OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Double miracle 28. kapitola

16.01.2012 (15:00) • Arminka • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2508×

Zsilverth

„Ahoj, Xhex, mám prosbu. Mohla bys šéfíkovi vyřídit vzkaz?... Nemůžu se mu dovolat,“ lhala jsem. „Vím já proč?... Soucítím s tebou. Vyřídíš to, že jo?... Řekni mu, že se moc omlouvám. Spletla jsem si číslo a ty fotky, které jsem mu dneska poslala, nebyly pro něj, ale pro někoho jiného. Úplně jsem to popletla. Jsi skvělá, díky.“ Zavěsila jsem, jakmile Xhex souhlasila, a položila mobil na noční stolek.

Tuhle dobu by mohl být zpátky ze zasedání Glymery. Tak moc jsem si přála vidět jeho výraz, když seděl v tom obrovským křesle určeném pro Princeps Leahdyrea rady, a sledoval žhavé fotky, které jsem mu posílala. Byl to takový striptýz v elektrický podobě. Veřin nápad. Koho jiného. Začala jsem snímkem, kde jsem byla zabalená do zimní bundy a zimní čepice. Pokračovala jsem až k sexy spodnímu prádlu, korzetu a mini kalhotkám, oboje v mojí nejoblíbenější rubínové barvě. A zakončila to jednou fotkou, na které jsem byla nahoře bez. Stále jsem však zády k objektivu, takže mohl vidět moje prsa jen z profilu, a to ještě dost mizerně. S tímhle posledním snímkem jsem mu poslala i zprávu, že o zbytek se musí postarat sám.

Zazvonil mi mobil a vyrušil mě z mého snění. Koukla jsem na displej. Stálo na něm Tss. Což byla zkratka totálně sexy sympath, kterou vymyslela opět Vera.

Naschvál jsem to nezvedla a přešla k šatníku, abych si oblíkla něco normálního a nevzbuzující pozornost jako sexy spodní prádlo, které jsem na sobě zrovna měla ještě z toho focení.
Vyzvánění neustávalo. Na tvářích se mi rozlil škodolibý úsměv a začala jsem tančit do rytmu songu.
Wow, lítám v tom až po kořínky vlasů, uvědomila jsem si šťastně. I když ve mně hlodal malý červík, který si neodpustil malou myšlenku na princeznu sympathů. Děvka.
Když to Rehvenge vzdal, za pár minut ho vystřídala Xhex.
Té jsem to vzala, ale musela hned típnout, protože se v repráčku ozval Rehvengův hlas.
Ve skutečnosti jsem se trochu obávala jeho reakce. Co když se mu nebudou líbit, nebo si bude myslet, že jsem to přehnala? Dumala jsem nad tím dobrou chvíli, příště Verath neposlechnu!

Rehvenge se stále nevzdával. Zkusil mi volat asi dvakrát. Na potřetí jsem to zvedla, všechny pohybnosti přitom zanechala stranou, a k mému překvapení měl klidný hlas.
„Trápíš mě,“ remcal.
„Ahoj,“ pozdravila jsem slaďoučce, jako bych nic neudělala. „Co přesně myslíš?“
„Fotky.“
„Aha, ty fotky. Říkala jsem Xhex, ať ti vyřídí, že jsem ti je poslala omylem.“ Vlezla jsem si na postel a začala skákat. Dělaly jsme to s Verou odmala, vždycky když jsme měly hroznou radost, nebo někomu něco provedly a byly na sebe pyšné. Bůh ví, spíš taťulda ví, kolik pružin jsme zdemolovaly.
„Chceš mi říct, tahlly, žes mi všechny ty fotky poslala omylem?“
„Jop.“ Hryzla jsem se do spodního rtu, abych nevybuchla smíchy. „Snad tě nepohoršily.“ Na to jsem na chvíli zadržela dech v napjatém očekávání.
„Uff,“ povzdechl si.
„Co je?“ Zamračila jsem se.
„Musím si povolit kalhoty, zdají se mi užší. Jen na tebe pomyslím v tom prádýlku a nejradši bych k tobě vlítnul. Zatracené Bratrstvo,“ zaklel. „Máš vůbec ponětí, cos udělala? Zasedání Glymery je nudný, ale dneska to bylo přímo peklo.“
„Takže se ti líbily? Myslíš, že s nimi bude pravý majitel spokojený?“ škádlila jsem ho.
„To nemůžu posoudit. Neviděl jsem tě naživo, mohla sis něco vylepšit ve photoshopu. Měla by ses zastavit u mě, včetně toho sexy oblečku, abych se mohl přesvědčit na vlastní oči, ruce a rty.“ A kruci! Byla jsem zas vzrušená. Připadala jsem si jak ženská verze Casanovy. S výjimkou, že mi stačil jeden chlap. Můj chlap.
„No to je sice hezký…“ a úžasný, dokonalý, nejlepší nápad slibující pořádnou sexuální vlnu… „ale nevím, jestli se k tobě dneska dostanu. Budu muset sehnat krytí,“ řekla jsem celá udýchaná od neustálého skákání.
„Bmmpf,“ nespokojeně si odfrkl, čemuž jsem se zasmála. „Co tam vůbec děláš? Slyším vrzání.“
„Skáču na posteli.“
„Vydrž,“ požádal mě. „Trezi, potom… Nezapomněl jsem… Díky… Jdi už, Trezi. Mám tu práci.“ Práci, to tak, pomyslela jsem si pobaveně. „A je někdo pod tebou?“ pronesl žárlivě, věnujíc mi zas pozornost.
„Těžko říct -“
Do pokoje vtrhl Butch a zavolal na mě: „Hej, kočko…“ Nestihl pokračovat, přerušil ho výkřik.
„Ááá!“ zařvala jsem a slítla na zem z postele. Jak jsem byla nesoustředěná a nečekala ho tady, nedávala jsem pozor, kam skáču.
„Máš tam Butche?! A proč křičíš?!“ zavrčel Rehv tak nahlas, že jsem ho slyšela, i když mi mobil upadl někam pod postel. Butch se rozesmál. Vrhla jsem na něj vražedný pohled a snažila rychle vylovit mobil z pod postele, v němž Rehv šílel žárlivostí.
„Ne, neříkej mi to. Umím si to domyslet. Zsilverth, odpověz mi. Hned!“ zuřil.
Když jsem ho vyndala, řekla jsem, že zavolám potom, típla ho a podívala se na Butche.
„Nech mě hádat, prcku, kdo to byl.“
„Nevíš, že se klepe, než vstoupíš?“ vyletěla jsem na něj víc, než jsem chtěla.
„Nečerti se, budeš mít zbytečně moc vrásek. Nechtěl jsem rušit váš sex po telefonu. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli nechceš jít s námi do bazénu. Jde i ségra s Lassie.“
„Koukám, že se přezdívka, kterou mu vymyslela Verath, chytla. Chudák Lassiter.“
„Myslím, že přezdívka je to nejmenší, co ho štve. Horší je, když na něj Rhage štěká.“ Oba jsme měli co dělat, abychom si neprotrhli plíce.
„Máš nějakou i pro Rehvenge?“
„Tss.“
„Žádný tss, řekni mi to,“ naléhal. Nepochopil to.
„Vždyť ti ji říkám. T-S-S.“
„Aha. A co to znamená? Trefenej sympathskej sráč?“
„Butchi! Nebuď vopruz. Vé říkal, žes ho měl rád.“
„Jo, měl, dokud jsem nevěděl, že dělá Marisse krevní banku. Tak co? Jdeš se koupat?“ změnil téma.

Vzala jsem plavky a šla, na zuřícího Rehva přitom jaksi zapomněla.

V bazénu jsem si s Verou daly souboj na mužských ramenech. Vera osedlala Lassieho a já Butche. Babinec hrál na lehátkách karty. Vishous s ručníkem kolem pasu honil Rhage, aby mu vrátil plavky.

„Hej, bratře, přidej se k nám,“ zavolal Tohrment na přicházející taťuldu.
„Hned, jen něco vyřídím. Vy tři,“ ukázal na mě, ségru a Lassitera, „zřejmě jste na něco zapomněli.“
„Na co?“ zeptali jsme se všichni unisono.
„Na váš trest, milánkové. Lassiteře, máš na starost lesk a třpyt domu. Vy dvě si vezmete na starosti středisko. Osobně si to zkontroluju,“ rozkázal.
„Chtěl jsi nám trest přece zkrátit,“ namítla jsem.
„Chtěl, ale už nechci.“
„Mstíš se nám, co?“
„Zsilverth, nebuď drškatá jako Vera,“ okřikl mě, při odchodu kroutil hlavou a brblal si pod vousy. „Holky jedny neposlušný.“
To by mě fakt zajímalo, co mu přelítlo přes nos tentokrát. Jedno bylo jasné, Fritz se zblázní, že nebude mít žádnou práci.

...

Lassiter pucoval sídlo a my s Verou se zašily do posilky. Uklízet se nám nechtělo, a tak jsme si alespoň tvořily hmotu. Už brzy jsem se měla utkat s Rhagem a musela jsem přece budit respekt. I když ne moc, nechtěla jsem vypadat jako chlap. Měla jsem ráda své ženské křivky.
„Mimochodem, ségruš, jak jsi dopadla s těma fotkami?“ zeptala se Vera a zvedala nohama třicetikilový závaží.
„Úplně parádně. Myslím, že něco takovýho ode mě nečekal. Dík za tip.“ Mrkla jsem a posilovala na věži.
„Kdykoliv.“ Zvedla se a zamířila do sprch.
„Někam jdeš?“
„Za Phurym, říkala jsem ti to. Mám někoho pozdravovat?“ Spiklenecky zvedla obočí.
Hergot! Zapomněla jsem mu zavolat ohledně Butche.
„Jak chceš. Potom se za ním možná stavím. Pokud mě budeš, prosím, krýt.“ Nasadila jsem psí oči.
„Okey, dej pak vědět, co mám všem vykládat.“ A s tím i odešla. Pak se však vrátila a ukázala na mě prstem. „Ty se mezitím neflákej a posiluj. Nikdo neuvěří, že jsi mohla porazit Rhage s takovými knedlíky na rukou.“ Vyplázla jazyk a uhnula petce s vodou, kterou jsem po ní hodila. Potom odešla doopravdy.

Pustila jsem si k posilování mp3, naladila tvrdou muziku a dala se do toho. Zaposlouchala jsem se do textu písničky tak, že jsem si nevšimla, kdo vstoupil do posilky a se zaujetím mě pozoroval. Všimla jsem si ho, až když si přede mě stoupl.
„Co chceš?“ Sundala jsem si sluchátka a prohlídla si ho. Měl na sobě zase to rozkošné pyžámko na trénink zvané Ji.
„Omluvit se ti za svoje minulé chování. Přehnal jsem to. Tvoje kilometrové nohy mě oslepily,“ řekl a sedl si přede mě do dřepu.
Zhodnotila jsem ho podezíravým pohledem. Nevypadal, že by se přetvařoval. „Omluva přijata.“
„Jsem Hugo,“ představil se a podal mi ruku.
„Zsil. Teď mě nech, potřebuju cvičit.“
„Smím se zeptat proč?“ vyzvídal.
„Abych mohla bojovat proti bezduchým,“ vysvětlila jsem a přešla k jinému stroji.
„Bojovat?“ rozesmál se. „Minule mě musel složit tvůj nabíječ.“
„Není můj a být tebou, moc se tím nevychvaluju.“ Nevšímala jsem si jeho posměšného tónu.
„Rozdej si to se mnou,“ navrhl. „Porazíš mě, máš mou úctu. Pokud ne, mám tebe ve svojí posteli. Bereš?“
„S dětmi se neperu. Jsi sotva pár měsíců po přeměně.“
„Bojíš se, že tě porazím? Nebuď srab a pojď do mě.“ Dal ruku v bok a pyšnil se svými knedlíky, jak by řekla Vera.
„Řekni mamince, aby byla doma a mohla ti pofoukat bebíčko.“ Nechala jsem posilování a postavila se naproti němu.
„Doufám, že v posteli nejsi prkno,“ provokoval a vybízel mě k první ráně.

Zaútočila jsem nejdřív zlehka. Bránil se technikou, kterou vyučoval Zsadist. V hodinách dával evidentně dobrý pozor, ale ne dostatečný, aby mě porazil. Přitvrdila jsem a ze srandy ho kopla do zadku.
„Měl by ses krýt,“ poradila jsem mu. „Všude,“ dodala jsem žertem. Jenže on to bral příliš vážně. Vydal ze sebe hlasitý pokřik a agresivně mi zasazoval jednu ránu za druhou, snažil se strefit do obličeje, naštěstí jsem si ho chránila dvěmi zvednutými předloktími. Neměl sebemenší šanci. Začínal se zadýchávat, já se teprve však rozehřívala. Odrazila jsem jeho útoky a opětovala jeho boxovací rychlovku. Sotva se stíhal bránit, natož bránit. Zvedla jsem nohu a patou ho průměrnou silou nakopla do břicha. Zahekal, popadl se za něj a zavrčel. Rychlostí blesku do mě narazil, sotva jsem udržela balanc. Bolelo to jako čert, ale ne natolik, aby mě tím dostal. Nedokázal vynaložit už další pořádnou ránu, a tak se do mě pořád pokoušel narážet a shodit na zem. Kdykoliv se přiblížil na pár centimetrů, rychle jsem uhnula a vyhnula tak střetu s jeho tělem, kde převažovalo víc kostí, než svalů.

Jakmile jsem poznala, že jeho agrese narůstá do neúnosnosti, rozhodla jsem se náš souboj ukončit zasazením pěstí přímo do nosu a podkopnutím nohou.
Okamžitě slítl na zem a zanadával: „Děvko!“ Držel se přitom za krvácejí nos.
„Boj skončil. Měl bys víc cvičit.“ Podala jsem mu ruku, aby se s její pomocí zvedl, ale on na mě zamířil zbraň. Do prdele, kde ji vzal?!
Namířil hlaveň, aby se mi mohl trefit do oblasti hrudníku. Mohlo by to být klidně i srdce.
„Vyhrál jsem.“ Zazubil se vítězně.
„Vyhrál? To určitě. Jsi padavka. Neumíš se prát a tak si svoji mužnost dokazuješ hračkami? Radši to schovej, než si ho omylem ustřelíš.“ Moje prořízlá pusa ho rozzlobila, podkosil mi nohy, přitlačil mě k zemi, takže jsem bolest ze svého drsného nárazu cítila dvojnásob. Jednou rukou mě držel pod krkem a ve druhé měl lapenou pistoli, jenž mi přidržoval u spánku.
Zhluboka jsem se nadechla. No jo, možná jsem neměla rýpat jeho ego. Chlapi to nesnáší.
„Vyhrál jsem,“ řekl znovu, až na to, že to znělo jako rozkaz.
„Hned mě pusť!“ poručila jsem mu. Vítězně se usmál a olízl si rty. Slizoun. Sundal ruku z mého krku a šátral s ní pod mým tílkem, kde narazil na podprsenku. „Sundej si ji,“ nařídil. „Chci svou odměnu. Vyhrál jsem sázku.“ Plivla jsem mu do obličeje, což nečekal a já toho využila - překulila jsem se na něj a zasadila mu ránu loktem do hlavy. Držel se za hlavu a v jeho očích se třpytily kapky.

Odzbrojila jsem ho a přesunula hlaveň na jeho penis.

„Z takových grázlů se mi dělá blbě. Možná bych měla udělat laskavost jiným chuděrám, na které tvůj pták ukáže, a ustřelit ti ho.“ Jen něco nesrozumitelného zakňučel. Vrazila jsem mu pěstí a pustila ho. „V programu jsi skončil a modli se, aby mi neujela huba a já se neprořekla před žádným z bratrů, například takovým Zsadistem. Znáš ho, viď? Budí strach, že? Řeknu ti, že úplně oprávněně.“ Postrašila jsem ho a nechala ho tam ležet.

Vysoukal se na nohy a nenávist v jeho tváři mě mohla rozcupovat na kousíčky.
„Za to mi zaplatíš!“
„To jsi vážně takovej kretén, že si se mnou začínáš? Nebo jsi jen debil, kterého nenapadlo, že tě tu mohl kdykoliv někdo nachytat a mohl jsi umřít během jednoho nadechnutí za to, žes napadl princeznu?!“
Zarazil se. Jo, byl to debil.
„Vypadni.“ Pokývla jsem hlavou ke dveřím.

...

Po sprše jsem napsala Veře, kam mám  namířeno a co má navykládat ostatním, kdyby se ptali, kde jsem. Pro jistotu jsem vynechala příhodu s Hugem. Nechtěla jsem, aby se s někým tak ničemným párala i ona.

Jen co jsem se dematerializovala do Rehvengovy ložnice, zmocnilo se mě zklamání. Nebyl tam.
Vlezla jsem si do postele pod záplavu přikrývek a zkoušela se uklidnit. Chtěla jsem zavolat ještě Tohrovi, aby Huga vyhodil z programu, ale rozmyslela jsem si to. Bratrstvo potřebuje nové válečníky a nemohla jsem je o ně připravit jen kvůli tomu, že jsou někteří imbecilové.

Dřív než jsem stihla dopsat Rehvovi SMS, že mu držím fleka, mě přepadlo zívnutí. Unavilo mě posilování a v noci jsem toho taky moc nenaspala. Jak bych mohla, když mě zaměstnával můj sympath… S vzpomínkami na něj jsem upadla do spánkové euforie.

Jako vždy vám chceme poděkovat za komenty k předešlé kapitolce. :)

Co říkáte na tuto kapitolku? Upřímně očekávám negativní reakce, tak sem s nimi. :D

V příští kapitole vás čeká pohled Very v době, kdy byla Zsil v posilce, a taky Norissův zadek. :D

27. kapitola > 29. kapitola

Autor: Arminka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 28. kapitola: