OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bad Dreams - 1. kapitola

„Wattsová!“ Nad hlavou jsem uslyšela svoje jméno, pomalu jsem ji zvedla. Nade mnou stála učitelka matematiky.

„No?“ zeptala jsem se otráveně. Ta sůva tady byla nová. Měli jsme s ní teprve druhou hodinu a ona už mě nesnášela a pokoušela se mě pořád na něčem nachytat. Moc se jí zatím nevedlo.

„Jaké no?!“ rozkřičela se. „Chci znát výsledek příkladu!“ Teď nejspíš čekala, že se rychle podívám na tabuli a budu se snažit zjistit odpověď od svých spolužáků, protože jsem neměla zapsáno ani slovo.

„X se rovná dvěma třetinám a y se rovná sedm,“ oznámila jsem jí, aniž by mě vyvedla z rovnováhy. Ona se naštvaně podívala do svého notesu.

„Správně,“ vyštěkla, „sice nevím, kdo vám to poradil, ale takhle se v mých hodinách chovat nebudete! Tak…“ Nestačila ani doříct větu a ozval se zvonek. Do několika vteřin byla půlka třídy pryč i se mnou.

Po schodech jsem to vzala sprintem, ale před jídelnou jsem zpomalila, nebylo kam spěchat. Jídelna byla poloprázdná, došla jsem k pultu a vzala jsem si pár kousků pizzy a flašku s vodou. Potom jsem si šla sednout na svoje obvyklé místo, úplně dozadu, kde většinou nikdo nesedal. Jen já.

Ten konflikt s učitelkou mě nějak netrápil, měla jsem jich spoustu, takže jeden další vůbec nevadí.

Do jídelny pomalu začali přicházet ostatní. Několik holek a kluků, co jsem znala, se po mně otočilo, ale nic mi neřekli. Byla jsem pro ně podivínka, samotářka, se kterou se sice ještě před pár měsíci všichni bavili, ale potom se s ní něco stalo a začala být divná.

Nevyčítala jsem jim to, co si o mně myslí, byla to všechno vlastně pravda. Začalo to přesně před čtyřmi měsíci.

Předtím jsem byla docela obyčejná holka, akorát tak trochu génius. Číst, psát a počítat jsem uměla už ve školce. Dokonce jsem i přeskočila jednu třídu. Ale na to všem nebylo za tak něco divného. Jak už jsem říkala, to hlavní začalo před čtyřmi měsíci. To se to stalo poprvé. Poprvé se mě někdo pokoušel zabít ve snu.

No, tohle už zní divně. Nejprve jsem si myslela, že jsou to prostě jenom živější noční můry, protože zatím nechodily každou noc a vlastně zase tak zvláštní nebyly. Jenom byly hodně živé.

A asi týden potom, co to začalo, se to stalo. Měla jsem jeden z těch snů jako obvykle, ale ještě předtím než jsem se probudila mě někdo nebo něco seklo do nohy. Když jsem se probudila, pálilo mě něco na noze. Odkryla jsem peřinu a musela jsem se držet, abych nezačala vřískat. Nohu jsem měla stejně rozseknutou jako ve snu, ale tentokrát doopravdy. Rána byla sice o trošku menší než ve snu, ale byla tam.

Od té chvíle jsem se změnila, byla jsem zamlká, neměla jsem do ničeho chuť, pořád mi jen vrtalo v hlavě to všechno.

Věděla jsem, že se mi moje sny nějak nebezpečně prolínají s realitou, ale nevěděla jsem jak ani proč se to děje.

Ty sny se samozřejmě podepisovaly i na mém vzhledu, byla jsem nevyspalá, měla jsem kruhy pod očima a skoro průsvitně bílou pokožku. Ze začátku se mi pár blbců posmívalo, že teď vypadám skoro jako nějaká upírka, že jen ty špičáky mi chybí. Když zjistili, že je mi to úplně jedno, tak toho nechali.

Dojedla jsem, odnesla talíř a vyrazila jsem k východu.

Omlouvám se délku kapitoly a dlouhé čekání. Další kapitola bude rychleji a určitě bude delší.