Crossroad 2. Díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Jsem moc ráda za komentíky k prvnímu dílu, moc si toho cením. Doufám, že to takhle bude pokračovat dál. Dnes jsem tu s druhým dílem, trošku delším (trošičkůůůů) a takovým nějakým, mno nevím, nevím, posuďte sami!

24.12.2009 (15:00) • BlackAngel • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 963×

Převlékla jsem se do školní uniformy, typická károvaná sukně a košile, kterou jsem si zavázala těšně pod prsy, aby vynikla moje růžová hvězdička v pupíku. Vyšla jsem z pokoje, ve kterém vládl chaos a vydala jsem se hledat řecký dům s názvem Ω∑Θ.
„Hledáš něco?“ podívá se na mě překvapeně kluk, do kterého jsem nedopatřením vrazila.
„Jej, promiň, hledám dům spolku Omega Sigma Théta.“
„Jasně, mám namířeno vedle do klučičího spoklu, ukážu ti to.“ Dal mi ruku kolem pasu a šli jsme.
Prošli jsme mě již dobře známý školní dvorek, byla jsem tady totiž za Mary, zrovna když bojovali o nějaký, něco… To není podstatný, podstatný je to, že to byla velice perverzní soutěž. Ovšem co pod vedením mojí sestřenky nebylo alespoň trošku perverzní? Zamyslím se a na nic nedojdu, bohužel.
„Jsme tady“ ukáže na hodně růžový, spíš přerůžovělý velký dům.
„Díky“ vlepím mu pusu na líčko a vcházím dovnitř.
Sestřenka se vyznamenala, čekala jsem, že když vlezu dovnitř, tak bude všechno sladký, růžový a chlupatý, ale omyl, vypadá to tu opravdu luxusně, samý mramor. Já zapomněla, vždyť naše rodina do toho nacpala už po generace tolik peněz, že se ani není čemu divit.
„Potřebuješ něco? Promiň, ale nábor nováčků bude, až se dostaví nová vedoucí, je mi líto, zatím se můžeš posadit.“ Spustila na mě nějaká holka sedící u stolku s nápisem Recepce. Tak tohle mě dostalo.
„Promiň, jmenuji se Cimberly Payne, sestřenice Mary mě sem poslala, prý už budete vědět.“ Sladce se usměju a posadím se na jednu ze 3 kožených sedaček.
„Tak to se ti omlouvám, Mary nám tu nenechala ani tvoji fotku. Jmenuji se Gabriella a jsem předsedkyně tohohle ústavu. Pojď, provedu tě domem.“
„Jasně“ usoudila jsem, že tady to bude ještě zajímavý.
„…A tohle je nejdůležitější část, tady ve sklepě se projednává všechno okolo spolku, nováčci, finance…Každý tady má nějakou roli. A abych nezapomněla, tohle je tabule, je zde 40 úkolů, které musí nováčci společnými silami splnit, musíme ještě domyslet dalších 10 a pak může začít nábor.“ Vyčerpávající.
„Dobře, tak dík, jdu se seznámit s klučičím spolkem, ten jejich vedoucí David mě velice zaujal…“ šibalsky se usměju a mizím o kousek dál k domu, kde za 2 hodinky bude první pařba. Sebevědomě vezmu za kliku a jdu dovnitř, na sedačce je uvelebených asi 15 kluků, ale Davida nějak nikde nevidím.
„Čau kluci, je tu David?“
„Podle toho kdo se ptá“ pohlídne na mě zkoumavě drobnější kluk s černými vlasy, že by osobní sluha? V duchu se usměju.
„Cimberly Payne, on už bude vědět…“ snažím se, aby to znělo lhostejně.
„Mmm, Jsem rád, že tě konečně poznávám, jmenuji se Matt a jsem předseda tohohle spolku, jak jsem se bál, že zkazíš Mary pověst, tak vidím, že jsem se mýlil… Dave, Návštěva!“
Jen se usměju a radši to nekomentuju.
„Nemám čas…!“ v jeho hlase jde slyšet značné rozhořčení. Že bych ho z něčeho vyrušila?“
„Myslím, že na tuhle návštěvu by sis čas měl udělat!“
Och jsem poctěna, že si mě tady tak šlechtí. Připadám si opravdu důležitě.
„Kurva, to si tady nemůže člověk ani v klidu vyhonit péro?“ pronese, když slézá schody dolů, sedím na sedačce obklopena kluky a vedeme zajímavou debatu na téma večerní párty.
„Můžeš…“ otočím se na něj a olíznu si rty.
„…Ale slušnost je příjmout návštěvu a za moji návštěvu by vraždilo tolik kluků…A navíc to nemůžeš počkat na večer? Tolik micek se tu bude natřásat před tvým xichtíkem a ty si tady sám hodíš ptáka, není ti to blbé?“ pokračuju vzdělaně.
„Dočista jsi mi svým projevem vyrazila dech, nechceš být řečník?“ znechuceně se na mě podívá David, kterého jsem asi příliš shodila.
„Promiň, nerada jsem se dotkla tvého ega, jen jsem se chtěla zeptat na pár otázek, holky mě vyslaly, abych omrkla nové úlovky, ale očividně tu překážím… Kluci Ahoj, odcházím. Jo a Dave, promiň za vyrušení!“ zvednu se a vzpřímeně odcházím z toho zpropadeného spolku.
Myslela jsem, že to bude lehký, že už mě tady všichni milují, ale to jsem se opravdu mýlila, sakra, to jsem opravdu tak naivní? Tady zadarmo nic nedostanu. Vrátila jsem se k sobě do pokoje, kde čekal na posteli nějaký kluk.
„Co tady chceš? To je můj pokoj!“ začala jsem vřískat.
Zvedl se a došel až ke mně, chytl mě za bradu a políbil mě. Nechápala jsem. Stála jsem tam jako solnej sloup a koukala z okna. Po chvíli se ode mě odtrhl.
„Mary, zlatíčko, co je ti?“ podíval se na mě starostlivým pohledem a pohladil mě po tváři.
„Opravdu netuším, co je s Mary, ale já jsem zmatená… Vysoká je šílená!“ lehla jsem si do postele a otevřela notebook.
„Ty nejsi Mary? Jsi jí nehorázně podobná a na dveřích je cedulka s jejím příjmením…“ Je zmatený ten kluk.
Vlastně jsem si ani nestihla všimnout, že je opravdu hezký. Vysoký, má krátké blond vlasy učesaná typicky na šampóna, v uchu diamantek. Milé, blankytně modré oči a plné rty. Jeho postavu obepínalo bílé tričko, pod kterým se mu rýsovalo vypracované bříško a zadeček mu krásně vynikal ve světle modrých jeanech. Byl to přesně můj typ.
„Já jsem Cimberly, sestřenice Mary, těší mě… Chodíš sem na školu?“ zajímám se hned, přece jenom řekl, že jsem nehorázně podobná Mary a po mě vyjel, když si myslel, že jsem ona, tak proč se nezeptat?
„Aha, já jsem Aron a chodím sem do prváku, studuji psychologii a moji rodiče jsou nesnesitelně bohatí, proto mi umožnili studovat na téhle škole, ostatně kdo není bohatý, když je na této škole?“ sakra, je dokonce i vtipný. Toho kluka chcu!
„Já jsem nesnesitelně bohatá a na škole nejpopulárnější i v době, kdy nikdo nevěděl, jak vypadám!“ věnuju mu jeden ze svých okouzlujících úsměvů.
„Tak já už radši půjdu, není mi zrovna příjemné tady stát a koukat na holku, kterou jsem líbal v domnění, že je někdo úplně jiný…“ jemně se začervená. Je tak roztomilý.
„To je v pohodě, budu si muset zvykat… Mary tady měla dobrou pověst. Kde bydlíš? Chceš do klučičího spolku?“
„Bydlím naproti, tvoje sestřenice chodila po večerech za mým bratrem a naopak, do spolku asi ne, myslím, že by nestáli o nikoho tak nudného jako jsem já!" vysvětluje a při druhé části věty tak se trochu posmutní.
„Ale prosím Tě, jako by jsi tam už byl, znám se s Davem a kluky mám omotaný kolem prstu a ty se mi moooc líbíš. Jo, jsem tvrdohlavá!“
„Díky, ty seš zlato!“ vlepí mi malou přátelskou pusu, která se ovšem nechtěně (jak jinak v mém případě) zvrtne ve vášnivou líbačku.
„Radši už půjdu.“ Vypraví ze sebe nejistě Aron a odchází.
Ten kluk mě rajcuje, chcu ho v posteli ještě dnes večer, párty chlapeckého spolku k tomu bude jako stvořená!