Another Winner - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Máme tu výcvik a jednu ostrou hádku

02.04.2014 (18:00) • Elina • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 564×

Kapitol, Výcvikové centrum

Výcvik, já a všichni ostatní splátci budeme tři dny trénovat a třetí den předvedeme to nejlepší, co umíme, tvůrcům her. Ti nás obodují a naše skóre nám může získat sponzory. To a seznam stanovišť nám předčítala vedoucí výcviku Atala.

Boj s mečem, házení noži, zakládání ohně, znalost rostlin, lezení a šplhání a mnoho dalších stanovišť. Kašmíra chtěla, abychom si zopakovali znalosti se zbraněmi, ale já jdu ke stanovišti s ohněm. Bylo to logické rozhodnutí. Když jsme se ve škole dívali na předchozí ročníky Hladových her, tak spousty nadějných splátců zabila zima nebo nedostatek jídla. Takže pokud jsem neplánovala být s profíky, musela jsem tohle, alespoň částečně, zvládnout.

Zdejší instruktor byl docela překvapený tím, že mu ke stanovišti přišel profík. Přešel to ale beze slova a snažil se mě naučit rozdělání ohně bez pomocí sirek nebo zapalovače. Po necelé hodině už dokážu docela obstojně rozdělat oheň pomocí dvou suchých dřívek, takže odcházím.

Přesunula jsem se ke stanovišti s házením nožů a zachytila pohled Granta s mečem v ruce. Byl plný výsměchu a ironie.

Potěžkala jsem si nůž ve své ruce. Na tuhle vzdálenost bych ho mohla trefit. Možná by to nebyla smrtelná rána, ale zranění jako zranění. Ne, tuhle myšlenku jsem odstrčila stranou a znovu se soustředila na terč.

Po chvíli tam už nejsem sama, připojují se ke mně hned dva splátci, ta malá blonďatá holčička ze Sedmého kraje a kluk, kterého jsem neznala. Zkouší házet, ale sotva dokáže dobře držet nůž. Všechno už od začátku dělala s takovým zvláštním výrazem, až po chvíli mi došlo, co to bylo. Smíření.

Umře brzo. Věděla to a doufala, že to bude rychlé.

Rozhlédla jsem se po místnosti a prohlédla všechny další splátce. Je tu několik typů. Profíci, samozřejmě, lačnící po boji. Ti, kteří jsou smíření. A ti, kteří budou bojovat, i když nechtějí. Do které skupiny patřím já? Asi do žádné. Nijak zvlášť netoužím po boji, ale na druhou stranu mi nevadí. Nemám strach ze smrti, ale nechci umřít.

Od nožů jsem pokračovala k jedlým rostlinám. To se mi také bude hodit, pomyslím si, když nebudu mít přístup ke všem potravinám z Rohu hojnosti. Nikdy jsem se to neučila, ale mám velmi dobrou paměť a poslouchám instruktorovy rady. Taky byl překvapený, že k jeho stanovišti přišel profík.

U stanoviště s rostlinami jsem dlouho, až do oběda. Ten se servíruje v místnosti vedle.

A hned nastala situace, kterou jsem očekávala. Přišla za mnou dívka z Dvojky.

„Nechceš si sednout za námi?“ zeptala se mě a kývla k jejich stolu. Tam se už seděl Grant, oba ze Čtyřky a kluk ze Dvojky.

„Ani ne,“ prohlásila jsem a vrátila se zpátky k jídlu.

„Víš, že se tahle nabídka nebude opakovat?“ zasyčela na mě.

„Spíš doufám.“

„Dobře,“ prskla na mě, „příště si promluvíme v aréně!“

„Už se těším,“ dodala jsem, když odcházela. Tak už se mi povedlo naštvat dalšího profíka, aniž bych to chtěla. Asi mám nějaký skrytý talent.

„Cože jsi udělala?!“ zařval na mě Zlatoň.

„Odmítla jsem je,“ prohlásila jsem ledově. „Bylo to moje rozhodnutí.“

„To jsi vážně tak šílená?! Víš, že sis tam odsouhlasila rozsudek smrti?!“

„Možná, možná ne. To je odpověď na obě tvoje otázky.“

„Ale ano!“

„Já jsem se tak rozhodla, že je odmítnu. Pro mě to bylo to nejlogičtější a nejrozumnější řešení, i když vám se to tak nezdá.“

Sledovala jsem, jak mu divoce tepe žíla na čele, a připravovala se na možnost, že se na mě i vrhne. Udržel se.

„Víš ty co? Když jsi tak chytrá, tak asi nepotřebuješ žádného trenéra. Nebudeme ti shánět sponzory, možná když se někdo přihlásí sám, ale to pochybuju. Nebudeme ti radit nic! Jak jsi řekla, rozhodla ses. Jsi v tom sama!“

To je každý už od začátku.

Autor: Elina (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování