OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bratrství čili mír? - 24. kapitola



Bratrství čili mír? - 24. kapitolaElena poznává nové lidi, jenže má to háček, jsou to vlkodlaci. Dokáže jim vůbec někdy odpustit a skamarádit se s nimi? Má vůbec cenu, aby jim věřila? Co vyhraje, nenávist nebo rodina? Vždyť se její největší nepřítel vydává za jejího bratra. A co víc, dokáže odpustit lidem, kteří ji zradili?
Jak tohle může skončit?

 24. KAPITOLA



Chvíli jsme na sebe zmateně zírali a nikdo nevěděl, co říct.

„Možná to byla trochu větší dávka,“ přiznal nakonec jeden z nich.

„Možná? Já si teda myslím, že to byla o hodně větší dávka, trošku jsi naši vyvolenou přecenil,“ ohlásil ten druhý povýšeneckým hlasem.

„A není to už teď jedno? Musíme počkat, až to vyprchá, teď nemůžeme nic dělat, Abadone,“ řekl znovu ten první, jako by se nic nedělo. Zatím mi moc nedocházel smysl jejich slov, ale zdálo se mi, že mluví o mně.

„Jestli to vůbec vyprchá, jestli je na tom závislá, tak to nevyprchá, to víš sám nejlíp, Filipe,“ přemýšlel nahlas Abadon. „I když, to taky není žádná škoda. Stejně bychom ji zabili.“

Filip se na něho jen zle podíval, a pak se otočil zpět ke mně.

„Ty si vážně vůbec nic nepamatuješ?“ zeptal se trochu vážným hlasem. Zakroutila jsem hlavou a doufala, že mi řekne, kdo vlastně jsem.

„Tak tedy dobrá, my jsme lovci. Lovíme tobě podobné. Ty se jmenuješ Elena a jsi vyvolená. Byla jsi původně jen čarodějka, ale pak tě proměnili v upíra, i když nechápu proč, jako vyvolená jsi měla mít neuvěřitelnou moc.“ Abadon nestihl říct nic dalšího, protože jsem mu skočila do řeči: „To není možné, já a upír? To není pravda, vy mi tu lžete!“ křičela jsem.

Abadon se rozesmál: „A tohle jsou slova upíra.“

„Abadone,“ napomenul ho Filip, který sám zadržoval smích. Abadon se na mě s úsměvem podíval a hned se otočil zpět ke svému batohu, ve kterém něco hledal.

Najednou, jako by jejich hlasy slábly, jako by se vzdalovali. Nechápala jsem, co se děje. Cítila jsem hroznou únavu. Víčka mi těžkla a já neměla sílu bojovat. Pomalu jsem je nechala klesnout, a pak už nic, všude kolem mě byla tma a já přestala vnímat.

 

***

 

Probrala jsem se v nějaké místnosti, slyšela jsem nějaký podivný zvuk, ale nedařilo se mi ho nikam zařadit. Až teprve, když jsem se donutila znovu otevřít ztěžklá víčka, tak jsem zjistila, že to bylo cinkání řetězů.

„Už jsi vzhůru,“ zvolal radostně Filip.

„Zrovna, když jsme na odchodu, takhle nebude žádná sranda,“ povzdechl si Abadon. Zmateně jsem na ně koukala.

„Půjdeme sehnat něco k jídlu,“ oznámil mi Filip, když viděl můj zmatený výraz.

„Cože?“ zhrozila jsem se. „To nemůžete, nemůžete mě tu nechat samotnou.“

Oba lovci se na mě otočili a rozesmáli se, už ani Filip se nepokoušel svůj úsměv skrýt.

Když lovci odešli, začala jsem mít hrozný strach. Bylo to divné, ale když tu byli se mnou, cítila jsem se v bezpečí, tedy, alespoň víc než teď. Chtěla jsem vstát, když v tom jsem si uvědomila, že jsem připoutaná, s rukama za zády, na nějaké židli.

Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe a začala si všímat vybavení této místnosti. Všude byly samé řetězy, nože a věci, které se mi vůbec nelíbily.

Nevím, jak dlouho jsem si to prohlížela, ale najednou jsem zaslechla tiché kroky. Zpozorněla jsem a sledovala dveře, jak se pomalu otevírají.

Dovnitř vešel nějaký muž, měla jsem pocit, že jsem ho už někde viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout kde. Vypadal celkem strašidelně, ale čeho jsem se na něm nejvíc děsila, byl jeho divný úsměv.

„Ahoj, dlouho jsme se neviděli,“ pronesl z vesela a položil vedle mě nějakou tašku, které jsem si předtím nevšimla.

„Já vás znám?“ zeptala jsem se opatrně.

Ten muž se rozesmál: „Nehraj to na mě, ti dva hlupáci ti na to možná skočili, ale mě neoklameš.“

Všimla jsem si, jak se tomu muži něco zalesklo v puse. Při jeho dalším úšklebku mi došlo, co to je. Byly to dva ostré špičáky.

Hystericky jsem zaječela. „Vy, vy jste... upír?“ řekla jsem vyděšeně.

Ten muž se rozesmál: „Skvělý postřeh.“

„Víš, pokud to jen hraješ, tak klobouk dolů, ale jestli si mě nepamatuješ, tak to jsi mě opravdu ranila.“ Naoko posmutněl.

„Já vás opravdu neznám,“ zopakovala jsem.

„Dobře, když tu spolu chvilku budeme, asi bych se ti měl představit, mé jméno je William, ale ty mi můžeš říkat Will,“ usmál se, poprvé za dlouhou dobu mi ten úsměv přišel upřímný.

„Víš, je škoda, že to takhle dopadlo, kdybys nebyla zvědavá, takhle by to vůbec nemuselo dopadnout.“ Při těch slovech vytáhl z tašky pouzdro a před očima mi ho rozbalil. Bylo plné nožů různých tvarů. Vyděšeně jsem střídavě koukala na pouzdro a na něj.

Ani jsem nestihla mrknout a zachvátila mě příšerná bolest na noze. Okamžitě jsem se na ni podívala a hned toho litovala. Jeden z Willových nožů byl zabodnut těsně nad mým kolenem.

Vyděšeně jsem vykřikla.

„Hm, dobrá hlasitost,“ pochválil mě Will. „Ale není to taková sranda, jak jsem čekal, i když bodání do vyvolené je samo o sobě zábavné. Určitě nepohrdneš tím, když tomu přidám trochu šťávy.“

Nestihla jsem nic říct, a Will byl pryč. Docela by mě zajímalo, kde jsem ho potkala.

Přestala jsem myslet na Will a začala uvažovat nad jedinou věcí, nad tou, co mě začínala tolik děsit. Abych pravdu řekla, ta ztráta paměti to nebyla, děsilo mě to, že jsem začínala věřit tomu, co všichni tvrdí. Já přeci nemůžu být upír.

Z poza dveří jsem zaslechla sténání a cinkot řetězů. Za nedlouho po té jsem spatřila, jak se dovnitř cpe Will a někoho vede za sebou, ten někdo byl v řetězech.

Will přitáhl židli a posadil toho neznámého přede mě. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou, ten neznámý přede mnou byl v hrozném stavu, měl roztrhané kalhoty, které byly pokryté krví. Neměl na sobě žádné tričko, tak jsem mohla vidět jeho dokonale vypracovanou postavu, jen škoda, že jsem nenašla téměř žádné místo, kde by nebyla jeho hruď pokrytá jizvami. Musel strašně trpět. Obličej jsem bohužel neviděla, měl přes hlavu nějaký pytel.

„Přivedl jsem ti návštěvu,“ řekl mi Will zvesela a strhl neznámému pytel z hlavy. Zadívala jsem se do jeho obličeje a v tu chvíli, jako ledový blesk, mě zasáhla vlna vzpomínek. Všechno, co mi řekli, byla pravda. Jsem upír, vyvolená. Ale hlavně jsem si na všechno rozpomněla.

„Coline?“ zašeptala jsem, když nával vzpomínek ustal a já to všechno vstřebala.

 


Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale snad se polepším =D. Ráda bych tuhle kapitolu věnovala dvěma lidem, v první řadě superduperovi, protože kvůli němu jsem tuhle kapitolu napsala dnes =D. A druhé věnování patří Safiře, za její vytrvalost a víru v Colina. Máš ho zpět =D. 

A nakonec otázka. Jelikož nám zbývá už jen "pár" (podle mého odhadu asi 10) kapitol, tak bych chtěla vědět, jaký chcete konec: a) špatný nebo b) ještě horší?

Předem děkuju =D.

 

 

25. KAPITOLA



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bratrství čili mír? - 24. kapitola:

7. SafiraDarkfire
16.03.2012 [19:47]

Super, přestan mě tímhle štvát prosím tě, a ty Elis, jestli tam nebude až do konce tak o ty nehty příjdeš.

6. superduper12 přispěvatel
16.03.2012 [12:47]

superduper12A TERAZ NIEČO PRE SAFIRUDRAKFIRE!!!!! to že si začala skorej komentovať neznamená že aj skoraj čitať, vieš ja mnooo som zo štartu bars veľa nekomentoval poviedky mno Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. superduper12 přispěvatel
16.03.2012 [12:28]

superduper12HURAAAAAAAAAAAAAA SI MOJA SUOERHRDINKA (toto teraz necitak teusicQuicek XD)

4. ElisR1 přispěvatel
16.03.2012 [8:13]

ElisR1Superduper: Není zač =D. Děkuji za pochvalu =D. Dobře, beru na vědomí, že chceš ještě horší konec... ale nějak jsem to od tebe čekala =D. Jinak ke Colinovi, on tam asi moc dlouho nebude, ještě nevím, jak přesně to napíšu... (Ale Tee nic neříkej =D)

Safira: Já věděla, že ti tím udělám radost =D. Ou, kdybych věděla, že mi budeš chtít trhat nehty, tak ti ho vrátím už dávno =D =D. Jo, pořádně si Colina užij, nikdy nevíš co se může stát... Emoticon

3. SafiraDarkfire přispěvatel
15.03.2012 [22:43]

SafiraDarkfireJo a ještě něco pro SUPERDUPERA12!!! Já ti dám, že mi neměla dělat radost, já si ho vyřvávám už od doby, kdy zmizel, takže víš co mi můžeš a četla jsem to ještě dříve jak ty. Tak víš co mi můžeš:D :D :D

2. SafiraDarkfire
15.03.2012 [22:39]

Juchůůůůůů, já to věděla!!!! Já to prostě VĚDĚLA!!! Máš štěstí nepříjdeš o nehty na rukou a nohou:D Můj miláček je zpátky:) Slintám:D Juchůůůů.... Jupííííí jupííííí jeééééj... Křepčím tu jako blázen. Colinek můj miláček je zpátky... Juchůůůů... Tak teď se teda těším na další kapitolku a odpouštím ti, že ti to trvalo tak dlouho. Já věděla že mi ho vrátíš:) A jinak já chci skvělý konec:D

1. superduper12 přispěvatel
15.03.2012 [21:21]

superduper12ehm ehm akoze dik za venovanie a teraz ku kapitole mnoo je proste supeeeeeeeeeeeeeeer !!!! a to uz je co povedat od superdupera XD mno a samo sebou ze este horsi MUHAHAHAHAHAHA 3XD a nemala si robit tei radost ja nimam rad colina ;( ale co zrobim s zu mno no XD

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!