OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Čistý štít 18. kapitola

28.10.2015 (10:00) • Andre2 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 715×

Holky, chtěla bych Vám poděkovat za podporu a už teď Vám můžu říct, že budou ještě tak čtyři kapitoly. A jen co jsem si přečetla Vaše komentáře, musela jsem se vyhrabat z postele, abych sem hodila další kapitolu. Tak moc velkou radost jsem měla, že ještě pořád čtete ;)

Snad se Vám kapitola bude líbit a užijte si prázdniny. :)

S pozdravem Andre2

Celou noc jsem prakticky probrečela. Poslední dobou nedělám snad nic jiného, ale tohle jsou poslední hodiny s mou rodinou.

Nicholas mi sice napsal, ale ani jeden jsme na nic nepřišli a já se už ani na ten deník nemůžu podívat!

William už je dávno šílený a může za to jediná žena, kterou ani neznáme, prošli jsme dokonce všechny démony, ale ani tam se o ní nic nepsalo. Williamovy vzkazy postrádají jakýkoliv význam a jeho obsahy jsou děsivé. Nicholas si myslí, že ho stáhly temné síly, ale to mi nedává smysl. Kdyby to ale byla pravda, nemusel by mě potkat stejný osud jako Mosse a v „poklidu" bych žila dalších pár let.

Usla jsem až kolem páté hodiny ráno a vzbudil mě až příchod sourozenců, táty a Carly.

Stoupli si před mou postel, když jsem se posadila a opřela se o čelo, začali zpívat. „Happy Birthday to you…" Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela, ale zvládla jsem to!

Když dozpívali, holky ke mně přiběhly s nádherným ovocným dortem. „Přej si něco!" pískly na mě nadšeně.

Usmála jsem se a sfoukla svíčky, samozřejmě jsem si něco přála, ale nikomu neřeknu co!

Odložila jsem dort a počkala, až všichni odejdou, a pak jsem se rychle převlékla, abych mohla jít na slavnostní snídani.

Carla speciálně pro mě udělala lívance a vafle s javorovým sirupem.

Koukala jsem na tu dobrotu, aniž bych na ni měla vůbec nějakou chuť, normálně bych to slupla jako nic, ale dneska… nemám hlad.

Carla mě upřeně sleduje. „Noemi, děje se něco, nechutná ti to?" zeptá se mě a okamžitě vyskočí ze židle. „Klidně ti připravím něco jiného, jestli chceš," řekne, přičemž se kouká do ledničky.

Zakroutím hlavou. „Ne-ne, je to výborný, jen prostě nemám nějak hlad," snažím se ji ujistit, že tahle snídaně je vážně výborná.

Rychle si dám jedno sousto do pusy a musím uznat, že konečně po dlouhé době jím něco pořádného. Během pěti minut mám vše snězené. „Bylo to vážně výborné!" chválím ji.

Usměje se. „Tak to jsem ráda, že to našemu oslavenci chutnalo!" raduje se.

Při slově oslavenec zblednu a táta s Carlou se na mě zděšeně dívají. „Děje se něco, zlatíčko?" optá se mě táta po chvilce opatrně.

Seber se! sykne na mě hlásek a já se po nějaké době vzpamatovávám.

„Nic, jen… nějak se mi zamotala hlava,“ řeknu a rychle dodám. „To bude tím, že jsem se nehorázně těšila a pomalu celou noc jsem nespala!" lžu.

Podívám se na Jaspera a Bena, které probodnu nenávistným pohledem, kupodivu jsou dneska zticha jako myšky, div, že nešoupou nohama!

XXXXXX 

Z odpoledne se stal blázinec, kolem druhé se k nám nahrnulo nejmíň dvacet lidí, dokonce ani Sean si neodpustil tuhle oslavu.

Právě jsem se vítala s Jess a holkami, když přišel a hraně se na mě usmál. Myslela jsem, že když jsem mu výslovně řekla, aby sem nelezl, že mě poslechne, ale jako vždy vzal Benův příkaz jako ten prioritní. Ve středu si nás totiž k sobě Ben zavolal a řekl, že mi dva se musíme „usmířit“, díky bohu mu stačí usmiřování jen na oko.

Takže když se mě Jess zeptala: „Co tu chce ten blbeček?"

S maskovaným úšklebkem jí odpovím. „To je v pohodě, já a Sean jsme uzavřeli mír," brouknu.

Přikývne, ale stejně si mě změří podezíravým pohledem. „Když budeš chtít, klidně ho odsud vyprovodím," pošeptá mi do ucha a já se snad poprvé za dnešek doopravdy směju.

Pak si to uvědomím! Je to můj poslední den s těmihle fajn lidmi, tak si ho musím užít!

Okamžitě se začnu usmívat okolo sebe.

Co přispělo k tak náhlé změně? ozve se mi v hlavě Chrisův hlas.

Postavím se na špičky a snažím se ho najít, ale nikde ho nevidím.

Kde jsi? pošlu mu vzdušnou „zprávu".

Dál se mračím a rozhlížím se kolem sebe. „Přímo tady," šeptne mi do ucha a stojí přímo za mnou.

„Neříkal jsi, že nepřijdeš?" zeptám se ho.

Ušklíbne se. „Když jsem se doslechl, že jde i Sean, tak jsem si řekl, že můžu přijít i já!" mrkne na mě.

Protočím nad tím gestem oči. „Ty jsi ale mnohem vítanější host než on," prohlásím a on se usměje.

Kdyby mi někdo před dvěma týdny řekl, že s ním budu vycházet líp než se Seanem, asi bych se dotyčnému vysmála a optala se ho, jestli neupadl na hlavu.

Když dorazili všichni, ještě jednou jsem sfoukla svíčky na dortu a pak jsem začala dostávat dárky.

„Všechno nejlepší, zlatíčko, snad se ti to bude líbit, s tátou jsme se nemohli dohodnout, ale nakonec se nám to podařilo," řekne Carla a podá mi malou zabalenou krabičku.

S úsměvem si ji od ní vezmu. „Děkuji," prohlásím a rozbalím dárek od nich.

V krabičce se nachází nádherné náušnice z bílého zlata do tvaru kytiček, které jsou zdobeny ve středu brilianty. „Jsou nádherné," vydechnu a rychle si rozepnu mé staré náušnice a nandám si ty, co jsem právě dostala.

Dostala jsem spoustu dárků, od Annie a Rebeccy jsem dostala Pandoru s Eiffelovou věží, slona s chobotem nahoru a jinými přívěšky, ale tyhle dva se mi nejvíce líbily.

Docela mě překvapil dárek od mé „babičky", které mi darovala taštičku s kosmetikou. Docela jsem si oddechla, že mi nedala bavlněný svetr se sobem!

Po posledním rozbaleném dárku jsme se všichni odebrali ke stolu do kuchyně, abychom nakrojili ten výtečně vypadající dort.

Taťka mi podal nůž. „Ještě počkej!" poručil mi a někam si odběhl.

Zamračeně jsem se za ním podívala, po chvilce se vrátil s telefonem.

S nadzvedlým obočím jsem se na něj zadívala. „No co, sedmnáct ti je jen jednou a já to chci zdokumentovat, abychom se na to mohli za pár let kouknout!" Při těch slovech se mi protočil žaludek a srdce mi vynechá několik úderů.

Za pár let!

Na malý okamžik jsem zavřela oči a rychle si vše srovnala.

Nicholas říká, že ti nic nehrozí, nemá cenu se bát! uklidňuji se v duchu.

Kývnu na tátu, že jsem připravená, a nožem udělám první řez do obrovského dortu.

S kouskem dortu se posadím mezi Jess a Britany, které se usmívají od ucha k uchu, přičemž mi nasadí třpytivou narozeninovou čepičku na hlavu, na které jasně svítí růžový nápis: Oslavenec.

„Ten dort je vynikající, ten jsi dělala ty, Carlo?" ozve se babi a je to snad několikátá příjemná věta, co z ní dnes vylezla, asi bych měla mít narozky častěji!

Carla s úsměvem přikývne. „Ano, jsem ráda, že ti chutná, Emily!"

Spokojeně sleduji, jak se všichni baví bez jakýchkoliv sporů a hádek. Babička přepnula na režim: Teď budu milá, což by jí slušelo i za normálních okolností.

Během sedmé hodiny večer se všichni začali vydávat domů.

„Tak ještě jednou všechno nejlepší!" řekne děda mezi dveřmi, když se loučím s babi, která mě dnes dokonce obejmula a letmo mě líbla na tvář.

Stoupla jsem si mezi futra a sledovala, jak mizí v chumelenici, která se začala venku prohánět.

Jess s holkami se se mnou rozloučily s tím, že se uvidíme v pondělí ve škole, na což jsem jim jen popřála příjemný zbytek víkendu a vydala se zpět dovnitř.

V obýváku už na mě čekala celá „božská" parta. To s chatou už mi oznámili a já samozřejmě hrála, jak se těším, ale uvnitř jsem je za to všechny proklínala až do pátého kolene!

Táta stojí u okna a zamračeně sleduje nepříznivé počasí. „Vážně chcete jet v tomhle?" zeptá se nás starostlivě.

Všichni najednou odpovědí: „Jo!"

Sean se ozve snad poprvé za celou tu dobu. „Nebojte, pojedeme opatrně," řekne, přičemž ho táta probodne nenávistným pohledem.

George si povzdechne. „Bránit vám v tom nebudu, všichni už jste plnoletí, takže vám v tom nemůžu ani zabránit, až na tebe, Noemi," řekne a ve mně jako by se rozsvítila naděje na útěk! Pak ale zakroutí hlavou. „Ale ani tobě nebudu nic zakazovat, máš narozeniny, takže si dneska dělej, co chceš, jen tě prosím, abys byla opatrná a neužívala žádné návykové látky, krom alkoholu v přiměřené míře," prohlásí a já mám chuť si vytrhat všechny vlasy, co mám.

„Jasně," řeknu naštvaně, což opět táta špatně pochopí.

„Noemi, pochop, že ti je teprve sedmnáct, máš ještě dost času na pití alkoholických nápojů!" začne s další přednáškou.

Zastavím ho zvednutím ruky. „Tati, já to chápu!"

Přikývne a otočí se na Jaspera. „Dej na sestru pozor, jasný?" Brácha přikývne. „Tak, a teď si jeďte," zabručí taťka a jde směrem k vchodovým dveřím.

Pomalu jsem si začala oblékat béžový kabát, každý pohyb mi snad trval nejmíň půl hodiny, poněvadž já si teprve vázala kabát a všichni už stáli před domem obutí a oblečení.

O něco rychleji jsem si obula kožené kozačky a popadla tašku, do které jsem si sbalila několik věcí, které stejnak nebudu potřebovat.

Obejmu taťku, pevněji a taky naposledy, dám mu pusu, což ho trochu překvapí. Většinou jsem mu řekla, jen ahoj a co bylo v práci, jinak jsme si moc nepopovídali.

„Tak si to tam užijte a hlavně si nezlamte nohy!" řekne taťka s úsměvem, pak se otočí a zavolá: „Pojďte se rozloučit, už pojedou."

Na schodech se začne ozývat rychlá výměna nohou a během vteřiny už přede mnou stojí dvě cácorky. Obě mě najednou obejmou. „Tak si hezky zajezděte!" řeknou tak rychle, jako přišly, a už jsou zas pryč.

Mám chuť zavolat na Annie, aby se vrátila a rozloučila se se mnou pořádně. Ale musím se zachovat, jako by to byla normální situace, jako bychom se za ty tři dni měli všichni v pořádku vrátit.

Carla se přiřítí do haly a obejme mě, přičemž mi lípne pusu na tvář. „Zlatíčko, doufám, že to ještě pořádně oslavíte a užijte si běžkování," prohlásí s úsměvem, pak se ještě otočí na Bena. „Ty na sebe dávej pozor, běda jak přijedeš s nějakou částí těla zlomenou!" hudruje ho.

Usměji se na ně a otočím se k nim zády. Pomalu jdu v té vánici za ostatními k autům, ještě naposledy se ohlédnu a sleduji, jak táta objímá Carlu mezi dveřmi, a s úsměvem koukají, jak jim mizíme z dohledu. Sleduji, jak mi naposledy zamávají, a pak se pomalu začnou ty dřevěné dveře zavírat. 

Autor: Andre2, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čistý štít 18. kapitola: