Albínka 2: Dračí stezka - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Uběhlo pár měsíců, chystá se slavnost třech zkoušek a královna zmobilizovala armádu a přesto to to všechno není ta nejhorší zpráva pro Kate. Dech jí vyrazí až Danielovo prohlášení.

19.05.2011 (11:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1191×

Týdny ubíhaly, výcvik byl čím dál tím těžší a počasí se začalo měnit. Bylo čím dál tím tepleji, do údolí zavítaly letní bouřky a Briam se mnou začal pořádat výlety do skalnatých údolí, kde žili samotní draci.

Děťátko rostlo, začalo kopat a já měla každou chvíli rodit, tak mi Daniel odpustil hodiny šermu a učil mě jen rozeznávat byliny ze dvou známých dimenzí.

Blížila se slavnost třech zkoušek a Emma byla čím dál tím nervóznější.

Na zkoušky se připravovala dopředu a já se na její a Grisiny akrobace ráda dívala.

Jako první si vylosovala zkoušku obratnosti. Musela proletět na Grise třemi ohnivými obruči, obletět údolí a seskočit z dračice dřív, než proletí větrným tunele.

Tak se nazývala skála, která v sobě měla malý otvor, kterým dokázal proletět jen dospělý drak, a to ještě riskoval, že si poláme křídla.

Pak na ni musela znovu naskočit a postavit se Danielovi, hlavnímu šermíři, vysoko v oblacích. A to vše bez sedla a opěr.

I mně z té zkoušky běhal mráz po zádech. Bylo to všechno prostě moc složité.

Pak byla zkouška poznávací.

Prababička jí zavázala oči a ona podle čuchu poznávala bylinky.

Tahle zkouška byla lehká, ale bolel po ní nos.

Poslední zkouška byla bojová.

Do ruky vám dali kord, pod vás nasypali střepy a vy jste museli balancovat na bosých chodidlech a čelit smečce rozzuřených vlků.

I když jsem musela uznat, že střepy byli lepší, než rozžhavený popel.

Briamovi se nelíbila ani jedna zkouška. O všech tvrdil, že jsou hloupé a mračil se pokaždé, když se Grisa praštila křídlem o skalní stěnu.

Babička teď se mnou trávila hodně času. Co jsem se dozvěděla, fungovala v údolí jako porodní bába a pomáhala při porodech.

Byla jsem ráda, aspoň jsme se mohly lépe poznat a prostřednictvím fénixe jsme si dopisovaly se Shellby.

Panství v Anglii jen vzkvétalo a sestra psala, že začala podnikat v dostizích a vdala se.

Georg Joker byl slavný americký žokej a na panství sestře velice pomáhal.

Daniel, Duncan a Neal se rozhodli, že se vydají na výzvědy a opustili na pár týdnů údolí. Domů se vrátili se špatnými zprávami. Brána z dimenze byla zablokována elfskými vojsky a královna zmobilizovala svou armáda. Chtěla zaútočit.

Všem to dělalo starosti, ale v přípravách na slavnosti zkoušek se na všechno pozapomnělo.

Otočila jsem se a usmála se na Daniela s Grisem, kteří ke mě mířili. Briam vycenil zuby na draka a stočil se ve vlčí podobě u mých nohou. Zajela jsem mu rukou do chlupů na hlavě a drbala ho. Začal vrnět.

Druhou ruku jsem si položila na břicho.

„Co si přeješ, Danieli?"

„Přišel jsem... za tebou," zašeptal a posadil se vedle mě.

„Ráda tvou přítomnost uvítám."

Gris mu přistál na rameni a pařátkem si promnul zobák.

„Chtěl bych tě požádat o malou chvilku o samotě..."

„Jistě, Briame, můžeme?"

„Ehm... Myslím o samotě, i bez draků..."

Briam vycenil zuby a Gris nesouhlasně zaskřehotal.

„Co potřebuješ tak důležitého, že při tom nemůžou být naši partneři?"

„Uslyšíš... Tak pojď..." vytáhl mě na nohy, chytil za paži a odvedl daleko k řece.

Pustil mě a nervózně začal přecházet po břehu, jako kočka v kleci. Zasyčela jsem a zastavila ho ránou do hrudi.