OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Čistý štít 4. kapitola

06.08.2015 (13:00) • Andre2 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 658×

Jak už jsem zjistila za ty poslední dva týdny, co sem chodím, tak škola je rozdělená na tři budovy. První slouží pro děti, které chodí do školky, druhá část zahrnuje všechny děti na prvním stupni a poslední budova druhý stupeň. Taky už jsem si zvykla na Jess a její vypravování o klucích z posledního ročníku, dokonce se dostalo i na Jaspera.

„No tak, Noemi, řekni nám něco." Takhle už na mě naléhá od té chvíle, co jsem jí řekla, že jsem seděla se Seanem.

„Je to normální kluk…" a strašný fešák s nádhernýma očima, perfektním úsměvem, dokonalou postavou a…

„Noemi?" mává mi před očima Jess.

Aby ses náhodou neutopila ve vlastních slinách! rejpne si do mě podvědomí.

„Hm," zabručím, ale dál je neposlouchám.

Tohle jídlo stojí za starou belu, i ta bageta v letadle s oschlým salátem chutnala líp. Ale co, musím něco sníst!

Začnu znovu vnímat jejich rozhovor. „… taky bych chtěla osobního trenéra, abych nemusela chodit na normální vyučování," prohlásí zamyšleně Pheobe.

Mám chuť zaklít, ale po středeční zkušenosti si to nechám raději na doma. No jo, školní řád není zrovna tenký! houkne škodolibě hlásek. S veškerou slušností se ho snažím neposlat do něčí zadnice.

„O čem že to diskutujete?" otáži se a málem zalezu pod stůl, když se na mě zadívá hned několik nasupených očí.

Jess si hlasitě povzdychne, aby trochu zdramatizovala danou situaci. „O božské partě!" řekne krapet podrážděně.

Nadzvednu jedno obočí. „A co přesně o ní?"

„O jejích aktivitách." Upřu na ni pohled, který jasně říká, že stále nevím, o co jde. „Tak třeba, že Sean dělá judo, Tobby s Robem a Vikky se zabývají boxem, zatímco Chris dělá tai-chi a kung-fu dohromady, no, a Ben, tak ten zas mlátí do panáků hlava nehlava a láme cihly, takže jestli jsi to ještě nepochopila, tak dělá karate." 

Páni, a zároveň co?! zahučí ten mizera, který se zas štve na povrch, ale i já osobně se začínám divit. Tak nějak se začínám obávat, že z „božské" se stane parta ranařů. A pak mi konečně sepne. To proto Jasper chtěl po tátovi, aby mu dovolil chození na karate s Benem, což je další podezřelá věc za poslední týdny.

Jak jsem zjistila, Agnes neboli platinová blondýnka, která dostala přezdívku Ness, nepatří mezi členy „božské" party, ale chodí s Benem, takže jako kdyby k nim pomalu patřila.

„Takže Spencer a Grace chodí normálně na tělocvik?" chci se ujistit, že jsem to správně pochopila.

Jess mě probodne vražedným pohledem a jsem si jistá, že kdyby její pohled uměl doopravdy zabíjet, asi se už válím na zemi mrtvá. „Posloucháš mě někdy vůbec?" zavrčí.

Vykulím na ni oči. Bože! Ritterová, ty jsi vážně usnula někde na vavřínech, co? pošklebuje se mi podvědomí. Očividně je dnes v ráži, oproti jiným dnům!

„Asi před třiceti sekundami jsem říkala, že Grace a Spencer chodí na balet k madame Fourieové!" snaží se dát důraz na její příjmení, ale musím se nad její výslovností jen zašklebit.

Klidně bych ji opravila, ale raději ji nebudu dráždit, už takhle vypadá dost naštvaně.

„Tak co, těšíš se na tělák?" zeptá se mě Pheobe, která se snaží obnovit přátelskou atmosféru.

Já a tělocvik? Dokonce i mé podvědomí kroutí nad její otázkou hlavou. Nikdy mi nešlo běhání spojené s další činností, obzvlášť hry podobné baseballu, basketbalu a dalším.

Raději se znovu pustím do jídla, než se odebereme směrem do šaten, a pak hurá na tělák!

Celý ročník dívek se nažene do jedné šatny. Zabírám místo vedle Jess, poslušně se začnu převlékat do předepsaného úboru, dokonce ani na tenhle „předmět" nesmíme nosit vlastní oblečení.

Tahle dvouhodinovka bude ještě peklo, stojím v řadě mezi dalšími třiceti dívkami, které stejně jako já mají na sobě černé tepláky a bílé bavlněné tričko, díkybohu můžeme mít každá jiné sportovní boty.

Jen co se rozběháme a protáhneme (jediné dvě věci, se kterými jsem nikdy neměla problém), nás profesorka Bellová začne rozdělovat do skupin a zároveň nám řekne, co si má kdo připravit.

Jelikož jsem tu nová, tak mě profesorka zařadila k Jess, stejně jako k ní dala Brytani, Sophii, Pheobe a holku jménem Hariette, která chodí do vedlejší třídy, je to šedá myš s hnědými vlasy až pod pas.

My si připravily stanoviště s kozou, za kterou jsme daly hned několik žíněnek. Už jen z pomyšlení, že přes to budu muset za chvíli skákat, se mi dělá mdlo.

Ozve se písknutí. „Prosím, sedněte si!" ozve se hlubší hlas profesorky Bellové, stačilo by, aby se nechala ostříhat na krátko, a rovnou jí můžeme říkat pane profesore. Málem punku smíchy, když zahlédnu její kozí fousy.

„Tam, kde stojí Tara, se bude dělat výmyk," ukáže směrem k hrazdě, kde stojí malá holčina s atletickou postavou. „U Gabriely budete šplhat. Přesně tak, děkujeme, slečno Woodová!" zahřmí profesorka nad výkonem ryšavé dívky. Dalšími stanovišti jsou kotrmelce a stojky, alespoň dva cviky, které zvládnu.

První hodinu strávíme gymnastikou, nebo jak se tomu říká. Na začátku druhé hodiny začneme uklízet používané náčiní, které už nebudeme potřebovat, aspoň v to doufám.

Nesnáším míčové hry! Doufala jsem, že budeme hrát volejbal, ale když profesorka nadšeně řekla: „Tak dívky, zahrajeme si vybiku," měla jsem co dělat, abych neutekla!

Skrč se! Uhni! křičí na mě vyděšené podvědomí, které se odebralo někam do kouta, kde si hryže nehty, s radostí bych se k němu nejraději přidala!

S obrovskou červenou skvrnou na stehně se odebírám na lavičku, abych se posadila mezi ostatní vybité dívky.

Gorila jedna! zanadávám vzduchu na jednu obryni, která se snad s tím míče už narodila. A pak, že ženy jsou něžné! Ani býk by mě takovou silou nenakopl, jako ona!

Profesorka zapíská na novou hru, ale díky něčemu nebo někomu v tu samou chvíli zazvoní na přestávku. Bez dalších okolků se vyřítím z tělocvičny a zamířím rovnou do šatny. Jen co popadnu ručník a mýdlo, naberu směr koupelna.

Nemůžu se dočkat, až přijdu domů a dám si nějakou dobrotu, kterou připravila Carla. Ve Francii jsem to byla většinou já, kdo vařil a staral se o chod domácnosti, když mamka neměla chlapa.

Vezmu tašku s oblečením a batoh. Přišla jsem mezi prvními a odcházím jako poslední. Klasika!

Odemknu skříňku, do které dám tělák, a mizím pryč.

Spadnu na zadek, když vrazím do někoho. Příjmu nataženou ruku, kterou ke mně dotyčný napřáhl, už jen z velikosti dlaně vím, že se jedná o kluka.

„Právě na tebe tu čekám!" ozve se jeden z nejsvůdnějších hlasů, které znám.

Podívám se do divokých očí. „Nemáš náhodou být právě na hodině?" otáži se ho. Snažím se nedat najevo, že jsem nervózní.

Odfrkne si. „Jo, ale profesor Adams to určitě pochopí."

Nadzvednu jedno obočí. „No, a proč teda tady na mě čekáš?" pokusím se o otrávený tón, ale přitom mi srdce buší jako na poplach.

Uklidni se, Rittrová, a nezapomeň dýchat! štěká na mě ten protiva, ani jsem si neuvědomila, že zadržuji dech.

Sean se mezitím ležérně opře zády o zeď. „Víš, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešla na večeři." Řekne to úplně normálně, jako by šlo o doučování z matiky.

Tak jo, právě jsem přišla o jazyk. „Možná…" řeknu plaše.

Usměje se, očividně jsem ho pobavila. „Dobře, vyzvednu tě zítra v osm. Platí?"

Nezmůžu se na nic, jen kývnu hlavou a sleduji, jak s úsměvem na tváři odchází. Jakmile zmizí, povyskočím a zamířím na poslední hodinu.

Jo! Jdeme na rande se Seanem Andersonem! skanduje mé nadšené podvědomí. Musím vypadat jako naprostý idiot s tím přihlouplým úsměvem, ale co!

Já jdu na rande se Seanem!

XXXXXX

Samým nadšením ani neposlouchám výklad profesora Kirkwooda, který nás má na dějepis. Zasněně si maluji do sešitu, aniž bych si všimla, že si mě Jess zkoumavě prohlíží.

Trochu zrudnu. „Stalo se něco?" zeptám se jí.

„To řekni ty spíš mně!" pokývne hlavou k sešitu, který jsem před chvílí odložila. Asi po minutě mlčení nad tím zakroutí hlavou. „Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys u mě nechtěla zítra přespat?" změní téma.

Zamračím se. „No… víš, já už něco mám," podotknu.

Teď se zas mračí ona. „Aha," odmlčí se a já doufám, že se nebude na nic ptát. „A co máš v plánu?" zeptá se zvědavě. Vážně, ta je horší než pětileté dítě, které čeká na Ježíška!

„No, něco…"

Nadzvedne jedno obočí. „A to jako co?"

Stejnak by se to dozvěděla. „Rande!" vypísknu o něco hlasitěji, než jsem měla v plánu. Pomalu všichni spolužáci se otočí naším směrem.

„S kým?" udiveně zaskřehotá.

To bys chtěla vědět, co? ozve se škodolibí hlásek, ale jinak jí neodpovím.

Zatřese se mnou. „Tak s kým jdeš na rande? S Leem? Neříkej, že ses nad tím blbcem slitovala!" začne jmenovat několik kluků, o kterých si myslí, že se mnou něco chtějí mít.

Zbytek hodiny děkuji všem svatým, že Jess nenapadl Sean, protože bych okamžitě zrudla a hned by jí bylo všechno jasné. 

Autor: Andre2, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čistý štít 4. kapitola: