20.06.2015 (09:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 748×

Kapitola devátá… „Jsi v pořádku, Angelo?“

Původně si nebyla jistá, zda má do toho klubu vůbec jít. Vždyť ji Frederick tak vyváděl z míry, že zapomínala na svou ostražitost. Sebevědomím ji daleko převyšoval a dobře si byla vědoma toho, že stejně jako umí být jemný i dravý, tak v sobě kloubí i kombinaci starostlivosti a nezměrné dominance, která jí na jednu stranu imponovala, na druhou pro ni bylo děsivě zvláštní to, že najednou neměla pevnou půdu pod nohama a někdo si s ní dělal, co se mu zachtělo. A byla si jistá, že přesně to by mohl, kdyby jen chtěl, což ji výrazně vyvádělo z rovnováhy a ona začínala mít pochybnosti o tom, zda je tohle opravdu dobrý nápad.

Všichni ostatní milenci jí byli podrobeni, to ona byla vždy ta, co všechno kočírovala a občas v nich vyvolávala rozpaky a roztomilé zmatení. Překvapovala. Frederick však byl první, kdo překvapil ji. Tím ji znervóznil, ale přitom navnadil na další setkání. A to převážilo, protože nakonec byla tak zvědavá, co ještě si pro ni může její milenec přichystat (a zároveň hodlala zkusit, zda dokáže získat převahu i ona, či ji znovu ovládne), že jednoduše musela na jejich schůzku přijít. Navíc, slíbila, že tam bude, ač to byl ten nejmenší důvod.

Proto teď zmateně pobíhala po pokoji a uvažovala nad tím, co si vlastně oblékne. Což byla další věc, kterou Ag nedělala. Nikdy nejančila, neztrácela hlavu a rozhodně nebyla nervózní kvůli nějakému chlapovi, kterého znala sotva pár hodin!

„Angelo, jsi v pořádku?“ ozvalo se ode dveří, načež blondýnka zmateně zamrkala a podívala se tím směrem. Rebecca. „Klepala jsem,“ informovala ji a dívka se nestačila divit – Počkat, to vážně jsem na tom tak špatně, že jsem si nevšimla, že klepala? Ach, u všech zvrácených božstev světa, vždyť normálně slyším každý nádech, krok, bití srdce a teď si nevšimnu zatraceného klepání?! „Vypadáš dosti zmateně, děje se něco?“ zeptala se žena a opravdu zněla starostlivě. Ag jednoduše nechápala. Otevřela pusu, aby něco řekla, ale hned ji zase zaklapla a zhluboka vydechla.

„Jdu na schůzku,“ broukla nakonec bezradně a praštila s sebou na postel. Ani netušila, proč to sakra říká zrovna své největší rivalce, Nickově ženě, ale stalo se. „A netuším co si obléct na sebe.“

Becky však vypadala přívětivě a jako by ji to snad ani nepřekvapilo. „Chápu, takže proto jsi byla pryč tak dlouho… potkala jsi někoho… speciálního?“ zeptala se s tajemným úsměvem.

„No…“ protáhla Ag, neb přesně netušila, jak se v takovéto situaci chovat. Bylo jí to nepříjemné, ale na druhou stranu byla snad i… ráda? Další žena v jejím světě plném záhad, konečně nějaká, která s ní nechce mít spory? Ale vždyť jí vzala jejího Nicka! „Dalo by se to tak říct,“ odvětila i přesto. Vážně? Dalo? A proč s ní o tom mluvím? Jasně, nemám s kým jiným si popovídat… s Nickem? To těžko… uvědomila si. „Bude dnes večer v klubu,“ přiznala se.

„To je skvělé!“ vyhrkla Rebecca. Proč je, sakra, tak milá? Co po mně chce? nechápala přitom Ag. „V tom případě si na sebe musíš vzít něco speciálního, abys jej okouzlila,“ kývala hlavou a přitom se otočila na patě ve dveřích. „Chvíli počkej, přesně vím, co by ti seklo,“ mrkla na ni ještě a pak prostě… utekla z pokoje. Angela jen stála, zírajíc jako socha na místo, odkud zmizela. „Tadá!“ vyhrkla Becky, když se vrátila do pokoje, na ramínku pověšené šaty nad kolena se stříbrnými flitry, které opravdu zářily, a bílými krajkovými lodičkami na jehlovém podpatku.

„Jsou nádherné,“ musela uznat Ag, když viděla tu krásu. „A rozhodně nepřehlédnutelné,“ dodala pak s úsměvem, který překvapivě věnovala právě Nickově ženě.

„Tak si je vyzkoušej, ať víme, zda v nich můžeš vyrazit lovit hezounka,“ byla vybídnuta a nezmohla se na odpor, byť si byla jistá, že zrovna lovit tady již není potřeba. Nejspíše neočekává, že Nickova dcera se intimně seznamuje s chlapy na potkání… nehodlám jí ty iluze brát, zhodnotila a opravdu se převlékla do nabízených šatů.

„Jsi okouzlující,“ prohlásila Rebecca a Ag se musela pousmát nad tou poklonou. Od chlapů na to byla zvyklá, ale aby ji pochválila ženská – nikdy. Ty jí vždy jen tiše záviděly či plivaly jedovaté poznámky. Pravda, setkávala se s nimi málokdy za příznivých okolností a většinou se je naštvat snažila tím, jak provokovala. Becky se tomuto však nějakým zázrakem vyhnula.

„Děkuji,“ broukla Ag, když si nazula lodičky a postavila se před zrcadlo. Usoudila, že to bude chtít jen nějaký ten vhodný účes, výraznější stříbrné náušnice, které rozhodně v zásobě měla, a její vzhled bude dokonalý. „Opravdu v nich tedy můžu dneska jít?“ zeptala se ještě překvapeně starší ženy.

„Ne,“ prohlásila Rebecca vážně. „Ty v nich jít musíš!“ rozkázala s úsměvem, a kdoví jak už držela v ruce hřeben a černé sponečky. „A teď se podíváme, co s tím tvým účesem. Sednout!“ nakázala překvapené dívce a ta se ani nezmohla na protest. Jednoduše učinila, jak paní domu chtěla.

A tak o nějakou dobu později byla vymóděná a připravená vyrazit se bavit. Ukázalo se, že Rebecca je opravdu skvělá kadeřnice a Ag vážně pochybovala, že i se svými nadlidskými schopnostmi by dokázala vytvořit na své hlavě takovýto skvost. „Ještě jednou děkuji, Becky,“ pronesla s vděkem k ženě, která očividně nebyla až tak špatná. Angela však stále ještě nedokázala plně ji akceptovat. Nejspíše proto, že nebyla zvyklá koexistovat s jinými ženami. Běžné pro ni bylo soupeření, hašteření, provokování a špinavé hry, ale ne, aby měla nějakou kamarádku, a teď se zdálo, že právě k tomuto směřuje jejich zprvu napjatý vztah.

„Nemáš vůbec zač, Angelo,“ zavrtěla však hlavou Rebecca. „Pojď, musíš se ukázat ještě Nickovi, tedy, tvému tátovi, jaká je z tebe kočka,“ vybídla ji a pak chytila dívku za ruku a rovnou s ní vyrazila dolů do obývacího pokoje.

A Nicholas nestačil zírat. Nejen proto, že Angela přišla vymóděná, v poměrně odvážných, lesklých šatech a botách na vysokém podpatku, s účesem, ze kterého vykukoval jen neposedný pramínek medově blonďatých vlasů, který by leckterý muž měl nutkání Ag schovat za ucho jen, aby se směl dotknout její jemné kůže. Na to byl připravený, neb věděl, že přesně taková žena – nádherná a svůdná – jeho drahá agentka je, teď když se zbavila kletby upírství. Co však neočekával, bylo, že přišla v doprovodu jeho ženy a že si ty dvě… rozumí. Ba více než to, že působí jako nejlepší kamarádky. Po dvou dnech, co se znají, kdy v prvé chvíli to vypadalo minimálně na rvačku v blátě, se ty dvě naráz sblížily natolik, že by se to snad nikdo neodvážil ani tipovat. „Vypadáš úchvatně,“ vydechl i on s úsměvem, načež se Ag rozzářila ještě více, „dcerunko.“ 

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Agentka: 11. kapitola: