Bolest je můj osud - 4.- 5.kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak v těchto kapitolkách vás čekají Vánoce. A na jakou cestu se vydají? To se dozvíte, když si to přečtete

06.01.2010 (15:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 776×

4. kapitola

Elina

Dneska jsou Vánoce. Moc jsem se těšila, už dlouho jsem nezažila atmosféru Vánoc.

Dneska Stela naplánovala, že půjdeme bruslit na rybník a potom se půjdeme podívat na vánoční stromek na náměstí. Když byli všichni nachystaní vyrazili jsme k rybníku. Kluci doslova řádil jako malí kluci. Předháněli se, kdo udělá lepší holubičku, kdo dál doskočí a tak podobně. Kdybych byla člověk, válela bych se tady smíchy.

K večeru jsme odcházeli a mířili si to na náměstí. Když jsme došli na náměstí údivem jsem zkoprněla

„No tak co je s tebou?“ ptal se mě Brian

„Já myslím, že je uchvácená tím stromkem.“ řekl Chris

„Já bych řekla, že je uchvácená celou touto atmosférou.“ dodala Stela na to jsem zareagovala štěknutím

„Proč mám takoví pocit, že nám rozumí?“ ptal se Chris

„Protože nám opravdu rozumí.“ odpověděl mu Brian

„Ale vždyť je to vlk, ten nám nemůže rozumět. Vždyť nejsme ve zvířecí podobě.“ odporoval mu Chris. Trošku jsem nechápala, jak to myslel s tou zvířecí podobou

„Ano je to vlk, ale né obyčejný. Copak sis nevšiml, že je neobyčejně inteligentní a hlavně, že má vlastní hlavu?“ ptal se ho Brian

„Jo máš pravdu. Ale stejně mi na ní něco nesedí.“ Teď se do jejich debaty přidala i Stela

„Co ti na ní nesedí?“ zajímal se Brian

„Její oči.“ řekla prostě Stela

„Co je s nima?“ ptal se nechápavě Chris

„Vůbec nevypadají jako vlčí ale…“ nestihl to doříct Brian

„Lidské.“ dodala Stela

Víc už mou maličkost nerozebírali, jelikož se všechna světla na náměstí zhasla a rozsvítil se vánoční stromek. Kapela začala hrát vánoční písničky. Bylo to něco dokonalého. Stromek byl naprosto úžasný. Byl nádherně nazdobený. Mezi lidmi procházelo pár lidí a rozdávali prskavky, které zapalovali. Do této dokonalé atmosféry začal padat sníh. Přitiskla jsem se k Brianovím nohám. On se ke mně sehnul, a začal mě hladit. Olízla jsem mu obličej a on se na mě sladce usmál.

„Je to nádhera viď.“ pošeptal mi do ucha a já jen přikývla hlavou

„Ty opravdu nejsi obyčejný vlk že.“ na to jsem také jen přikývla hlavou. V této nádherné atmosféře mě hrozně moc mrzelo, že nejsem člověk. Toužila jsem se přitisknout k Brianoví, proplést si své ruce s jeho. A políbit ho na jeho dokonalé rty. Ano cítím k Brianovi cit, který jsem ještě k nikomu necítila. Cit za který jsem potrestaná. Cit který on ke mně nikdy nepocítí.

Když vánoční koncert skončil, vydali jsme se domů. Doma na nás čekali dárky. Dokonce i já jsem dostala dárek. Dostala jsem plyšovou hračku v podobě medvídka. Po dlouhých letech jsem opět dostala nějaký dárek, tento pocit mě příjemně hřál u srdce. Jak si dorozdávali dárky usadili se na gauči. Jediný Brian si sedl do křesla, jelikož Stela s Chrisem zabírali moc místa. Vyskočila jsem Brainovi do klina a pohodlně se uvelebila, užívala jsem si Vánoční pohodu, kterou jsem už hodně dlouho nezažila. Po půl hodině zazvonil telefon. Chris ho šel zvednout. Chvíli poslouchal a poté promluvil

„Ano moc rádi přijedeme.“

5. kapitola

Elina

Když Chris dotelefonoval otočil se k nám s úsměvem od ucha k uchu

„Pojedeme na výlet.“ poskakoval po domě jako malý kluk

„Kam?“ zajímala se Stela

„Do Paříže. Teta Irma nás pozvala na Silvestra.“

„Jupí!“ radovala se Stela

„Kdy odjíždíme?“ zajímal se Brian

„Za dvě hodiny.“ odpověděl mu Chris

„Tak to já jdu okamžitě balit.“ jak to dořekla Stela, tak už v pokoji nebylo po ní stopy

„A co uděláme s Kirsi?“ zajímal se Brian. Já zpozorněla, jelikož mě to také zajímalo

„Nu co pojede s námi.“ řekl Chris. A já se v podvědomí zaradovala. Paříš tam jsem v životě nebyla. Doufám že se půjdeme podívat po památkách. Následovala jsem Briana do pokoje. Začal si také balit věci já ho jen pozorovala z postele. Až teď jsem si uvědomila, že má nádhernou postavu. Mohl mít tak 180 cm, mírně svalnatou postavu a sexy zadek. Do patnácti minut byl sbalený, to se ale bohužel nedalo říct o Stele, ta pobíhala po domě a přemýšlela co si má všechno vzít. Největší dilema měla, když nevěděla co si má obléct na cestu. Rozhodovala se mezi šaty a elegantním kostýmkem. Došla jsem k ní a vzala do tlamy ten kostýmek a podala jí ho

„Měla bych si ho obléct?“ ptala se mě mírně v šoku. Já na to jen mírně přikývla. Usmála se na mě a vzala si ode mě ten kostýmek. Ještě mě pohladila na hlavě a já poté odešla, abych jí udělala soukromí na převléknutí.

Do pěti minut byli všichni dole a chystali jsme se naskládat do auta. Chris došel ke kufru, kam naskládal kufry

„Kirsi pojď na místo.“ volal na mě a ukazoval na kufr. Podívala jsem se na něj, jestli to myslí vážně. Poté jsem se vydala do auta a rozvalila se na zadním sedadle.

„Fajn když nechceš být v kufru, tak se aspoň posuň. Rád bych se sem také vlezl.“ říkal mi Brian. Já se jen neochotně posunula na jednu půlku sedačky. Po dvou hodinách jsme dorazili na letiště. Koupili si letenky a poté vyrazili k letadlu. Tam ale na mě čekalo nemilé překvapení. Chtěli mě strčit do bedny pro zvířata. Bránila jsem se zuby nehty, ale stejně mě do té hnusné bedny strčili. Tak tohle jim nezapomenu.

Nevím jak dlouho jsme jeli, ale přišlo mi to jako celá věčnost. Konečně mě pustili z té hnusné bedny.

„No tak jsi to přežila ve zdravý holka.“ říkal Brian a natahoval ke mně ruku

„VRRR.“ já na něj výhružně zavrčela a otočila jsme se k němu zády

„Jak tak vidím Kirsi se nám urazila.“ říkala pobaveně Stela. Zavolali jsme si taxika , který nás měl odvést k jejich tetě Irmě. Cestou si mě snažil Brian udobřit. Musím uznat, že se mu to dokonale dařilo. A když mi dal kus čokolády, tak to jsem už úplně roztála a stulila se mu v klíně. Za chvíli jsme dorazili na místo. Stál před námi honosný hotel. Měl snad minimálně tři hvězdičky. Vešli jsme dovnitř a z recepce nás vítala nějaká žena. Když jsem si jí prohlédla lépe nemohla jsme uvěřit vlastním očím.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování