OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dragonheart - 9. kapitola

29.08.2011 (12:00) • Scarlette • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1061×

Když jsme se probudily, Tess opět nebyla v pokoji, stejné to bylo i u snídaně. Ukázala se až na rozlehlé, zelené školní zahradě, kde měli jít všichni prváci, místo první hodiny.

„Kde jsi zase byla?“ zeptala se jí podezřívavě Harmony, když se u nás náhle objevila.

„Šla jsem dříve na snídani a pak za bráchou.“ Ovšem, její starší bratr, chodí do druhého ročníku a jsou si velmi podobní. Všechny jsme se na sebe významně podívaly. Se Siou jsme musely jít k naší třídní profesorce, takže sledování zůstalo na Tiffany, Harmony a Grace.

„Dnes váš čeká významný den, půjde se poprvé podívat na draky. Kdo ví, možná si někoho z vás některý vybere, jako svého jezdce,“ řekla nadšeně. „Například, potomci tří nejmocnějších mágů, jsou vybráni jako dračí jezdci vždy v prvním ročníků.“ Nenápadně na mě pohlédla. Sia do mě šťouchla loktem a usmála se.

„Tak nebudeme ztrácet čas, přece jen nám zaberou draci dlouhý čas! Paní ředitelka už jde, takže se seřaďte a pokračujte k zadní bráně,“ poručila. Vydali jsme se k velké bráně, která vedla do lesa. Šli jsme hustým lesem, ve kterém byla vyšlapána pěšinka. Cítila jsem se trochu nesvá, ale bylo tady plno dalších lidí, takže to nebylo tak hrozné.

„Maggi, pojď sem dítě, paní ředitelka by si s tebou ráda promluvila,“ zavolala zezadu profesorka Hakenová. Povzdechla jsem si a zastavila jsem se, počkala jsem, až mě dohoní.

„Ráda tě poznávám, Maggi,“ řekla žena, která na sobě měla obvyklý, černý ředitelský plášť, s červeným lemováním. „Maggi, vím, že jsi rozrušena s toho, co tvá matka udělala, ale na některé své předky můžeš být právoplatně hrdá! Víš, měla bys vědět, že pouze ta krev, která Dračí amulet stvořila, s ním může jakkoliv manipulovat. Takže, jestli-že tvá matka, Dorothe O´Connel dala amulet Shakenovi, pouze ty, Maggi O´Connel ho můžeš získat zpět. Tvá matka musela opustit Irsko i vše co tady získala a vybudovala. Pokud Dračí amulet dokážeš získat zpět, získáš i veškeré dědictví O´Connelů. Ovšem, pokud ho nezískáš, čeká tě to stejné co tvou matku,“ zašeptala. „Takhle to tady chodí, vše se dědí z generace na generaci, to špatné, i to dobré,“ dodala. Měla jsem z toho všeho strach. V podstatě, mě sem pozvali jen proto, abych získala zpět Dračí amulet. Za chyby se musí platit.

„Ale proč ho nemůže získat zpět má matka?“ zeptala jsem se.

„Snaží se o to. Pořád někde jezdí, ale máme tušení, že se Dračí amulet ukrývá někde v Irsku, zde však ona nesmí. Navíc, její drak je teď volný a nesmí se k ní vrátit a její Magicos jí byl odebrán,“ odpověděla mi.

„Co je to Magicos?“ udivila jsem se.

„Je to takový šperk, který má většinou tvar draka. Zvětšuje tvé myšlenky a zároveň je převádí do reálu, díky tomu můžeme kouzlit. Zítra ho budete na hodně magie vyrábět,“ mrkla na mě. Takže to je ten přívěšek, který měl Catan. Došli jsme na velkou, kulatou louku. Žáci se postavili podél lesa do půlkruhu a ředitelka si stoupla doprostřed.

„Míli, noví žáci, dnes může být pro mnohé velký den. Mnozí z vás, dnes poprvé uvidí draka a hodně z vás, si ho nejspíš získají. Pamatujte, že si navzájem musíte padnout do oka. Proto si všímejte všech draků, oni si vás určitě všimnou. Můžete chodit všude, kde vás nohy zanesou. V této oblasti, blízko školy, se nachází mnoho draků, i mláďat. Hodně štěstí,“ usmála se ředitelka.

„Tady jsi! Co ti chtěla ředitelka?“ křikla na mě Sia. Leknutím jsem uskočila.

„Příště mě nelekej. Pojď, nikdo to nesmí slyšet,“ zatáhla jsem ji do lesa, který vedl ke skalnaté hoře. Je tady snad dvě stě prváků, snad nás nikde Tiffany, Harmony a Grace nezahlédnou. Po chvíli jsme vyšly na malou mýtinku, která byla obklíčená lesem. Sedly jsme si na zem.

„Tady nás už snad nikdo neuslyší. Takže, prakticky mi ředitelka řekla jen to, že jediný člověk, který může přinést Dračí amulet zpět, jsem já.“ Sia se na mě vystrašeně podívala.

„Jdu do toho s tebou! Je to sice nebezpečné, ale zabil mou matku a já udělám vše pro to, aby za to nesl následky,“ řekla. Chvíli jsem se zamyslela.

„Fajn, najdeme ho, zničíme a vezmeme Dračí amulet,“ přikázala jsem.

„Jo, musíme vymyslet, jak ho najdeme, nebude to…“ Něco nad námi proletělo a přistálo na druhém konci mýtiny. Byl to drak. Byl vysoký asi tři metry a dlouhý nejmíň pět metrů. Byl celý tmavě červený, jen břicho a vnitřní stranu křídel měl oranžové.  Zadívala jsem se do jeho žlutých očí. Navzájem jsme se hypnotizovali a já se cítila tak klidná a uvolněná, jako snad nikdy. V tu chvíli jsem byla schopná všeho. Drak ke mně přisunul hlavu na dlouhém krku a začal mě očuchávat. Pomalu jsem se k němu přiblížila a pohladila ho mezi očima, ale stále jsem se mu dívala do očí. Byl tak nádherný. Najednou začal měnit barvu, možná se mi to zdálo, ale místo oranžové měl žlutou a místo červené oranžovou. Bylo to kouzelné.

„Maggi, ona si tě vybrala. Chce tě za svého jezdce.“ Ty slova mi přivolaly nevídaný pocit štěstí. Usmála jsem se a věděla, že ona se směje taky a je tak šťastná jako já. Našly jsme se.

„Jak víš, že je to ona?“ zeptala jsem se Siy.

„No, holky mají světle zelené až žluté oči. Kluci modré až fialové. Četla jsem to.“ Asi si taky budu muset něco přečíst, abych se o těch úžasných tvorech dozvěděla více.

„Měla bys ji nějak pojmenovat,“ řekla Sia.

„Jo, mohla. Jak se jmenovala Arthurova sestra?“ zeptala jsem se.

„Alice O´Connel,“ odpověděla.

„Hm, tak se budeš jmenovat… Alishine,“ pojmenovala jsem draka. Cítila jsem, jak se Alishine vnitřně pousmála. Nejspíš byla ráda, že se jmenuje po Alici O´Connel, jestli ví, kdo byla. Větve v lese zapraskaly a Alishine se vystrašila. Roztáhla svá mohutná křídla a odlétla za vysokou skálu. Byly jsme od sebe jen pár vteřin, ale už teď mi po ní bylo smutno.

„Tady jste! Hledaly jsme vás snad po celém lese! Počkat, Maggi, proč jsi tak smutná?“ Tiffany vylezla z lesa spolu s Harmony a Grace.

„Získala si draka, ale ten se lekl, když jste přicházely, tak uletěl,“ odpověděla Sia.

„Och, tak to blahopřeji, ale teď je tady něco důležitějšího. V lese jsme viděly Tess, hádej, s kým tam byla. Ano, s těmi v kápích,“ řekla Tiffany.

„A mluvili o Dračím amuletu. Víte, Sio a Maggi, máme podezření, že má něco s upíry. Byli tam ti stejní muži jako včera, myslíme si, že ten co je pořád uprostřed, je Shakenův syn, Thyos,“ řekla Harmony.

„A o čem přesně spolu mluvili?“ zeptala se Sia.

„Slyšely jsme jen pár slov, ale zřetelně jsme slyšely, jak jí Thyos říkal, že jestli neudělá co má, její rodiče krutě zaplatí za neposlušnost své dcery. Nic víc jsme neslyšely, bály jsme se jít blíž, vždyť víš, že upíři mají silně vyvinutý sluch,“ poučila mě Grace. Projel mnou strach.

„On jí vyhrožuje, pro to je taková divná. Musíme zjistit, co jí chce, ale Tess o tom nesmí vědět!“ řekla jsem. Všechny přikývly. Nevěděly jsme, co říct.

„Jo a mimochodem, já mám draka taky.“ Ticho ukončila Harmony.

„Vážně? A jak vypadá?“ zeptala jsem se nadšeně.

„Je modrý, ale má světlezelené břicho a vnitřní stranu křídel. Má světle modré oči. Jmenuje se Privius. A co ten tvůj?“ zeptala se nadšeně.

„Alishine je červená, břicho a vnitřní stranu křídel má oranžové. Ale zdálo se mi…“

„Že zesvětlala? Privius taky,“ doplnila za mě Harmony.

„Já chci taky draka! Jdete se mnou někdo projít? Možná nějakého najdu,“ řekla Tiffany a otočila se k lesu. Harmony se otočila a šla za ní. Grace s námi zůstala.

„Sio! Dneska je už čtvrtek, zítra máš schůzku s Bradem!“ vyjekla jsem. Při tom všem jsem na to málem zapomněla.

„Máš pravdu! Páni, málem bych zapomněla. Dneska musíme do Beurasu, abych si koupila šaty! Jdeš s námi, Grace?“

„Rády bych šla, ale přečtu si pár knih o upírech, abychom se něco dozvěděly. Pak vám to řeknu, co jsem se dozvěděla,“ odpověděla.

„Tak jo, navíc, jak znám Tiffany, tak určitě spolu půjdeme příští týden koupit šaty na ples,“ řekla Sia. Ples! Málem jsem na něho úplně zapomněla! Budu si muset koupit nějaké šaty.

„Ehm, holky, čím se platí v Beurasu?“ zeptala jsem se. Sia se na mě nechápavě podívala. A Grace měla co dělat, aby se neválela smíchy po zemi.

„Platí se tady Frahogama. V Beurasu zajdeš do banky a tam ti jakoukoliv měnu změní na Frahogy. Pět euro, nebo pět liber se rovná pěti Fragonům,“ odpověděla Grace, když se trochu uklidnila.

„Aha, díky za info.“ Přiletěl k nám další drak. Byl světle zelený, ale břicho a vnitřní část křídel měl tmavě zelenou. Sia se jí zahleděla do limetkových očí a tvářila se, jako kdyby nebyla při smyslech. Ale já jsem, věděla, že cítí klidně a uvolněně, tak jako já před několika minutami. Drak se k ní sám přiblížil a pohlédl se na její ruku. Sia ji zvedla a pohladila ji.

„Lowri,“ zašeptala Sia a usmála se. Dračice, pojmenována Lowri, sebou cukla a přitlačila se blíže k Siofře. Najednou odletěla. Sia byla chvíli jako omámena, ale pak se vzpamatovala a byla nadšená. Chvíli jsme jen tak pochodovaly a povídaly si o plesu, když získala svého draka i Grace. Její drak, Orsin, byl tmavě červeno-modrý s tmavýma, modrýma očima. Všechny tři jsme byly šťastné.

Na obědě jsme se potkaly s s Harmony a Tiffany. Obě byly, tak jako polovina prváků, šťastné.

„Tak jak vypadá?“ zeptala jsem se Tiffany.

„Dior? Moje drahá Dior, je světle červená, skoro růžová a bílá. Má světle zelené oči a je vážně nádherná,“ rozplývala se Tiff.

„Dior? Nechtěla jsi jí rovnou pojmenovat Chanel?“ řekla ironicky Grace.

„Ne, to bych ji musela pojmenovat Coco Chanel a bylo by to moc zdlouhavé, ale přemýšlela jsem o tom,“ odpověděla jí neironicky Tiff.

„Á tady jsme! Nikde jsem vás nemohla najít.“ Najednou se za mnou objevila Tess. Bylo mi jasné, že nás nehledala, ale snažila se zamaskovat zpoždění.

„Jo, tady jsme. Tak co, našla sis Draka?“ zeptala jsem se.

„No, nenašla. Ale co, času je dost,“ usmála se, ale já jsem cítila, že snaží zakrýt bolest. Rychle snědla oběd a vydala se neznámo kam. Dnes opět odpadla odpolední výuka, jestli to tahle půjde dále, nic se nenaučíme.

„Hele holky, včera po večeři jsem objevila další společenskou místnost na pátém patře. Je to společenská místnost Nicolase  Flamela, jinak taky Flamelovka. Bylo tam o dost míň lidí než v Merlinovce,“ řekla Sia. Všechny jsme úctyhodně přikývly. Po obědě jsme se vydaly na pokoj. Tess tady ovšem nebyla, už se tomu přestávám divit. Jen jsem si vzala několik tisíc korun, které jsem si s sebou pro jistotu vzala a vydala se, se Sio, pryč z pokoje.

„Počkat, nemáme Magicos! Jak se dostaneme do Beurasu?“ zeptala jsem se.

„Přece dveřmi ve sklepě,“ ušklíbla se Sia. Šly jsme do přízemí a v chodbě, která vede do jídelny, jsem uviděla dveře s tmavého dřeva. Sia je otevřela a pokynula mi, abych šla dovnitř. Vešla jsem na úzké točité schodiště, které osvětlovaly jen svícny na stěnách. Otočila jsem se, abych se ujistila, jestli je za mnou Sia. Když jsem ji uviděla, pokračovala jsem dolů. Šly jsme dobré dvě minuty, než jsme došly k červeným dveřím, které jsem otevřela. Bylo před námi náměstí stejné, jako když jsem tady byla poprvé.

„Tak, kde půjdeme teď?“ zeptala jsem se.

„Chtěla jsi jít do banky,“ připomněla mi Sia a vydal se na protější stranu náměstí. Šla k trojpatrovému městskému domu, do kterého vedly dvojité, obloukové dveře, nad kterými bylo zlatě napsáno: Beurasská dračí banka. Vešly jsme do vysoké chodby, jejíž podlaha byla ze světlého mramoru. Zvenčí to v žádném případě nevypadalo tak velké, jako to doopravdy je. Bylo pro to jediné vysvětlení, kouzlo.

„Tady.“ Sia vešla do prvních skleněných dveří, nad kterými bylo napsáno: Správa Frahogů. Uvnitř bylo deset vyvýšených stolů, u kterých byly fronty. Postavily jsme se k první, kde bylo nejméně lidí.

„Kolik byste si přála rozměnit?“ zeptala se mě mladá žena, ostříhaná na mikádo, když jsme přistoupily ke stolu.

„Devět tisíc českých korun,“ odpověděla jsem a podala jí peníze nahoru na stůl. Peníze si přepočítala a pak je nějak v ruce změnila na delší a širší bankovky. Další kouzlo.

„Tady, prosím.“ Podala mi devět tisíc Fragonů. Byl na nich nakreslený drak, který letěl nad lesem.

„Teď jdeme do butiku Tiffaniny tety. Je to jedna z nejpřednějších návrhářek v dračím světě.“ Šly jsme do jedné z bočních uliček, ale tahle byla jiná. Místo toho, aby byly na zemi dlažební kostky, byl tady bílý mramor. Místo starých dveří a malých, tmavých oken, tady byly velké, skleněné okna a dveře, které měly rám ze zlata. Ve vitrínách byly vystaveny luxusní šperky, psaníčka, šaty, boty, vějíře a mnoho dalších věcí. Pouliční lampy, ve kterých byly svícny, měly také zlatou barvu a nebyly vůbec odřené, nejspíš jsou z pravého zlata. Ženy, které tady procházely, vypadaly jako princezny a muži vypadali jako bohatí obchodníci. Připadala jsem si jako v Miláně.

„Maggi, támhle je ten butik.“ Sia ukázala na světložlutou cihlovou budovu, na které bylo světle-růžovým písmem napsáno: Cyrinla Maurinté - butik Beuras. To jméno mi něco říká. Ve výloze bylo několik luxusních dámských a pánských oděvů, které mi silně připomínaly muzejní sbírku šatů královské rodiny.

„Mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se Tiffany, když jsme vešly do poloprázdného butiku. Počkat, to nebyla Tiffany, ale žena, která jí byla hodně podobná, až na to, že byla ve věku mé matky.

„Ano, chtěla bych se podívat na nějakou žlutou halenku,“ odpověděla Sia.

„Jsou v druhém poschodí,“ odpověděla jí žena a se zájmem na mě pohlédla.

„Jdeš se mnou, Maggi?“ zeptala se mě Sia, když byla na mramorovém, točitém schodišti.

„Ne, vyberu si nějaké šaty na ten ples. Musím přece udělat dobrý první dojem.“ Na desítkách figurín byly opravdu nádherné slavnostní šaty všech druhu a barev. Ale mně padly do oka jen jediné. Měly žlutý, skoro zlatý, korzet s hrubými červenými ramínky přes paži a dlouhou červenou sukni, která měla u země žlutou krajku. Dole, na podstavci, bylo napsáno Model Dorothe 35.

„Líbí se ti? Jsou to originální šaty, pro originální ženu, k jejím třicátým pátým narozeninám,“ objevila se za mnou Cirinla, Tiffanina teta. „Bohužel Dorothe je nikdy nedostala, těsně před narozeninami se musela odstěhovat do Vídně. Dlouho jsem je uskladňovala, ale teď jsem je dala tady.“ Už vím, odkud to jméno znám, je to kamarádka mé matky, Garon o ní vyprávěl. Bylo mi jasné, že ví, kdo jsem.

„Mámě by slušely, ale nezasloužila si je.“

„Maggi, pleteš se. Věř mi, že to udělala, udělat musela. Neměla na vybranou,“ řekla Cyrinla.  Chtěla jsem se jí zeptat, jak to myslela, ale objevila se Sia s vybranou halenkou. Zaplatily jsme a odešly. Podívaly jsme se ještě po dalších obchodech a stáncích, ale pořád jsem měla plnou hlavu Cirinliných slov. V jednom knihkupectví jsem si koupila noviny Dračí paměti, abych se dozvěděla něco o tomhle světě. Chvíli jsme byly i v jedné luxusní restauraci Leprikóní podzim, kde byli zaměstnáni jen malí leprikóni, kde jsme se najedly, takže jsme už nevečeřely, ale jen poslouchaly ředitelku, jak je šťastná, že si tolik prváků získalo své draky. Tess ovšem u večeře nebyla. Přišla až po večerce, když jsem byla v polospánku.

10. kapitola ->

Autor: Scarlette (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dragonheart - 9. kapitola: