Anna's Suffering - 17. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Peter a Lucas se začnou chovat jako praštění, ale co je jeich příčinou, a dozví se to Anna vůbec, nebo to před ní budou utajovat?

15.08.2013 (16:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 695×

17.kapitola

„Lásko?“ ozvalo se nade mnou, zamrkala jsem.

„Jo?“

„Díky bohu, už jsi zase při vědomí“ Chytil mě za ruku a letmo mě na ni políbil.

„Co se stalo?“ Rozhlédla jsem se a byla jsem u nás v naše dočasném pokoji, než si totiž najdeme vlastní byt. Ne, tohle je celé špatně, on nikdy nebyl milý.

„Omdlela jsi, měl jsem strach.“

„Kde je Peter?“

„Já jsem tady.“ Peter seděl na druhé straně, chytla jsem ho letmo za ruku a pousmála se.

„Báli jsme se o tebe.“ Byla jsem zmatená ještě více, než předtím ve škole. Tohle musel být nějaký jejich špatný vtip. Vždyť se kvůli mně málem porvali a Lucas je na mě najednou hodný. Nechápala jsem to.

„Vždyť jsem omdlela.“

„Byla jsi mimo pár dní.“ Kousla jsem se do rtu a podívala se z jednoho na druhého.

„Byl tu doktor, ale neřekl nic podstatného. Budeš muset jít na vyšetření, až příjdeš uplně k sobě. Chvíli jsi byla vzhůru a chvíli ne.“ Vůbec jsem si to nepamatovala.

„Fajn, ale ty nikdy nejsi milý,“ ukázala jsem na Lucase, jen se usmál a pokrčil rameny. Povzdechla jsem si a po chvíli si sedla. Kluci si hned sedli vedle mě, podívala jsem se po nich, co blbnou, ale ani jeden si nesednul zpátky.

„Dobře, o co tady jde? Ven s tím.“

„Jenom tě máme rádi. Nic v tomhle nehledej, dobře?“

„Tak dobře, co je za den?“

„Neděle.“ Nadechla jsem, abych se uklidnila.

„Páni, to jsem spala tak dlouho?“ pousmála jsem se, kluci přikývli.

„Víš, jak jsi nás vyděsila?“ Podívala jsem se na Lucase, pohladila jsem ho po tváři.

„Kvůli vám si v pondělí dojdu na vyšetření. Dobře?“

„Díky.“ Najednou jsem dostala na čelo pusu, a to právě od obou.

„Chci se jít podívat za Lindou.“

„Ne, ne,“ zavrtěli hlavou oba dva. Najednou jsem si začínala připadat jako v nějaké hloupé telenovele. Je to snad možný?

„Kluci, co blbnete? Jsem v pohodě.“

„V žádným případě, nebudeme nic riskovat,“ prohlásil Peter.

„Nemáš hlad, zlato?“

„Jo, docela jo,“ usmála jsem se, oba dva se odporoučeli do vedlejší místnosti, něco jsem lehce zaslechla.

„Musíme jí to říct, nemůžeme ji takhle vodit za nos:“

„Víš, jak si to ta holka blbě vyloží a my budeme vypadat jako debilové?“

„No a co? Ty a Linda jste mě do toho uvrtali.“

„Nemůžu se dívat na to, jak trpí.“ Nedokázala jsem odlišit, kdo co z nich říká. Ale aspoň jsem něco slyšela.

„Nechtěl jsem, aby otěhotněla, a tohle tak skončilo. Ale když už jsme v tom...“

„Dojedeme to do konce?“

„Když pořád omdlívá, co chceš asi dělat?!“

„Mám na ni být milej jen pro nic za nic?!“ Zamračila jsem se

„Já nevím, stačí?!“

„Chápeš, že ji mám rád, ale takhle jsem to nechtěl?!“ Najednou jsem zaslechla ránu, vylítla jsem z postele a doběhla vedle do místnosti. Peter seděl na zemi a držel si nos, z kterého mu tekla krev.

„Zbláznil ses?!“

„Co kdybys vypadla zpátky a nepletla se do našich věcí?!“ Chtěla jsem se sklonit k Peterovi a podívat se, jak moc je zraněný, ale v tu chvíli mě Lucas chytil za loket a pevně sevřel.

„Nenuť mě, abych byl zlej. Nepleť se, prosím tě, do toho, jasný?!“

„Jen, jen mu prostě neubližuj. Budeš jak tvůj otec.“ Poté jsem odešla zpátky do pokoje.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování