Dračí ostrovy 5. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Další část. No zamilovaní na první pohled - ne že bych na to sama věřila - ale připadá mi to romantické. Tak jo. Nakonec zase jen děkuju za komentáře.

18.06.2009 (16:02) • Aniska • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1166×

Angela stála na masivním, hradním balkóně a nechala si větrem čechrat vlasy. Začalo se stmívat. Lidé dole opouštěli nádvoří. Byli to většinou dvořané a obchodníci nabízející zboží přemrštěné ceny. Nacházelo se tam snad všechno. Od šperků a krásných šatů přes luky a šípy po ovoce, maso a jiné jídlo. Z takové výšky se zdáli všichni lidé a jejich stánky, které si už zabalovali, sotva velké jako Angelin prst. Dívka to milovala. Bavilo ji, se dívat na nekonečnou oblohu. Přála si vědět kde svět končí a vidět všechny jeho divy. Dneska ji to nezajímalo. Přemýšlela neustále o tom jednom a samém. O svém neznámém. Zavřela oči. Ale rytíř stál na kraji balkónu a pozoroval ji. Stál tam už poměrně dlouho, než Angela otevřela oči a otočila se.

„Ahoj,“ řekl. Dívka se neuvěřitelně lekla. V té tmě ani mladíka neviděla. On proto vyšel trochu blíž k ní. „To jsem já, nemusíš se bát.“

„Já se nebála jen si mě lekl to je všechno. Slyšet hlas a nevidět nikoho to docela zaskočí,“ opáčila neurvale. Neměla ráda když jí lidé říkali, že nemusí mít strach. Nikdy ho neměla, nebo si to alespoň nepřiznala. V té tmě se rytířovy tváře se zdály ještě bledší a oči ještě šedší. Musela se do nich neustále dívat. Neznámý se od jejího přímého pohledu po chvíli odtrhnul.

„Samozřejmě. Já se jen přišel rozloučit ne hádat,“ ozval se.

„Kdo se hádá? Já jen konstatuju. A vůbec jak rozloučit? Dneska jsem tě viděla prvně. A ani neznám tvé jméno.“

„Neviděla si mě poprvé. Vídávala si mě pokaždé, když sem měl schůzku z Edwardem. Tvým králem. Tak sem ti přišel říct, že už tam nepřijdu.“ Nepřijde? Jak nepřijde, kam jde? To není možné! Teď když se sním konečně poznala! Pomyslela si Angela a docela se děsila.

„To je výborné pane neznámý, ale…“

„Aha promiň. Sir Arthas k tvým službám. Jinak také zvaný jako Šedý rytíř,“ řekl a uklonil se.

„Já jsem Angela, jinak také zvaná Angel Ryan of Darkness,“ napodobila ho vesele a také se uklonila. Arthas zbystřil. Tak je to skutečně ona. Dlouho doufal, že jí najde a teď tu stála před ním jako by se nechumelilo. Nechápal proč jí před tím nevěnoval pozornost. Mohl už jí dávno najít a ona mu místo toho klouzala mezi prsty. Teď to však bylo jedno. Našel ji.

„Co je? Nelíbí se ti mé jméno?“ řekne dívka po chvilce mlčení.

„Ale ne. Je krásné. A taky zvášní.“

„Víš, že už mi to jednou někdo řekl? Král Edward.“ Rytíř zkoprní. Král? To určitě ví co ta dívka ve skutečnosti dovede. Musel jednat a to rychle. Prohlídnul si ji od hlavy až k patě. Byla neuvěřitelně nádherná. A najednou ucítil něco divného. Nemohl splnit rozkaz. Ale jak ukrýt takovou sílu? Ještě jednou se na ní zadíval. Zdála se být čistá, nezkažená. Musí ji ochránit.

„Jedu pryč, zachránit Dračí ostrovy. Chci…“ pohlédl do země a opět do jejích očí. Nadechl se a pokračoval. „Přál bych si aby si jela se mnou. Prosím.“ Dívka na něj hleděla. Netroufala si nic říct. Tak on ji chce vzít sebou? Ale co práce? A co…

„Wiliem. Nemůžu bez něj odjet. Slíbila sem mu, že… ach ne! Určitě se o mě strachuje! Musím za ním! A měli jsme domluvenou schůzku s Nikolasem! Božínku!“ Angele najednou dojde co všechno zmeškala. Určitě přijde o práci. Co bude dělat? A co princ?

„Neboj se o něj. Ještě se sním uvidíš. To ti slibuji. Jen, prosím, pojeď. Moc tě prosím. Potřebuji tě,“ řekne Arthas. Musí ji ochránit. Nic ho před tím nezastaví. Nikdo a nic. Nikdy. Ona je pro něj až příliš důležitá. Nedokáže bez ní žít…

„Tak dobře, pojedeme…Pojedeme zachránit svět,“ nadechne se Angela

Autor: Aniska, v rubrice: Povídky » Na pokračování