OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Alis Thalveig - Veeřina mezihra

06.07.2011 (17:00) • Noctuelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 800×

(Leden 2009)

Měla strach. Nedokázala si představit, že by ještě při studiu vychovávala dítě. Nedokázala si představit Kaie v roli otce, když měla strach se mu vůbec o svém těhotenství zmínit. Oba dva byli na dítě moc mladí a nezodpovědní. Nemohla Kaiovi zničit život jen tím, že si zapomněla vzít prášky. Nechtěla dopustit, aby se kvůli hloupé náhodě sesypal celý jejich svět.

Cítila ve svém těle ten drobný život a jediné, co cítila, byla zloba k sobě samé a nenávist k tomu tvorečkovi.

Nastoupila do auta, které na ní čekalo a pokusila se usmát na svou matku, která ji sjela na povrch chladným pohledem, jímž jen ve zvlášť vypjatých situacích pronikl náznak nějakého citu.

„Co hodláš dělat, Veer?” zeptala se ta seriózní žena. Veer se ušklíbla. Když rodičům řekla o svém těhotenství, dostalo se jí nečekaného pochopení a podpory.

„Nevím, matko. Nechci tím Kaiovi měnit pohled na život a vlastně ani nechci, aby to dítě vychovával. On není otcovský typ.”

„Víš, že se vždycky můžeš vrátit k nám do Turku.”

Veer si nebyla jistá, jestli je to nejlepší nápad, ale jiné řešení se jí nenabízelo.

***

Zabouchla za sebou dveře Kaiova bytu. Stále měla před očima jeho zmatený a zklamaný výraz a věděla, že ten pohled bude mít vrytý do do paměti napořád. Ale nechtěla mu nic vysvětlovat, nechtěla tomu čelit.

Před domem své věci naskládala do matčina auta a pak se svezla na sedadlo spolujezdce, zalykajíc se slzami. Matka jí položila ruku na rameno.

„Je to tak lepší, Veer.”

„Přijdu si jako ta největší mrcha,” povedlo se jí vyvzlykat.

„Věř mi, je lepší, že o dítěti nebude vědět. Líp se dostane přes tvůj odchod.”

Veer ale věděla, že tak to není. Alespoň nějaké uvěřitelné zdůvodnění mu mohla dát...

***

(Listopad 2009)

Plakal a byl k neutišení. Veer začínala být opravdu nervózní.

Přerušila kvůli synovi studium a aby se nenudila, začala pracovat jako redaktorka místních novin. Nechtěla být ve všem závislá na rodičích, už tak jí obětovali víc než dost.

Potřebovala dokončit článek, aby ho stihla odeslat do uzávěrky, ale s plačícím Juhou se na práci nemohla soustředit. Začínala čím dál tím víc pociťovat, že mateřství nezvládá. Rezignovaně se zvedla a vzala syna do náruče.

Tak moc jí připomínal Kaie, ale čas Veer utvrdil v tom, že nebyla chyba odejít.

Milovala Kaie vůbec někdy, když byla schopná tak narychlo zmizet z jeho života?

Nebyla o tom přesvědčena. Byl jistotou, ne láskou. Byl tím, co omezovalo její svobodu. Teď tím omezovačem byl jejich syn.

***

(Únor 2011)

Netušila, co si od cesty do Tampere slibovala. Snad se jen chtěla ujistit, že je Kai v pořádku. A ačkoli to nechápala, měla až zoufalou potřebu mu dokázat, že se bez něj má skvěle.

Ruka se jí třásla, když klepala na jeho dveře a když jí otevřela cizí zrzavá žena, ze zákoutí její mysli vystrčila růžky naprosto nepatřičná žárlivost.

Přece by na ni Kai tak rychle nezapomněl...?

Najednou se v ní probudilo její zlé a zákeřné já a rozhodla se tuhle cizinku trochu potrápit, což za ní nakonec vyřešil Juha. Nejenom, že Kaiovi vyrazil dech, ale donutil zrzku k vyklizení pole. Veer pocítila radost z tohoto drobného vítězství a ačkoli se s ní Kai vzápětí trochu nevybíravě rozloučil, cítila se alespoň o trochu šťastnější.

A ani si neuvědomila, co všechno se na základě jejího morálního selhání sesypalo a vůbec jí nepřišlo, že udělala chybu.

***

(Březen 2011)

Ležela na posteli v hotelovém pokoji v centru Tampere. Juha vedle ní tiše oddechoval a okolní klid narušovaly jen Veeřiny zběsilé myšlenky.

Proč se sem vracela? Proč si tenkrát Juhu nechávala? Proč...?

Jistě, rodiče by jí nikdy neodpustili, kdyby šla na potrat, nebo dala syna k adopci. V tomto ohledu byli velmi konzervativní. A návrat do Tampere? Došlo jí, že i když Kaie nikdy nemilovala, její ego utrpělo a ona ho chtěla zpět.

Usnula až nad ránem a probudila se příliš brzy na to, aby byla odpočatá. Přikázala si nevnímat tepavou bolest ve spáncích a natáhla na sebe první oblečení, které jí přišlo pod ruku. Bezmyšlenkovitě si šla vyčistit zuby a z netečnosti ji probralo až Juhovo tiché zabroukání.

Vyšla z koupelny a zadívala se na syna. Chytal do dlaní odlesky slabého slunečního světla a ve Veer v něm najednou viděla pouze dobrý způsob vydírání.

Její svědomí si nejspíš vzalo dovolenou.

***

Zaklepala na tolik známé dveře. Chtěla s Kaiem vyřešit otázku výchovy malého Juhy. Podívala se na svého syna, který si něco tiše pobrukoval a vypadal naprosto nezaujatě okolním děním. Pokud byl v Kaiovi alespoň krapet citu, nemohl tomuhle skřítkovi odolat.

Dveře před ní se otevřely a ona se málem lekla, když zaostřila na osobu, která tam stále v celé své rozcuchané, nevyspalé a střízlivějící zoufalosti.

„Co tady ještě chceš,” zahučel Kai otráveně místo pozdravu.

„Chtěla jsem se omluvit, že jsem sem předtím tak vtrhla,” nenechala se zaskočit Veer. Bez ptaní se kolem Kaie protáhla do bytu, jehož majitel se zmohl pouze na velmi zmatené zírání. Zatímco se Juha bavil taháním za Salamínin ocásek, Veer uvařila kávu. Vůbec jí nepřišlo hloupé chovat se tady jako doma, vždyť tady taky svého času žila. Kai z toho nebyl zrovna nadšený, ale nebyl ve stavu, kdy by byl schopen proti čemukoli protestovat.

Vetřelkyně se, jak jinak než bez ptaní, usadila v křesle a ležérně přehodila nohu přes koleno druhé. Falešně se na Kaie usmála.

„Tak fajn. Už sis' udělala pohodlí, tak k věci. Co tady, zatraceně, chceš?” probral se konečně z toho prapodivného útlumu Kai, kterému se kolem kotníků protáhla Salamína, neboť už měla dost toho otravného otlapkávání jejího kožíšku.

Veer se lehce dotčeně napřímila.

„Radši si na to sedni,” pronesla s ledovým klidem. Kai ji poslechl, chtěl, aby co nejrychleji odešla. A tak se dozvěděl, co všechno se od něj očekává a vyžaduje. Nestačil se divit, jak nezodpovědného, nezávislého hudebníka může někdo tak rychle uvrtat do role nutně zodpovědného, vychovávajícího a především platícího otce. Nikoho o tohle neprosil, nikdy tohle nechtěl, to opravdu ne, ale teď už se tomu vyhnout nemohl. Co se stalo, stalo se.

V tu chvíli by jí nasliboval cokoli, jen aby už odešla.

***

Veer se pomalu vracela do hotelu. Bylo jí jasné, že z Kaie teď nic víc nevydoluje, a tak se spokojila s jistými finančními příspěvky a občasnou péčí. Po tom, co se jí Kai tak okatě snažil co nejdříve zbavit, došlo jí, že u něj už nemá ani tu nejmenší šanci. I když to pro ni bylo velmi mrzuté, musela se smířit s faktem, že už ho nebude mít omotaného kolem prstu. Život šel dál a ona to tak musela brát. Její chyba, že doufala v nereálné.

„Zítra se vracíme domů,” zahlásila do telefonu, když se ozvala její matka, která už netrpělivě čekala na zprávy od své dcery. Veer s tichým zakletím nakopla nejbližší zeď, až se Juha polekal a rozplakal se, ale Veer neměla sílu ho začít utěšovat.

Přestávala věřit, že si na mateřství a samotu kdy zvykne.

Autor: Noctuelle, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alis Thalveig - Veeřina mezihra: