OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dangerous Sea - 3. kapitola

22.03.2012 (19:00) • LoveUfo • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2228×

Na moři jsme již zhruba týden, za tu dobu se ze mě a Lexi staly nejlepší kamarádky a poznala jsem i lépe Jessicu, dále zmiňovanou jako Jess. Na lodi jsme s Lexi již prozkoumaly každý centimetr a - pane bože! Je tak obrovská, má tři patra. Dole jsou drahokamy zlato a různé harampádí, v druhém patře  jsou pokoje a kuchyň no… a pak paluba kde jsou stoly, takže když je hezky tak jíme venku no a když prší tak jíme ve svém pokoji.
Jo! A představte si, už mám za sebou svou první bouři! Teda ehm… bylo to poněkud trapné, protože jsem její většinu strávila nad kýblem, ale táta říkal, že je to normální a že se to časem změní. Myslím, že kecal a snažil se mě jen uklidnit, protože si ze mě dělají všichni srandu a utahují si ze mě. Naštěstí to není tak hrozné, jako by to bylo třeba ve škole, tady si ze mě dělají srandu jen v dobrém, ale stejně je to na prd.

Dnes, jak jsem se  před chvílí dozvěděla má Jess narozeniny, to je ta lepší zpráva, ta horší je opravdu horší! V celém mém životě, na mně nikdo nedostal sukni, natož šaty, no a co se nestalo, zjistila jsem, že táta na počest Jessiným narozeninám uspořádá ples! Cože? Děláte si srandu? To je vtip?! Ples? Vážně?
Ach jo… Poněvadž jsem  se s Jess spřátelila, rozhodla jsem se, že nad tím budu uvažovat… hm… Ne! Nikdy si na sebe nevezmu šaty! A už vůbec ne to, čemu oni říkají šaty! Bože, jsou to samé růžovoučké, žluťoučké a zeleňoučké šatičky s mašličkami a sukýnkami! Jasně, nejspíš mají velkou cenu a já bych měla být vděčná, nebo něco podobného, ale to si mám vzít na sebe něco takového?

„Shanty! Halo! Země volá domů!" začala mi před obličejem mávat Lexi rukou.
„Hm? Co si říkala?" odpověděla jsem stále ještě ztracená v myšlenkách.
„Jakou barvu šatů si vezmeš na sebe? A budu ti moct udělat účes? Umím skvělé účesy a taky tě trochu nalíčím. Hm… ano… bude to dokonalé." Ok jsem dokonale probraná.
„Lexi! Já si na sebe žádný šaty brát nebudu, do vlasů si nebudu strkat žádný serepetičky a už vůbec si nebudu patlat na obličej ty kajdy!" vybuchla jsem. Lexi se na mně jen tajemně pousmála a řekla
„To říkáš teď, ale počkej, až přijde máma." A jéje, to bude asi hodně zlý. S Jess se znám jen týden ale jedno vím dobře, když ona si něco vezme do hlavy, tak to tak prostě bude.
Štěstí že jsem paličatá stejně jako ona. Rozvalila jsem se na Lexině posteli a dumala nad vhodnou výmluvou, když do pokoje vstoupila Jess.
„Děvčata tady jste! Všude vás hledám. Tak co půjdeme si vybrat šaty?" spustila. Když tohle řekla, otřásla jsem se a plácla první, co mě napadlo
„Mám vyrážku a pěkně jsem si jí rozdrbala, nechci si to šaty ještě víc podráždit" řekla jsem a modlila se, aby na to skočila. Kéž by.
„Opravdu Shanty?" pronesla se značnou dávkou sarkasmu
„Tak já se ti na to podívám, šup, šup svlékat, stejně vám musím vzít míry," v tu chvíli se můj pokus o spásu zhroutil. Lexi se hned začala svlékat, ovšem já se do toho nijak nehrnula, spíš naopak.
„Tak Shanty na co čekáš? Neříkej, že se stydíš" pronesla káravým tonem Jess.
„Já? Ne, jasně že se nestydím" zalhala jsem. Začala jsem se svlékat, až jsem tam stála jen ve spodním prádle, aspoň jsem nebyla sama. Lexi byla taky svléknutá, jenže Jess je její máma a já se cítila trošku trapně.
„Tak Shanty, koukám, koukám, div mi nevypadnou oči z důlků, ale žádnou vyrážku nevidím. Tobě se do těch šatů asi hodně nechce že?" zeptala se Jess.
„No… Moc ne" vysoukala jsem ze sebe
„Tak to máš smůlu," odsekla mi na to Jess a začala mi okolo hrudníku obmotávat krejčovský metr. Pochopila jsem, že proti ní nemám šanci a tak jsem jen stála a čekala, až bude Jess hotová.
„Co to tady máš?" zptala se a začala zkoumat vnitřní stranu mého zápěstí, na kterém byl krvavě rudý flíček
„Já nevím… tedy, no jo! To je ta vyrážka, o které jsem mluvila," zalhala jsem. Popravdě řečeno už před dvěma dny jsem to zpozoroval ale zezačátku to vypadalo jako neškodný štípanec tak jsem to nechala být.
„Jo, jasně" odpověděla sarkasticky
„Ale teď vážně, kdes k tomu přišla?" rozkázala panovačným tonem a ťukla mi na "pupínek". Jenže, světe div se, stalo se něco neuvěřitelného! Jakmile se Jess dotkla pupínku tak změnil barvu! Vážně, nekecám! Nejdřív byl sytě červený, a jakmile se ho dotkla tak zmodral! Když jsem to uviděla, vyděšeně jsem zaječela ale, jakmile Jess prst odtáhla, pupínek byl opět rudý.
„Viděli jste to co já?" zeptala jsem se.
„Páni" vydechla Lexi
„To je teda něco, ale nemysli si, že se kvůli tomu vyvlékneš z plesu. Ani náhodou!" řekla a znělo to, jako kdyby zahřmělo.

Jess nám vzala míry a nechala nás být, prý že už nám šaty vybere, ach jo. Jakmile Jess odešla, začaly jsme s Lexi zkoumat můj pupínek, zezačátku jsme na něj jen sahaly, ale vždy, když jsme se ho dotkly, tak jen zmodral. Popravdě jsme čekaly, jestli na sebe vezme i jiné barvy. To nás ale zabavilo jen na půl hodiny, jenže s experimentováním ještě nebyl konec! Vydaly jsme se do kuchyně a poprosily Pepého (Kuchař který se k tátovi přidal, když byli v Itálii. Skvěle vaří!) o trochu mléka, čaje, octa, oleje, pepře, soli a cukru. Poněkud ho to zaskočilo, ale ochotně napomáhal a poskytl nám veškeré ingredience. Všechno jídlo jsme nanosily ke mně do pokoje a pak jsme ho mazaly na můj pupínek a čekaly, jestli také změní barvu. Nezměnil. Ať jsme dělaly, co jsme chtěly, pupínek barvu nezměnil.

Zbytek dne jsme pomáhaly na lodi a učily se, poněvadž i když jsme na lodi, musely jsme se vzdělávat. Vincenzo byl skvělý učitel, a kdyby to byla opravdová škola, myslím, že bych měla samé jedničky. A pak když už se chystal večer, stalo se to, čeho jsem se celý den obávala. Přišla Jess.
„Tak děvčata, směr do mé kajuty a hopem!" zavelela a začala do nás strkat, aby nás popohnala. Jakmile jsme otevřely dveře, mě i Lexi málem vypadly oči z důlků. A nebylo to jen překrásným interiérem ale hlavně kvůli těm obrovským, honosným a překrásným šatům co tam stály, uprostřed místnosti na figurínách.
Hned mi došlo, které jsou pro koho. První, na které jsem pohlédla, byly okouzlující a zajisté Jessičiny. Byly to červené šaty až na zem s černými krajkami, které přecházely do obrovské, až na zem dlouhé, nabírané sukně. Byly naprosto skvostné. Pak můj pohled spočinul na druhých šatech. Lexiných. A musím přiznat, jedny hezčí než druhé.
Její byly naprosto odlišné. Byly to světle zelené šaty se srdcovým výstřihem dlouhé až na zem, také s honosnou sukní, zdobily je jen jemné kraječky a kytičky, které se třpytily ve všech barvách duhy. Překrásné. Ale pak můj pohled spočinul na mých šatech a mé srdce vynechalo jeden úder. V jednoduchosti je kráse - to přesně vystihuje mé šaty.
Byly to ty nejkrásnější šaty, jaké jsem kdy viděla, nebyly to žádné křiklavé šaty ale šaty hodné bohyně. A přesně tak vypadaly, jako pro bohyni. Byly bílé v antickém stylu, pod prsy vyšitý, stříbrný pruh. Byly dokonalé.
„Tak co na to říkáte?" zeptala se Jess ale určitě jí bylo jasné, jak se cítíme, už jen při pohledu na nás.
„Kde jsi něco tak překrásného našla?" zašeptala jsem.
„Teda mami" vyhrkla Lexi. „Tak to je síla! Fakticky mazec! Můžu si je už obléc? Můžu? Můžu? Prosím!" Lexi už prakticky klečela na kolenou a prosila Jess.
„Samozřejmě ale až po koupeli, musíme se všechny pořádně umýt." prohlásila Jess.

Takže jsme všechny vlezly do horké vany a Jess nás drhla takovou silou, až jsme byly celé červené a myslím, že když mi myla hlavu, nechala jsem v té vaně polovinu vlasů.
Ale nejhorší bylo, když nám pak rozbolavělou kůži mazala olejíčky po kterých jsme měly být voňavé. Pokoušela jsem se protestovat, ale bylo to jako bych mluvila do zdi.
Jakmile jsme byly vykoupané, začaly jsme se strojit. Výhoda mých šatů oproti jejich byla, že jsem neměla žádnou obrovskou sukni, takže stačilo spodní prádlo a šup do šatů, ovšem Jess i Lexi měly šaty s obrovskými sukněmi, takže na sebe nejdřív musely narvat několik vrstev spodniček a na to ještě šaty ale nemělo to chybu, vypadaly jsme kouzelně, ale to ovšem nebyl ani zdaleka konec k mé značné nelibosti. Když jsme byly obléknuté, tak jsme začaly s líčením a vlasy. Nakonec to ovšem nedopadlo ani zdaleka tak hrozně, jak jsem si myslela. Jess měla na hlavě spletitý a složitý účes se spoustou malých, černých perliček. Lexi měla cop splétaný od hlavy a u temene svázaný zelenou stužkou takže zbytek vlasů
jí spadal na ramena, také ona měla v spletené části blyštivé, duhové kamínky. Já jsem podstoupila hodinové mučení, jehož účelem bylo rozčesat mi vlasy tak, aby byly jemné jako hedvábí.
 Ale výsledek byl impozantní, protože já, jsem měla vlasy rozpuštěné a ve vlnách mi spadaly až po pás. Vypadaly jsme ohromně.

Připadala jsem si trochu trapně, když jsme jako dvorní dámy přišly na palubu kde byli seřazeni členové posádky já se postavila napravo od dveří (na Jessin rozkaz) a Lexi nalevo od dveří a čekaly jsme, až přijde samotná "královna" která na sebe nenechala dlouho čekat. Když přišla Jess slyšela jsem, jak si všichni povzdychli. Byla opravdu okouzlující. A pak můj zrak padl na mého tátu. Řeknu vám on doslova slintal, ne že bych mu to nepřála, ale jeho dcera tu stojí v překrásných šatech a on civí na Jess a její vyvinuté poprsí! Nechutné.

Spustila hudba a začalo se tancovat, a poněvadž jsme ženského pohlaví na lodi jen tři, tak jsem byla na parketě v jednom kuse. Jako první si se mnou šel zatancovat pochopitelně táta.
„Moc ti to sluší, princezno," řekl mi.
„No jo díky ale Jess a jejímu výstřihu to taky moc sluší viď?" rýpla jsem si. Táta na chvilku ztuhnul, ale hned se znova roztančil.
„Promiň tati, nemyslela jsem to zle," omluvila jsem se.
„Ne v pořádku… A ehm, nevadí ti to?" zeptal se a já se rozhodla že ho trošku poškádlím
„A co by mi mělo vadit?" zeptala jsem se nevině.
„No… že se mi Jess líbí," odpověděl odevzdaně.
„Ale tati prosím tě, vždyť je to úplně jasný a navíc, já ti to přeju, hm…" řekla jsem a povzbudivě se na něj usmála
„A teď si s ní běž zatancovat, no šup, šup," řekla jsem když dohrála muzika a postrčila jsem ho směrem kde se před Jess začala dělat fronta.

Zbytek večera byl nudný. Pořád jsme dělali to samé - tančily, napily se, tančily, napily se. Hrůza! A ty puchýře co mám na nohou. Fakt díky Jess.

A pak konečně nastal zvrat. Asi v polovině valčíku jsme uslyšely někoho volat
„Muž přes palubu! Muž přes palubu!" hrozně jsem se lekla a skočila k zábradlí, kde jsem uviděla v moři povlávat cáry látky. Trochu opožděně mi došlo, že ty cáry látky na někom visí.
Náš nejlepší plavec John se hned vrhl do ledového moře a začal toho člověka tahat směrem k lodi, ostatní mu hodili záchranný kruh a pomohly mu dostat se do lodi.
Přispěchala jsem jim na pomoc a spatřila něco úžasného. Ten muž – kluk, kterého vytáhli je tak… tak… úžasný. Vypadá jako anděl, který spadl z nebe a přistál nám u lodi.
Přiskočila jsem k němu a začala ho „ochmatávat" pod záminkou, že koukám, jestli není zraněný. Páni, ten má svaly, myslím, že tohle bude znít hnusně ale: díky moře že jsi mu roztrhalo tu košili, ze které nezbylo skoro nic a já tu teď můžu civět na jeho nádherný hrudník. Bála jsem se, že je mrtvý, byl tak bledý! Ale když jsem civěla na jeho hrudník, zpozorovala jsem, jak se jemně zachvěl při nepatrném nádechu.
„Žije" vykřikla jsem a naklonila jsem se k němu. Aniž bych věděla, co dělám, zavřela jsem oči a něžně ho políbila, a že to stálo za to. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že je pomalu začíná otvírat i on. Bylo to jako bych koukala na nebe, takovou měly jeho oči barvu, jako obloha bez jediného mráčku. Podíval se na mně, lehce se usmál, pohladil mě po tváři a zašeptal: „Pulchra puella," a pak… jsem omdlela.

Všem moc děkuji za komentáře, a protože mi to trvalo tak dlouho, mám tu malý dodatek. Obrázky šatů které měly holky na sobě ;-)

Jessica

Lexi

Shanty

PS.: Tato kapitolka má 2x více slov než předchozí tak proto to trvalo tak dlouho ;-)

Autor: LoveUfo, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dangerous Sea - 3. kapitola: