OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bratrství čili mír? - 33. kapitola



Bratrství čili mír? - 33. kapitolaElena poznává nové lidi, jenže má to háček, jsou to vlkodlaci. Dokáže jim vůbec někdy odpustit a skamarádit se s nimi? Má vůbec cenu, aby jim věřila? Co vyhraje, nenávist nebo rodina? Vždyť se její největší nepřítel vydává za jejího bratra. A co víc, dokáže odpustit lidem, kteří ji zradili?
Jak tohle může skončit?

33. KAPITOLA



Pocítila jsem podivnou prázdnotu, ale přesto jsem se nemohla donutit k slzám. Cítila jsem, že mě tlačí do očí, ale nemohly ven.

Colin vstal a přešel k nám. Položil mi ruce na ramena a spíš k Davidovi pronesl téměř bezcitným hlasem: „Je mi to líto. Nevěděl jsem.“ David sice jen přikývl, ale v jeho očích jsem viděla nenávist.

Setřásla jsem ze sebe Colinovy ruce: „Nech nás chvíli,“ řekla jsem chraplavým hlasem. Colin o pár kroků ustoupil a pozoroval nás odtamtud. Věděla jsem, že lhal. Věděla jsem, že mu to nebylo líto, ale v tuhle chvíli jsem nevěděla, co dělat.

Sledovala jsem, jak David kolébá Domču v náručí. Všimla jsem si, že v jednom z domů se rozsvítilo světlo.

„Davide,“ řekla jsem naléhavě. „Musíme odsud pryč. Dříve než nás někdo uvidí.“ Už jsem vstávala a pomalu ho táhla na nohy.

„Ne, nemůžu ji tu takhle nechat.“ David se na mě podíval. „Běžte k ní domů, sejdeme se tam.“ Tiše jsem přikývla, ale přestože jsem znala odpověď, zeptala jsem se: „Co ty?“

Věděl, že se neptám, co jde dělat, ale spíš na to, kde to bude dělat.

„Pohřbím ji v lese,“ odpověděl prostě. Vzal Domču do náruče a pomalým krokem se vydal pryč. Naposledy jsem se podívala na mrtvé tělo, pak jsem se otočila na Colina: „Jdeme.“ Můj hlas vykazoval jakoukoliv emoce.

Bylo zvláštní, že to skončilo přesně tam, kde to začalo. Tady v té ulici jsem Domču viděla poprvé, a teď i naposledy.

K Domče domů už to nebylo moc daleko.

Celou cestu k ní jsme mlčeli, ale já na sobě stále cítila Colinův pohled. Netrvalo to dlouho a dorazili jsme k cíli. Dveře byly odemčené, proto jsem bez váhání vešla.

„Eleno,“ zašeptal Colin a chtěl mě chytit za ruku. Já se mu ale rychle vysmekla: „Ne, Coline,“ řekla jsem pohotově. „Prosím, nech mě teď být. Už jsi udělal víc než dost,“ vyčetla jsem mu, otočila se a zalezla do prvních dveří, které jsem viděla. S hlasitým třísknutím jsem je zabouchla a zamkla. Byla jsem v koupelně.

Popošla jsem sotva pár kroků, když to na mě všechno dolehlo. Nohy mě už neudržely a já se zhroutila. Zády jsem se opřela o studenou vanu a přitáhla si nohy k tělu.

Hlavou mi vířila jedna jediná myšlenka: „Domča je mrtvá a všechno to je moje vina.“

Musela jsem si zacpat uši, i když jsem věděla, že mi to vůbec nepomůže. Kdybych ji tenkrát, když mě o to žádala, proměnila, mohla teď ještě žít. Chtěla to, tak proč jsem to pro ni neudělala? Jen kvůli tomu, že bych to nechtěla já, že bych radši byla obyčejným člověkem, neznamená, že by Domča také litovala ztráty svého lidského života.

No co, stalo se. Nemám takovou schopnost, abych se mohla vrátit v čase a zachránit ji. Znovu jsem se chytla za vlasy. Měla jsem chuť si je všechny vyrvat, jen abych nemusela cítit tu strašnou bolest uvnitř mě.

Ne, musím přijít na jiné myšlenky. Mám hodně problémů, nesmím myslet na maličkost jako je jeden zmařený život, i když patřil mé kamarádce. Jediné osobě, která mi pomohla, když mi bylo nejhůř. Která se ke mně neobrátila zády, i když věděla, co jsem zač.

Stisk mých vlasů opět zesílil.

Tolik problémů a já si nemohu vzpomenout ani na jeden. Všechny se schovávaly až za myšlenkou na Dominiku.

Nechci už dál trpět tou bolestí, tou prázdnotou. Proč nemám schopnost vrátit se v čase?

Najednou mě napadlo, že by mi mohla pomoci Anabell, ale ta určitě nebude chtít. Nebude mrhat svojí mocí na jednoho bezvýznamného člověka.

„Ano,“ zašeptala jsem s trochou radosti. Anabell mi řekla, že má moc není jednostranná. Ale co to znamená? Vynakládala jsem veškerou sílu, abych vytěsnila myšlenku na Dominiku a usilovně se snažila myslet pouze na řešení otázky ohledně mé moci.

Vytvořila jsem si na ruce malou ohnivou kouli a se zájmem si ji prohlížela.

„Co Anabell mohla myslet tím, že má moc není jednostranná?“ ptala jsem se sama sebe stále dokola. Najednou jsem si něčeho všimla. Přiblížila jsem si ohnivou kouli blíž k obličeji, až mě její teplo příjemně hřálo.

Viděla jsem, že se ta koule skládá z jednotlivých, menších plamínků. Pomocí mysli jsem se je snažila pomalu rozmotávat. Přiznávám, moc mi to nešlo. Teprve asi po půl hodině jsem dokázala rozmotat jediný plamínek, ale když jsem přišla jak na to, šlo to podstatně rychleji. Asi za hodinu jsem rozmotala celou kouli. Místo ní se teď přede mnou vznášel malý ohnivý déšť, už zbývalo jen to, ho někam poslat.

Najednou se ozvala strašná rána. Zmateně jsem zamrkala a pomocí jedné myšlenky oheň uhasila. Ozvala se další rána.

Okamžitě jsem vstala na nohy a chtěla vyběhnout z místnosti. Zapomněla jsem, že jsem zamkla dveře, takže jsem do nich narazila.

Rychle jsem odemkla a vyběhla ven na chodbu, abych viděla, co se děje.

Na chodbě stál David, v jeho očích jsem viděla zuřivost a čirou nenávist. Držel Colina pod krkem, přitisknutého na zdi. Viděla jsem, jak David zvedá druhou ruku, kterou měl zatnutou v pěst, a která chvilku na to rozrazila Colinův ret.


Věnováno Superduperovi =D

34. KAPITOLA



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bratrství čili mír? - 33. kapitola:

5. ElisR1 přispěvatel
09.07.2012 [8:39]

ElisR1Lulu, moc děkuji za krásný komentář. Ani nevíš, jak mě potěšil. Jsem ráda, že se ti tahle povídka líbí a těší mě, že jsi nad ní přemýšlela =D.
Jinak už jsem přidala další kapitolu, takže přeji hezké čtení.

4. Lulu
08.07.2012 [20:29]

No wow. Len včera som si tvoj príbeh začala čítať a úplne ma vtiahol do deja. Musela som sa namáhať, aby som vôbec prestala čítať a keď som sa k tomu aj donútila, väčšinou mi na myseľ napadalo, čo všetko by sa tam mohlo stať. Dokonca aj keď som zaspávala som premýšľala nad tvojím príbehom :D A teraz, keď som sa dostala k poslednej zverejnenej kapitole, normálne smútim, že si nemôžem prečítať ďalšiu :D Tak dúfam, že ďalšia bude čoskoro, lebo sa asi zbláznim :D Som totiž veľmi zvedavá, čo všetko sa tam ešte stane :)

3. BJaneVolturi
05.06.2012 [19:29]

Že Domču zachrání? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. ElisR1 přispěvatel
02.06.2012 [18:48]

ElisR1Tak teď jsi mě opravdu rozesmál =D. Já si řikala, že ti tím aspoň udělám radost =D.
No a ta jednostrannost té moci, tak já ti to vysvětlím, myslela jsem to tak, že z těch věcí, co dokáže může udělat i něco jinýho. Jako třeba s tou ohnivou koulí -> ohnivý déšť. Bude umět ještě jiný věci, ale o tom až jindy =D...
No a jak to bude? Tak to ti bohužel neřeknu =D
Jinak díky za koment =D

1. superduper12 přispěvatel
02.06.2012 [12:07]

superduper12juuuuuuuuuuu ani neznas jak si ma potesila bolo to super a stale nechapem tu jednostrannost XD XD XD XD a huraaaaaaaaa colin dostal do drzky XD XD XD XD dufam ze proste ho elena posle do diery kde svetlo sveta nikdy nesvieti a bude zit bez neho, prosiiiiiiiiiiiim ze to tak bude?????

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!