OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Votes heart



Votes heartCo vznikne, když jediným východiskem pro mír, je sebeobětování? Vznikne láska dvou bytostí, která bude naplněna. Arnë a Sebastian jsou bytosti, jejichž rasy proti sobě bojují léta. Dopadne jejich láska šťastně? Velké, přímo obrovské poděkování patří TeAmo a ona ví, proč.

Šla jsem lesem, věděla jsem, že tam bude. Dneska tam má být. Bylo mi celkem chladno. Šaty, které jsem měla na sobě, mnoho neskrývaly. Taky měly jiný úkol, měly ho přilákat, oslnit, vybídnout. Připadala jsem jsi jako víla, která bloudí lesem.

Najednou jsem ho spatřila, vypadal mužněji, než jsem si ho představovala. Vysoký, svalnatý, v obličeji měl dobrácký pohled. Jak někdo takový může mít za otce tyrana. Vůbec nevypadá, že Byron je jeho otec. Seděl opřený o strom a díval se nahoru. Pomalu jsem šla k němu a čekala, až si mě všimne. Netrvalo dlouho a zaregistroval moji maličkost. Díval se mi přímo do očí. Viděla jsem v nich údiv, uchvácení, okouzlení. Dostala jsem strach, co když to nevyjde? Uklidni se, přišla jsi sem, protože to je jediná šance na mír. Takže se vzchop a udělej to, co máš. Sednula jsem si naproti němu, stále se mi díval do očí. Jednou rukou jsem ho chytla kolem krku a tím si ho přitáhla ještě blíž k sobě.


,,Kdo jste?" položila jsem mu prst na rty.

,,Pšššt." Nespustil ze mě oči. Políbila jsem ho na rty a on mi ty polibky oplácel.    Byl něžný, ale zárověň chtěl víc, cítila sem to. Cítila sem jeho horkost, jeho letmé a přitom pulzujíci doteky. Nevydržela sem to a musela si ho přitáhnout blíž. Chtěla sem ho, jenom jeho a nikoho jinýho. Teď byl on mým středem vesmíru a nic jiného mě nezajímalo. Jeho chuť se ani nedala popsat. Chutnal jako ten můj vytoužený mír. Jenže já se teď musela soustředit na to, abych ho svedla. Musela sem to nějak pohnout dál. Rukou sem mu bloudila po vypracované hrudi a rozhodla se přitvrdit. Moje ruce se samovolně blížily k jeho viditelnému vzrušení. Zajela sem mu rukou do kalhot a on ztuhl. 

„Co to děláš?“ zeptal se mně.

„Ššš, znovu se moc ptáš. Nech mě udělat to,“ jemně jsem mu šeptala.

Ruku jsem posunula níž a teď jeho vzrušení cítila v rukou. Pod mým dotekem ještě víc stuhl a tak i jeho pán. Pomalu sem ho pohladila a pak ho pevně uchopila. Pohybovala sem s rukou v předurčeném rytmu. Sebastian - jak líbezně zní jeho jméno – mi vzdychal přímo do úst. Bylo to nádherné, mít ho ve své moci. Tak urostlého muže si podmanila žena, elfka. V mžiku mi mojí ruku vybral a uvěznil mi ji za zády. 

„Nevím kdo si, ale přivádíš mě k šílenství,“ svojí větu ukončil ve vášnivém polibku.

Sjel níž až na má ňadra, která byla ještě ukryta pod hebkou látkou. Volnou rukou mi přejížděl po odkrytém stehně. Byl tak něžný, že to, ani nebylo možné. Pustil moje ruce a já toho využila. Rozepnula sem mu košili a stáhla ji, při pohledu na tak krásné tělo a jeho tělo, jsem tu už nevydržela. Rozepínala jsem mu kalhoty, ale vzal moje ruce do svých. Díval se mi do očí a já se dívala do těch jeho. Byli tak nádherné, lagunovo modré. Zrazu ze mě strhl šaty, jenom jedním pohybem a teď jsem tam klečela v rouše Evině. Vstal a sundal si kalhoty. Připadala jsem si cudně a zahanbeně, ale to hned přešlo. Klekl si zpátky ke mně a chytil má ňadra do rukou. Při jeho dotyku sem se nedokázala udržet a musela vzdychnout. Sebral mně do náruče a jemně položil na zem. Jazykem mi přešel od dekoltu, ňadra, bříško až po moje luno. V jediném momentu ve mně vzplál požár. To teplo, které mnou procházelo, bylo nesnesitelné. Luno mi pulzovalo jako zmyslu zbavené a muj princ mi to neulehčoval. No když se mi jazykem dotknul místa, kde byla rozkoš nejlépe cítit, myslela sem, že umřu tím pocitem blaha. Najednou jsem ucítila něco v sobě. Něco se ve mně pohybovalo, no nebolelo to. Bylo to příjemné a vzrušovalo mně to ještě víc. Jeho prsty si se mnou hrály a chtěli prolomit tu tenkou šňůru mého ovládání. Cítila sem, jak se všechna ta horkost žene k mému lunu. Dýchala sem ještě rychleji, jako předtím. Najednou sem vybouchla. Sebeovládáni bylo pryč a já se soustředila na to vzrušení, které mnou prostupovalo. Znova se jeho prsty přibližovaly k mému nitru a rychle pronikly dnu. Tentokrát to bolelo, bolelo to moc, hrozně moc. A já sem vykřikla. Nebyly to jeho prsty, nýbrž jeho vzrušení po kterým jsem tak prahla. Teď sem litovala svého rozhodnutí a toho, že jsem poslechla otce. 

„Promiň mi to, má vílo,“ zašeptal mezi vzdychy.
Od té chvíle to bylo krásné a nechtěla sem přestat. Pohyboval se ve mně opatrně, ale rychle. Bylo to krásný a já mu usnula na hrudi, kterou sem od této chvíle milovala.

Nad ránem jsem se dívala na jeho spící tvář a přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdybychom se setkali za jiných okolností. Opravdu vypadal jako dítě, dospělé dítě, které potřebuje lásku. Arnë co blázníš? Snad ses do něj nezamilovala, nebo to snad otec viděl? Viděl, že se do něj zamiluji? Hloupost, to by mi řekl. Začalo svítat, opatrně jsem se zvedla a utekla za hranice, zpět do našeho království. Za hranicí na mě čekal můj kůň, nasedla jsem na něj a uháněla přímo do hradu.


O 4 měsíce později

,,Arnë, jsi v pořádku?"

,,Je to jenom nevolnost."

,,Pořád ti je špatně?"

,,Jsem těhotná, cos čekal. Co vlastně potřebuješ?" Bylo mi zle. Doufala jsem, že ty nevolnosti přešli, ale marně. Zvedla jsem se ze země a opatrně si sedla. Nildon se usmál a pokračoval.

,,Otec tě hledá. Má pro tebe, pro novou vyslankyni elfského národa, úkol." Další vyjednávání o míru? Zvedla jsem se a šla za otcem. Nildon mě následoval. Společně jsme vešli do velkého korunního sálu.


,,Otče, jaký máš pro mě úkol?"

,,Arnë, jsi v pořádku? Nemám tím pověřit někoho jiného, v tvém stavu je nebezpečné..."

,,Neboj se o mě, otče, jaký je teda úkol, který mám splnit."

,,Dobrá, když si myslíš, že se ti nic nestane. Pojedeš k Byronovi s mým novým návrhem na mír. Pokud ho nepřijme, nevadí. Máme tu ještě tebe a tvé dítě. Pojedeš se svými bratry. Ti se postarají o Byronovu pozornost a ty mezitím vyhledáš Sebastiana a řekneš mu o dítěti. Podle mých špehů na zámku o tobě pořád mluví. Očarovala si ho svojí krásou, přesně jak jsem očekával."

,,A co dál, otče? Najdu ho, řeknu mu o jeho dítěti, které nosím pod srdcem a? Jsem elfka, až to zjistí bude mě nenávidět, jako ostatní lidé. Pochybuji, že Sebastian je jiný. Je člověk a lidé nemají elfy moc v lásce."

,,Ale dítě, on je jiný. Viděl jsem to! Myslíš, že bych tě za ním poslal, kdybych si nebyl jistý, že on může dovést lidi k rozumu a uzavřít s námi mír? On, ty a vaše dítě, jste klíčem k míru mezi našimi národy."

,,Co, když se v něm mýlíš, otče?"

,,Nemylím."

,,Doufám, že máš pravdu. S tvojím dovolením, bych se ráda připravila na cestu."

,,Běž a šťastnou cestu."

,,Nashledanou, otče," řekli jsme s Nildonem zároveň.

,,Ty jdi pro Tittona a já zatím sbalím věci."

,,Dobře uvidíme se dole." Sbalila jsem to nejdůležitější a šla k nádvoří. Na nádvoří už čekali mí bratři.

,,Tobě to trvá."

,,Kdo si počká, ten se dočká, Titto." Poplácala jsem svého bratříčka po tvářích a usmála se na něj.

,,To řekni Byronovi. Musíme tam být do tří dnů a musíme jít pěšky."

,,To zvládne, když sebou pohneme, tak jdem." Následovali mě ven z nádvoří, směrěm k lidskému královstí, kde po dlouhé době spatřím otce svého dítěte.

Při vzpomínce na Sebastiana mi automaticky ruku sklouzla k břichu. Doufám, že mě a tebe přijme kladně. Jak mu to ale říct? Ahoj, já jsem ta holka, s kterou jsi měl menší aférku v lesíku, která zanechala po sobě památku. Což je vlastně dobře, protože díky našemu dítěti uzavřeme mír, tak to aspoň viděl můj otec ve svých vizích. Myslím, že to bude pro něj šok a dost velký. Uvidíme, jak se to vyvine. Vkládám svůj život a život svého dítěte do rukou osudu.

Od té noci na něj nemůžu přestat myslet. Zamilovala jsem se do něj a toho vůbec neznám! Otočila jsem se na své bratry. Diskutovali na nějaké téma. Zpomalila jsem, aby mě dohnali a přidala se k jejich diskuzi.

Přesně za tři dny jsme se objevili na hradě Vilton. Sídlo krále lidí, Byrona. Vojáci nás uvedli do uvítacího sálu, kde už na nás čekal Byron.

,,Vítám vás u nás. Jak se má váš otec a vládce, Faileron?" slova se ujal Titton.

,,Otec se má dobře, děkuji za optání. Přicházíme s novým návrhem na mír, mohli bychom to prodiskutovat, někde v méně veřejném prostředí?"

,,Nový návrh? Ale jistě následujte mě do mé pracovny." Titton společně s Nildonem následovali krále.

,,Vaše veličenstvo, já vím, že je to ode mne neomalené, ale mohla bych se vás na něco zeptat?" král se zastavil a otočil se na mě.

,,Jen se ptejte, krásná princezno." Jeho nestoudný pohled mluvil za vše. Dělala jsem, že to nevidím a pokračovala.

,,Směla bych navštívit vaši zahradu. Slyšela jsem, že máte hodně druhů rostlin, z různých koutů vaší země."

,,Ale jistě." Pokynul dvěma vojákům, aby mě doprovodili.

,,Děkuji." Udělala jsem pukrle, mrkla na bratry, otočila se a následovala jsem ty dva vojáky. Před zahradou jsem je zastavila.

,,Zůstaňte tady, dál už půjdu sama." Nedůveřivě na mě hleděli. Jasně, nevěří mi.

,,Nebojte se, jdu se podívat na květiny, co bych tu mohla provést?" Uznali, že mám pravdu a zůstali tam, kde sem jim přikázala.

 

Krása této zahrady mi brala každou další vteřinou dech. Ne, toto nebyla zahrada, toto byl ráj. Trvalo mi dlouho, než jsem si důkladně prohlédla všechny rostliny. Zahlédla obrovský strom, který mě očaroval svojí majestátností. Šla jsem k němu. Čím blíž jsem k němu byla, tím víc jsem tušila, kdo pod ním leží. Ano, byl to on, byl to Sebastian. Ležel pod tím stromem, ruce za hlavu. Vypadal, že spí. Potichu jsem k němu přišla, sehnula a letmo ho políbila na rty. Okamžitě otevřel oči. Naše pohledy se střetly. Nemohla jsem si pomoct, musela jsem se usmát.

 

,,Jsi to ty? Má víla?" Víla? Skoro, jsem elf.

,,Ano, jsem to já." Zvedl se do sedu a stále mě pozoroval.

,,Celou tu dobu jsem tě hledal, ale nemohl jsem tě najít."

,,Hledal jsi na špatném místě."

,,Nechápu, prohledal jsem skoro celé království."

,,Právě. To vaše, ne to naše." Zarazil se. Natáhl ke mě ruku a vzal mé vlasy, aby odkryl uši. Uviděl, že je mám do špičky. Čekala jsem na jeho reakci.

,,Ty jsi elfka?"

,,Ano, jsem elfka, Sebastiane."

,,Jak jsi se sem dostala? Ty znáš mé jméno a já tvé ne."

,,Jsem tu, jako vyslaňkyně našeho národa, společně s mými bratry, jednáme o míru a jmenuji se Arnë."

,,Vy jednáte o míru?" prudce vstal a mě zvednul ze země.

,,Konečně, už mám dost toho zabíjení a krveprolití kolem. Už dlouho přesvědčuji otce o skončení této hloupé a bezvýznamné války." Usmála jsem se na něj. Taky se na mě usmál. Vzal mě do náruče a zatočil mnou.

,,Doufám, že to jednání vyjde a budeme žít v míru."

,,Pusť mě!" Pustil mě opatrně na zem. Točila se mi hlava a zvedl se mi žaludek.

,,Promiň mi to," omlouvil se, když jsem se vyzvracela.

,,To nic, jenom se nehodí, aby jsi se mnou takhle točil."

,,Máš pravdu, omlouvám se."

,,To nic, jenom to už nedělej."

,,Znovu se ti omlouvám, ale jsem moc šťastný."

,,Tvá radost je předčasná, ještě se neví, jestli to vyšlo."

,,Zrovna se raduji z něčeho jiného. Jsem šťestím bez sebe, že jsem tě konečně našel."

,,Omyl, to já našla tebe." Letmo jsem se dotkla jeho ruky. Toho využil a přitáhl si mě k sobě. Políbil mě na čelo.

,,Musím se tě zeptat, Arnë."

,,Ptej se."

,,Co tě vedlo k tomu, abys udělala to, co jsi udělala tam v lese?" podívala jsem se na něj. Říct mu pravdu? To nemohu.

,,Sama nevím, proč jsem tě tam svedla. Jako vždy jsem utekla za hranice a bloudila jsem lesem a pak jsem narazila na tebe. Okamžitě jsem se do tebe zamilovala. Možná to nebyla zamilovanost, spíš to byla touha, která se ve mě najednou objevila. Poté noci jsem si uvědomila, že jsem se do tebe zamilovala. Nemůžu tě vůbec dostat z hlavy, ale vím, že to nebude fungovat, protože já jsem elf a ty člověk. A vy jste rasa, která má hodně předsudků."

,,Kdyby tam byl někdo jiný, udělala bys to samé?"

,,Ne! To bych neudělala. Nevím proč jsem to udělala, neptej se mě na to. Měla bych už jít, bratři mě budou hledat." Chtěla jsem se mu vymanit z náruče, ale nešlo to.

,,Taky tě nedokáži vyhnat ze své mysli, ani nechci. Už ti nedovolím odejít. Miluji tě a je mi jedno, jestli jsi elfka, člověk nebo ďábel." Dlouze a vášnivě mě políbil, vzal mou ruku a táhnul mě k hradu.

,,Chci, aby jsi poznala moji sestru. Je to ten nejúžasnější člověk na zemi." Vedl chodbou,  až do nějakého sálu. Tam v rohu místnosti seděla drobná žena, která vyšívala.

,,Estel, toto je má víla, Arnë." Žena vstala a šla k nám, přitom se usmívala.

,,Tak ty jsi ta tajemná víla, která očarovala mého bratříčka."

,,Asi to budu já. Ráda vás poznávám, princezno Estel."

,,Taky vás ráda poznávám, princezno Arnë." Při oslovení, princezno, sebou Sebastian škubl.

,,Princezno? Ty jsi princezna? Proč jsi mi to neřekla? To všechno zjednodušuje. Požádám tvého otce o tvou ruku. Bude to způsob, jak zpečetit naši lásku a mír mezi našimi rasami."

,,Ty by sis mě chtěl vzít?"

,,Miluji tě, samozřejmě, že si tě chci vzít." Do pokoje znenadání vtrhli mí bratři a král. Nildon a ani Titton se netvářili zrovna nadšeně.

,,Vidím, že už znáte mé děti, princezno Arnë."

,,Ano, vašeho syna jsem poznala v zahradě a donutil mě jít se seznámit s vaší dcerou." Pustila jsem Sebastiana a přešla ke svým bratrům.

,,Otče, chtěl bych se tě na něco zeptat." Vyděšeně jsem se na Sebastina podívala. Proč mi to dělá? Dítě v břiše mě koplo.

,,Auu." To byla rána, asi se mu nelíbí, jak se jeho tatínek chová. Bratři se na mě ustrašně podívali. Sebastian ke mně chtěl přiběhnout, ale zarazila jsem ho.

,,Nic mi není, jsem v pořádku. Občas bolí rána, která se ještě nestihla zahojit." Titton mě podepřel a zašeptal mi do ucha.

,,Ty jsi mu ještě neřekla?" Záporně jsem zakývala hlavou.

,,To je dobře." Zmateně jsem se na něj podívala.

,,Je dobře, že jsme se tady všichni sešli. Chci vám oznámit, že jsme uzavřeli mír s našimi sousedy, elfy." Proč se bratři neradují?

,,Co tě donutilo, otče." Zeptala se Estel. To by mě též zajímalo. Do řeči jí skočil Nildon.

,,Ještě to není jisté. Arnë musí sama souhlasit. Nikdo za ni nerozhoduje." Co se tu děje?

,,Nildone, s čím musím souhlasit?" Můj bratr se na mě soucitně podíval.

,,Král Byron, bude souhlasit s mírem pod jednou podmínkou. Tou podmínkou jsi ty. Chce, aby ses stala jeho ženou." To byla i na mě silná zpráva. Zamotala se mi hlava a padala jsem na zem, něčí ruce mě zachytily a odnášely pryč.


,,Potřebuje odpočinek, je toho na ní poslední dobou moc a ta cesta ji taky sebrala síly." Poznala jsem hlas svého bratra Tittona. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Vedle mě na posteli seděl Sebastian a držel mě za ruku. Mí bratři stáli u postele a mluvili s Estel, král tu nebyl. 

,,Co se stalo?"

,,Omdlela si, je to tím vyčerpáním, musíš odpočívat. Proč jste nejeli na koních, ale šli pěšky?" Neměla jsem sílu mu odpověďět, protože bych mu znovu lhala a to se mi moc nechtělo. Místo mě mu odpověděl Nildon.

,,Jsme elfové, milujeme přírodu a chodíme pěšky, vadí?" jeho tónu jsem se musela zasmát, chová se, jak dítě. Dítě, podívala jsem se na své břicho, pak na své bratry. Záporně zakývali hlavou, takže to neví. Neřekli mu to. Podívala jsem se na Sebastiana, byl zmatený, nachápal, co dělám. Znovu jsem se podívala na bratry.

,,Nechte mě tu o samotě, se Sebastianem." Poslechli a společně s Estel, odešli.

,Ty pohledy, co znamenaly?" Natáhla jsem se pro jeho ruku a položila mu ji na mé břicho, kde rostlo naše dítě. Asi vycítilo, že jeho táta je tu a koplo mě do místa, kde jsme měli ruce. Sebastian sebou cukl, a zmateně se na mě podíval. Otec mě poslal sem, abych mu to řekla, tak svůj úkol splním.

,,Jsem těhotná, Sebastiane." Pohledem kmital mezi mým obličej a břichem. 

,,Moje..." Musela jsem zasmát jeho výrazu.

,,Ano, tvoje dítě."

Pohladil mé bříško a políbil ho. Svými rty putoval nahoru, až k mým ústům, které spojil s těmi jeho v nádherný polibek. Užívala jsem si té lásky, která mnou prostupovala, byl to nádherný pocit. Pro mě, donedávna naprosto nepoznaný. 

,,Sebastiane, musím ti něco říct." Nechtěl mě vůbec pustit. Pořád mě líbal a líbal.

,,Co mi musíš říct?" zeptal se mě po několika polibcích.

,,To, že jsme se setkali my dva v lese a já otěhotněla, není náhoda." Nechápavě se na mě díval. 

,,Jak to myslíš, že to není náhoda?"

,,Můj otec, vidí budoucnost. Pokud bych s tebou otěhotněla, náš a váš lid by čekal mír. Chci mír víc, než cokoliv jiného na světě, proto jsem šla do toho lesa." Pustil mě a vstal z postele, obešel ji a šel ke mě.

,,Takže jsi mě využila, zahrávala si se mnou kvůli míru?" Ach, ta mužská ješitnost. S těžkostí jsem se vyhrabala s postele, chtěl mi pomoct, ale já ho zarazila. Postavila jsem se naproti němu.

,,Já myslela, že chceš taky mír."

,,Ale tebe chci víc, popletla si mi hlavu a teď zjistím, že si vypočítavá elfka, která si se mnou jen zahrává." Vrazila jsem mu facku. Nevěřícně na mě hleděl, chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě a políbil mě. 

,,Co to děláš?" Byla jsem zmatená, nevyznám se v jeho chování. Nejdřív na mě křičí a potom mě líbá?

,,Jsem na tobě závislý, nedokáži se na tebe zlobit, ani minutu. Měl bych tě nenávidět za to, co si mi ty a tvůj otec provedli, ale nejde to. Miluji tě a těším se na to dítě." Polibek, polibek, polibek. Vzduch.

,,Já tě taky miluji, nejsem na tom o nic líp než ty a mám podezření, že toto vše můj otec viděl, ale neřekl mi to." Pevně jsem ho objala a tiše začala plakat. Držel mě v objetí a líbal do vlasů. 

,,Proč pláčeš?"

,,Co provedeme s tvým otcem? Pokud si ho nevezmu, nebude mír."

,,Já nevím, Arnë, já opravdu nevím. Nechci, aby sis ho vzala."

,,Já to nechci taky, ale co mi zbývá. Pro mír udělám cokoliv." Vymanila jsem se z jeho objetí a šla ke dveřím.

,,Kam jdeš?"

,,Musím jít říct tvému otci, že si ho vezmu."

,,Ne, Arnë, nedělej to. Já tě prosím, nějak to vyřeším. Co dítě?" Má pravdu. Byron mě zabije, až zjistí, že jeho budoucí žena je těhotná. Pokrčila jsem bezmocně rameny a odešla z pokoje. Sebastian se vydal za mnou, chytil mě za ruku a pošeptal mi do ucha.

,,Ty jsi moje, ne jeho. Nikdy mu nedovolím, aby tobě nebo našemu dítěti ublížil." Zvedl si mě do náruče a odnášel někam pryč. Vyděšeně jsem se na něj podívala.

,,Co to děláš?"

,,Odjedeme co nejdál, až za hranice království. Tam nám nebude nic hrozit."

,,Zbláznil ses? Já nikam nepojedu, já to budu řešit a jediné východisko je svatba s tvým otcem. Postav mě na zem!"

,,Fajn, jak chceš!" postavil mě na zem a naštvaně kopl do kamene, který byl na cestě. Pak se otočil zpátky k hradu a šel dovnitř. Co to dělá? Snažila jsem se ho zastavit, marně.

,,Co chceš dělat?"

,,Zabiju ho."

,,To ti nedovolím, Sebastiane. On je silnější, než ty!"

,,Dokážu ho porazit, nebojím se ho. Už bylo dost jeho tyranství!"

,,Sebastiane!!" zakřičela jsem na něj. Nic, nereagoval na mé volání. Kde je Titton a Nildon, kam zmizeli?
Šla jsem do hradu. Nějak ho zastavit musím. Vešla jsem do sálu, bylo pozdě. Sebastian a Byron spolu bojovali. Titton a Nildon leželi na zemi mrtví, běžela jsem k nim.


,,Arnë, vstávej musíme jít, otec tě volá." Otevřela jsem oči a podívala se do očí svému bratrovi Nildonovi.

,,Nildone, ty žiješ!!!" objala jsem ho. To byl sen, zlý sen.

,,Samozřejmě, že žiji. Proč si myslíš, že bych měl být mrtvý?"

,,Měla jsem sen a v tom snu jsme byli u krále Byrona a vše to bylo zamotané, sama nevím." Zvedl se mi žaludek a já běžela na záchod.

,,Arnë, jsi v pořádku?"

,,Je to jenom nevolnost."

,,Pořád ti je špatně?"

,,Jsem těhotná, cos čekal. Co vlastně potřebuješ?" Zarazila jsem se. 

 

 

Tak přece začínal ten sen! To nebyl sen, to byla vize budoucnosti!!!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Votes heart:

6. Erýnia
04.08.2010 [0:38]

Wau Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Lucie
03.08.2010 [10:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Merenwen
02.08.2010 [21:23]

Děkuji Emoticon

3. AgataEritra
02.08.2010 [20:32]

Hodně, ale opravdu hodně dobré Emoticon

2. Elisme7
02.08.2010 [19:53]

wow Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon j -j - já nevím, co říct, teda napsat Emoticon, tohle je ÚŽASNÉ !!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon... nádhera Emoticon

1. TeAmo
02.08.2010 [10:20]

Nádhera. Vážne tlieskam Emoticon .

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!