát: Apríl!

Jsi velice bystrý a chytrý chlapec, když se Ti již dvakrát podařilo nám utéci, přestože jednou Ti pomáhala ta malá odporná bojovnice, a proto si myslím, že pochopíš, co po tobě chceme. Je to jednoduché. V menší obálce máš nové doklady na jméno Lucas Brian a přesně tisíc amerických dolarů, což by Ti na cestu mělo stačit.

Otevřel bílou obálku a prohlédl si její obsah. Občanský průkaz, pas a svazek bankovek. Tohle jako žert nevypadalo. Na fotkách byl skutečně on, ale nic jiného se neshodovalo. Datum narození, jméno, rodné číslo, státní občanství, všechno bylo jiné.

Kup si letenku do New Yorku, vem si s sebou pouze tašku s doklady a penězi, nic jiného! Na letišti v New Yorku na Tebe bude čekat průvodkyně. Poznáš ji. Jdi s ní.

Musím Tě ale upozornit na pár věcí. Pokud nedorazíš do dvou týdnů, Tvoji rodiče zemřou. Pokud se to někdo dozví, Tvoji rodiče zemřou. Pokud se pokusíš utéct, Tvoji rodiče zemřou. Přijdeš sám, jinak Tvoji rodiče zemřou.

Doufám, že se brzy shledáme. Těšíme se na tebe.

Ti Druzí

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování