Difficile est tangere, cum doleas ( je těžké mlčet, když cítíš bolest) - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak tady máte další díleček. V tomto díle se dozvíte co plánují vlkodlaci.

03.01.2010 (14:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 882×

4. kapitola

O pět let později

Eleanor

Za tu dobu co se s Timmim známe jsme se poznali úplně dokonale, navzájem jsme si pomáhali to tu vydržet. On mi nahrazoval bratra kterého jsem nikdy neměla a já mu vynahrazovala chvilky se setrou od které je odloučen. Měl i bratra, kterého nadevše miloval.

Dneska jsem měla narozeniny. Timmi mi dal k narozeninám vyřezávaného vlka, kterého vlastnoručně udělal. Moc mě tím potěšil, vůbec jsem nic takového nečekala.

„O jaká dojemná chvilka.“ posmíval se nám Angelus

„Pane už to máme. Došli jsme na tu chybu. Ono to funguje.“ vletěl do pokoje jeden z Angelusových vědců. Vůbec jsem nechápala o čem mluví.

„Tak to je skvělá zpráva...“ nestihl to dopovědět jelikož do pokoje vletěl ale doslova vletěl Nicolas

„Pane vlkodlaci nám vyhlásili válku.“ hulákal přes celý pokoj

„Připravte koně. Vyrážíme!“ došel k nám a připnul k našim obojkům vodítka. Poté se vydal ke dveřím. Bohužel mi museli s ním. Vůbec se mi nechtělo, nestála jsem o to se dívat jak umírají lidé mého druhu. Nasedli jsme do kočáru a vyjeli. Nejeli jsme moc dlouho. Dorazili jsme na nějakou louku. Angelovi donesli křeslo do kterého se posadil a my jako věrní psi se posadili po jeho boku. Já si sedla k jeho pravé noze a Timmi k levé.po deseti minutách došla i armáda vlkodlaků. Z první řady vyšel nějací dva muži. Angeleus udělal to samé bohužel my museli jít s ním. Ještě nás následoval Nikolaos, ten nesměl nikdy nikde chybět. Došli jsme k nim a Timmi vedle mě zkameněl , nechápala jsme proč. Prohlížel si jednoho muže, který nám šel naproti. Podívala jsem se na něj také. Strašně moc mi někoho připomínal, ale koho. Po chvilce úmorného přemýšlení mi to došlo, ano byl to ten muž co ho věznil Angeleus když mě dovedli.

„Tady jsou naše podmínky. Odejděte a nikomu se nic nestane.“ řekl nekompromisním hlasem Angelus

„A tady jsou zase naše podmínky. Odejděte vy, ale necháte tu mého bratra a tuhle dívku.“ řekl mu tvrdým hlasem Damian . Když řekl slovo bratr došla mi reakce Timma na Damiana. Bože on po tolika letech vidí svého bratra.

„Tak na to zapomeň. Já své mazlíčky nikomu nedám.“ na důkaz svých slov mě pohladil po hlavě, spíš to bylo podrbání

„Vrrr.“ zavrčela jsme na něj. Strašně mě naštvala jeho slova. On jen rychlým pohybem vytáhl svůj bičík a jednou velkou ránou do obličeje mě srazil k zemi. Na to zase reagoval Timmi. Výhružně na něj zavrčel a vrhnul se na něj. Já jen seděla na zemi a přihlížela dění. Všechno se stalo tak rychle. Náhle Timmi ležel na zemi a byl celý od krve. To mě probralo z transu a došla k němu. Dala jsem si jeho hlavu do klína a zjišťovala škody. S hrůzou jsem zjistila, že nedýchá. S nenávistným pohledem jsem se podívala na Angela a začala na něj vrčet. Cítila jsme jak se mi v puse prodlužují špičáky a zostřují smysli. Angelus na mě hleděl s vykulenýma očima jako všichni přítomní. Zvedla jsem se a skočila na něj. Měla jsem sto chutí ho rozškubat na milion kousků. Bohužel byl rychlejší a něco mi píchl mezi žebra. Zítila jsem jak se mi jakási látka rozlévá po těle.

„Opravdu to funguje.“ zamumlal Angelus. Snažila jsem se bránit té látce, ale sváděla jsem marný boj

„Pokloň se svému pánovi!“ přikázal mi. Mé tělo reagovalo na jeho rozkaz a vydalo se k němu. Došla jsem těsně před něj a už napůl jsem klečela. Snažila jsem se probrat, připadala jsem si jako v transu. Zatřepala jsem hlavou. Trošku to pomohlo a já mohla aspoň trošku ovládat své tělo. Zase jsem se narovnala. Angelus se na mě podíval se zlobným pohledem a začal mě mlátit bičíkem.

„Ty se naučíš poslouchat svého pána!“ při tom křičel.Po chvilce jsem měla tělo jako v jednom ohni. Nebyla jsem schopná se pohnout, natož vstát.

„Odnes jí!“ přikázal Nikolasovi. Došel ke mně a přehodil si mě přes rameno já jen bolestně sykla.

„Boj tedy může začít“ křikl ještě na Damiana, který se momentálně skláněl nad Timmovým tělem

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování