Charlieho andílci - 8 • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitola.

01.08.2010 (16:00) • adio • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1246×

Lilli nabrala do ruky pět testů. U pokladny si ji divně měřili, ale jí to bylo jedno. Má podporu u Charlieho a u Dominika jistě bude mít taky, ať už je těhotná, nebo není. Charlie ji celou dobu držel za ruku. Když si udělala doma další testy, bylo to půl na půl. Dva byly pozitivní a další dva negativní. Když si dělala vynervovaně poslední test, už nevěděla, co si má myslet. Zase pozitivní. Charlie zaklepal na dveře. ,,Tak co? Můžu dovnitř?" Lilli otevřela dveře. Vypadala příšerně. Byla bledá a ubrečená.
,,Takže jsi?" zeptal se tiše Charlie a obejmul jí jednou rukou kolem krku.

Lilli pokrčila rameny. ,,Já nevím. Tři jsou pozitvní, dva negativní. Ten, co jsem si dělala včera, byl taky pozitivní. Budu muset na... ehm... no..." nemohla ze sebe dostat to slovo.

,,K doktorovi?" dořekl za ní Charlie. Lilli kývla hlavou. I Dominik už byl v obraze. Lilli sice neměla sílu mu to říct, ale udělal to Charlie. S Dominikem se domluvila, že k tomu doktorovi půjde s ní. Když další den hned ráno vycházela z domu s Dominikem a Charliem, který ji tam měl jen odvézt, klepala se strachy. Nechtělo se jí do nemocnice, ale věděla, že je to tentokrát nevyhnutelné.

,,Co uděláš, když doopravdy budeš těhotná?" zeptal se Dominik. I Charlie zbystřil. ,,Necháš si to dítě vzít, nebo ne?"
,,Nikdy bych nemohla zabít dítě, Dominiku, nikdy. Jestli jsem těhotná - a já doufám, že nejsem - tak to dítě donosím, i kdyby to měla být ta poslední věc, kterou udělám," prohlásila pevně.

,,Takhle nemluv, prosím tě. Zvládla jsi horší věci, ne?" zamumlal Dominik a víc se k ní přitisknul. Seděl u ní a svíral jí ruku. Těžko říct, jestli byl nervóznější on nebo Lilli.

,,No právě. Mám toho za sebou už dost. Jde o to, Dominiku, že jestli jsem fakt těhotná, to dítě... já... podívej, měla jsem otřes mozku, moje tělo už nefunguje tak, jak by mělo. To, že ztratim pět kilo jen tak, to přece není normální, kor když jím jak zjednaná! No dobře, tak zas tolik ne, ale stejně!"
,,Jsme tady!" zvolal o chvilku později Charlie. Lilli se sevřel žaludek.

,,Ty to zvládneš, Lilli!" zašeptal ji Dominik do ucha, když vcházeli do budovi. Na gynekologii nikdo nebyl, jenom jedna starší paní vycházela ze dveří doktorky. Přísně si jí měřila, jako by spáchala nějaký zločin. Lilli se udělalo ještě hůř. Do ordinace ji Dominik musel doslova zatlačit. Dovnitř ale nesměl. Tady Lilli pocítila hroznou bezmoc. Chtěla jít okamžitě pryč. Ale doktorka byla milá, takže jí přeci jen nervozita a strach neochromily natolik, aby nemohla říct, co se děje. Po prohlídce měla Lilli konečně jasno a nevěděla, jestli se má smát nebo brečet. Těhotná nebyla. Ale jestli není těhotná, tak co mají znamenat ty křeče, věčný pocit na omdlení, zvracení a zbystřelé smysly? Doktorka jí vypsala lístek a poslala ji na další vyšetření.
,,Tak co? Jsi těhotná?" vybafl na ní Dominik, jen co vylezla ze dveří.

Lilli zakroutila hlavou. ,,Mám jít na krevní testy a tak. Těhotná prý ale rozhodně nejsem."
,,Tak proč jsi měla všechny příznaky?"
,,Já nevím... Ona se... zmínila se o tom, že jako, no... Tak jo, prostě nadhodila, že podobný věci se stávají feťákům. Tečka. Prostě jsem feťák!"
,,Ale co ty testy?" nechápal Dominik.
,,Nevim."
,,A jak to, že ti nepřišly, ehm... no že jsi už skoro měsíc a půl to, ehm... neto... žes to nedostala?"
,,Já nevím," zopakovala.
,,A proč máš pořád chuť k jídlu a špatnou náladu? A proč špatně vidíš?"
,,Ježiši, Dome, tohle právě mají zjistit na těch krevních testech! Je prý možný, že mám absťák nebo co."
,,Cože máš?"
,,No, jakože jsem už dlouho nebrala žádný drogy a moje tělo bylo zvyklý přijímat je ve větší dávce. Pravděpodobně si to prostě budu muset protpět."
,,To snad není možný!" zaklel Dominik. ,,Přísahám, že jestli uvidim toho hajzla, co ti to všechno způsobil, tak ho normálně zabiju!"
,,Jo, jasně. A pak půjdeš sedět a co já bych bez tebe dělala, Dome? Chápeš, že bez tebe už prostě... já nevím... nemůžu...!"
Zůstál stát a překvapeně na ní zíral. ,,Jde o to, Dominiku," pokračovala pomalu, ,,že jsem si uvědomila, že už tě nemám jenom ráda," dořekla.
,,C-cože?" zakoktal se.
Lilli se k němu přitiskla a vlepila mu polibek. ,,Já tě miluju, Dome!" zašeptala.
Dominik se šťastně usmál ,,Víš, kdybys nebyla nemocná, nebo kdybych si byl aspoň jistej, že mi nepozvracíš triko, vyšvihnul bych si tě do náruče a začal samou radostí tancovat. A já tancuju hodně špatně, takže je vlastně dobře, že je ti špatně, protože kdybych to udělal, tak by ses mi jenom smála a..."
,,A víš, že je mi už líp? Když tě tu mám takhle u sebe?"
,,Fakt?"
,,Jo!"
,,Tak to budeme muset napravit!"
,,Ehm... cože?"
,,Vzhůru na další testy!" zvolal Dominik. Lilli se zasmála. Poprvé v životě, až teď, se cítila opravdu šťastná.
Večer už s jistotou věděla, co jí je. Seděla u stolu a pila čaj. Objímali se s Dominikem a sem tam si vlepili pusinku. Charlie se po chvíli zvednul a šel k sobě do ložnice. Chtěl jim nechat trochu soukromí, i když věděl, že Lilli je pořád tak slabá, že se nic dalšího dít nebude. V nemocnici dostala injekci proti bolesti. Přeci jenom měla absťák. Prý se to moc často nestává. Ale každý den si má vzít vitamíny, aby se to už nemuselo opakovat vůbec. Lilli ale ty vitamíny zahodila do prvního koše, který uviděla. V žádným případě si nevezme prášky. Už takhle je v háji, nechtěla ani pomyslet, co by bylo, kdyby si nějaký ty prášky vzala. Jo, doktorům se to mluví, když mají všechno postavený na teorii. Nikdy si to neprožili, tak jak jí můžou radit, co dělat? I tu injekci odmítala, i Dominik ji bránil, ale ona ji prostě dostala. To ji naštvalo. Jestli si tohle bude muset protrpět, tak bez prášků! Když ležela v posteli a dívala se na Dominika, usmívala se i přes křeče, které ji znova mučily. Není těhotná. Má Dominika. Může už napořád zůstat tady. Je tady doma. S Dominikem. Nemusí zpátky. Je tu. Je živá, může chodit, mluvit, jíst...

,,Miluju tě, Dome," zašeptala do tmy a pak usnula. Pozdě v noci ji ale vzbudil telefon. Unaveně zírala na displej. Oči se jí rozšířily - ne strachem - překvapením. To číslo znala. Zatřásla s Dominikem. Vzbudil se a odfrknul si. ,,Proč mě nenecháš spát, Lilli?"

Lilli s ním znovu zatřásla. ,,Dome, proklatě, podívej se! Podívej se na ten telefon do prčic!" Dominik si sednul a podíval se na telefon. Byl tam zmeškaný hovor. Bylo tam číslo. Lilli se třásla. Oči jí svítily nadějí. ,,Já jsem to věděla, Dome! To on na mě dává se shora pozor! To díky němu jsem se sem dostala!"
,,Lilli, nevím sice, o čem to mluvíš, ale je čas ti říct, že tě sem dostal Petr a pak taky Sandra tady zahrála menší divadýlko a hysterickej záchvat, takže se uklidni a řekni mi, kdo ti to volal?"
Lilli doslova zakňučela. Jinak nejde nazvat ten zvuk, který ji vyšel z hrudi. ,,Podívej se pořádně na to číslo, Dome. Pamatuješ si ho?"
,,Jo, asi bych ti to zvládnul odříkat teď, ale zítra už nebudu vědět, co... hele, co to děláš?" Lilli se hrabala v telefoních číslech, která měla v mobilu. Pak mu strčila ten telefon před nos. ,,Podívej se na to číslo, Dome. Je to ono, že?" Dominik zamžoural na displej. Pak přikývl. ,,Co je tam napsáno? Jaký je tam jméno?" Zeptala se. Pak sebou Dominik cuknul. Uvědomil si, co se mu snažila říct. ,,Táta... tvůj táta... jak..."
,,Správná otázka. Jak? Máma ten telefon nezaplatila, je zablokovanej ze všech stran. Z tohohle telefonu už nikomu nezavoláš, nikdo nezavolá tobě, Dome. A i kdyby ten telefon zaplatila, i kdyby mi z tohohle telefonu z nějakýho důvodu volala, ukázalo by se mi tam jméno, ne? Protože já ho mám uloženýho, Dome. Nikdy jsem ho nevymazala!" Lilli zkusila zavolat nazpátek, jen tak pro jistotu. Přiložila Dominikovi telefon k uchu. Chvíli na sebe koukali. Potom Lilli telefon vymáčkla a podívala se do volaných a přijetých hovorů. Odchozí hovor tam byl, ale ten zmeškaný chyběl...
,,Lilli, já... Podívej, třeba to byl jenom nějakej zkrat..."
,,A nebo znamení! Něco se stane, Dominiku, já to vím!"
,,Klid, Lilli. Ať už se stane cokoliv, jsem tu s tebou. Teď... spi, miláčku. Bude to dobrý, uvidíš!" Políbil ji na čelo a přitisknul si ji k sobě. Lilli byla sice rozrušená, ale teď byla tak unavená, že usnula v pěti minutách. Když se ráno probudila, bylo poledne. Bylo štěstí, že zrovna měli podzimní prázdniny, jinak by toho fůru zameškala. Vykopala se z postele. Projelo jí poznání. Nezamotala se jí hlava, neudělalo se jí černo před očima, žádný tlak v hlavě, žádné křeče... cítila se skvěle! S výbornou náladou seběhla dolů po schodech do kuchyně a dala Dominikovi pusu. ,,Brý ránko, kluci!" usmála se. Oba ztuhle seděli na gauči a koukali na televizi. Podívala se taky, ale neviděla, na co tak zírají, tak šla do kuchyně. Nalila si vodu do skleničky. Přišel za ní Dominik.

Ustaraně si jí měřil. ,,Jak je ti?" zeptal se.
,,Skvěle! Senzačně! Vítečně!"
,,Nebude," řekl.
,,Cože?"
,,Patrik."
,,Patrik bude ještě pár měsíců v lochu, klid," řekla bezstarostně. Dominik zakroutil hlavou.
,,Ne, Lilli. Chtěl jsem říct: Patrik utekl z vězení!"
Lilli vyprskla vodu a začala se dávit. ,,Cože?"
,,Prý ho naposledy viděli nějací kluci na letišti. Je docela dost možný, že letí sem."
Lilli zakroutila hlavou. ,,Není možný, aby věděl, kde jsem. Kdo by mu to řekl?"
,,Zabil policajta na vrátnici. Měl přístup k těmhle věcem."
,,Ne, ne! Já... tak hele, změnila jsem si jméno, nemá šanci mě najít! Dokonce i vypadám jinak než dřív - ne, nejde to, nepoznal by mě, ani kdyby stál přímo tady!"
Charlie so odkašlal. Lilli leknutím nadskočila. ,,Změnila sis jméno? Proč jsi mi to neřekla?" zeptal se.
,,No, nějak jsem se k tomu nedostala."
,,A jak ses jmenovala?"
,,Já? Já jsem se jmenovala Linda Mayerová. Tak mě on znal. Dominiku, ale Linda Mayerová už neexistuje. Je pouze Lilli Austenová, Američanka. Nikdy neexistovala Linda Mayerová, nikdy!" Lilli se začala zmocňovat hysterie. Chvíli přemýšlela. ,,Ale účes mám pořád stejnej." Zase byla chvilku ticho. Oba se na ní zvědavě dívali, co z ní zase vypadne. ,,Tak jo, ok. Je čas na změnu! Jedu do města, kdo jde se mnou?"
,,Ty chceš ke kadeřníkovi?"
,,Jo, miláčku. Chci ke kadeřníkovi. Změním si účes a pak... no... pak už nic. Nepozná mě."
,,Lilli, promiň." řekl Dominik se smutkem v očích. ,,Já ti nevěřil a opravdu se to stalo."
Lilli na něj chvilku zírala. ,,Co se stalo?"
,,Měla jsi pravdu, když jsi říkala, že je to varování. A já ti nevěřil."
,,To je dobrý."
,,Ty nemáš strach?" zeptal se.
,,A z čeho?"
,,Z toho, co se včera v noci stalo..."
,,Ne, nemám strach," odpověděla. ,,Je... byl to můj táta. Nikdy by mi neublížil!"
,,Ale duchové... Prý i ten nejhodnější člověk na světě..."
,,Ne, Dome. Nic by mi neudělal! Nikdy! Vlastně mi poslal to největší štěstí. Poslal mi tebe!"

,,No teda, Lin, Sharpy bude koukat!" prohlásil Dominik.
,,Jo, to teda bude. Asi ji timhle pěkně dopálím, co?"
,,Asi jo."
Lilli se se spokojeným pohledem točila před zrcadlem. Měla zrzavě blonďaté vlasy, které jí ve vlnách spadávaly po zádech. Vypadala úplně jinak. Zase skončila v obchodě, protože tvrdila, že musí nakoupit nový oblečení k novýmu účesu, že ji to určitě přinese štěstí. Kluci ji jen pozorovali a kroutili hlavama, když si přinesla další náruč oblečení do zkušební kabinky. Když procházela oddělením plavek, zastavila se. ,,Víš, Dome, ty zelený by se mi hrozně líbily," řekla.
,,No a?"
,,No, jak by se líbily tobě?"
,,No... dobrý..."
,,Nechceš je na mě vidět?"
Dominik ztuhnul. ,,Lin, ne, prosímtě, tady ne!"
Lilli se zasmála. ,,Dělám si srandu. Doma už jedny mám, tak uvidíme, jak se ti budou líbit." Dominik zakroutil hlavou a zasmál se. ,,Ty si nedáš pokoj,"
,,Miluju tě, miluju tě, miluju tě!"
,,Jojo a co chceš?"
,,Ehm... Potřebuju támhle. Hrozně nutně, Dome!" řekla a ukázala prstem někam za Doma.

Otočil se a na tváři mu pohrával úsměv. ,,Ty mě fakt ráda mučíš, viď že jo?" zasmál se.

,,Hele, Dome, jestli nechceš, tak tam nemusíš jít, já jen... no, fakt bych ráda znala tvůj názor, víš?"
,,No to jistě. Ty mě chceš jenom potrápit."
Lilli se usmála jako andílek a přehodila mu jednu ruku kolem krku. Charlie si vzadu odkašlal. ,,Vůbec mi nevadí, že tady táhnu dva košíky plný dámskýho oblečení a holítek na nohy a kosmetiky, vážení. Až se objeví v novinách moje fotky s tímhle zvláštním nákupem, určitě se budu smát titulku: Charlie O´Conall - transvestita? Jen se tu klidně dál ocucávejte, však já to tu nějak zvládnu!" vrčel a pak naříkal, ale ani jeden z nich si toho nevšimnul.
Když už seděli v autě zavalení taškama, prohodil Charlie: ,,Lilli, asi budeš muset na pár dní zůstat u Dominika. Jestli to teda nevadí."
,,Ehm, proč?"
,,Protože zatímco ty sis užívala v obchodě a mučila Dominika u spodního prádla, zavolal jsem pár známým a domluvil se s nima o tý tvojí šatně. Přijedou ještě dneska. Ten pokoj, ze kterýho budeš mít šatnu je sice trošku menší než ten, ve kterém spíš, ale měl by ti stačit. Rozhodně je to lepší než ta ubohá malá skříň, o který jsem si myslel, že ti stačí." Lilli zavískla. Objala ho kolem krku a šťastně se smála.

SHRNUTÍ

Autor: adio (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování