Anna's Suffering - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Anna doma načape svýho otce s jinou ženou, jak to zvládne?
Peter, kluk, kterýho Anna nezná jménem až do oné chvíle, se snaží zníčit její sebevědomí všemi různými případy. Co se stane, když jí pozve na večírek?

29.07.2013 (07:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 679×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

4. kapitola

Ven mě dostal až školník, slyšela jsem za sebou slova různého typu, snažila jsem se je ignorovat. Došla jsem ke své skříňce, otevřela jsem jí a najednou z ní cosi vyteklo hnusnýho. Zamrkala jsem, všechno jsem měla zníčený, ale především můj mobil. Nadechla jsem se, když se vedle mě objevil Parker. Podívala jsem se na něj, co ještě chce.

„Přijď večer.“ Strčil mi leták, podívala jsem na to a pak na něj.

„Promiň, ale ne.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„No, pokud nechceš, aby se všichni dověděli to tvoje malé tajemství o tvým bráškovi, tak mi neřekneš ne.“ Věděla jsem, že za tohle bych byla odepsana.

„Chci jenom klid, chci toho snad málo?“

„Ve skutečnosti ti to dělá jen Linda.“ Pokrčil rameny.

„Ty stojíš za ní.“ Zamračila jsem se. Pousmál se.

„Přesvědčím jí,aby ti dala pokoj..“ Nadechla jsem se a věděla jsem, že za to něco bude chtít.

„Co budeš za to chtít?“

„To se dozvíš pak, jenom přijď..“ Přikývla jsem a on potom odešel. Už jsem nechtěla dále být ve škole a proto jsem se rozhodla jít dřív domu. Sbalila jsem si věci a vypadla pryč. Když jsem dorazila domu, zaslechla jsem hlasy, ale tohle nebyla máma.

„Miláčku, rozvedu se s ní.“

„Bude to dlouho trvat?“ Zamračila jsem se a šla se podívat, co se tam děje. Byl tam otec s někym v objetí, ale tohle nebyla máma. Zamrkala jsem, jestli to myslí vážně.

„Tati?“ Zavolala jsem na něj, otočil se jen tak letmo.

„Annie, nemáš být ve škole?“

„Pošli svou dceru pryč.“ Zavrčela zrzka, která seděla na kuchyňské lince a mě najednou bylo špatně. Vyběhla jsem nahoru do pokoje, abych se převlékla, ale otce jsem najednou nezajímala. Potom jsem vyběhla pryč z domů. Stačilo mi, co jsem slyšela za zvuky z kuchyně.

Skončila jsem někde v parku, objala jsem si kolena a brečela jsem. Teď jsem potřebovala někoho skutečného víc než jen hloupý laptop.

Netuším kolik bylo, ale byl už večer a já jsem stále seděla tam. Pak jsem si uvědomila, že mam někde být. Utřela jsem si slzy a vyrazila na to místo. Došla jsem na místo asi po půll hodině, zazvonila jsem na zvonek, otevřel mi on.

„Už jsem si myslel, že chceš abych šířil drby.“

„Petere, pojď za náma..“ Zahulákal jeden z kluku, zatáhl mě dovnitř a i za jeho kamarády.

„Představíš nám tu tvojí kamarádku?“ Hodil mi ruku kolem ramen.

„Anna“ Představila jsem se sama. Zamračila jsem se na tu jeho ruku a okamžitě mu jí ze sebe sundala.

„Můžu se s váma o ní podělit, pokud budete chtít.“ Uculil se, začínala jsem se cítit zase chtěna ve společnosti. Kluci mi nijak neubližovali, jenom Linda. Tu jsem nikde neviděla, ale vevnitř bylo opravdu málo holek.

„Mhm, to nezní tak špatně.“

„Umí vůbec něco?“ Pozvedl obočí, polkla jsem. „nebo je to panna.“ Pootevřela jsem pusu, jestli tohle myslí vážně, co právě řekl.

„Proč si to nezjistíš.“

„Sáhneš na mě a nedopadne to pro tebe dobře.“ Zavrčela jsem, Peter se zasmál.

„Ale ona umí vystrčit i drápky..“

„Co kdyby jste jí někdo donesl radši něco k pití.“ Natočila jsem se k Peterovi.

„Co to má sakra znamenat?!“

„Klídek zlato, počkat tobě to nedošlo o co tady jde? Jsi přece děvka..“ zašeptal mi do ucha,zamračila jsem se. Vůbec o mě nic netušil, jeden z kluku mi podal pití. Vzala jsem si to a napila se.

„Oni se ti budou věnovat, musim se věmovat i ostatním.“ Chytla jsem ho za loket, než stačil odejít.

„Nikam nechoď!“

„Ale musím.“ Vycuknul se mi a odešel, protočila jsem oči. Napila jsem se znovu a šla se podívat po domě, věděla jsem že mě jeden z nich následuje. Seběhlo se to rychle, ale najednou jsem byla přilepená u zdi.

„Nech mě.“ Pleskla jsem ho po ruce, když začal sahat tam, kam neměl.

„Notak, Peter by tě semka nevedl, kdybys za to nestála.“ Nepamatuju si vůbec, jak sem se dostala do nějákyho pokoje ani jak jsem skončila na posteli.

„Nejsem,ne, já nemůžu..“Zachytila jsem jeho ruku, když se mi pokusil rozepnout kalhoty.

„Počkat, neříkej že jsi s nikým nespala..“ Pobaveně a snažil se pokračovat. Nedovolila jsem mu to.

„Řekla jsem ti ne!“ Byl silnější a ruce mi připevnil k posteli

„Já se tě neptal.“ Najednou jsem měla kalhoty dole a citila jsem polibky na svém krku. Věděla jsem, že to takhle nechci, ale nedokázala jsem se bránit. Cítila jsem jeho ruce všude po těle.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování