Albínka 2. Dračí stezka - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kate bude reagovat na Danielovu nabídku. Ta se mu ale nebude líbit a započne boj, který rozhodne souboj draků. Jeho osud bude navždy zpčetěn.

21.05.2011 (11:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 989×

„Danieli, já… vážně nevím, co říct,“ zamumlala jsem a ztěžka se posadila na trávu.

Klekl i přede mě.

„Řekni prostě ano a já budu nejšťastnějším mužem na světě…“ šeptal a hladil mě po tvářích.

Na jeho dlaních ulpělo něco vlhkého. Otřela jsem si tvář a uvědomila si, že pláču.

Potřásla jsem hlavou a snažila se potlačit proud slz, který mi smáčel tváře.

Daniel se na mě díval a vyčkával na mou odpověď.

„Já… Danieli… Já nemohu. Miluji jeho, čekám jeho dítě a chci mu zůstat věrná do konce svých dnů…“

Daniel se zamračil a zavrtěl hlavou.

„Démoni jsou nevypočitatelní. Co když má ten tvůj už jinou ženu?“ zeptal se příkře.

Skryla jsem tvář v dlaních.

„I pak mu budu nadosmrti věrná…“ zašeptala jsem.

Ucítila jsem, že se mě chce dotknout a ucukla jsem. Zavrčel a zatnul ruce v pěst.

„Katie, upíři nejsou monogamní…“ zašeptal, jeho hlas zněl o poznání vztekleji.

„Je mi jedno, kolik žen měl. Teď má mě a já mu budu věrná…“ zamumlala jsem a pohlédla mu do tváře.

V jeho očích se skrýval chlad, který skrýval bolest, kterou jsem mu způsobila já. Začala jsem cítit výčitky.

„Danieli já…“

„Přísahej… přísahej, že když zjistíš, že už po tobě netouží, že má jinou, vezmeš si mě!“ zavrčel a pevně mě chytil za zápěstí.

Cítila jsem, jak mi křupou kosti.

„Danieli, Danieli, to bolí!“ prosila jsem ho.

„Přísahej!“ zakřičel.

Všimla jsem si, že jsme upoutali pozornost všech přítomných. Ztichlo celé údolí. Jeho stisk bolel a jeho chování bylo neuvážené. Uvnitř mě se začala dmout pýcha. Vzdorovitě jsem mu pohlédla do očí.

„A to tvrdíte, že mě milujete…“ zasyčela jsem.

„Přísahejte,“ zašeptal mi těsně u ucha.

„Přísahám na osud všech albínů, že jestli mu budu někdy nevěrná, všichni zhyneme!“ odpřísáhla jsem a vytrhla se mu z rukou.

Z jeho úst se vydral nelidský skřek. Přeměnil se na obrovskou pumu, cenil zuby a vrčel.

Katrine! Slyšela jsem v hlavě Briamův výkřik, ale to už po mě Dan skočil. Zuby mi šel po hrdle.

Měl větší sílu, ale já byla vycvičená životem na pomezí. Snadno jsem se vyhnula jeho zubům, sama se přeměnila na vlka a postavila se mu.

Oblohu pročísl blesk, když se k nebesům vznesli dva soupeřící draci.

Nachová zeleň mladého Grisa nemohla soutěžit s perleťovou šedí prastarého Briama. Daniel, já i všichni ostatní albíni jsme se zadívali na najednou jasnou oblohu plnou blesků a ohně, který na sebe chrlili draci.

Vzali náš boj na sebe. Soupeřili mezi sebou, aby se rozhodlo, kdo má pravdu a kdo komu ublížil.

Otřásla jsem se strachem. Byl sice starý a měl zkušenosti, ale proti hbitosti mladého draka byl příliš pomalý.

Zakňučela jsem a nevědomky se opřela o Danielův bok.

Byl pro mě přítel, nechtěla jsem, aby odešel.

Teď se ale rozhodovalo o všem. Rozhodovalo se o vyhnanství, a jestli Briam selže, staneme se padlými. A jestli selže Gris, stane se padlým on a Daniel.

Vzhlíželi jsme k obloze s planou nadějí, že oba draci jsou stejně silní a nebude se dát určit vítěz.

Bohužel se tak nestalo.

Briam strádal. Gris mu spárem protrhl blánu křídla a rudá krev se tiše snášela k zemi jako jarní déšť. Zavyla jsem bolestí, společně s ním, když ho Gris hryzl do ocasu a nervózně jsem se kroutila pokaždé, když draci vypustili ze chřtánu oheň.

Vypadalo to, že Briam prohraje.

Věděla jsem, že nechce mladšímu drakovi ublížit, i když ho neměl rád. Proto nezapojil všechny své síly. Bohužel nás to mohlo stát místo a tak se po dlouhé době pustil do opravdového boje.

Spálil Grise na plecích a já cítila, jak se vedle mě Daniel svíjí v bolestivých křečích, které jeho drak prožíval vysoko na obloze.

A pak se to stalo.

Briam nečekaně udeřil, ukousl Grisovi kus masa na pření levé noze, spárem mu roztrhal křídlo a on se začal nekontrolovatelně řítit k zemi.

Briam vyhrál, Gris padl.

Údolím začala otřásat obrovská vichřice. Lámala stromy, jak prastará magie vykonávala svůj podíl na prohraném souboji.

Daniela i Grisa vichřice odnesla pryč z údolí, daleko za hranice území albínů.

Teď neměl Dan na výběr – musel se přidat ke královně, jinak zemře.

Přeměnila jsem se a začala vzlykat. Vítr přestal, blesky už neosvětlovaly noční oblohu. Cítila jsem, jak mě jemná blanka dračího křídla přikryla před chladem této smutné noci. Pevně jsem se přitiskla k Briamovu boku a vzlykala, dokud mi nedošly slzy.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování