Dívka z ulice - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kam Beca Alex odveze?

09.08.2014 (20:00) • liiii5 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1144×

Byla jsem jako na trní. Zbývala mi půlhodina, než za mnou měla Rebeca přijet. Společně jsme měly vyrazit na tu „párty“. Byla jsem velmi zvědavá, jak to tam bude a jestli si to vůbec dokážu dostatečně užít. Vlastně jsem nikdy na ničem podobném nebyla. Možná jednou nebo dvakrát na diskotéce, ale to jsem byla mladá, vlastně puberťačka.

Včera jsem si dovolila koupit si šaty pro tuhle příležitost. Tamty jsem si brát nechtěla, neměla jsem na ně zrovna pěknou první vzpomínku. Beca mi s výběrem šatů pomáhala. Chtěla jsem něco nevýrazného, ale ona mě přesvědčila, abych si koupila rudé šaty s velkým výstřihem. Byly docela krátké, ale prý v nich mám pěkné nohy, tak mi to moc nevadilo.

Nabídla mi, že mi ještě pomůže s líčením, ale to jsem odmítla. Sama jsem se namalovala i upravila vlasy. Teď jsem měla černé linky a dlouhé řasy, moje oči vypadaly mnohem větší než normálně. A to se mi moc líbilo! Bylo mi trošku hloupé, že mi musela půjčit nějakou tu kosmetiku, protože jsem toho názoru, že takové věci by se neměly moc půjčovat, ale nakonec jsem její nabídku přijala a nelitovala. Vlasy jsem si nechala normálně, jak se mi samy zvlnily. Měla jsem ráda svoje přírodní vlasy, byly hezké.

Srdce mi tlouklo vysokou rychlostí. Nervozita u mě stoupla na nejvyšší level. Tohle jsem nikdy neměla ráda, stres a tak trochu i nějaké očekávání, zda to bude za něco stát nebo ne. Často jsem radši nic od ničeho neočekávala, abych nebyla později zklamaná, což se mi obyčejně stávalo.

Ozval se zvonek. Rychle jsem se zkoukla v zrcadle a pak rychle odběhla dolů. Beca tam už čekala ve svém tmavém a nablýskaném autě, které se mi velmi líbilo. Usedla jsem na sedadlo vedle ní a vyrazily jsme.

„Ty šaty ti dokonale padnou,“ zalichotila mi. Zaculila jsem se a upřímně jí poděkovala. Taky vypadala moc krásně. Neměla na sobě šaty, ale flitrovaný top bez ramínek a krátkou černou minisukni, ve kterých vynikaly její ladné a štíhlé nohy. Bylo mi dobře.

„Jsem trošku nervózní, dlouho jsem nikde nebyla, tak je tohle tak trochu i premiéra.“ Beca se zasmála a zavtipkovala na mou adresu. Nebrala jsem si to osobně a zasmála se spolu s ní. Pustila rádio a zrovna začala hrát moje oblíbená písnička od Jamese Arthura Impossible. Tu písničku jsem milovala, vztahovala se k pár vzpomínkám.

Poprvé jsem ji uslyšela, když jsem jela před dvěma lety s bývalou kamarádkou Denny na výlet do hor. Zalíbila se mi natolik, že jsem si ji prakticky ihned zapamatovala a – spolu s Jamesem – zpívala refrén.

I teď jsem si ji opakovala v hlavě a přitom hýbala nohou do rytmu. O pár minut později jsme dorazily na nějaké parkoviště a vystoupily.

„Kam to jdeme?“ zeptala jsem se. Venku se pohybovaly partičky mladých lidí, které pokuřovaly a nahlas se bavily. Nikde jsem tady neviděla žádnou budovu, která by trochu naznačovala, že se tam má uskutečňovat nějaká párty. V téhle části města jsem nikdy nebyla.

„Tam není parkoviště, tak jsem zaparkovala tady. Budeme muset chvíli jít, ale není to daleko, neboj.“ Podívala jsem se směrem dolů, na moje boty na vysokém podpatku. Trochu jsem si povzdechla, už teď mě boty vcelku tlačily. Asi jsem si je neměla brát a místo toho si měla nazout nějaké cool balerínky, ale co se dalo dělat, teď už to nezměním.

Procházely jsme a já doufala, že už tam budeme co nejdřív, protože to tady na mě neházelo žádný dobrý dojem. Jako by nestačili nahlas řvoucí opilci, ještě se tu na zemi povalovali bezdomovci, kteří na nás koukali strašidelným a trochu výhružným pohledem. Bože, ať už jsme pryč.

Po pár minutkách jsem si mohla oddechnout. Před námi se objevila malinká budova, odkud se linula velmi hlasitá hudba. Okamžitě mi došlo, že nejspíš tam máme namířeno.

Moc se omlouvám za velmi krátkou kapitolu, poslední dobou nemám moc času psát, ale příští kapitola to snad vynahradí. Snad se to líbilo.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: liiii5 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka z ulice - 8. kapitola:

1. Candice přispěvatel

09.08.2014 [20:12]

Teda, musím říct, že jsem zklamaná. Emoticon Délka kapitoly, jak si sama řekla, byla velmi krátká. Nic zajímavého se v ní neudálo a bylo vidět, že ses do psaní přímo nutila. Vůbec jsem si ji neužila. Pokud nemáš čas na psaní, nevadí. Netlač na pilu. Já osobně si na další kapitolu počkám. Prosím, nespěchej a nenuť se do psaní! Potom se to hrozně odráží na kvalitě.
Jak jsem řekla, je mi jedno, kdy bude další kapitola. Jde mi o to, jaká bude. Pro další psaní ti přeji více zdaru! Emoticon
A prosím, neber můj komentář nějak špatně, myslím to opravdu dobře.