6. Vůně sena • OurStories.cz ~ naše povídky

po dvou měsících jsem se konečně pustila do dalšího pokračování své povídky, doufám, že si pokráčování užijete. v této kapitole se můžete tešit okouzlujícího cowboye Trenta =o)a jeho vášnivého bratra Rona

12.11.2009 (14:20) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 882×

Po večeři se všichni uložili do svých stanů, čekal je náročný den a potřebovali být odpočatí. Sally se však převalovala ze strany na stranu, nemohla usnout. V hlavě se jí vířilo tolik zmatených myšlenk, které se marně snažila uspořádat. „Ach jo,“ vzdychla si a otráveně vylezla se stanu. Vytáhla spacák a přeběhla tiše mezi koně, nechtěla nikoho porobudit. Položila se vedle nohou svého hřebečka a poslouchala jeho klidný, vyrovnaný dech. Tex se sklonil a čumákem jí strčil do ramene. „Co je?“ zeptala se mírným hlasem. Odpovědi se však nedočkala, koník do ní opět šťouchnul. „Texy přestaň,“ sykla, ale on si hlasitě odfrknul, jako by se urazil. „No jo,“ rukou zajela do kapsy a vytáhla malé jablíčko. „A už mě nech spát,“ Texas si znovu odfrknul, tentokrát spokojeně. Kousek od Sally se ozval tlumený smích. Rychle se za tím zvukem otočila. Vedle stromu se rozsvítil rožhavený konec cigarety. Přivřela oči, mžourala do tmy a snažila se rozpoznat tvář, která ji sledovala. Ve stínu panovala neproniknutelná temnota. „Tenhle výraz ti moc nesluší,“ ušklíbl se Trent. Okamžitě rozeznala jeho hlas. „Vůbec na tebe nevidim.“ Vystoupil se svého úkrytu. „Nemůžeš spát?“ posadil se vedle ní a zády se opřel o strom. „Ani ne. Moc myšlenek znáš to...“ „Hmmm,“ zahučel.
Nastala chvíle trapného ticha. „Nechceš se projít?“ Sally se posadila, pokrčila rameny. „Proč ne,“ usmála se. Trent se zvedl a podal jí ruku. Jejich prsty se propletly. Prošli kolem dohasínajícího táboráku, jejich kroky směřovaly k řece. „Je krásná noc, že?“ zeptal se, ale Sall mlčela, tušila, že to byla pouze řečnická otázka. Ráda ho poslouchala. „Hvězdy září jako sedmikrásky v tmavém travnatém koberci.“ Trent k ní promlouval s takovou něhou, že jí v podbřišku začalo poletovat hejno motýlků. Netušila, že tenhle cowboy by mohl pod tvrdou slupkou skrývat romantickou duši. Došli mezi několik vzrostlých dubů. Sally se otočila čelem k Trentovy a zády se opřela o silný kmen stromu. Beze slov si hleděli do očí. Vzduch mezi jejich těli začal pomalu houstnout. Ta magnetická přitažlivost mezi nimi byla takřka hmatatelná. Trent přistoupil blíž, jejich těla se téměř dotýkala.
Hřbetem ruky jí přejel po tváři. „Asi jsem se zamiloval Sally.“ Její srdce se rozběhlo závodní rychlostí. Věděla to není správné. Nechtěla mu ubližovat. Nechtěla ztratit přítele. „Trente,“ chtěla mu toho tolik říct, ale nenacházela ta správná slova. Položil jí dva prsty na rty, aby ji umlčel. „Nekaž mi tu chvíli Sall,“ po té větě se mu doslova vrhla do náruče. Chápal ji, a toho si cenila nejvíc. Pevně se objímali. Sall se kousek odtáhla a zvedla k němu svůj pohled. Jeho rty se začali pomalu přibližovat. Omotal kolem ní své silné paže a přitáhl si jí k dlouhému polibku. Zrychlený tep jí burácel v uších jako rozbouřené moře. O kousek ustoupila, aby se nadechla. Narazila zády na strom za sebou. Trent se na ní přitiskl. Cítila v podbřišku tlak jeho vzrůstající touhy. Protáhla své štíhlé ruce pod jeho pažemi. Nehty mu zarývala do zad. Trent se dlaněmi zapřel o strom. Sall cítila jak se jí ostrá kůra bolestivě zarývá do zad, ale nedokázala tomu věnovat pozornost. Přejížděl jí přes ramena, na boky a zadeček, za který jí pevně chytil. Odrazila se a skočila na něho, nohy mu pevně semkla kolem pasu. Trent jí opět přirazil na strom. Sykla bolestí. Cítila jak jí drobná větvička prorazila jemnou kůži na zádech, po kterých jí začal stékat drobný pramínek krve. Avšak nepřestávali se líbat. Sall se konečně oprostila od jeho úst, ve svitu měsíce byla vidět jeho neoholená tvář. Na rtech jí pálely šrámy od ostrých vousů. Trent těžce oddechoval. „Měli bychom se vrátit,“ roztoužený hlas mu přeskakoval. „Nejspíš ano,“ ruku v ruce se vrátili k tábořišti. „Dobrou noc Trente.“ Zvedl její ruku a políbil ji na hřbet dlaně. „Dobrou Sally Anne.“
První se ráno probudil Sallyin otec. A všechny probudil. „Lidi, stávat, práce volá,“ jeho optimismus se rozprostřel planinou lavinovou rychlostí. Sall vylezla se stanu, nad ohništěm už se vařila voda na kávu. Rozespale se rozhlédla kolem. Pozorovala ospalé ksichty ostatních, jejich roztřepené neupravené vlasy a zalepené oči. Zasmála se jen na chvíli, než jí napadlo, jestli vypadá taky tak příšerně. Rychle se zkontrolovala v malém zrcátku, pohled na sebe ji uklidnil, byla ze všech nejkrásnější. Opět se zasmála svému pubertálnímu chodeu myšlenek. Po bohaté snídani – chléb namazaný paštikou, sklidili stany a vyrazili po stopách stáda.
Netrvalo dlouho než dojeli na okraj údolí. Očekávali, že stádo bude právě tam, protože v tomto období tady rostla nejchutnější tráva. Jejich nejhorší obavy se vyplnili. Koně se pásly roztroušení na příliš velké ploše. Bude je stát hodně usílí sehnat je k sobě. „Takže,“ Ralph se ujal slova. „Musíme se rozdělit, obklopíme stádo ze všech stran a pokusíme se je dostat k sobě dřív než se přižene bouřka. Tome, ty máš rychlého koně, objeď to z pravé strany a odřízni je od řeky, Trent by mohl jet s tebou, pomůže ti. Já s Frankem to vezmeme po stranách a Rone , ty zůstaň tady se Sall budete to jistit, aby se neotočili.
Všichni pobídli koně do trysku a rozjeli se na svá místa. Jen Sall se s Ronem loudali vzadu. Už toho měla dost. Na cestě byli teprve druhý den, ale svaly na nohou měla úplně ztuhlé a cítila každý sebemenší pohyb. Aby té bolesti nebylo málo, její sedřená záda jí pěkně štípala, až teď jí došlo, jakou blbost udělala, když se o ten strom večer opřela. „Rone,“ okřikla svého parťáka. Neslyšel jí, tak na něj zařvala ještě jednou, tím ho vytrhla z přemýšlení. „Hmmm?“ otočil se v sedle. „Potřebuju pauzu, všechno mě bolí. Už necítim zadek.“ „Vydž to, jsme dost pozadu.“ Sally zlehka nakopla Texe do slabin a ten se dal do běhu. Když se dostatečně přiblížili ke stádu, sesedla. I Ron seskočil, v ten okamžik si všimla se mu napnuly svaly na krku. Něco ho bolelo. „Co je?“ S útrpným výrazem se chytil za rameno. „Staré zranění,“ procedil skrs zuby. „Bude změna počasí,“ ze zadní kapsy kalhot vytál platíčko prášků a hned dva spolknul.
„To máš od toho býka?“ na souhlas přikývl. Ron dřív jezdíval rodeo. Účastnil se soutěží v ježdění na býcích, jenže jednoho dne se mu to vymklo z ruky a to doslova. Neudržel se v sedle a při pádu si zlomil rameno. Dost dlouho si pak poležel v nemocnici, jenže to nezkrotilo jeho bojovného ducha, z býků přesedlal na bezpečnější sport, sedlání divokých koní. Samozřejmě ani tohle období neměl bez zranění. Několikrát si to rameno vykloubil. Od té doby s tím přestal chodit k doktoru. Většinou, když se mu to stalo, požádal někoho o pomoc, aby se sám napravil nebo to řešil pomocí přesného úderu do zárubní.
Kráčeli bok po boku a bavili se jako za starých časů dokud Ron nenarazil na ožehavé téma své svatby. „Sall, mrzí mě že jsem Ninu přivezl, měl jsem nejdřív přemýšlet...“ Zamračila se. „Nechci se o tom bavit. Už je u nás, s tím nic nenaděláš,“ v hlase jí přeskakovala tlumená zloba. „Asi bychom měli nasednout.“ Ron mlčky přikývl. Sally zvedla nohu, aby jí zapřela do třmenu, ale lýtkem jí projela krátká, přesto prudká křeč. „Sakra.“ Už neměla sílu se vyškrábat do sedla. „Poď sem, pomůžu ti,“ bavil se nad její bezmocí. „Nikdy!“ odsekla mu. Stála proti němu a zlobně mu hleděla do očí. „Od tebe žádnou pomoc nechci.“ Ron jí náhle popadl kolem pasu a přitáhl ji k sobě. „Si rozkošná když se zlobíš.“ Pestičkou ho uhodila do hrudníku. „Pust,“ štěkla panovačně. To už se ale neudržel a uloupil si políbení. Sall zkameněla. On ustoupil. Upřímně si hleděli do očí. Ukazováčkem jí přejel přes bradu, dolů přes hrudní kost a bříško, prty jí zastrčil za pásek od kalhot a trhnutím ji přitáhl k sobě. „Nedělej to,“ prosebný výraz v jejích očích ho nezastavil. Začali se vášnivě líbat, nedokázala jeho rtům odolat. „Prosím,“ vzdychla, to ho zastavilo, najednou jako by si uvědomil, co právě udělal. „Promiň,“ Sally se k němu otočila zády takovou rychlostí, že ho její vlasy šlehly do obličeje. Tex mezi tím ustoupil o kus dál. Rozběhla se k němu, odrazila se od země zapřela se o koňský zadek a dopadla dovnou do sedla.
Nad obloze se začala stahovat černá mračna, nepřinášející nic dobrého. Sall zapískala na prsty s takovou razancí, že se to rozneslo po celém údolí. Z nebe začaly padat první krůpěje vody. Ostatní se po ní ihned otočili. Naprosto jednoduchým gestem jim naznačila, aby se podívali nad sebe. Bezpochyby pochopili. Práce musela jít stranou, přednější bylo ukrýt se před přicházejícím přívalem deště. Během několika minut postavili stany u lesíka a pevně zajistili koně. Sotva poslední pracant zapnul zip svého stanu spustilo se boží dopuštění. Blesky a hromy na sebe nenechaly dlouho čekat, koně se začali plašit...

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování