OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bolest je můj osud - 10. kapitola

28.01.2010 (18:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1062×

10. kapitola

Elina

„Pojďme dolů za ostatníma,“ jak to řekl tak jsem se nedobrovolně zvedla z jeho teplé hrudi a kráčela do salonku, když v tom jsem spatřila...

V salonku seděla žena s dítětem. Ta žena byla úplně stejná jako já. Až na oči. Ty měla je modré. Děvčátku mohlo být tak sedm. Když nás uviděla s Brianem rozeběhla se k nám.

„Mohu si pohladit toho pejska?“ Ptala se holčička Briana

„Ale samozřejmě.“ Odpověděl jí tím nejmilejším hlasem jaký jsem kdy u něj slyšela. Podívala jsem se na něj a viděla jak hypnotizuje tu ženu. Nerozuměla jsem jeho výrazu. Byl zmatený, překvapený nevím nedokázala jsem to určit.

„Ty jsi ale krásný pejsek,“ mluvila ke  mě ta dívenka. Prohlédla jsem si jí pořádně a nemohla věřit vlastním očím, měla jsem pocit jako kdybych se dívala do zrcadla. Vypadala úplně stejně jako já v jejím věku.můj zrak zakotvil na jejím krku. Měla tam zlatý řetízek se zlatým přívěškem. Ten přívěšek jsem moc dobře znala. Nosívala ho moje maminka. Byl to rodinný talisman. Předával se z generace na generaci. Já ho měla dostat ke svým osmnáctým narozeninám. Byla jsem přímo v sedmém nebi. Potkala jsme jsem svojí rodinu. Takže to znamená, že moje maminka byla znovu těhotná.

„Budeš si semnou hrát?“ zeptala se mě ta dívenka. Já jen štěkla a zavrtěla ocasem.

„Tak jo. Pojď ukáži ti svojí novou panenku.“ Dovedla mě ke své matce. Prohlížela jsem si jí. Můj pohled se zasekl v jejich očích. I ona měla problém odtrhnout ode mě zrak. Bylo to jako kdybychom si viděli až do duše

„Postaráte se mi na chvíli o Kirsi?“ ptal se Brian té ženy.

„O samozřejmě,“  odpověděla mu s úsměvem. Hrála jsem si s tou malou dívenkou. Teď v téhle době mi vůbec nevadilo, že jsem vlk. Byla jsem šťastná, že se aspoň mé sestře poštěstilo. Do salonku vešel jakýsi muž. Moc jsem mu nevěnovala pozornosti.

„A tak tady si! Moc by mě zajímalo, kdo tu kletbu zrušil! Já se tak těšil, že tě prodám do cirkusu!“ Mluvil k té ženě ten muž. Prohlédla jsem si ho pořádně a s hrůzou zjistila, že je to  Mark

„Co prosím?“ Ptala se ho nevěřícně ta žena. Moc by mě zajímalo jak se jmenuje.

„Ale no tak Elino snad si na mě nezapomněla.“ Řekl s odporně slizkým hlasem.

„Odkud znáte mé jméno?!“ Teď už jak jsem zjistila Elina na Marka křičela. Mark se k ní začal přibližovat, což já nemohla dopustit. Začala jsem vrčet. Mark se na mě podíval.

„A já věděl, že tě najdu,“  zavrčela jsem ještě více výhružně. Rozeběhla jsem se proti němu a skočila na něj. Můj prudký útok neustál a svalil se na podlahu. Chtěl mě praštit, ale já byla rychlejší. Zakousla jsem se mu do ruky.

„AU“ vykřikl bolestí „Ty bestie jedna. Za to mi zaplatíš!“ vyhrožoval. To už do salonku doběhl Brian i s Chrisem a se Stelou.

„Kirsi nech toho!“ Zařval na mě Brian  došel ke mně odtáhl mě od Marka.

„Moc se vám omlouváme pane,“ omlouvala se Stela

„To je v pořádku. Nikdy mě neměla ráda.“ řekl Mark . když to řekl Brian a všichni ostatní zamrzli v pohybu.

„Vy jí znáte?“ zeptala se Stela

„Ano je to můj vlk,“ odpověděl Mark za to já na něj výhružně zavrčela.

„Ale ona  jak je vidět nemá ráda“ odpověděl Brian .

„To je mi jedno. Stejně si jí vemu!“

„Ale mi jí vám nedáme! A máte vůbec nějaký průkaz od ní?!“ Křičela na Marka Stela.

Brian

Musel jsem za chvíli za tetou. Po chvilce slyším výhružné vrčení a pak křik nějakého muže. Rychle jsem běžel do salonku a viděl Kirsi jak se snaží co nejvíce pokousat toho muže. Nikdy bych nevěřil, že umí být Kirsi tak nebezpečná. Zařval jsem na ní, ale ona mě úplně ignorovala. Došel jsem k nim a Kirsi od toho muže odtáhl. Už od pohledu mi byl nesympatický. A když nám oznámil, že je Kirsi jeho totálně mě to dorazilo. Stele se s ním hádala, že mu Kirsi nedá. Po chvilce došla i Irma.

„Co se tu děje?!“ Zařvala Irma a mi všichni se uklidnili. Všiml jsem si jak si Irmu prohlíží ten muž. Přišlo mi, že ten muž Irmu zná.

„Co ty tady děláš? Víš moc dobře, že tady nejsi vítaný!“ křičela Irma na toho muže.

„Hele uklidni se. Já si jen přišel pro to co mi patří!“ křičel na ní.

„Hele takto křičet na ní nebudeš!“ Řekl jsem výhružným hlasem.

„A to řekl kdo?“ odpověděl mi posměšným hlasem.

“Já to řekl. Na mojí rodinu nikdo křičet nebude!“  Mark se jen tomu zasmál a vypadalo to, jako kdyby mu chtěl jednu vrazi. To jsem ale já nedovolila. Začala jsem na něj vrčet a ukázala mu při tom svoje ostré zuby.

„Ty mlč!“ poručil mi.

„Ochranka! Vyveďte ho!“ křikla teta Irma.

„Šak já se vrátím a to potom uvidíš ten tanec ty mrcho!“ křičel na Kirsi když ho odváděli z hotelu.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolest je můj osud - 10. kapitola :