OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bratrství čili mír? - 10. kapitola

23.04.2011 (10:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1460×

10. KAPITOLA

Nemohla jsem tomu uvěřit, prostě to nemohla být pravda. Vlastní teta mě zradila. Uvolnila jsem ji z hypnózy a teta mě probodla zmateným pohledem.

„Jak jsi to mohla udělat?“ začala jsem na ni křičet. „Kdybys nebyla Dariusova pravá láska, tak přísahám, že bych tě na místě zabila. Už nikdy tě nechci vidět!“ řvala jsem.

„Sale, prosím, odveď mi ji z očí nebo se už neudržím,“ poprosila jsem ho a jako důkaz pravosti mých slov se mi na ruce objevila ohnivá koule, která se stále zvětšovala mým vztekem. Sal okamžitě chytil tetu a táhl ji pryč z mé blízkosti.

Když mi zmizli z očí, odhodila jsem ohnivou kouli do chaty, která stála přímo přede mnou. Chata se okamžitě ocitla v plamenech a já jen nepřítomně zírala na to, jak se bortí k zemi.

Ocitla jsem se na pokraji zoufalství a sesunula se na zem. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, jediné, co jsem věděla bylo, že už nemám sílu vstát. Vlastní teta mě zradila, Colina zajali a už se z toho nejspíš nedostane. Už nemá cenu žít.

Začala jsem přemýšlet o tom, jak upír může spáchat sebevraždu, když v tom mě chytly znovu, mě už známé křeče.

Úplně mě ochromovaly, nebyla jsem schopná pohybu, jen jsem zavřela oči a a čekala, až to skončí, ale místo toho se ozval nějaký hlas: „Kolik toho chceš ještě vytrpět, než nám řekneš, co chceme vědět?“ Zmateně jsem se podívala na své ruce. Byly úplně krvavé, byla jsem v Colinově těle. Všechno mě bolelo, určitě měl hodně zlomených kostí.

Ucítila jsem palčivou bolest na tváři a vzhlédla jsem. Upír si mnul rozedřené kloubky na rukou.

Pozorovala jsem ho, jak se otáčí ke stolku, kde má různé nástroje na mučení jako třeba nože, pilky, kleště a rozžhavené uhlíky.

Neviděla jsem, co si vzal, ale blížil se ke mně s úsměvem. Nevěděla jsem, co od něho můžu čekat.

Ten upír přišel až ke mně a něco zabodl do Colinova těla.

Rychle jsem se posadila, byla jsem někde v lese, ale o to jsem se nestarala. Uvnitř sebe jsem cítila obrovskou bolest, ale co hůř, cítila jsem i prázdnotu. Napadlo mě jediné, Colin je mrtvý, ale nechtěla jsem si to přiznat. Nemohla to být pravda, co bych tu bez něj dělala?

Ještě jednou jsem si přehrála tu vidinu, ale jen mě to utvrzovalo v tom, že je Colin mrtvý. Zkusila jsem se přenést do jeho těla, ale nešlo to. Novu mě to utvrzovalo v tom, čeho jsem se nejvíce obávala.

Nebyla tu už žádná naděje. Nechtěla jsem tomu věřit, ale neměla jsem jinou možnost. Byl čas přiznat si to. Colin je mrtvý.

„Coline,“ zašeptala jsem zničeným hlasem do tichého lesa.

Ještě chvíli jsem tam ležela a cítila, jak mi odchází síla z těla. Už nemám sílu vstát.

Obloha se zatáhla a první blesk osvítil potemnělou oblohu. Všichni nad Colinem plakali, jen já jsem nemohla.

Jedna studená kapka za druhou dopadaly na mé tělo. Rozhodla jsem se, že tu zemřu. Teď mi smrt připadala jako vysvobození, už nebudu nic cítit, už mě tu nic nedrží.

Najednou jsem ucítila nějaké křeč, ale nebyly to ty samé, jako když mučili Colina. Tohle bylo jiné, bylo to, jakoby mě někdo zevnitř trhal na malé kousíčky. Ještě několik minut jsem takhle trpěla, potom jakoby se ve mně něco zlomilo.

Cítila jsem, jak mi něco teplého stéká po tváři. Štípalo to, proto jsem si otřela tvář. Byla to krev. Krvavé slzy, nejlepší uctění památky na Colina.

Najednou mi na mysl vyvstaly vzpomínky: První setkání s Colinem. Když mi poprvé řekl, že mě miluje a já mu za to hodila do obličeje ohnivou kouli. Vzpomněla jsem si i na to, jak mě Colin proměnil v upíra a na mnoho dalších vzpomínek. Musela jsem se nad nimi pousmát.

Najednou mi to došlo. Zabít se teď, by byla známka slabosti.

Začala jsem se sbírat ze země. Na ruce se mi objevila ohnivá koule. Rozmáchla jsem se a koule letěla neuvěřitelnou rychlostí k nejbližšímu stromu. Těsně předtím, než narazila do stromu, jsem ji zastavila.

Nebudu si vybíjet zlost na stromu, ale na těch, co to Colinovi udělali. Vybiju celý bývalý Johnův klan a pomstím tak Colinovu smrt.

Nechala jsem ohnivou kouli zmizet.

„Pomstím tě, Coline, a pak půjdu hned za tebou,“ zašeptala jsem s krutým úsměvem na rtech a udělala první krok.

Ráda bych tuhle kapitolu věnovala Safiře, aby mi rychleji odpustila =) a Nikol18, jako adminovi =).

11. KAPITOLA

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bratrství čili mír? - 10. kapitola: