Chtít a věřit 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Třetí kapitola. A já se jdu zahrabat. Upozornění: Někomu se může zdát, že už tohle někde bylo, třeba film nebo něco jiného. Musím se přiznat, že sem tam ano. Doufám, že nikoho nenaštvu. Přeji příjemné čtení - GV Stěhování a párty. Co se asi stane?

05.07.2014 (10:00) • GabrielaVespucci • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 700×

Vzbudila jsem se brzy. Oblékla jsem se a napůl se zalepenýma očima trochu pouklidila pokoj. Ustlala postel. Ve skříni uvolnila dvě poličky na mé věci, které se jen tak povalovaly u zrcadla, a nějak vkusně je do nich naházela. Pak jsem pošoupla stůl, který zabíral půlku pokoje, blíž ke stěně, aby tam bylo více místa. Vyhlédla jsem z okna, které bylo nad mou postelí, a nadechla se čerstvého vzduchu. Zpod polštáře jsem vytáhla mobil a nabíječku, kterou jsem zapojila do zásuvky a chudáka mobila nabíjela. Mobil se mi okamžitě zapnul a mně přišla SMSka od Janneke, mé kamarádky. Zvala mě na párty u sebe doma. V mžiku jsem odepsala, jestli bych mohla jít s Kačenou. Samozřejmě se divila. Donedávna jsme byly úhlavní nepřítelkyně. V rychlosti jsem jí popsala příměří a situaci, ve které jsme se jako sestry nacházely. S pozváním, které rozšířila i pro Katku, poslala a dodatek, že přijde i Tobias. Můj vyhlídnutý… no… kluk…?

Za mými zády se ozvalo zaklepání a hned sem vpadla Katka. V pyžamu a tak nějak ve stavu napůl spících. Tak tak jsem stačila uhnout, protože zapadla do mé právě ustlané postele. Pocítila jsem nutkání ji uškrtit. Samotná představa byla velmi lákavá. V ruce držela svůj mobil, stejný typ jako já, jen jiná barva, a smutně na mě poulila modré oči. Pochopila jsem. „Ne, teď si ho nabíjím já.“

Katka se rázem zatvářila, že bude taky zabíjet.

Vražedná to rodina!

Za půl hodiny jsme obě už funěly pod tíhou krámů, které jsme nosily z náklaďáku. Ano, nebylo ani devět hodin a my už se lopotily s krámama naší sestry. Cestou jsem jí řekla o té párty.

„Jestli přijde i Eliot, tak jdu,“ prskala Katka, a aniž by mi něco řekla, upustila náklad. Komu? – sobě na nohu! Hlasitě zaklela a já se ušklíbla. Bohužel jsme obě byly nějak levé po mámě. Obě jsme dokázaly zakopnout na rovném chodníku.

„Co mám dělat?“ zafňukala má sestra.

„Dej si na to led,“ poradila jsem jí nepřítomně.

Zatvářila se, jako by byla učitelka ve třídě extra blbců.

„Já mám na mysli tu párty.“

„Aha“

„Aha?“ ujistila se.

„Hmm.“

„Posloucháš mě vůbec?“

„Hmm?“

„Magdo!“ vykřikla.

„Hmm?“

„Eisleyová!“ zaburácela mi má sestřička do ucha a silně se mnou zatřásla.

„Co pořád ječíš?“ ozvalo se za mými zády hodně povýšeně. Tohle nebyla Katka…

„Drž hubu, Lindo!“ odsekla má sestra, které, úplný div, všechny vlasy nestály na hlavě.

Linda jen našpulila pusu a mhouřila oči.

„Co tu děláš?“ vyštěkla jsem.

„Chci se vysprchovat.“

„Co je mi do toho?“ odsekla jsem. Jestli existuje tupější bytost na téhle planetě, jsem ochotná zaplatit, kolik kdo chce, jen abych ji viděla. Jenomže asi platit nebudu muset. Ta bytost teď bydlí v mém pokoji a říká si má sestra.

„Hodně. Váš otec vám vzkazuje, že mi máte v téhle krabici najít sprchovací gel a pak mi ukázat koupelnu.“

„Tak a dost,“ vypěnila Katka a vyběhla ven. Nejspíš se šla přesvědčit, jestli to táta opravdu řekl. Já se k té slepici otočila zády a skládala Katčin šatník, který jsme musely rozebrat, abychom ho vůbec sem do mého pokoje dostaly.

„No tak?“ vyštěkla Linda.

„Na haf haf neslyším!“ zasyčela jsem a zatínala ruce v pěst.

Linda se obrátila na podpatku a uraženě odešla - a já měla klid.

Bohužel jsem pak ale musela dát té huse za pravdu. Táta málem zbledl do barev svatební bílé. Musel se za nás stydět. Ale za žádnou cenu bych se já té pitomé náně neomluvila. Za nic na světě. Zdálo se, že je Katka na tom podobně.

„Takže, já se jdu osprchovat,“ vytrhl mě (nás) z přemýšlení Lindin hlas.

„No počkej, venku je nacpanej stěhovák. Nechceš jít do sprchy až pak?“ zeptám se udiveně.

Žádná odpověď. Tak tomuhle učiním přítrž.

„Jdu za Janneke!“ vyhlásila jsem. Táta mě chytil za ruku.

„Ani nápad. Venku je stěhovák.“

Došla mi řeč.

Astrid se už zabydlovala v kuchyni a připravovala pozdní oběd. Katka pomáhala tátovi vystěhovat z náklaďáku skříň. Odložila jsem krabici Lindiných věcí v pokoji a šla se podívat, co tam v té koupelně dělá. I kdyby si napustila vanu a dřepěla hodnou chvíli na toaletě, takhle dlouho v koupelně nejsem ani já. A to je co říct. Podívala jsem se klíčovou dírkou. Seděla na vaně. Takže jsem měla pravdu. Pak vyleze, až bude všechno hotové. Nic nedělá.

Ha!

Počkat!

Ona něco dělá.

Z pusy jí vychází kouř!

Linda kouří!

A já mám v rukávu trumf.

Okamžitě jsem utíkala k sobě do pokoje pro mobil a zjistila, kolik mám ještě kreditu. Bohužel, odpověď nebyla dostačující. Krátce jsem se po pokoji rozhlédla. Nyní už to nebude to království, ve kterém budu královnou já a jen já. Tady jsem strávila dětství. Tady jsem se zamkla, když mamka umřela. Tady jsem měla své území. Jenže teď už nebylo jen mé.

Proplížila jsem se ke schodům a zalezla do obýváku, kde jsem vyčkávala. Táta a Katka šli kolem i se skříní hned za pár minut. Pak jsem nechala tátu, ať skříň sestaví, a Katku zatáhla do mé nově tajné místnosti. Jestli ta blbá schopnost funguje nebo ne, tak se to teď zjistí!

Položila jsem jí ruku na rameno a usilovně myslela na Lindu s cigaretou v puse. Katka si dala ruku před pusu, aby nevyprskla smíchy. Prohnaně jsem se šklebila. V tu chvíli Astrid zavolala, že je oběd. Obě s úsměvem na rtech jsme sešly dolů. Hned za námi i Linda.

„Tati? Je sobota a zítra je neděle. Dneska má Janneke tu párty. Že můžu?“ zaškemrala jsem u jídla, ze kterého jsem nic nesnědla. Asi se naučím vařit.

Táta se zakabonil.

„Já jdu s ní. Navzájem na sebe dáme pozor,“ dodala rychle Katka a táta se zakuckal, až ho Astrid bouchla mezi lopatky. Pro jistotu jsme udělaly psí pohledy. Povedlo se a táta změkl. Souhlasil.

Pořádně jsem se protáhla.

„A půjde Linda s vámi?“ zeptala se Astrid. Katka se na ni zamračila. Astrid provinile sklonila hlavu. No jo, ženská! Ty to s námi ještě budeš mít těžké!

Táta se tázavě podíval na Lindu, která ve stejném okamžiku se zájmem pohlédla na nás. Já záporně zakroutila hlavou a Katka se mračila. Žádost zamítnuta. Linda si asi vyčetla z našich obličejů, že ne, a nasadila ten svůj snobský ‘ksicht‘.

„… do desíti doma.“

„Ano, tati“ zopakovaly jsme v šest hodin připravené a natěšené snad po desáté.

„Žádné kouření.“

„Ano, tati.“

„Žádný alkohol.“

„Ano, tati.“

„Máte klíče?“

„Ano, tati.“

„Nabité telefony?“

„Ano, tati.“

„Budete na sebe dávat pozor!“

„Ano, tati.“

Bylo to skoro nekonečné. Konečně jsme si nazuly boty a vyrazily.

Janneke nám otevřela a za ní v pokoji zaduněla hudba. Obě s Katkou jsme se na sebe podívaly a v rychlosti zhodnotily oblečení. Katka měla černý top, k tomu jako doplněk kratší tričko do půli břicha v bílé barvě s nápisem What up? Pak černé ‘lancláče‘ a černé kecky. Do blonďatých vlasů vpletla černou nit a trochu make upu. Já měla upnuté, tmavě zelené džíny a modro-zelené triko s flitry. Vlasy jsem stáhla do rybího copu a ozdobila zelenou úzkou stuhou. Na nohy jsem dala kotníkové boty na klínku. Samozřejmě make-up, protože po dnešním hektickém ránu jsem vypadala jako strašidlo.

Janneke poskakovala celá natěšená na místě. A samozřejmě žvanila, co jí pusa stačila, čili jedním uchem tam, druhým dovnitř. Konečně nám pokynula, abychom vešly.

Bylo tam opravdu hodně lidí. Ale já hledala jen jednoho. Jediné, co mě překvapilo, bylo, že stál s Eliotem.

Janneke znala z mých vyprávění Lindu. Dokonce věděla, jak vypadá. Takže jsem jí řekla podrobnosti a přidala i třešničku na dortu: považte – Linda kouří. Do detailů jsem to rozvést nemohla, protože někdo mě táhnul za ruku. To Katka mě vzala netrpělivě za ruku a vlekla k Tobiasovi a Eliotovi.

Byla jsem tak nervózní.

„Ahoj,“ slyšela jsem Katku, jak kluky zdraví se svým sebevědomým úsměvem. Oba se na nás usmáli a já padala do mdlob.

„Ahuji,“ zahuhňala jsem nejistě.

Ahuji? Dneska už mám fakt dost! Ale ostatní to vzali sportovně a nijak než slabším zasmáním to nekomentovali. Pak jsem se trochu uvolnila a zábava opravdu byla v plném proudu

Nějak jsem se zakecala s Tobiasem a přitom koutkem oka sledovala Katku, jak s Eliotem tancuje ploužák. Tetelila jsem se blahem a usmívala se jako měsíček na hnoji.

Občas slyším trávu růst… všechno je v nejlepším pořádku… Určitě… pomyslela jsem si a dál se bavila s Tobym. Později jsem s ním k mé veliké radosti i tančila.

Autor: GabrielaVespucci (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování