Zasvěcení • OurStories.cz ~ naše povídky

Takhle to dopadá, když si můj mozek dělá, co chce... Každý má prostě o zasvěcovacím rituálu svou vlastní představu. A ta moje je zahalena do hávu zelené a červené...

19.04.2013 (09:00) • Poisson • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1631×

Živoucí, divoce se zmítající tělo, přišpendlené k zemi mými údy. Vzteklé a zároveň vyděšené oči šelmy z pralesa, kterému doteď vládla. Oči tvora, který ví, že proti mně nic nezmůže.

Nechci to ušlechtilé zvíře zabít, ale vím, že musím. Vojáci si svými skutky zasluhují frčky, my zuby a sílu. Já zatím nemám ani jedno a pomyšlení na to, že tohle budu muset udělat vlastními lidskými zuby, pro tento účel tolik neohrabanými a tupými, mě děsí.

A hlavně zvedá žaludek.

Podívám se na svého průvodce, učitele, mentora, skutečného dravce. Ptám se ho, kde kousnout tak, aby zvíře co nejméně trpělo a mělo vše co nejdříve za sebou. Říká, že nejlepší je krční tepna. Vím, kde se nachází, ale při opětovném pohledu na vznešenou šelmu propadající panice v sobě nenacházím sílu s ní manipulovat.

S tou nádhernou, ušlechtilou horou masa, šlach a kostí zabalenou do sametově černého kožichu.

Dravci vedle mě se v nazelenalém přítmí pralesa zalesknou dlouhé zuby v potlačované netrpělivosti s nováčkem, přední tlapy své vlastní kořisti uchopí jen do jedné ruky, druhou si odhodí pramen dlouhých vlasů na záda a nakloní se ke mně.

Zvrátí hlavu pantera dozadu a do strany a s dvěma prsty pod jeho spodní čelistí čeká, až si toho správného místa všimnu. Vidím ho ihned – napnutý provaz pod tenkou kůží, mohutně tepající proudící krví.

Učitel čeká, až udělám to samé, co on – chytím šelmě přední tlapy do jedné ruky, abych měla druhou volnou k přidržení její hlavy ve správné pozici. Udělám, co po mně jeho oči žádají, on pak svou ruku odtahuje. Sám se na vlastní kořist ještě nevrhá, chce vidět mě – stejně jako zbylí dva dravci, kteří mě s mým učitelem doprovází.

Všichni tři klečí na svých vlastních obětech, ale upírají oči ke mně a čekají, jak zvládnu tu svou.

Pohled na tepající proud panterova života mi skutečně zvedá žaludek, stejně jako z pomyšlení na to, že já, do té doby člověk živící se výdobytky bufetu kousek od práce a McDonaldu, mám nyní kousnout zuby do živého tvora.

Ještě jednou jsem pohlédla na muže kolem sebe, všechny tři s již krásnými dlouhými zuby, z nichž nejdelší měl můj učitel.

Oni už si své ostruhy vydobyli. Teď byla řada na mně.

Nahnula jsem se k panterovu krku a bez přemýšlení stiskla čelisti. Nemohla jsem nad tím moc přemýšlet, protože kdybych tak učinila, nikdy bych toho nebyla schopna. Nikdy jsem se nepovažovala za světici, ale určité morální společenské zábrany k některým věcem se usídlily i v mé povrchní mysli.

Na jazyku jsem ucítila chuť prachu a tepla, který ten krásný kožich přes den nasbíral, a pod zuby mi zaskřípaly chlupy, které byly v podsadě tuhé a nepoddajné. Silou vůle jsem se donutila stisknout čelisti, co to jen jde, oči při tom držela pevně zavřené, protože jsem neměla sílu se na pantera, který pod mýma rukama sebou začal opět cukat, takhle zpříma dívat.

Tuhost kůže a hlavně šlach pod ním mě překvapil, ale i když jsem měla zatím jen ubohé lidské zuby, byly dost mladé a silné na to, aby si i s touto překážkou poradily. Prvních pár kapek krve z porušených žilek jsem zatím ani necítila.

S vypětím posledních vědomých sil jsem prokousla poslední překážku, která stála jako poslední mezi mými rty a tepajícím provazem. Podivně to křuplo, jako chrupavka u upečeného kuřete, a pak nastal ten okamžik, na který jsem čekala. Na který čekali oni.

Teplá, hutná krev mi zaplavila ve vteřině celá ústa i krk, v první chvíli jsem ani nemusela polykat, stačilo nechat ji proudit do mého těla. Pevně stisknutá víčka trochu povolila a nyní jen volně, spokojeně dlela na mých očích a tak propouštěla trochu zeleného přítmí, které mě v džungli obklopovalo...

Vzbudila jsem se. Ne s žádným teatrálním výkřikem nebo vyletěním do sedu. Prostě jsem jen otevřela oči do tmy a spatřila oranžový přísvit na stropě, které skrz záclony vrhalo pouliční osvětlení zvenku.

Hmátla jsem vedle sebe a ucítila spící tělo manžela. Zklidnila jsem se a pomalu jsem nosem vydechla...

... a ucítila chuť krve na jazyku. Na vteřinu se mi zastavilo srdce, než mi došlo, že jsem se během spánku nejspíš nechtíc kousla do jazyku...

... ale proč jsem si mezi předními zuby nahmatala tuhý krátký chlup?

Autor: Poisson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné