Vampire Story • OurStories.cz ~ naše povídky

Autorkou je Vandasek.

23.11.2009 (16:00) • JoHarvelle • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1164×

1.Setkání

Byl normální den.Slunce svítilo na modré obloze a ptáci zpívali.Kdo by si pomyslel co se dnes stane?To náhodné setkání dvou lidí v parku…náhodné…dvou lidí…možná.

Na světě existují nadpřirozené bytosti.Jen o nich nikdo neví..nikdo kromě těch kdo jim jsou.Říká se,že tenhle druh bytostí je nejhnusnější na světě.Sají krev a tím i vraždí.Upíři.Co se dá nad tímhle slovem vybavit?Někteří si vybaví jen lidi v červeném plášti podobném jako má Karkulka s bílými tesáky a nebo nějaké stvoření v černých šatech jak vylézá z hrobu.A co když žijí mezi námi jako lidé?V normálním oblečení,v normálních domech. Na světě existují dva druhy těchto stvoření a o jednom z těchto druhů je tady…

Ty dva druhy jsou svým způsobem skupiny.Skupiny buď „dobrých“ upírů a nebo „zlých“.Zlých upírů už díky bohu tolik není.Asi tak 30 po celém světě.Ale kdyby to někdo počítal…stejně by asi nikdy nedošel k správnému počtu.Tito „zlí“ upíři žijí po celém světě.Nikdy nespí,nevycházejí na slunce a pijí lidskou krev.A ti „dobří“? Spí,vycházejí na slunce protože jim nic neudělá a to nejdůležitější je,že nepijí lidskou krev.Pijí krev zvířat.A to v minimálním množství a jen tam kde je jich přemnoženo.Jejich ale nevýhoda je,že na světě jsou i jiní.A nejsou to upíři.Jsou to ti ,kterých se upíři nejvíce bojí a proto bydlí v jeskyních.Lovci.Lidé kteří mají zbraně na upíry a úkryt kde je mučí a nakonec zabijou.

Tento příběh je o nich.O „dobrých“ upírech.Mají jednu výhodu za celou svou existenci.Mohou si vybrat člověka – svou spřízněnou duši a přeměnit ji na upíra.A tenhle nelehký úkol má na starost Tomy.

„Tomy!pospěš si“!“Elizabeth kolikrát ti mám říkat,že už jdu?Ta porada není zas tak důležitá.A navíc chci se projít“.“Ale Tomy!“ Tomy se podíval psíma očima na Elizabeth a ta si jen odfrkla se zmučeným výrazem a řekla“tak dobře,omluvím tě u vůdce.Ale jen pod podmínkou,že pak za ním přijdeš ano?“ „To beru Elizabeth díky!“.Když se šel Tomy podívat do parku uviděl něco co ještě neviděl.Něco tak zklamaného,něco tak smutného až mu přejel mráz po zádech.Byla to dívka.Měla dlouhé špinavě blond vlasy,krásné černé oči a měla na sobě triko z Hannou Montanou a černé kalhoty.Tomy vypadal úplně jinak.Byl o něco větší než ona,měl hnědé nakrátko ostříhané vlasy,bledou tvář a štíhlou postavu.Na sobě měl černé kalhoty a černé triko s obrázkem pavouka ze spidermana.Dívka uších měla sluchátka a v kapse nejspíš mp3 nebo mobil.Seděla na opěrátku lavičky se sklopenou hlavou a zdálo se,že pláče.Když se k ní Tomy přiblížil aby se jí zeptal proč pláče,vzhlédla na něj zmučeným a vražedným pohledem.Měla oči mokré od slz a měla krásný obličej.“Promiň,že se ptám ale co se ti stalo?Vypadáš celkem zmučeně.“ „Co tobě je do toho?vždyť tě ani neznám!“Dívka sklopila opět hlavu a mlčela.Když v tom si Tomy přisedl k ní na opěrátko lavičky a jemně sametovým,tichým hlasem promluvil.“Hele já vím,že se neznáme ale to se vždycky může změnit ne?Já jsem Tomy“Dívka zvedla hlavu vyndala si sluchátka z uší a podívala se s nechápavým výrazem na Tomyho.“Já jsem Anna“Tomy se na ni opatrně pousmál a pak jen řekl“těší mě.Odkud jsi?“ „Já?odsud.a ty?ještě jsem tě tady neviděla“ „Jo..já totiž..nejsem místní jsem tady u …babičky“. „Aha.A kolik ti je?“ „16. a tobě?“ „15“. „povíš mi proč jsi tak smutná?“ „Proč tě to zajímá?“ „nevím.tak řekneš?“ „Pche.“Anna se pousmála a jen řekla „kvůli rodině.Jestli tě to zajímá až tak, tak se mi před týdnem zabili rodiče v autě.A dnes mi bylo oznámeno,že pojedu k tetě ,která mě i mou matku nenáviděla a bude asi vždycky nenávidět.Tak proto.“ „Tak to promiň..netušil jsem,že by to mohlo být až tak vážné..“ „No jo holky někdy nebrečí jen kvůli prkotinám“ „No to ti věřím.a můžu se zeptat..kde vlastně bydlíš teď?“ „u matčiny kamarádky ale ta …mě mít nemůže.“ „To je mi líto“Anna se smutně pousmála a podívala se pronikavým pohledem na Tomyho.Když v tom najednou k nim přistoupila osoba v černém kabátě ačkoli byl duben a poprosila Tomyho aby šel s ní.Tomy okamžitě poznal Elizabeth.Nosila plášť aby ji slunce nespálilo.Měla dlouhé ,černé,vlnité vlasy byla vysoká a štíhlá.Měla kouzelně zbarvené oči do fialova.Bylo to proto,že se kdysi živila lidskou krví.Když se upír živí lidskou krví oči se mu zbarví od červena.Ale pije-li upír zvířecí krev jako skupina Tomyho a ostatních měli oči modré nebo hnědé.A proto asi Elizabeth měla od každé barvy trochu.Bledá tvář se ji také nevyhnula.Měla schopnost také.Uměla pomocí myšlenek ovládat druhé.“Elizabeth co to děláš?Děje se něco?“ „Ano Tomy děje.Schůze skončila.Netopýři donesli zprávu o tom,že lovci už ví kde máme sídlo.Musíme se ihned evakuovat.“ „Ale Elizabeth!To už bychom museli být někde v jiném státě nebo zemi!Oni už ví kde máme sídla.“ „Ach Tomy!O tohle se nestarej!Nemusíme jinam ale musíme se méně ukazovat.“ Elizabeth se najednou podívala na Annu a tiše promluvila.“Proč se bavíš se smrtelníky?“ „Ty víš,že za pár dní už mám přinést tu vyvolenou kterou si mohu přeměnit.A tak hledám.A tahle dívka…zdá se,že je skvělá adeptka…je proto jako zrozená.“ „Dobře,teď si dělej co chceš….ale dej si pozor ty víš na koho.Už musím jít.Přijď do jeskyně co nejdřív do hodiny je ti to jasné?“ „Jo Eliz,budu tam.“Elizabeth šla dál a Tomy se vrátil k sedící Anně a viděl,že je opět taková smutná.

“Ale no tak!ještě je den usměj se aspoň trochu!“ „Jo Tomy, tobě se to řekne.Kdo to byl?“ „To byla..Elizabeth…moje sestřenice“ „Ona je nějaká anorektička?Nebo má zimnici?“ „Proč proboha?“ „Kvůli tomu kabátu.“.Tomy se na chvíli zamlčel a podíval se na Annu a pověděl.“jo má zimnici,šla si do lékárny pro nějaký prášek má chřipku víš…a to jak mě tady potkala mi jen říkala,že mám být brzo doma.“ „Aha“ Tomy si s Annou ještě povídal hodinu když v tom se Anna zvedla a s lehkým úsměvem řekla Tomymu,že už musí jít.Tak se rozloučili a Tomy zašel za roh ulice a přemístil se do jeskyně.

Tam už všichni běhali po celé jeskyni,Když v tom do Tomyho vrazila Šarlota.“Ahoj Šarloto“Řekl Tomy trochu ironicky.“Jé ahoj Tomy!Juj!Promiň!Dneska pořád do někoho vrážím!“ „No jo Šarloto občas to chce použít i oči.“Šarlota udělala obličej na Tomyho a šla do svého pokoje ,který měla vedle Elizabeth.Šarlota byla malá,štíhlá a drobná.Ztrácela se skoro před očima.Její krásné hnědé,po ramena ostříhané vlasy vlály.Narozdíl od Elizabeth a vůdce nosila oblečení jako normální lidé.Šarlota měla „moc“ takovou,že umí číst myšlenky.Tomy šel dále od místnosti když narazil na vůdce.Byl vysoký,svalnatý,holohlavý a nosil stejně jako Elizabeth plášť.“Jsem rád,že už jsi přišel Tomy,mám Pro tebe zprávu.Víš jak si kdysi říkal,že je někde jeskyně a lidé ani nikdo jiný kromě tebe o ni ještě neví?“Tomy se podíval na vůdce a přikývl.“tak si sbal všechny věci a za dvě minuty se tady sejdeme.Všichni.A dovedeš nás do té jeskyně.Elizabeth ti určitě řekla,že se musíme rychle evakuovat,že?“ „Abych pravdu řekl…vím,že lovci ví kde jsme ale..kdyby aspoň viděla Sára jestli přijdou nebo něco..“ „A o to jde.Mají přijít zítra ráno.Ne – li dnes v noci,kdy jsme nejvíc zranitelní.“ „takže Sára měla vidění.Sára svůj původ neznala..Ten kdo ji stvořil zanechal na ni nadpřirozenou moc ,která byla,že viděla do budoucnosti.Měla krásné vlnité blond vlasy,modré oči – teda už ji zhnědly a byla vysoká a štíhlá.Mohla by klidně dělat modelku. Proč jste mi nic neřekli?“Řekl najednou Tomy. „Měla ho před pár minutami.“ „Fajn.Tak za dvě minuty.“ Vůdce kývl na Tomyho a pak se jen díval jak Tomy odchází do pokoje.Když Tomy vešel do pokoje měl vše rozházené.Asi jsem si dlouho neuklízel. Pomyslel si Tomy a začal balit.Za minutu se postavila podíval se naposled na svůj starý pokoj.Byl jako každá díra v jeskyni.Šedá a tmavá.Když se naposledy podíval přemístil se do místnosti kde už na něj všichni čekali.Vůdce ho vyzval aby je vedl.A tak se rychle přemístil do nové jeskyně hodil tam věci a pak se s ostatními rozdělili do skupinek.Každá skupina chodila asi po pěti upírech.Když už byli všichni přestěhovaní šel Tomy do svého nového pokoje.Byl tmavý a šedý jako ten předtím.Jen tam byla jedna nová věc a to byla malá díra kterou šlo vidět na hvězdy nebo na měsíc.Tomy si hodil svou starou postel do rohu kde málem nešla ani vidět pověsil si nad ní bílou polici,kde měl knihy.Pak si prověsil na zdi své staré obrázky a pohledy z různých zemí,jako byla Paříž,Vídeň apod.

Když měl vše hotové šel se podívat po chodbách.Když tak šel všiml si jak Šarlota už má vymalované stěny na modro a na stropu nalepené nějaké fosforové hvězdy.Jednou se jí zeptal na co to tam má a ona jen odpověděla,že ji to pomáhá usnout.Teď tam jen něco vybalovala a mávla na Tomyho.Když šel dál narazil na mrtvou krysu.Šel dál a narazil na další.Přemístil se o pár metrů dál a narazil na Martina jak tam saje krysu.Martin byl vysoký ,trochu při těle upír s blond vlasy a hnědýma očima.Byl velký optimista a rád vtipkoval. Byl nejmladší upír za celých pět let.Mohl uzdravovat i ostatní.A to jak lidi tak upíry.“Martine co to děláš?“Martin se vztekle podíval s červenýma očima na Tomyho a pak jen zalapal po dechu.“Co bys řekl?večeřím!“ „No já vidím..ale myslel jsem,že my jíme jen venku.“ „Hele někdo nás musí zbavit té havěti.Navíc nějak ti zbledly oči běž se najíst!“ „Nemám hlad Martine,navíc už jsem jedl.“ „vážně a kdy?“ „když jsme se stěhovali.Narazil jsem na srnku“ „Aha tak to jo“ Tomy šel dál aby Martin mohl dál jíst a narazil na hodiny které ukazovaly osm hodin večer.Někteří se už dívali ve svém pokoji na televizi,jiní se zabydlovali a další si povídali nebo muchlovali se svými druhy.Tomyho napadlo jedna věc.Anna říkala,že ta kamarádka její mámy má psa kterého musí každý večer kolem osmé venčit.A Tomyho napadlo,že by se s ní opět setkal.Někde si vypůjčí psa a půjde ho venčit do její čtvrti.Mohl by ho tam pustit a pak by za ním běžel a narazil na Annu.Tím by se s ní viděl.“Úžasný plán“Promluvil zvonivý,pronikavý a krásný hlas za jeho zády.Sára.“Ahoj Sáro.“Promluvil Tomy tiše.“Promiň,že jsem se ti dívala do budoucnosti ale..s tou dívkou..budeš to mít možná trochu těžké ze začátku.“ !Jo s tím jsem si jistý.Který novorozený není fuška?“ „To je pravda.A s tím tvým nápadem s tím psem…viděla jsem tu scénu a budeš se divit,že vím i čas ale bude přesně za deset minut na Havlově ulici“.“Díky Sáro!Měl bych už jít,musím ještě někde sehnat psa“. „Zkus zajít do útulku,když budeš rychlý ani si nevšimnou,že jim zmizel jeden pes.“ „Díky Sáro.Zatím ahoj.“Jo ahoj!“Sára se chvíli ještě dívala za Tomym,který se vypařil ven.Pak šla po chodbě a začala si povídat s Martinem.

Tomy se rychle z jeskyně přemístil do psího útulku.Tam proletěl jako blesk a vzal malého vlčáka.Vzal také vodítko co tam leželo na stole a přemístil se i s vlčákem na Havlovu ulici.Tam už uviděl vysokou,štíhlou postavu s malým pudlíkem.A tak pustil vlčáka ,který měl na štítku napsáno „Barny“ Ten běžel jako závod směrem k Anně.tam se zastavil a začal čuchat k zadku jejího pudla.V tu ránu se tam strhl boj dvou psů.Anna křičela na svého pudla fuj a tahala na ruce ale vlčák s pudlem po sobě pořád štěkali a skákali.V ten moment si Tomy řekl,že už je čas aby zakročil.A tak začal dýchat a pomalu zrychloval dech až vypadalo,že je celý udýchaný.A běžel směrem k Anně.Barny!!!zakřičel Tomy na vlčáka a ten okamžitě zbystřil a sedl si.“Zlej pes!zlej pes!za to tento týden nedostaneš ani piškot!“ Pes se na Tomyho podíval proviněným výrazem a zavrtěl ocasem.“Tomy?“ Prolomila rozhovor s Tomym a psem Anna.“Jsi to ty?“ Tomy se podíval s hraným překvapeným pohledem na Annu a přikývl.“Ale..co tady děláš?vždyť jsi říkal,že nemáš psa!“Promluvila Anna překvapeně.“no jo venčím naši sousedce.Má ho první den a nebylo ji nějak dobře tak zaklepala na babičku jestli ji ho může vyvenčit a já se ji nabídl ¨,že to rád udělám.Usmál se Tomy na Annu rozpačitě.“aha!“To…to je skvělé,že jsme se zase potkali.Co kdybychom dneska venčili spolu?“ „Jo to by bylo fajn.Kam půjdeme?“ „chtěla jsem jít nedaleko na louku.Šel bys?“ „jo klidně“ Řekl Tomy a usmál se.Když došli na tmavou louku sedla si Anna na trávu a pustila svého pudla s vodítka.Ten se rozeběhl a začal se válet v trávě.Barny si sedl a sledoval s ledovým klidem pudla jak skáče v trávě.Chvíli bylo ticho a pak Anna promluvila:“Ehm..škoda,že zítra odjíždím pryč.Vrátil jsi mi na chvíli úsměv na rty..ale není to ono.Sice…je pravda,že než jsem tě potkala tak jsem chtěla i spáchat sebevraždu ale..ty jsi pro mě jako lék.Nevím proč to tak je.Vždycky když tě vidím!..Je to ..je to uklidňující.Nechvi tam zítra jet.Já..já bych klidně i spala venku..udělala bych cokoli abych tam nemusela jet“. !zase ta tvá teta nemůže být tak špatná když si tě vzala do péče ne?“ „Jo špatná.Víš proč si mě vzala do péče?Chce otroka.Ta si nikdy neuklidí ani boty a to teď budu dělat já za ní.Proto.Proto k ní tak nechci.Nechci být něčí otrok“. „To je mi líto,že to tak máš“ „Jo,to je hezký.Přísahám,že bych raději umřela než tam jela“. „kdybys věděla…stala by ses i zrůdou“? Anna se nechápavě podívala na Tomyho řekla:“zrůdou?!“ „třeba upírem.“ Anna se usmála a jen řekla:“ti přece neexistují“. Jo kdybys věděla!Pomyslel si Tomy a usmál se na Annu.!ale kdybys o nějakém věděl,dej mi vědět jo?“ „jo jasně,ale co když mám pravdu?Co když opravdu existují?“ „Ale Tomy!To je vyloučeno.Prostě ne.Ani vědci to nedokázali tak proč tomu věřit?“ „Vědci se mohou vždycky mýlit“ „tak mi dej důkaz o jejich existenci a pak uznám,že máš pravdu,že existují.“ „Fajn.“ „Ale už to asi nestihneš když zítra odjíždím“. „proč bych měl stíhat než odjedeš?Navštívím tě tam!“ „ Oba se na sebe usmáli a koukali se na pudlíka jak skáče mezi trávou.

2.Plán

Ráno když se Tomy probudil bylo už devět hodin.Do jeho pokoje skrz dírou ve zdi na něj svítilo slunce a osvětlovalo celou místnost.“už aby byl večer“Pomyslel si Tomy a vstanul z postele.Když se oblékl do modrých jinovych kalhot s bílým trikem šel směrem do společenské – nebo spíš zasedací místnosti.Tam už byli všichni na kamenných sedátkách a Elizabeth a Vůdce stáli.Rozebíral se rozvrh a možnosti nebezpečí.“Ahoj Tomy konečně jsi přišel!“ „jo díky Elizabeth za příjemné ráno,co se zase děje?“ „Sára měla vidění.Lovci napadli naši strou jeskyni už v noci.Byli velmi zklamaní,že jsme tam na ně nepočkali.Bylo jich opravdu hodně“.Celá místnost se začala smát.“no fajn a co se teda děje?“Zeptal se Tomy už trochu ironicky.“Jde o to..,že ta tvá Anna…musíš ji přeměnit už dnes“. „Dnes?Co je to za blbinu?Vždyť…proč vlastně?“ „Jde o to,aby se zacvičila mezi nás dřív než lovci začnou být zase v terénu.Prostě..víš jaký jsou novorození začnou sát krev s prvního kolemjdoucího“. „jo to je pravda“. „Takže teď se půjdu najíst a pak hledat Annu a vymyslet plán jak ji přesvědčit stát se upírem.Jednoduché“ Elizabeth se káravě podívala na Tomyho,který začal být ironický.“Tomy podívej prostě to uděláš nebo si můžeš počkat dalších sto let“.“Fajn udělám to.Jinak víte o tom,že nedaleko je¨sou stáda ovcí?A jo,v lese jsou i vlci!“ „My víme Tomy.Tak už běž ať neztrácíš ani minutu!“ Tomy se zamračil a přemístil se ven.Před jeskyní ,která byla vysoko v horách šlo vidět špičky stromů a nad nimi krásnou modrou oblohu osvícenou zářivým,teplým sluncem.Tomy si musel nasadit ještě kšilt a sluneční brýle aby nešlo poznat,že je bledší než ostatní lidé.Šel se podívat na louku kde byli večer s Annou jestli tam náhodou není ale nebyla.Prošel se i ulicí kde ji“potkal“Ale ne.Ani v parku nebyla.“ A tak si sedl na lavičku a přemýšlel jak Annu přesvědčit aby to bylo lehčí v noci.A dostal plán.V noci nějak o pár hodin než ji odnese do jeskyně a ona už bude spát ji vnikne do snu.A tam už ji nějak přesvědčí.Začne věřit a tím snad i trochu chtít být upírem.Pak ji ještě ve spánku přenese do jeskyně a tam už tomu nechá volný průběh.“skvělý plán“řekl si Tomy a sesedl z lavičky.Zašel za roh kde nebylo ani živáčka a přemístil se rychlostí blesku do jeskyně.Vše bylo jako včera.Ten se díval na televizi,ta uklízela a ti se muchlovali.Když tak šel napadlo ho,že by se mohl zeptat Sáry jestli mu to v noci vyjde.a tak vešel do jejího fialově namalovaného pokoje kde visely samé zvonkohry a obrázky květin a uviděl Sáru jak leží na své nové posteli s obchodu a má zavřené oči.Snad nespí pomyslel si Tomy a pootevřel svá neprokrvená ústa.“Ahoj Tomy!Pojď dál už ti snad říkat nemusím,že ne?“Sára se zvedla od sedu otevřela oči a usmála se na Tomyho.“Jo promiň spala si?“ „Ale ne dívala se do budoucnosti.Přišel si aby ses dozvěděl jak ti tvůj plán večer vyjde,že?“ „No,jo přišel.Můžu se teda zeptat jestli jo?“ „Ach Tomy i když vidím,že ta přeměna nebude jednoduchá vyjde ti to“.Sára se usmála a podívala se směrem k východu.“Můžu se ještě zeptat..“Tomy si odkašlal a zeptal se Sáry opatrně.“Proč to nebude jednoduché?“ „Protože bude ze začátku panikařit ten první den..nebo spíš noc bude trochu zmatená ale neboj už zítra během poledne by se měla uklidnit“. „Díky Sáro“.“Jo jo fajn!tak zatím!“ Tomy se překvapeně podíval na Sáru ,která si zase lehla na postel a zavřela oči.Tomy zvedl obočí a vyšel z pokoje.Teď musel najít Annu.A nenapadl ho nikdo jiný než Jan.Jan byl malý,štíhlý týpek s rezavými vlasy a zelenohnědýma očima.Bylo mu asi nějakých dvacet pět let když byl stvořen což bylo asi před dvaceti lety.Měl moc takovou,že měl lehčí i lovení zvířat.Upír nikdy neví jestli není někde když se chystá zaútočit např.na lišku nějaký člověk nebo lovec ale Jan to věděl na stoprocent.Dokázal najít každého kdo ho jen napadl.Ať to byli lovci,lidé nebo zvířata nikdo mu nemohl uniknout.A tak Tomy zamířil k němu.Jeho pokoj byl vyzdobený plakáty typu linkin park a kapely Kiss.V rohu měl malé stereo a uprostřed u stěny velkou černou postel s lebkami které měl i na poličce.Jan teď seděl pohodlně ve svém černém točícím křesle a koukal se na něco na notebooku.“Na co koukáš?“Zeptal se Tomy když vešel do pokoje.“Hej tomu bys nevěřil,na Interview s upírem.Krásnej film.Chceš se kouknout taky?“ „Ou ani ne díky už jsem to viděl“.“Hele mám dotaz..mohl bys prosím mi někoho najít?“ „Ale no jasně brácho koho“?Na internetu je všecko“.Jan se zakřenil na Tomyho ,který se taky usmál.“Nemyslel jsem na internetu“.“jo jasně.Tak fajn koho?“ Jednu dívku jmenuje se Anna“.Tak mi dej ruce a chvíli počkej.Tomy zvedl ruce a Jan ho chytl za prsty chvíli bylo ticho a Jan zavřel oči.Tomy hluboce a nešťastně vzdychl a Jan otevřel oči a řekl.“Hele brácho já vím,že ti to není příjemné.Já mam taky holku a nejsem na kluky ale jinak to nejde.Ta tvá kopretina je na Šumavě.Přesná ulice je ….. Jakmile se Tomy dozvěděl kde je Anna kývl hlavou a šel do zasedací místnosti kde stála Elizabeth.“Už na tebe čekám Tomy.Tak co provedeš to dneska?Abych mohla připravit za prvé pokoj a za druhé místnost ve které bude obřad“. „Ehm Elizabeth udělám to dneska ale je jedna hodina odpoledne takže…“. „No jo já vím Tomy ale cítím,že se velmi nudíš.Víš co?Běž se postarat o toho tvého psa co jsi tady včera nechal jo?“ „psa?vždyť jsem ho vrátil do útulku“.“Tak asi se vrátil.Pohni si nebo ti ho Karel sežere.“ „jo fajn půjdu ho tam vrátit jako,že jsem ho našel“.Tomy se přemístil do svého pokoje a tam uviděl na své posteli malé černoblonďaté klubíčko.Barny.Byl schoulený do klubíčka a v klidu si v Tomyho posteli pochrupoval.“BARNY!“ Tomy nahlas zakřičel a pes se zvedl a vyletěl na zem.Přisoukal se Tomymu a začal po něm skákat a olizovat.“Barny co tady děláš?Vždyť já si tě nemůžu nechat“.“Ještě bych tě možná i sežral kdybych měl náladu“.Barny se podíval psíma očima na Tomyho a nasadil psí úsměv.

„Barny! pojď sem!Co pořád vyvádíš?“Barny běhal po lese a Tomy šel za ním aby ho odvedl zpátky do útulku.když v tom se k němu připojila Šarlota.“Ahoj Tomy!Jak se vede?Proč se s tím psem štveš?Jestli ho nechceš tak ho vypiju. „já ho nechci vypít Šarloto.“ „Proč ne?je to zvíře proboha“. „Za prvé nemám hlad a za druhé ho nevypiju protože ho mám trochou rád.“ Tomy se rozpačitě usmál na Šarlotu ,která se jen mlsně dívala za Barnym.Proboha ty máš rád zvířata?to já taky ale jen na jídlo“ Teď se zakořenila Šarlota až se ji udělaly dolíčky.“Ty bys taky neměla srdce zabít zvíře kdybys ho znala tak dobře jako já“. „Promiň ale slyšela jsem dobře?ty ho znáš dobře jo?Prosím tě a kdybys to stihl?Ukradl si ho v útulku pak jsi ho měl asi dvě hodiny jak jsi byl s tou tvoji Annou a teď ho máš jak dlouho hodinu?To jsou tři hodiny dohromady a ty už ho máš rád?“Šarlota udělala obličej na Tomyho a ten jen pokrčil rameny a pousmál se.“Jsi zvláštní.Fakt.Kdybych věděla kdo tě stvořil tak bych mu asi něco řekla“. „Nebavme se o mém stvořiteli.Nikdo neví kdo to byl tak proč to rozebírat“. „promiň zapomněla jsem,že nemáš rád když se o něm mluví“. „Jo to nemám tak toho prosím nech ano?“ „Jo jasně.Můžu jít s tebou do toho útulku?“Tomy se zamračila a pak jen řekl:“jak víš,že jdu..aha no jo promiň tvoje schopnost.Hele taky by si mohla tolerovat moje soukromí v hlavě jo?“Šarlota se zakřenila a řekla jen promiň.Pak šli oba lesem směrem dolů a to už Tomy nevydržel vzal Barnyho do náručí a kývl na Šarlotu a přemístili se nedaleko útulku.Pro Tomyho byla chůze zbytečná.Neměl rád pomalé věci a tahle schopnost rychle běžet a tím se i v blesku přemístit byla senzace.Chudák Barny z toho zvracel.Když Vrátil Tomy Barnyho šli s Šarlotou parkem kde včera potkal Annu.“Je to zvláštní co?včera jsem ji tu potkal a dneska už bude stejná jako já“.Šarlota zazářila a dodala:“To je písnička ty jsi jako já…“ a začala si pobrukovat písničku. Tomy si vzpomněl na okamžik jak si tady s Annou povídali o tom jak dneska odjíždí apod.Když v tom Šarlota přestala broukat a řekla:“Víš Tomy,buď rád,že už bude stejná jako my ostatní.Ona nemá hezký život a ty svým způsobem taky ne tak proč to ostýchání?Prostě buď rád,že to tak je a hotovo.Dnes už budeš mít klid.Teda doufej dokud čtu v tvých myšlenkách tak slyším nebo vidím jen jak to Sára říká,že to nebude ze začátku jednoduché.Tak doufej,že to nebude dlouho trvat.Koneckonců máš docela hodně času ne?“ „jo mám nemiň celou věčnost“.“No tak vidíš!Já už se docela těším až budu na řadě.Docela jsem si i trápila když Filip umřel protože ho zabili lovci.Ale žiji dál a za chvíli si můžu vybrat i nového druha což je v mém případě vzácné.“ „No jo máš pravdu Láska je vzácná.a přátelství ještě víc.Doufám,že Anna je taková jakou jsem ji poznal protože…“ „…Protože do té ses zamiloval na první pohled“.“Hele neříkal jsem ti,že mi nemáš hrabat v hlavě?!“ „jo,promiň“ Šarlota se provinile usmála a zašli za uličku aby se mohli přemístit.Když přišli do jeskyně Šarlota šla do svého pokoje a Tomy zamířil ke Karlovi.Karel byl starší upír – něco přes třicet a upírem byl už sto let.Byl štíhlé postavy a měl velký knír s velkou bradkou.Neměl rád zvířata a proto jejich lovení bylo pro něj jednoduší.Jeho schopnost spočívala v tom,že uměl ovládat pocity druhých.A Tomy měl nápad aby pomohl Anně ty pocity až se všechno dozví zmírnit.A tak šel za ním do společenské místnosti kde se hrály šachy,kuželky,poker a kuželník.Hrál tam kuželky ještě s Martinem a dalšíma.Přistoupil k němu a začal mu vše vyprávět o jeho plánu.Karel souhlasil a tak měl Tomy o další problém postaráno.Když věděl kde je Anna tak ho napadlo,že se na ni půjde podívat co asi dělá.když se přemístil do místa nového bydliště Anny bylo to jako by byl v pohádce o Marušce a Jeníčkovi.Byla to velká chalupa se dřeva a novými plastovými okny.Byla u lesa takže za chalupou byl nějaký malý lesík s potokem.Na krásném balkoně seděla mladá žena vypadala,že má něco přes třicet s krátkými po ramena ostříhanými vlasy zrzavé barvy a pihami na obličeji.Měla na sobě zelené triko a bílé kalhoty.Byla opřená o balkon a koukala se na krajinu ,která šla krásně z té výšky vidět.Podíval se směrem na dvůr ale byl tam krásný pořádek a nikde ani živáčka.Když v tom Tomy uslyšel zadrnčení hrnce nebo plechového kbelíku přímo s potoka v tom lese.Zadrnčení slyšela i žena na balkoně a zlostně se podívala a vešla do místnosti.Pak vyběhla na dvůr a šla směrem k potoku.Tam začala na někoho řvát,že má na něco pět minut jinak nedostane najíst.pak jen uslyšel Tomy ten známý krásný hlas,jak říká jen rozumím.Anna.Když žena zlostně odešla zpět do domu přemístil se Tomy pár metrů od potoka.A pak mu to došlo.Jak Anně vysvětli co tam dělá?A tak se přemístil na strom ze kterého viděl na Annu ale ona ho vidět nemohla.Když ji uviděl trochu se polekal.Její krásné špinavě blond vlasy byly sepnuté do culíku a byly rozcuchané.Měla ušmudlané tváře a na sobě měla jen nějaké staré oblečení snad ještě po nějaké sestřenici.Byla hodně zadýchaná.Měla mokré ruce a vyházela jimy spadané listí a větvičky z potoka.Pak nabrala do plechového kbelíku tu vodu a na zahradě začala polívat květiny.Nakonec nabrala tu vodu ještě jednou a táhla se přes celý dvůr do domu kde Tomy už jen slyšel další křik té ženy z balkonu.Anna vyběhla z domu a začala tlouct do stromu.“Proč?!Proč bože proč?!“Začaly ji z očí stékat slzy a složila se na zem.Pak si lehla a plakala d trávy.Když v tom přišla žena z balkonu a mrskla po ni studenou vodu s hrnce.“Jestli okamžitě nepřijdeš nechám tě tady i spát!“Pak odešla do domu a Anna se začala pomalu zvedat.Pak si sedla začala si utírat slzy když už pak byla trochu v lidu zvedla se na nohy a odešla od domu.Pak už bylo ticho.Jen za půl hodiny se začal ozývat zase křik a bouchly dveře.Náhle se rolo světlo v jedné komoře a do okna vešla Anna.Chtěla ho otevřít ale nejspíš bylo zamčeno.Pak vazal jakousi lampu a chtěla ji vybit okno.Ale ruka se ji zastavila přímo před cílem.Hodila lampu na zem a světlo zhaslo.Pak jen Tomy uviděl,že si nejspíš lehá na postel a snaží se usnout.A tak slezl ze stromu a přemístil se do jeskyně.Tam už uviděl smějící se Šarlotu jak k němu míří.Ale než k němu došla úsměv ji na tváři pohasl.“to je mi líto,že to má tak těžké“.“To jo.Podle jejího vyprávění jsem si myslel,že to má možná trochu lepší..ale ona to má ještě horší než říkala“. „Já vím Tomy,já vím.Hele běž si teď zkus ji navštívit v tom snu,třeba se ji udělá lépe“. „Jo díky Šarloto“. „jasně!“ Šarlota mrkla na Tomyho a odtančila do svého pokoje ,který měla vedle něho.Tomy vešel do svého pokoje a dal si na své zasouvací dveře nápis“Nerušit“ a šel si lehnout do postele.Zavřel oči a snažil se soustředit na Annu.Viděl strašně moc snů,strašně moc lidí až narazil na tu kterou hledal.Viděl jak neklidně spí a vydává nějaké zvuky.A tak se začal více soustředit a byl ve jejím snu.

Její sen byl tmavý.Byla i na nějaké staré dřevěné půdě a ležela na zemi.Měla všechno od krve.Obličej,oblečení i podlaha byla od krve.Nad ní stála ta žena z balkonu a měla v jedné ruce nůž a v druhé pásek s bodlinami.Odhodila pásek a ďábelsky se usmála.“Nikdy jsem tebe a tvou matku neměla ráda!Máte všechno co chcete,že?No jo vy jste takové malé rozmazlené potvory,že?“Řekla žena a kráčela s nožem v ruce k polomrtvé Anně.Zvedla nůž a chtěla bodnout když v tom Tomy přeběhl se svou bleskovou rychlostí místnost a postavil se před Annu a nůž otočil směrem k ženě.zabodl ji nůž do břicha žena rázem zmizela.Tomy se podíval na Annu a ta se nepodpírala rukama o zem a koukala vyděšeně na Tomyho.Pak se skolila na zem a najednou byli někde v nemocnici.Anna měla kapačky a všechno měla zavázané obvazem kromě hlavy.Tomy seděl nad ní na nějaké židli a sledoval ji.Když v tom Do místnosti vešli dva lidé.Žena měla bledožlutý kostým a blond stažené vlasy do culíku a muž měl na sobě černý oblek,hnědé vlasy a tvářil se starostlivě.Oba utíkali k Anninu lužku a začali ji strašně litovat a sobě si nadávat.Ze slov a jejich chování Tomy poznal,že to jsou nejspíš Anniny rodiče.Když v tom se podívali na Tomyho takovým výrazem kdo to vůbec je a co tam dělá.Annina matka se zvedla a zeptala se Tomyho kdo je.Tomy jen odpověděl,že je kamarád Anny a má důležitý návrh pro Annu až se probudí.Otec se zamračil a zeptal se o jakou nabídku – nebo návrh vlastně jde.“Chci aby se Anna stala upírem“ Řekl Tomy a oba rodiče se na něj podívali trochu podivně.“Upírem?“zeptali se a svůj výraz měli pořád stejný.“Ano upírem,Vy dva jste mrtví a ona je u té tety…raději ji udělám upírem než abych jí viděl jak trpí.“ Rodiče se zatvářili docela chápavě a pak dodali „Fajn.Souhlasíme oba dva.Chceme aby byla šťastná.Ale..víš určitě,že je to pro ni to nejlepší?“ „Myslím,že ano“Dodal Tomy a naráz byl zase někde jinde.Byl na louce kde včera večer byl s Annou a psy.Jenže něco bylo jiné.Bylo tam moře květin.A byl tam strom.Bříza ,která se příjemně ladila s květinami na louce.Byly to kopretiny a sedmikrásky.když v tom uviděl,že na tom stromě v bílých šatech a rozpuštěnými vlasy sedí Anna.Najednou seskočila ze stromu a kráčela k Tomymu.Byla blízko u něj když v tom jemně krásným hlasem promluvila:“Jak jsi to myslel s tím upírem?“ Tomy se překvapeně podíval na Annu a dodal:“Já jen..Nechci aby ses trápila a když půjdeš tam kde jsem já..bude ti tam lépe než u tety.Já..já jsem viděl co jsi dneska dělala.A jak se ona k tobě chová“. Anna pokrčila obočí a sedla si do trávy.“Takže oni opravdu existují?“.Tomy si sedl vedle ní a řekl:“Ano“. „A proč si vybral právě mně?“ Než Tomy stihl odpovědět najednou viděl jak se od Anny vzdaluje.

Vzdaloval se víc a víc a najednou uviděl už jen před sebou zase hromadu snů a lidí až když uviděl jen jednu osobu.Byla to Elizabeth.“Tomy halo!už vnímáš?“ „Jo Elizabeth co se děje?“ „Je jedenáct máš půl hodiny na přemístění Anny do obřadní síně“. „Jo díky Elizabeth.“ Tomy vstal a podíval se na hodiny.bylo jedenáct a pět minut.Když vyšel z pokoje uvědomil si,že Anna má zamčené okno.Jak ji dostane ven?A vzpomněl si na Kristýnu.Dokázala procházet a nosit věci skrz stěny jako duch.Měla Dlouhé,černé vlasy a byla střední postavy.Bylo jí tak dvacet let a upírem už byla asi třicet let.Byla hodně uzavřená do sebe ale když mohla pomohla.Tomy se přemístil k ní do pokoje kde svítila malá lampa a na posteli ležela Kristýna a četla si.Když si všimla Tomyho sklopila knížku a usmála se na Tomyho.“Ahoj,potřebuješ něco?“Promluvila zvonivým hlasem.“Ahoj Kristýno,jo potřeboval bych..mohla by jsi..nebo ne začnu jinak.Víš určitě,že dneska mám přeměnu,že?“ „Jistě,že vím no a?“ „Jde o to,že..jestli by si mi pomohla přenést tu dívku skrz stěnu.“ „Ale no jistě.Kdy?“ „Nejlépe hned.“Tomy se podíval rozpačitě na Kristýnu a ta se hned zvedla a odhodila knihu na svůj noční stolek.“Tak jdeme ne?“Tomy se překvapeně usmál na Tomyho a chytli se za ruce a přemístili se na dvůr Anniného domu.Vylétli do výšky okna komory kde šla spát Anna a Kristýna se pronesla zdí.Za pár vteřin už nesla spící Annu v náručí a podávala ji Tomymu.Tomy ji pořádně nadhodil na ruce ale tak aby ji to neprobudilo a rychle se všichni přemístili do jeskyně do obřadní místnosti.Tam už bylo nejmíň deset upírů v černých pláštích a čekalo na obřad.

3. Přeměna

Místnost působila dojmem pohřbu.Uprostřed místnosti byla kamenná postel a kole byly černé postavy a svícny se zapálenými svíčkami.Všichni byli postaveni do kruhu kolem kamenné postele a čekali.Tomy v jejich tvářích poznal některé známé.Jako byl Vůdce,Elizabeth,Karel,Martin,Sára a Šarlota.To byli všichni které poznal.Ostatní měli buď hodně sklopené hlavy a nebo hodně zaražené do kapuce.Pak se k nim připojila ještě Kristýna Elizabeth přišla s pláštěm i k Tomymu.Tomy si ho navlékl ale kapuci si nenasadil.Annu položil na postel a odešel do davu.Z davu pak vystoupili Elizabeth a Vůdce a Elizabeth začala klidným a příjemným hlasem budit Annu.Tomy si nasadil kapuci a sklopil hlavu.Jedním okem sledoval Annu a druhým ostatní.Pak se rozmístili do kruhu a Anna se probudila.Vypadala jako anděl.Měla rozcuchané vlasy a bílou noční košili.První začala hodně mrkat očima a pak je rychle protřela a podívala se.První se podívala na Elizabeth a Vůdce a začala mít vyděšený výraz.Začala rychleji dýchat a těkat očima po ostatních kolem ni.Pak se chytla kamenné postele a rychle se zvedla.Otočila se na Elizabeth a ta měla kamenný výraz.Začala se otáčet a hledat cestu ven.Nenašla ji.Začala se vyděšeně popleskávat jestli ještě nespí ale marně.Když v tom se za ní ozval krásný zvonivý hlas.“Anno já vím,že jsi zmatená ale tímhle jsme si museli projít všichni.Teda aspoň někdo“.Promluvila náhle Elizabeth a Anna na ni vykulila své krásné černé oči.Tomy se rychle podíval na Karla ,který byl vedle něho ale ten měl oči jen pro Annu.Tomy šťouchl do jeho ruky a Karel se podíval do jeho očí.“No tak ji trochu zklidni ne?“Zašeptal téměř neslyšícím hlasem Tomy Karlovi.“Dělám na tom jasné?“ Tomy přikývl a sledoval jak se Anna orientuje.Elizabeth ji vyprávěla o nějaké přeměně a jak to pak je.Řekla ji kdo jsou a odkud pocházejí.Anna si sedla na postel a dívala se na zem a poslouchala.Šarlota,která pravděpodobně poslouchala její myšlenky se zdála nervózní.Když Elizabeth skončila Anna se rychle podívala na Elizabeth,Vůdce a všechny kolem.Najednou se zvedla a utíkala směrem k Sáře a Martinovi.Šarlota,která slyšela její myšlenky se okamžitě přemístila mezi ně a nikdo ji nechtěl pustit ven.Anna začala křičet.Karel zaťal pěst a začal se co nejvíc soustředit na její emoce.Anna začala utíkat po místnosti a mlátit do zdí.Elizabeth ji chytla za rameno a tichým,klidným hlasem pronesla:“miláčku uklidni se nebo to bude jen horší.“ Anna se podívala vyděšeně na Elizabeth zrudla.Z očí ji začaly stékat slzy a začala křičet::“Ne!Ne!To není pravda!Já ještě spím!Proč se nemůžu probudit!?“ „Protože nespíš Anno“.“Pomoc!!Pomoc!!Co jste zač?já..já vám nevěřím,že jste upíři.Jste nějaká sekta?Poslala vás na mě teta?!“ „Ne Anno nejsme sekta!“ „Nevěřím vám!Pomoc!!“ „ty hloupá huso!Když nám nevěříš tak se na nás podívej!“Zakřičel někdo z davu a všichni i rázem sundali kapuce a vycenili své velké špičáky.Všichni až na Tomyho ten zůstal s kapucí na hlavě a v koutě místnosti.Anna se při pohledu na všechny ty upíry tak vyděsila,že si klekla na zem a nevydala ze sebe ani hlásku.“To..to přece není možné…proč…proč zrovna já?“vydala ze sebe pár slov a všichni udělali úzkou uličku směrem k Tomymu.Elizabeth ji pomohla vstát a odpověděla ji na otázku:“nás se neptej“.Tomy vešel doprostřed uličky a sundal si kapuci.Provinilým pohledem se díval jak Anna reaguje.“TOMY!PROBOHA!“Anna se začala tvářit nemile překvapeně a zase ze sebe nevydala ni hlásku.Tomy popošel pár kroků blíže k Anně a ulička upírů se pomalu uzavírala.“Promiň Aničko“.Anna se smutným pohledem podívala na Tomyho a začala těkat očima po podlaze.“Tak na tohle jsi narážel když jsi se mnou včera bavil o upírech.“ Všichni hodili pohled na Tomyho a ten jen pokrčil rameny.“Opravdu promiň,že jsem na tebe ušil takovou boudu.“ Anna se zhluboka nadechla a prostřela si dlaněmi obličej.“Nedavší Tomy,vím,že jsi to nejspíš myslel dobře.Ale mám dotaz..proč právě já?“ „Protože…musíš to vědět?Nestáčí ti jen,že ti chci pomoct?Protože pravdu bych ti rád řekl jindy“ „Fajn.Bude to bolet?“Myslím,že trochu jo.“ Anna se kousla do rtu a podívala se na dav upírů před sebou.Přiblížila se k Tomymu ale její pach byl příliš silný.Než k němu došla vrhnul se na ni upír z davu.Povalil ji na zem a ostatní se na něj vrhli aby ho z Anny odtrhli.V tu ránu začala Šarlota křičet:“Panebože!běžte od nich pryč má v ruce krucifix!Zabije ho!“Jenže upír už otevíral ústa aby kousl a na jednou se rozletěl na prach.Najednou tam ležela jen Anna s křížkem v ruce a vyděšeně koukala.Všichni od ni šli okamžitě dál ale Tomy zůstal na místě.Anna se zvedla pořád s křížkem v ruce a všichni se na ni koukali co se bude dít.I Šarlota vypadala zmateně.“Anno,to bude v pohodě…zahoď prosím ten krucifix!“Řekl Tomy už trochu s obavami.“Proč?to je tak nebezpečný?“Anna se podívala pohledem nakopnutého psa a pustila křížek na zem.Tomy zavřel oči a úlevou si oddychl.Pak ho vzal jeden z upírů do rukou – byl proti němu odolný a šel s ním ven.Tomy se přiblížil k Anně a pevně ji objal.Byl studený a tvrdý jako led.Až z toho Anně proběhl mráz po zádech.“To bude dobré uvidíš“.Řekl uklidňujícím tónem Tomy.“tak už to udělej.Kousni.KOUSNI!!!“Zakřičela Anna a chytla se Tomyho ještě víc než kdy jindy.Tomy se vteřinu ještě rozmýšlel ale když viděl tu hromádku prachu bývalého upíra a zlověstný pohled Elizabeth ,která přikývla na Anninu výzvu kousl do krku.Anna zakřičela bolestí tak,že to šlo slyšet snad ještě kilometr daleko.Jed byl nesnesitelný.Začal ji proudit celým tělem které se tou bolestí třepalo.Srdce ji tlouklo milionkrát rychleji,jako by mělo za chvíli puknout.Zavřela oči a začaly se z nich vrhat slzy bolestí.Tomy sál a sál její krev pořád jako by vůbec nechtěl přestat.Když v tom ho Elizabeth přerušila.“Přestaň Tomy!Zabiješ ji!“Tomy zavřel oči a rychle se od ní odtrhl.Začal rychle nabírat dech a zavřel oči.“Blahopřeji,že jsi to dokázal.Mě se to ještě nikdy nepovedlo.“Řekla Elizabeth a poklepala Tomymu na rameno.Ten už přestal dýchat a položil třepající se Annu na kamenné lůžko.I když mu to spíš připomínalo kamenný stůl než postel už to bylo jedno.Anna se tam přeměňovala a už asi nebylo jiného úniku.“jak dlouho,že to bude trvat?“zeptal se Tomy už zcela klidný.“Tři dny“odpověděla na Tomyho otázku Elizabeth.“Takže mám jít spát?“zeptal se Tomy docela zdrceně“. „Jo klidně běž já tady s ní zůstanu kdyby něco“Nabídla se Šarlota a usmála se na Tomyho.Tomy odešel od pokoje a lehl si do postele.Za tři dny už bude všechno jinak pomyslel si a usnul.

Anna mezitím skřípala na zubech nad tou bolestí.Zvětšovaly se ji špičáky a její tělo se začalo uzdravovat.Modřiny mizely,alergie mizely,únava mizela a všechno se v ní i na ní měnilo.Zornice se rozšiřovaly a tělo umíralo.Ano.Tělo umíralo a nový život přicházel.Ačkoli jed v jejím těle proudil čím dál rychleji a tím víc to i bolelo její srdce bilo dál.Jako by mělo něco proti smrti.Jako by nechtělo ten jed přijmout a jednoduše přestat bít.Jenže Anna najednou ucítila jak jed ustupuje.Ustupoval čím dál rychleji.Slyšela své srdce bít a jed už nebyl skoro cítit.Najednou otevřela oči a viděla všechno jinak.Byla tma a ona viděla jako ve dne.Její oči dostaly krásně červenou barvu.Najednou si jazykem narazila na své dva nové špičáky a usmála se.Byla upírem.Sáhla si na místo kde je srdce ale pořád bilo.jak je to možně?pomyslela si a najednou za sebou uslyšela zvonivý hlas.“Asi jsi se nepřeměnila úplně.Jinak by nebylo možné aby ses přeměnila a probudila za jednu noc a bilo ti srdce.Je to zvláštní.Na co máš chuť?“Zeptala se malá a drobná Šarlota.“Asi..asi na krev“ podotkla Anna a podívala se na Šarlotu.“Zvláštní!“řekla si Šarlota potichu a zavedla Annu do jejího pokoje.“Tady se vyspi je to od teď tvůj pokoj.Já zajdu za vůdcem proč ti bije srdce a proč tvá přeměna byla tak krátká“.Anna přikývla a šla směrem k zrcadlu.Podívala se na sebe a vše bylo jinak.Její vlasy byly krásně husté a objemné,Oči měla velké a černé jako měla předtím.To ji bylo trochu divné.Její ústa a tvář byla bílá jako křída.Byla mnohem krásnější než dřív.Usmála se na sebe do zrcadla a lehla si na postel.Za chvíli uslyšela hlasy za dveřmi a do místnosti vešla Elizabeth,Šarlota a Vůdce.“Ahoj Anno“Pozdravili Elizabeth a vůdce přibližovali se k Anně.Anna se na ně podezíravě podívala a zeptala se:“Zdravím.Děje se něco?Proč mám pořád stejnou barvu očí a tluče mi srdce?“ Elizabeth si sedla na postel a podívala se na Vůdce.Vůdce si povzdychl a pravil:“Anno jsi si jistá,že tví předkové nebo rodiče jsou opravdoví lidé?“ Anna se zamračila a odpověděla:“Naprosto jistá.Nikdo neměl v naši rodině červené oči,nikdo nebyl tvrdý a studený a všichni vždycky jedli jídlo“.Vůdce se zamračila znovu řekl:“To je zvláštní.Ty ačkoliv jsi pokousaná,tak jsi se nepřeměnila“.Anna udělala úšklebek a přejela si jazykem po svých velkých špičácích.“A proč mám teda větší ty špičáky,nemám ani jednu pohmožděninu na těle a jsem …jak bych to řekla..vypadám jinak?“ „Promiň ale zřejmě jsem to neřekl ve správném smyslu.Jsi přeměněná to ano,ale jen na půl.Jsi ještě na půl člověk a to znamená,že za týden až bude úplněk musíš vypít při obřadu pohárek s desetkrát více upířím jedem než má pět upírů do hromady.Zřejmě v sobě máš nějakou protilátku nebo něco.Co neumožní tvou proměnu z jedu jednoho upíra.Takže vlastně nebudeš moct se přemisťovat a můžeš jíst lidské jídlo.To ale neznamená,že krev úplně vynecháš.Zabilo by tě to.Ale budeš muset vždycky ulovit něco co je menší,pomalejší a slabší než jsi ty.Protože na rozdíl on ostatních nejsi úplně proměněná jak už jsem řekl a tak nejsi ani tak silná ani tak rychlá.Ale vše se změní za ten týden.“Anna povytáhla chápavě obočí a kývla na souhlas.“A co mám jako dělat teď?“ „Teď můžeš jít spát a za pár hodin se sejdeme v zasedací místnosti a Tomy..kterému vše vysvětlíme než se vzbudíš tak tě vezme na lov.Domluveno?“ „Jo jasně“.Elizabeth se podívala na Annu a zvedla se z postele.Šarlota pohladila Annu po zádech a slíbila ji,že ji zítra dá nějaké oblečení.Všichni tři se pak vydali ven z pokoje.Anna si lehla do postele a ačkoliv ji nebyla zima tak se ze zvyku přikryla dekou.Zavřela oči a přemýšlela jak asi chutná cizí krev.

4.Zabydlení

Bylo ráno a všichni už byli zase pryč.Někteří se dívali ani televizi a jiní byli na lovu.Elizabeth mluvila s Tomym o Anně a Šarlota něco vykládala Kristýně o jeptiškách.Když se Anna probudila nebyla ztuhlá jako každé ráno.Byla jako by vůbec nespala.A tak si ustlala postel a šla se upravit.Jelikož na sobě neměla nic jiného kromě noční košile snažila se aspoň upravit v obličeji.Mohlo být asi jedenáct hodin odpoledne.Anna vyšla z pokoje a už se na ni vrhla Šarlota.“Ahoj Anno!Jak ses vyspala?“Zazářila svým krásným bílým úsměvem na Annu a ta se tvářila docela překvapeně.“Tak jelikož určitě nechceš chodit po jeskyni a po světě jen v noční košili měli bychom tě normálně obleknout,že?Anna ,která byla pořád překvapená ze Šarlotina optimismu přikývla a podívala se co dělá.Šarlota zmizela a hned se objevila u její postele s nějakým oblečením.“Zřejmě se přemístila“Pomyslela si Anna a podívala se na oblečení které ji Šarlota donesla.Bylo to její.Bylo tam i nějaké nové oblečení ale Anna poznala,že jsou mezi tou hromadou oblečení i pár kousků,které nechala ve skříni u tety.“Já ehm…vzala jsem ti i pár oblečení z domu jestli ti to nevadí“Promluvila Šarlota rozpačitě a koukala se na Annu jak se přehrabuje v oblečení.Anna našla v hromadě celkem pěkné triko a kalhoty.Triko bylo bílé s černým nápisem superstar a kalhoty byly v černé barvě.Když se Anna oblékla udělala si culík,dala černou čelenku a vyšla se Šarlotou do zasedací místnosti.Tam už seděl Tomy a usmíval se na Annu s Elizabeth a Vůdcem.Všichni se navzájem pozdravili a Anna stála upřeným pohledem na Tomyho.“Dobré ráno Anno“ pozdravil a úsměv mu zmizel ze rtů.“Ahoj“Odpověděla na pozdrav Anna a sedla si vedle Šarloty.“Tak jde o to kam půjdete lovit“.Začal mít svůj projev Vůdce.“Nedaleko je stádo ovcí můžeme jít tam“Pronesl Tomy a podíval se na Elizabeth.“Ne Tomy ovce zatím nejsou moc bezpečné.Zajdi s ní do lesa.Karel vycítil,že by tam někde měl být jezevec nebo tak něco“.“Promiňte,že vás ruším ale to mám jako jíst jezevce?“Vtrhla do rozhovoru Anna a ohrnula nos.“Je to zatím nejlepší řešení.Aspoň pro začátek“.Řekl Vůdce a podíval se na Tomyho.“Tak půjdeme ne?“zeptal se Anny a ta jen pokrčila obočí a podívala se na Šarlotu.“A nemohla bych jít s Šarlotou?“Zeptala se a podívala se smutným pohledem na Tomyho.“Ale Anno já tě neukousnu!“ „Já vím blbej nápad.Jo tak půjdeme ne?“Šarlota se podívala na zem a zvedla se.Tomy přikývl a chtěl vzít Annu za ruku.Ta ovšem uhnula a šla jen vedle něho.Když vyšli ven uviděli jak se schylují mraky k dešti.“Hele proč jsi na mě naštvaná?“Pronesl Tomy tichým hlasem.“Já nejsem naštvaná.Ale dej mi čas“.“Na co ti ho mám dát?“ „Panečku!tady je zas někdo zvědavý co?Abych si zvykla ksakru!Myslíš si,že je to jednoduché?Jeden den jsi člověka poznáš prima kluka a druhý dne jsi krvelačném upír a ten fajn kluk je to samý a dokonce tě stvořil ačkoliv tě nějak vůbec varoval!“ „Ale já se tě ptal..jestli si pamatuješ.Dokonce i tvých rodičů..“Anna se podívala na Tomyho výrazem jestli nezačíná bláznit a on jen pokrčil ramenama.“Jestli si pamatuješ na včerejší sen.Ležela jsi v nemocnici protože tě zmlátila tvoje teta.A přiběhli tam tví rodiče a já jim všechno řekl a oni jen,že když si myslím,že to bude pro tebe to nejlepší tak ať to udělám“.Anna vytřeštila oči a zeptala se:“Ty ses mi hrabal v hlavě nebo co?Jak můžeš vědět co se mi zdálo?“ !No víš jak ti Elizabeth těsně než jsem tě stvořil nebo jak tě napadl ten upír..jak říkala o tom,že každý upír má nějakou nadpřirozenou schopnost?Tak třeba Šarlota má čtení myšlenek a já se ti můžu vetřít do snů.“ Anna pokrčila obočí a prohodila:“Konec konců byl to jen sen“. „Já vím,že to byl sen ale..podle mě..“ „Proč si vlastně myslel,že upíří život je to pro mě nejlepší?“ Vtrhla Tomymu do věty Anna. „Protože si myslím,že pořád lepší krvelačném upír mezi těmi co tě mají rádi takovou jaká jsi po celé století než být někde v lese u smrtelně kruté tety co tě nutí abys ji tam čistila potok od listů a větví.“ Anna se zamračila na Tomyho a prohodila:“jak o tomhle víš?“ „Promiň ale šel jsem se na tebe podívat“. „A jsi spokojený s tím cos viděl?“ „Ani ne proto jsem si tě i vybral neměla jsi moc super život takže…“ „Aha takže jsi si mě vybral jen proto,že ti mě bylo líto jo?“Anna zvýšila hlas a zamračila se.“Ne Anno kvůli tohohle ne!Věř mi.“Pronesl Tomy prosebně ale to už se Anna rozeběhla a utíkala směrem někam ke svahu.“Anno!Dávej pozor vždyť tam je svah!“Tomy se rychle přemístil před Annu a ta se vzápětí zastavila.“Neblbni!Tohle nemá cenu!“ „Co zas nemá cenu?Si myslíš,že nevidím,že tu je svah?Jen prostě nechci jít vedle tebe to je všechno ty jeden upíre plný lítosti!“Anna se zamračila na Tomyho a šťouchla ho aby uhnul.“Tak mě nech aspoň jít dva kroky za tebou!“Řekl Tomy a zakoulel očima.“Proč myslíš,že jsem takové nemehlo abych všude padala?Uhni!“ „Anno prosím tě.“ Anna šťouchla do Tomyho a ten agresivně uhnul.“Fajn jak chceš.Chceš se hádat budeme se hádat.Protože ty jsi snad ta nejtvrdohlavější bytost na světě!“Zakřičel Tomy a šel dva rychlé kroky za Annou.“No to máš blbý neměl ses mě tak pitomě starat a mohl si teď ušetřit práci a ty tvoje nervy,které stejně ani nemáš!“Tomy zavrčel a začal chodit ještě rychleji.Když v tom se Anna zastavila na kraji svahu a otočila se na Tomyho.“Koukni má to cenu se hádat?“Řekla a zhluboka se nadechla.“Já nevím,záleží na tom jak moc si myslíš,že jsem blbej.“Odpověděl Tomy a začal si přešlapovat nohy.“A pak kdo je tu tvrdohlavej!“ Zakřičela Anna a dupla nohou.Vtom se najednou kraj svahu prolomil a Anna začala padat dolů.Tomy okamžitě vyletěl a chytil ji za ruku.Anna se tam držela nějakého výklenku kořene stromu a Tomyho ruky.“Říkal jsem ti ať dáváš pozor!“Zakřičel Tomy a začal Annu tahat za ruku.Pak vzal i druhou a vytáhl ji úplně.“No jo díky“Prohodila Anna a lehla si na zem.“hele máš pravdu.Přepískl jsem to měli jsme skončit když si to řekla.Zato se ti omlouvám.“ Anna se podívala přimhouřenýma očima na Tomyho prohodila:“Takže mír a žádné hádky?“Tomy se pousmál a vytáhl ji za ruku.“Jo mír a žádné hádky“.Oba se na sebe usmáli a šli směrem do středu lesa.

Když šli lesem uviděli jezevce a tak Tomy vyzval Annu ať si ho chytí.Tak ho chytla a kousla.Bylo ji to strašně nepříjemné ale její kousnutí do krku té malé věci pro ni bylo něco nového.Bylo to jako si kousnout do másla.Tak měkké.Když vysála toho malého tvorečka utřela si ústa od krve a zvedla se.Podívala se na Tomyho a šli dál.Tam Tomy napadl nějakého srnce a nechal Annu ať si taky kousne.Když pak byli oba najedení sedli si na louku a dívali se jak se zvířata schovávají před začínajícím deštěm.“Víš o tom,že jak jsi mířila k tomu svahu,že jsem si na chvíli myslel,že chceš z něho skočit?“Anna se zamračila na Tomyho a lehce se pousmála.“Jako,že jdu spáchat sebevraždu?“ „Asi tak nějak. „Jak tě to vůbec napadlo?“ „Z vlastní zkušenosti“.Usmál se Tomy na Annu a ta ho pobídla ať jí o tom řekne.“Kdysi..Bylo to pár dní po mém zrození jakoby tak jsem začal zabíjet lidi.Jenže přišlo mi to strašně odporné a hnusné.A tak jsem si řekl,že než být zrůda tak raději umřu.Mlátil jsem hlavou o zdi,skákal jsem z útesů,vrážel jsem do sebe nože…a nic.Nic mě nemohlo zabít.A tak jsem jednou narazil na malou zrzavou holku.Byla upírka.Chtěla otrávit svého stvořitele tím,že mu dala mrtvou krev.A opravdu to udělala.Sice to přežil protože se ani moc nenapil…poznal to brzo ale byl málem na pokraji smrti.Rozpadal se na prach.Myslím,že se mu rozpadla ruka nebo něco takového.A tak jsem to taky zkusil.Zabil jsem jednu ženu co dělala v ulici švadlenu.Počkal jsem asi den a chtěl ji kousnout.Když v tom…já byl tehdy totiž v takové ubytovně a tam mě našla Šarlota.Zastavila mě těsně před tím,než jsem chtěl kousnout do té mrtvé ženy.Přesvědčila mě,že žít s tím co jsme se dá i jinak než vysát z lidí krev.Pak mě vzala k nim do jeskyně a vysvětlili mi pravidla.A tak jsem u nich zůstal živý a zdravý“.Tomy se usmál na Annu ,která byla doslova zaujata tím příběhem a obdivně se na Tomyho usmála.“A kdy jsi byl vlastně stvořen?“Zeptala se Anna.“V roce1947.Stvořil mě takovej divnej týpek.Byl z druhé skupiny jak včera říkala Elizabeth…No já šel z kina.Tehdy myslím,že dávali film vinetou a byl večer.Šel jsem takovou ulicí kde byli lidé které jsem ani moc neznal.Měli červené oči a ďábelsky se na mě usmívali.Začal jsem mít strach a začal jsem utíkat.Když v tom přede mnou se objevil ten chlápek a chytl mě za ruku.Kousl do ní a začal sát mou teplou krev.Když v tom přišla Elizabeth a odstrčila ho.Začali po sobě vrčet a on nakonec ustoupil.A já se přeměnil.Elizabeth už jsem neviděl a toho chlápka taky ne.Vlastně o něm nikdo neví,co byl zač nebo odkud byl..Nic.“To asi není moc příjemné,že?“Zeptala se Anna.“No v každém případě aspoň vím jak vypadá kdyby náhodou“Usmál Tomy a vzal Annu za ruku.Jenže Anna ji pak odsunula a řekla:“Měli bychom už jít ne?“Tomy se lehce pousmál a odpověděl:“Jo raději jo“.

Když přišli do jeskyně byla poloprázdná.Hodně upírů šlo asi na lov nebo do města či se jen tak projít do lesa.Anna šla do svého pokoje a u její postele seděla Šarlota.“Ahoj Anno“Pozdravila a usmála se zářivým úsměvem na Annu.“Já jen..myslela jsem si,že bys to tady chtěla asi trochu přizdobit a tak jsem ti tady donesla hřebíky,kladivo,poličku a pár obrázků“.A měla pravdu.U jejich nohou bylo nářadí a asi pět obrázků,velká polička a asi dva květináče s květinami.“Díky Šarloto,to je velmi milé“.Anna se usmála na Šarlotu a ta hned vytáhla od někudy z tašky knihy.Byly asi na poličku.“To jsou knihy..jen tak kdybys měla chuť číst.Vzala jsem ti tady pár knih.I Harry Potter tady je“.Šarlota se zase zářivě usmála a zvedla se z postele.“Díky“Řekla Anna a zvedla knihu s nápisem „Harry Potter a princ dvojí krve“Šarlota vzala kladívko a začala tloukat hřebíky do zdi nad Anninou postelí.“Co to děláš?“zeptala se Anna zmateně.“Ale!Řekla jsem si,že do tohohle bys se svou sílou,kterou zatím nemáš neudělala do té zdi ani tečku“.Šarlota se usmála a začala se pohybovat rychlostí blesku.Za chvíli byla nad postelí velká polička a na ni květináč s květinami,vedle ni knihy a pak zase květiny.Anna si všimla,že ji někdo dal i rohový stůl s rádiem,sedačku pro dva a naproti ni malou televizi s DVD.Měla i malou lampu na nočním stolku,a velkou bílou skříň a i obrázky najednou byly pověšené na zdi.Na jednom byla nějaká květina,na druhém žena ,která hrála na piano,na třetím souhvězdí orionu,na čtvrtém loď a na pátém vyfocená Eifellova věž.“tak jsem hotova.Nemusíš děkovat je to dárek.Jinak vím co si myslíš a-ne.Tu sedačku s televizí jsi nedostala ode mě.Tu sedačku od Tomyho ale tu televizi s DVD dostane každý.Je to součást pokoje“.Šarlota se zase usmála a dala si hřebíky s kladivem do tašky ve které nejspíš přinesla knihy.Najednou přišel do pokoje Tomy a nesl sebou rohový psací stůl.Za ním se vynořil Martin s malým notebookem.“Vítej mezi námi“.Řekl Tomy a usmál se zářivě na Annu.Hodil stůl do rohu a Martin na něj hodil notebook a vedle stolu malou točící se židli.“Wow!Takový luxus a zadarmo!To snad nemá nikdo!“Řekla Anna a úchvatně se zasmála.“No jo chceme aby se ti tu líbilo“.Usmál se Tomy a Šarlota se zasmála zvonivým hlasem.“Co je Šarloto děje se něco?“zeptala se najednou Anna.“Ne nic se neděje.Tomy přijď pak za mnou před jeskyni jo?“Tomy přikývl a Šarlota si odtančila ven z pokoje.Najednou se do hovoru připojil Martin.“Ahoj!My se ještě neznáme!Já jsem Martin.A dokážu léčit i ostatní takže kdybys něco potřebovala klidně se na mě obrať.Usmál se na Annu a ta jen přikývla.“Tak já vás nechám o samotě.Zatím se měj!“Řekl Martin a odešel ven.“Tak už si se zabydlela docela co?“Prohodil Tomy a usmál se.“No já ne spíš mě zabydlela Šarlota“Anna se usmála ještě víc a sedla si na postel.“Ale máš to tu celkem pěkný.Mám to hodně podobný mám jen černou sedačku a ty máš žlutou.“ Anna se zasmála a pustila si televizi.