21.06.2015 (11:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 764×

Kapitola devátá… „Vypadáš úchvatně, Angelo.“

„Vypadáš úchvatně,“ vydechl Nicholas s úsměvem, načež se Ag rozzářila ještě více, „dcerunko.“

Rychle se probrala, kývla hlavou a tiše si odkašlala. „Jo, díky,“ uhnula pohledem, „tati.“ To slovo vyslovila s knedlíkem v krku a přivřela oči, dívajíc se do rohu místnosti. „No, myslím, že tedy už půjdu,“ hodila umělý úsměv na Becky. „Abych přišla včas a nikdo mi mého tanečního partnera nepřebral,“ žblebtla výmluvu a, aniž by znovu pohlédla na Nicka, se vydala do chodby, kde si vzala svůj kabát z věšáku. „Zatím!“ houkla ještě a během chvíle už se za ní dveře zavřely a ona svižným tempem vyrazila směrem k městu. Potřebovala se projít. Na vzduchu. Uklidnit, neb věděla, že kdyby si nevyčistila hlavu, chmátla by po Fredrickovi opět jako po záchranném laně a nechala by se znovu ovládnout. Což nechtěla. Hodlala si udržet alespoň trochu zodpovědnosti.

A tak, když konečně dorazila do klubu, byla už naprosto klidná, tak, jak jen to šlo. Byla rozhodnutá si tenhle večer užít plnými doušky, protože přece jen… měla první dovolenou za poslední tři roky, co pracuje s Charlesem. Každopádně si zasloužila štěstí a osvobození od všeho stresu. Vešla proto dovnitř s hlavou hrdě nesenou, sebevědomá a nádherná, jak si byla vědoma.

Hrála tady hudba, barevná světla svítila, a odrážela se i od jejích šatů, ze kterých se tak stala zářící róba, která upoutala pozornost všech v její blízkosti. Muži si ji prohlíželi se zálibou, ženy se žárlivostí. Jak byla zvyklá. Konečně se cítila ve svém živlu. Se sebevědomým úsměvem si provokativně natočila volný pramen na ukazováček pravé ruky, dotkla se prstíky rtů, než vlasy uvolnila a pak zamířila rovnou k baru.

A k sobě si ji nepřivolal nikdo jiný než sám Frederick, který dle všeho byl nedočkavější než ona sama, když ještě nebylo ani půl osmé a on již posedával na baru s lišáckým úsměvem a neskrýval svůj lačný pohled, kterým ji ve své hlavě jistě svlékal z jejích zářivých šatů. „Jsi nádherná,“ brouknul k ní a políbil ji na líci.

„Taktéž nevypadáš špatně,“ odvětila sebevědomě, usadila se na barovou židličku vedle něj, nožku přes nožku, a lehce si skousla ret, když si jej změřila od hlavy až k patě. Na sobě měl sněhově bílou košili a stejně zbarvené kalhoty s uhlově černým páskem. Sako si odložil na opěradlo židle, na níž seděl, a stejně skončil i Angelin kabát, když se zvedl, aby jí z něj pomohl, přičemž si opět téměř nenápadně přičichnul k jejím vlasům, do kterých zabořil nos. Ona to však vycítila a z té blízkosti měla téměř husí kůži, když bojovala s nutkáním se k němu ihned přitisknout. Odevzdat se mu. Podrobit se. Nemyslet a nechat se vést.

Zvládla to však, ač on, zdá se, vycítil její rozpoložení, protože si neodpustil samolibý úsměv. „Co si dáš k pití, má krásná Angelo?“ zeptal se a pohladil odhalenou paži dlaní svých silných a překvapivě opálených rukou, než se usadil zpět na své místo. Vypadal naprosto spokojeně, hrdý a sebevědomý, naprosto si jistý sám sebou, čímž se Ag nehodlala nechat vyvést z míry.

„Nechám se překvapit,“ zhodnotila a šibalsky se uculila. „A dávej pozor, abych ti to přivlastňovací zájmeno nevyvrátila,“ dodala pak, seskočila z barové stoličky a bez okolků se odebrala na taneční parket, aby se začala provokativně vrtět do rytmu. Obtočila se kolem nějakého mladíčka a přitom stále vyzývavě sledovala Fredericka. Taktéž proto, že v žádném případě neměla v plánu nějak zvláště pít alkoholické nápoje, neb věděla, že jí sic opilost a ztrátu soudnosti nepřinesou, ale špatně jí po nich bude každopádně, vzhledem k tomu, že ke zpracování lidských potravin neměla zrovna uzpůsobeno tělo. Ovšem na to, aby se nechala objímat tím hochem, co mu nemohlo být více než osmnáct, spíše by tipovala méně, a který reagoval na její provokaci velmi ochotně, snad díky přemíře alkoholu, rozhodně přizpůsobena byla. Když ji objal zezadu kolem pasu a začal se s ní pohybovat v rytmu hudby, ještě provokativně naklonila hlavu na stranu a nemusela dlouho čekat, aby ten troufalec ochutnal její hebkou kůži. V očkách se jí ďábelsky zalesklo, když si olízla rty a stále natisknutá na těle mladšího muže se upřeně dívala do očí Fredericka. Ani nemrkla.

Byl by v tom čert, aby nezareagoval, ale jeho prudkost i ji překvapila, když se přihnal přes parket. I při tom spěchu však neztratil nic ze své elegance, jen vrhnul jeden výhružný pohled na kluka, který se k Ag tulil a pak ji hluboce políbil, dobýval její ústa a ona se rozhodla mu se stejnou vervou odpovídat, když její ruce se vydaly na průzkum po jeho zádech a jedna se opět dala do probírání jeho vlasů, které už tak měl lehce rozcuchané. Rozpojili se až kvůli nedostatku vzduchu, obě jejich srdce v tu chvíli bila jako splašená. Sklonil se k jejímu krku a opět lehce skousnul, než jí tiše zavrčel do ucha: „Moje.“ A ona se nevzmohla na víc než přikývnutí. Opět ji měl, zase si s ní hrál. Chtěla jej v hrsti, ale znovu vyhrál v souboji o dominanci. A ta prohra byla tak sladká, že Ag nehodlala ani v nejmenším protestovat.

Vzal ji kolem pasu, prsty lehce opisujíc kroužky na boku, a odvedl zpět k baru, kde jí nabídl skleničku s nápojem, který jistě v sobě obsahoval větší dávku alkoholu. To Ag však v nejmenším nevadilo a poté, co si ťukli, do sebe kopla obsah na ex, jen se trochu zašklebila. Ne snad proto, že by alkoholu bylo příliš, ale z důvodu, že jednoduše to nebylo nic, co by její tělo přijímalo snadno. A ona věděla, že ten nechutně drahý drink jistě později v noci či k ránu vydáví, ale v tuto chvíli jí to bylo jedno. Zvyk, jak si zachovat krytí, zdání toho, že je obyčejná lidská dívka.

„Máš odvahu, děvče,“ pousmál se její společník, když do sebe nalil taktéž svou dávku nápoje. „Naivita, nebo vypěstovaná odolnost?“ zeptal se, když odložil skleničku na bar a přesunuli se zpět na parket.

„Jsem zvyklá pít,“ ujistila jej s úsměvem. „A vím, že jen tak něco mě nesloží,“ prohlásila spokojeně a unikla mu ze sevření, jen na otočku, aby se o něj otřela zadečkem a provokativně na něj pohlédla zpoza pozdviženého ramene.

„To je jen dobře,“ brouknul Frederick a jeho ruce ji pohladily po bocích, na bříško a pak níže, přičemž se s ní kroutil do rytmu, nechával Ag, aby se jeho vlastním krokům přizpůsobovala a ona tak činila s naprostou ochotou, důvěrou a samozřejmostí. Zezadu jí dýchal na krk, lehce zatahal za ouško zoubky, přičemž z ní dostal tichý vzdech, který však zanikl v hluku, který vydával klub sám.

Nijak mu nebránila, jen své ručky zaměstnala přesunem k jeho krku a taktéž na paži opřenou o její bok. Přitáhla si jeho obličej blíže, než se částečně otočila a začala se otírat svými rty o ty jeho. Zkoordinovat všechny ty pohyby s tancem pro ně pro oba mělo být složité, ale v tu chvíli pro žádného z nich nebylo nic přirozenějšího než právě toto. 

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Agentka: 12. kapitola: