Difficile est tangere, cum doleas ( je těžké mlčet, když cítíš bolest) - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek je tu. Kdo je Angelusův host? A jaké další překcvapení si osud přichystal pro Eleanor?

18.01.2010 (18:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 956×

8. kapitola

Vypravěč

Lesem se řítil černý kočár, který táhli čtyři černé koně. Jejich dusot kopyt se ozýval na míle daleko. Pomalu ale jistě se blížili k hradu, kde na něj už netrpělivě čekal Angelus. Pobíhal po hradu a dirigoval své poddané aby dělali svou práci pořádně. Nechtěl aby ho jeho vlastní bratr pomluvil. Chtěl mít všechno perfektní. Chtěl aby jeho bratr byl přivítán jako král, když se tak dlouho neviděli. Dokonce měl pro něj přichystaný dárek.

Když už byl Angelus se vším spokojený, chodil po místnosti sem a tam a netrpělivě očekával příjezd svého milovaného bratra.

Po dlouhých dvou hodinách čekání se Angelus konečně dočkal. Na nádvoří vjel černý kočár zdobený zlatem. Angelus šel bratrovi naproti. Když došel na nádvoří jeho sluhové právě otevírali dveře kočáru.

„Juliusi.“ zvolal radostně Angelus a objal bratra.

„Angelusi.“ oplatil mu přivítání jeho bratr. Ach jak si byli podobní a přesto rozdílní. Vzhledově byste ztěží našli rozdíl. Možná v tom, že Julius byl o něco vyšší než Angelus. Ano byli to dvojčata. Dvojčata která si byla podobná jako vejce vejci, ale zároveň byli jako oheň a led.

Angelus měl rád poslušnost, pokoru a úctu. Dokázal si pustit upíry k tělu a vytvořit si mezi nimi nějaký vztah. Ale Julius ten si nikoho nepustil k tělu. Miloval rebelii aby mohl někoho trestat. Aby dotyčného mohl mučit, miloval jejich křik, prosení o milost. Ale především miloval vzpurné ženy. Ženy, které se mu dokázali postavit a vzepřít se mu, a on je pak mohl potrestat a záhy podrobit si je. Ano byli si tak podobní a zároveň odlišní.

Angelus vedl Julia do hlavního sálu, kde měli spolu poobědvat.

„Hmm jak vidím bratříčku pěkně sis to tu zařídil.“

„Jsem rád, že se ti tu líbí Juliusi.“

To už došli do sálu, kde na ně čekali dva velké poháry naplněné čerstvou teplou krví.

„Tak na nás bratříčku.“ prohlásil Anngelus.

„Na nás.“ odpověděl Julius.

„Tak povídej Angelusi jak se ti daří.“ zajímal se Julius.

„ Ale jo dá se to. Ale mám menší problém s vlkodlaky. Dlužím jím pomstu za to jak mě zesměšnili. A chtěl bych se tě zeptat jestli se nechceš přidat semnou.“

„To víš že velice rád. Aspoň bych si doplnil svůj harém.“ odpověděl se zájmem Julius.

„To myslím nebude třeba. Mám pro tebe překvapení.“

„Tak to jsem zvědaví jaké.“ odpověděl Julius dychtivě. Angelus jen luskl prsty a Nikolas se vydal do sklepení.

Eleanor

Slyšela jsem kroky, které se blížili k nám. Po chvilce se otevřeli dveře a v nich se objevil Nikolas

„Tak pojď. Tvůj pobyt tu už skončil. Už budeš patřit někomu jinému.“

„Ne to nesmí.“ zakřičel Thomas

„Ty mlč! Na tebe taky dojde.“ okřikl ho Nikolas.

Sundal mi pouta a přehodil si mě přes rameno. Nesl mě temnou chodbou, která mi byla dost známá. Procházela jsem tudy snad tisíckrát s Angelusem, ale tentokrát tu byla jedna změna. Místo černých závěsů tu byli krvavě rudé, a bylo tu méně prachu. Že by uklízeli? Pomyslela jsem si. To už mě Nikolas donesl do hlavního salonu, kde mě hodil na zem.

„Aaa.“ dopadla jsem na bolavá záda, která se mi velice pomali hojila. Z očí se mi drali slzy, které jsem se snažila zadržet, ale marně. Pár slz jsme neuhlídala.

„Juliusi představuji ti Eleanor. Mého domácího mazlíčka.“ zlostně jsem na něj zavrčela za toho „domácího mazlíčk“. až teď jsem si všimla, že Angelus tady není sám. Vedle něho stál úplně stejný muž jako byl on sám. Když jsem je tam tak viděla stát vedle sebe, běhal mi z toho mráz po zádech.

„O jak vidím tak je to neposlušné děvče. To jsi mi udělal velkou radost.“ prohlížel si mě se zájmem v očích. Bylo mi to strašně nepříjemné a měla jsem strach co semnou bude.

„Proto ti jí dávám. Už nevím co stí. Nechce poslouchat, tobě se možná podaří jí zkrotit.“ odpověděl mu Angelus.

Julius ke mně přistoupil. Chytil mě pod krkem a vytáhl do úrovně svých očí. Jeho stisk byl pevný až bolestiví. Ztěžka se mi dýchalo, a strach mě pomali ale jistě začal ovládat. Upřeně jsem se mu dívala do očí a viděla v nich jen svůj odraz svého obličeje a jeho pobavení nad mým počínáním. Chloupky na krku mi stály hrůzou.

„ Opravdu pěkná. Bude se vyjímat v mém harému.“ když tohle říkal jeho druhá ruka mu klouzala po mém těle. Náhle se ke mně přiblížil a jeho rty spočinuli na mích. Chtělo se mi z toho zvracet, bohužel jsem neměla co. Můj žaludek byl úplně prázdný. Náhle jsem ucítila ostrou bolet na dolním rtu.

„A chutná přímo báječně. Opravdu ti děkuji bratře.“

„Nemáš za co. Mě už stejně omrzela.“

Vypravěč

Když začalo svítat rozloučili se spolu bratři a Julius odjel i s Eleanor. Eleanor měla strašný strach co s ní teď bude. Měla strašný strach z Juliuse.

Ve stejnou chvíli ale ne jiném místě se Damian rozhodl uskutečnit svůj plán. Vydal se i se svými muži zachránit Thomase a Eleanor. Bohužel když tam dojeli čekalo je nepříjemné překvapení. Eleanor byla pryč a Thomas nevěděl kde. Damian ztrácel naději, že by jí kdy ještě uviděl. Ubíjela ho myšlenka, že už nikdy nespatří její nádherné oči.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování