OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » There's something about Catherine

03.08.2015 (12:00) • Ashley457 • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 1773×

Nikdy jsem nechápal tu posedlost novými studenty. Tedy až do té doby, než na mou školu přestoupila Catherine – dívka s úžasným úsměvem, zářícíma očima a vlasy, se kterými jako by si pohrával neviditelný vítr pokaždé, když procházela chodbou. Není divu, že se okamžitě stala středem zájmu celé školy.

Kudy jste šli, tam se probírala Catherine. Do jaké rodiny asi patří, kolik Gucci kabelek tak měla, odkud vůbec přišla, když o ní nikdo nikdy předtím neslyšel. I přes všechny pochybnosti stačilo jen pár dní a jsem si jist, že sama nedokázala říct, kolik pozvánek od těch, kteří ji viděli jako budoucí přítelkyni a kamarádku, musela odmítnout. Nemůžu říci, že by mě to udivovalo. Pokud někdo vypadal, jako by bylo výhodné se s ním bavit, tak přesně to lidé dělali. Soupeřili proti sobě o přízeň toho, kdo byl na vrcholu. Dlouholeté kamarádky by si navzájem krky zlámaly, jen aby byly lepší a mohly tak být na vrcholu. V klučičí části šlo spíše o to, kdo měl tu nejhezčí a nejuznávanější přítelkyni.

Vlastně možná bylo dobře, že jsem neměl dost odvahy na to, abych s ní promluvil, nebyl jsem tím, kdo by bral odmítnutí dobře. Bylo to zvláštní. Nikdy jsem neměl problém s mluvením s holkama, ale zdálo se mi, jako by okolo sebe Catherine měla podivnou auru, kterou každého okouzlila. Nikdy jsem si s nikým nepřál mluvit tolik jako s Catherine, ale zároveň mě to celkem odrazovalo. Jako by to značilo „pozor, nebezpečí“. Nebylo by to zase tak zvláštní. I když se mi taková nezdá, je velice pravděpodobné, že Catherine bude stejná jako všechny ostatní holky na škole. Nejspíše všechny odmítá jen proto, že ona sama je naprosto jiná liga.

Nejspíš si všichni dokáží představit, jaké mé překvapení bylo, když mě Catherine oslovila a o hodinu později jsme spolu seděli v jedné z kaváren na Manhattanu. Je pravda, že jsem byl jedním z nejpohlednějších kluků na škole a patřil jsem do jedné z nejvýznamnějších rodin ve městě, i přesto jsem však nedokázal pochopit, proč si vybrala zrovna mě. Jsem snad lehká kořist? Možná jsem se na ni díval až moc často. Je pravda, že by ze mě nejspíš dokázala vytáhnout peníze, když jde o krásnou holku, jsem schopen za ni utrácet.

„Slyšel jsi o těch vraždách, které se tu poslední dobou dějí?“ zeptala se najednou a nevinně pokračovala v srkání svého frappé.

„Ah, myslíš ty vraždy toho ´upíra´?“ Přišlo mi komické, jak je společnost tak ovlivněna těmi slátaninami o zromantizovaných třpytících se upírech a usilovně si přeje, aby ty pijavice opravdu existovaly. „Ty tomu snad věříš, že to opravdu dělá upír? Věříš na upíry?“

Catherine lehce naklonila hlavu a zamrkala. „Samozřejmě, ty na upíry nevěříš?“

Ah, když šlo o Catherine, tak mi to přišlo roztomilé, měl jsem podivnou potřebu ji chránit. I když při představě, že stojím mezi ní a nějakým napudrovaným třpytkou, mám chuť propadnout hysterickému smíchu. „Jasně že ne, vždyť je to stupidita, vrah si jen z médií střílí.“ Uděláš dvě dírky do krku a hned je z vraždy poprask.

„Říkali, že jim v těle nezbyla skoro žádná krev a nebyla ani nikde na místě činu,“ nadhodila Catherine a zdálo se mi, že vypadá zklamaně nad tím, že nevěřím historce s upírem.

„Často se stává, že vrah oběť zabije jinde a pak jen tělo pohodí na veřejném místě, to nic neznamená. Upíři prostě neexistují. Uvěřím tomu teprve, až nějakého potkám.“ Mýlil jsem se, nebyla zklamaná, vypadala, jako že si užívá, jak se snažím vyvrátit teorii o upířím vrahovi. „Ty to celé jen předstíráš a užíváš si moje pokusy o vyvrácení Edward teorie.“

„Samozřejmě!“ Catherine se sladce zasmála. „Je to přece hloupost, upíři neexistují. Samozřejmě, že jsem tě jen zkoušela.“

Když jsem později toho dne sledoval její vzdalující se záda, měl jsem pocit, že jsem se možná přeci jenom zmýlil. Nejspíš Catherine nikdy neporozumím.

***

„Ty vole! Nemůžu uvěřit, že chodíš s Catherine!“

Ah, no samozřejmě. Jak jsem mohl očekávat, že bych se této konverzaci vyhnul. Už podle toho, že si se mnou nějaký náhodný spolužák plácnul, jsem měl tušit, že to bude něco spojeného s Catherine.

Abych to vysvětlil: Několik spolužáků mě a Catherine vidělo spolu, a drby se na naší škole šíří rychleji jak černá smrt při morové epidemii ve 14. století.

„Já s ní nechodím!“ Popravdě nevím, proč jsem se tak urputně snažil jejich slova vyvrátit, když říkali přesně to, co jsem si přál. A přál jsem si mnohem více, než s ní jen chodit.

„No tak, neříkej, že jste se v té pizzerii jen tak potkali a pak spolu seděli u jednoho stolu a jedli společně jednu pizzu!“

„To, že jsme spolu byli na několika schůzkách, přeci hned neznamená, že spolu chodíme.“

„Počkat… Na několika schůzkách? No tak, teď už je to beze srandy. Pokud to opakujete a ona pořád neutekla, tak to znamená, že o tebe má pořád zájem!“

Je pravda, že jsem poslední dva týdny byl skoro každý den s Catherine. Ať už jsme byli v pizzerii, knihovně, či se jen procházeli po parku.

Začínal jsem ale mít špatný pocit. Kdykoliv jsme byli spolu, Catherine pokaždé zmínila upíry. Jednou to byly vraždy, podruhé jsme sledovali film o upírech, v knihovně se rozpovídala o všech možných knihách o upírech a v pizzerii prohodila něco o tom, že upírům česnek nevadí. Pokaždé se pak na mě dívala, jako by věděla něco víc, a uculovala se.

Dnes jsem byl poprvé u Catherine doma, hlavně tedy v jejím útulném podkrovním pokoji. Co mě ale překvapilo, byla ta tma, která v něm panovala.

„Nemám moc ráda světlo,“ vysvětlila mi Catherine s úsměvem a pak se omluvila a odcupitala do kuchyně připravit nějaké občerstvení, a já tak měl mezitím čas, abych se porozhlédnul po jejím pokoji.

Co mě okamžitě zaujalo, byly fotografie pověšené na zdi na druhé straně pokoje, a tak jsem se za nimi okamžitě vydal. Můj plán mi ale překazila kupa oblečení povalující se na zemi (a to od matky neustále slyším „Jedině chlap má hadry na zemi!“), o kterou jsem zavadil nohou, a ta se zamotala do onoho kusu textilu. Když jsem se snažil to, co jsem identifikoval jako tričko, sundat ze svého chodidla, všimnul jsem si tmavých skvrn zdobících jinak bílou látku. Ve svém životě jsem si protrpěl dost zranění na to, abych věděl, jak vypadá krev zaschlá na kusu oblečení.  

Hlavou mi okamžitě proběhly všechny ty časy, kdy mi Catherine vyprávěla o upírech. V téhle chvíli jsem neviděl žádné jiné vysvětlení než to, že ta krev nepatřila Catherine.

„Už se to nese!“ Catherine šťastně prohlásila a vkráčela do pokoje s podnosem plným různých zákusků.

Jakmile jsem viděl její šťastný obličej, zahodil jsem tričko zpět na místo, kde jsem se do něj zamotal, a rozhodl se na to zapomenout.

***

Vždy jsem se snažil nebýt dlouho sám venku po setmění, ale dnes jsem byl s pár přáteli v Brooklynu a vracel se až za tmy, a to sám. Mohl jsem si vzít taxi, ale místo toho jsem jel metrem na nejbližší stanici a zbytek šel pěšky.

Najednou jsem slyšel něčí hlas. Někdo zpíval! A i když jsem Catherine nikdy neslyšel zpívat, zdálo se mi, jako by to byl její hlas. Zahodil jsem všechny myšlenky za hlavu a vydal se směrem, odkud hlas přicházel.

Don't be aroused by my confession

Unless you don't give a good goddamn about redemption, I know

Christ is comin' and so am I

You would too if this sexy devil caught your eye

She'll suck you dry

And still you'll cry to be back in her bosom

To do it again

She'll make you weep

And moan and cry to be back in her bosom

To do it again

'Til I go blind

'Cause nobody ever survives

Prayin' to stay in her arms just until I can die a little longer

Saviors and saints, devils and heathens alike

She'll eat you alive

Jesus is risen, it's no surprise

Even he would martyr his mama to ride to hell between those thighs

The pressure is building at the base of my spine

If I gotta sin to see her again then I'm gonna lie, lie, lie

She'll make you cry

I'll sell my soul to be back in her bosom

Gladly now please suck me dry

And still you'll cry to be back in her bosom

To do it again

'Til I go blind

'Cause nobody ever survives

Prayin' to stay in her arms just until I can die a little longer

Saviors and saints, devils and heathens alike

She'll eat you alive

My pulse has been rising, my temples are pounding

The pressure is so overwhelming and building

So steady now, Freddy, I'm ready to blow

What is she, what is she, what is she waiting for?

'Til I go blind

'Cause nobody ever survives

Prayin' to stay in her arms just until I can die a little longer

Saviors and saints, devils and heathens alike

She'll eat you alive

I přesto, že můj mozek křičel „Uteč!“, jsem zůstal stát na místě a sledoval, jak Catherine klečí nad tělem člověka a zpívá.

„Nepůjdeš blíž? Danieli?“ Catherine byla v mžiku na nohách a přímo stála přede mnou.

***

Probudila mě šílená bolest hlavy. Dnes rozhodně nepůjdu do školy.

„Dobré ráno.“

Panebože. Opatrně jsem otočil hlavu doleva a snažil sám sebe přesvědčit, že si tu bolest na krku jen představuji.

„Catherine.“ Do čeho jsem se to jen namočil?

„Jak ses vyspal?“ zeptala se Catherine s hravým úsměvem, který odhaloval její špičáky.

„Proč já?“ Ze všeho, co jsem v tu chvíli mohl říct, jsem si vybral zrovna tohle. Dobrá práce, Danieli.

„Líbíš se mi,“ prohodila sladce a naklonila se blíže, aby mě mohla políbit.

Kdyby mě Catherine nakonec zabila, alespoň zemřu šťastný.

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek There's something about Catherine: