Dokud nás smrt znovu nespojí - 18. Zase sám sebou • OurStories.cz ~ naše povídky

Každý se jednou musí probudit a zkusit žít normálně... a o takovém "probuzení" bude tahle kapitola.

25.09.2009 (17:00) • jenyiiis • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 918×

Vzbudila mě palčivá bolest v levém zápěstí a já sebou trhl. Pravá ruka mi automaticky vyletěla za zdrojem té bolesti a vytrhla z mojí kůže kapačku. Vyskočil jsem z lůžka a nohy se mi slabostí podlomily. Zhroutil jsem se na zem a sledoval, jak mi z ranky na ruce vytéká pramínek karmínové krve. Přidržel jsem si ji u úst a sál, abych nezašpinil podlahu. Zvedl se mi žaludek. Pod postelí jsem měl nádobu, která byla po nějaký čas mým záchodem. Přitáhl jsem si ji a dávivě jsem do ní zvracel.

Vyčerpaně jsem se chvěl na studené zemi a sbíral neexistující sílu, abych se postavil a vypadnul odsud. Ruce jsem natáhl nahoru a chytil se okraje lůžka. Vší silou jsem se vzepřel a stanul na svých vratkých nohách. Zamotala se mi hlava a já se znovu pozvracel. Utřel jsem si ústa o povlečení a prvními krátkými kroky šel k malé skříňce, ve které viselo moje oblečení. Rukama jsem máchal kolem sebe, jak jsem se pokoušel udržet rovnováhu, ale přesto jsem ještě dvakrát spadl, než jsem tam došel. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle se pod mou skelně vyhlížející bledou pokožkou, tvořily temně modré fleky..... modřiny. Zachytil jsem se otevřených dvířek skříňky a vytáhl ven oblečení. Podržel jsem si ho v náručí a spěchal zpátky k posteli. Tam jsem ze sebe shodil bílou nemocniční košili a znovu se vyděsil svým vzezřením. Vypadal jsem jako Drákulův mladší bratr. Byl jsem takřka smrtelně bledý a pod kůží mi vystupovaly tmavé žilky. Oblékl jsem si kalhoty a tričko, mikinu jsem si uvázal kolem boků, protože mi pláťáky byly neskutečně volné.

Prohrábl jsem si vlasy a vyrazil pryč. Věděl jsem, že vypadat nenápadně půjde s tímhle zjevem jen dost těžko. Naposledy jsem si setřel krev z ruky rukávem mikiny. Zatraceně Steve, proč jsi mě tam nenechal chcípnout. Otevřel jsem skleněné dveře a vyšel na chodbu. Díkybohu byla prázdná a tak jsem zamířil k výtahu. Svezl jsem se až do garáží v suterénu a proplétal se mezi auty. Tady už mě snad nikdo nahánět nebude. Konečně jsem našel jedno se zapomenutými klíči v zapalování a nasoukal se za volant. Naskočilo napoprvé a já vší silou sešlápl plyn. Člověka jako jsem já nikdo dohledávat nebude, a tak jsem se co nejdříve zdekoval a odjel. Ulice byly prázdné, měl jsem dneska neskutečné štěstí, a tak jsem brzy dorazil domů. Vylezl jsem funící do schodů a odemkl byt. Stevovy věci byly většinou pryč, což jsem nechápal, ale neměl jsem sílu to řešit. Padl jsem z posledních sil na gauč a usnul.

Vzbudil jsem se v noci a spěchal do kuchyně. V žaludku mě bodalo. Nahmatal jsem pytlík s těstovinami a nasypal jej do vařící se vody. Rozhodl jsem si ještě dát sprchu a zavřel jsem se v koupelně. Konečně jsem ze sebe shodil zakrvácené oblečení a nechal své bledé tělo omývat možná až příliš horkou vodou. Nekonečně dlouho jsem stál pod proudem blahodárné vody a konečně začínal cítit vracející se sílu. I moje kůže už chytila barvu. Konečně, pomyslel jsem si. Zabalil jsem se do osušky a drhnul jí svou kůži. Pak jsem ji pověsil zpátky a šel si do pokoje pro něco na sebe. Jakmile jsem ale otevřel dveře a pohlédl na postel, zatrnulo ve mně. Přikrývka byla pokrytá výstřižky z novin a fotkami. Uprostřed ručně napsaný vzkaz od Steva.

Něco jsem ti o ní sehnal. Sice nevím, kdo to je, ale asi pro tebe hodně znamená, protože jsi pořád opakoval její jméno, než jsem tě vzal do nemocnice. Dneska jsem dostal nabídku pracovat čas v Evropě, takže mizím brácho. Doufám, že až se vrátím, bude ti už dobře. Měj se. Steve

Pod vzkazem a všude kolem se na mě dívaly její hluboké modré oči. Byla mi sice zima, ale to jsem nevnímal. Sedl jsem si na kraj postele a začal probírat výstřižky. Většina z nich byla o smrtelné nehodě, ale některé byly o soutěžích ve psaní, které vyhrála. Nejstarší z nich byl přes šest let starý a z fotky se na mě usmívala malá holčička s culíky a rovnátky. Nejnovější byl o stavu jejího otce, který skončil na psychiatrii. Na vršku na mě hleděla v takové podobě, jako jsem si ji pamatoval a jak jsem o ní snil. Byla to fotka zřejmě z nějaké oslavy. Měla na sobě lehké bleděmodré minišaty a v ruce držela nanuk, který podávala fotografovi. Na tváři si pohrávala s tím nejsladším úsměvem, jaký jsem kdy viděl. Neznat ji dřív, určitě bych se právě díky této fotce zamiloval.

Z mého snění mě vytrhl až zápach vycházející z kuchyně. Rychle jsem tam spěchal, ale bylo už pozdě. Voda se vypařila a moje těstoviny byly v plamenech. Přehodil jsem přes hrnec mokrou utěrku a vypnul sporák. Takže dnes bude opět pizza. Zavolal jsem si do své oblíbené pizzérky a modlil se, aby to nezvedla Paige. Uvítal mě ale mužský hlas a já si s oddychnutím objednal. Rychle jsem si ještě skočil zpět do pokoje a snažil jsem se ignorovat fotografie. Vytáhl jsem čisté kraťasy a tílko a sedl si v obýváku k televizi. Sledoval jsem prázdnýma očima nějaký dokument o feťácích a vzpomněl si, že mám jít zítra najít svého starého přítele, se kterým jsme se každoročně vídali. Za chvíli už u dveří zvonil dovozce pizzy. Šel jsem otevřít a mezi dveřmi na mě vykoukla chocholatá hlava mladé slečny. Byla drobounká, měla perfektní pleť a červenala se. Prohlížela si mě s neskrývaným zájmem. Trošku jsem se pousmál a odebral jsem si z jejích rukou krabici.

„Chviličku tady prosím vydrž Lilly, jen si skočím pro peníze,“ řekl jsem jí.

„Eh..... dobře,“ zapískla a ještě víc zčervenala, když jsem ji oslovil jménem na štítku košile.

Peníze jsem našel rychle a spěchal jsem zpátky. Lilly si mohla vykroutit krk, jak se snažila prozkoumat ze dveří můj byt. Hlasitě jsem se rozesmál a ona byla vmžiku rudá jako rajče.

„Pojď dál Lilly. Zvu tě na pizzu,“ navrhl jsem jí a ona jen zakývala hlavou a vešla dovnitř.

„Boty si dej sem. A támhle je obývák. Jen vezmu něco k pití a jsem tam,“ ukázal jsem ji směr.

„Dobře,“ řekla krátce a zachichotala se.

Vzal jsem dvě sklenky a krabici jablkového džusu z ledničky. Když jsem došel do obýváku, Lilly se na mě zase zahleděla. To jsem teď opravdu nechtěl. Chudák malá. Ale co, už se stalo. Usmál jsem se a ona s ruměncem ve tvářích můj úsměv opětovala. Sedl jsem si vedle ní, ale nechal mezi námi dostatečnou vzdálenost. Trošku smutně se na gauč podívala, ale hned se zase usmála, abych si nevšiml, že ji to mrzí. Ta holka byla tak nesmělá, ale na mě to hrát neuměla. Nalil jsem jí sklenku džusu a podal jí kus pizzy. Sám jsem se hladově zakousl do svého a smál jsem se, když jsem si všiml, jak ho ona jen decentně oždibuje.

„Lilly, žiju už dost dlouho s chlapem, nemusíš se chovat jako dámička. Jen se pořádně zakousni, nebo ti to všechno sním,“ rozchechtal jsem se a pokynul jí.

Ona jen znovu červenala, ale zakousla se pořádně, čímž mi udělala radost. Měla nakonec jen čtvrtku pizzy a zbytek jsem zhltal já. Otřela si zápěstím ústa a mrkla na mě.

„Kde máš prosím tě koupelnu.....“ začala větu.

„Chodbou a druhý dveře vpravo,“ naved jsem ji.

„Díky....“

„Jarede. Jsem Jared,“ řekl jsem jí a ona se pousmála.

Odešla a já zápasil sám se sebou. Hrozně moc jsem za ní chtěl jít a zatáhnout ji do postele, ale musel jsem myslet na Viky. Nakonec jsem se přeci jen zvedl a šel za ní do koupelny. Prohlížela se v zrcadle a když si mě všimla, lekla se až nadskočila.

„Neboj Lilly, jen jsem šel uklidit staré oblečení, aby ses nevylekala,“ maskoval jsem svůj záměr a vyhodil do pokoje krvavé kousky oděvu.

„Už ti nechám soukromí,“ řekl jsem k ní a odešel jsem zpět do obýváku.

Tak to mi nevyšlo. Sednul jsem si na gauč a za chvilku jsem na rameně ucítil její drobnou ručku. Byla červená až za ušima, ale obešla gauč a sedla si těsně vedle mě. Ruku mi položila na stehno a její rty se pootevřely. Užuž jsem chtěl něco říct, ale zastavila mě prstem a políbila mě. Usmál jsem se na ni a ona si na mě obkročmo sedla. Trošku jsem se svezl a přitáhl si ji za zadeček blíž. V tuhle chvíli jsem nechtěl na Viky myslet, a tak jsem začal Lilly líbat vášnivěji. Ona se po chvilce odtáhla a svlékla mi tričko. Přejela mi chladnýma rukama po hrudi a já sebou trošku cuknul. To ji ale neodradilo a líbajíc mě sjížděla rukama níž a jemně mi mnula stehna. Znovu jsem se pousmál a stáhl jí košili. Neměla prádlo. Přesně jak jsem si myslel. Přejel jsem jí prsty mezi ňadry a ona zavrněla. Přidržel jsem si ji jednou rukou za zadeček přímo na mém klíně a druhou jsem jí opatrně rozepínal riflové kraťasy. Pomohla mi je stáhnout a já jí rukou zajel pod miniaturní červené kalhotky. Znovu si povzdechla a jemně zavrčela. Sama si kalhotky sundala a přitiskla se ke mně tak blízko, jak jen to šlo.Stehny obklíčila mou pánev a já jsem ji líbal na krku, klíčních kostech. Zakroutila boky a stáhla mi kraťasy. Rozpustila si culík a její neposedné blonďaté kadeře mě polechtaly na hrudníku. Přitáhl jsem si ji za kulatý zadeček těsně na sebe a ona vrnící kroutila pánví na mé.

Pro tuhle chvíli jsem to byl zase já. Jen já a Lilly.

Autor: jenyiiis (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování