OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Svatební salon Wera

10.12.2012 (11:00) • Katniss • Povídky » Jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 897×

„Takže: Svatební šaty byly odcizeny ze salonu Wera… Ne, to zní moc divně. Co třeba: Za krádež svatebních šatů ze salonu Wera byl potrestán muž, který… Ale ne, to se nehodí.“ Mladík sedící u stolu okusoval konec propisky a přemýšlel, jak by měl napsat závěrečnou zprávu případu v kauze Wera. Jeho kolega ho pozoroval přes noviny, tu a tam prohodil nějakou poznámku a předstíral, že si nevšiml rozpaků mladíka, do kterých ho svými jízlivými poznámkami uváděl. Nakonec už to nevydržel. „Prostě tam napište, že byl vinným shledán duševně chorý člověk a že za to nemůže, a dál už to nerozebírejte,“ poradil mu a zadíval se do novin. Mladík se na něj vystrašeně usmál, naškrábal něco do svého notesu, potom do závěrečné zprávy a pod svůj podpis ještě dal razítko. Pak si dal nohy na stůl a usmál se.

Kolega se zamračil, odložil noviny a právě se chystal mladíkovi pořádně vynadat, když se rozdrnčel telefon. Zvedl sluchátko. „U telefonu Thomas Hammond,“ představil se a poslouchal. Chvíli stál u telefonu, občas něco řekl, pak se rozloučil a položil sluchátko.

„Kdo to byl?“zeptal se mladík, který mezitím sundal nohy ze stolu a sedl si civilizovaněji. Jeho kolega se zašklebil. „Vlastně volala majitelka toho salonu. Chtěla nám jen poděkovat a požádala mě, abych se u ní ještě zastavil, pokud to dnes stihnu,“ odpověděl po chvilce. Mladík, který hned myslel na všelijaké nemravnosti, se rozesmál, jeho smích však přerušila chladná poznámka kolegy: „Potřebuje vysvětlení k té záležitosti.“

Asi o hodinu později dorazil jmenovaný Hammond do salonu paní Dannielsové, která ho přivítala zářivým úsměvem. Šaty opět stály na svém místě, navlečené na figuríně s dlouhými světlými vlasy, a nic nechybělo. Paní Dannielsová usadila pana Hammonda do pohodlného křesla a šla uvařit kávu, takže si zatím mohl prohlížet desítky šatů a zdobení, pánské obleky a boty. Za chvilku se objevila paní Dannielsová se stříbrným podnosem, na kterém stály dva hrníčky s horkým nápojem, a posadila se naproti panu Hammondovi.

„Smím se tedy zeptat,“ začala po chvilce, „proč by nějaký člověk, i když je nemocný, stál o svatební šaty? Domníval se snad, že je výhodně prodá? Nebo se chystal na svatbu? Chtěl si je vyzkoušet?“ Pan Hammond se zamyslel a odpověděl: „Gratuluji vám, paní. Jste velmi bystrá. Nikdo jiný se mě na to zatím nezeptal. Ani můj kolega, který měl původně převzít celý případ. O tom, proč chtěl ten magor ukrást šaty, se můžeme pouze dohadovat. Vysvětlení je spousta, já však mám jedno, které je velmi pravděpodobné. Víc, než všechna předchozí.

Vzpomínáte, co říkal ten idiot, když jsme ho zatýkali? Byla jste přece u toho.“ Dáma se zamyslela. „Vím jen, že řval ‘neberte je!‘. Taková drzost! Jako by byly jeho. Tohle jste měl na mysli, pane?“ Hammond se na ni podíval. „Ano, tohle,“ přikývl, „avšak má to drobný háček. Háček, kterého jste si nevšimla ani vy, ani mí kolegové. On neřval: neberte mi je, ale neberte mi ji.“

„Jak to myslíte, ctěný pane?“

„Celé to totiž bylo jinak, paní Dannielsová. Ten šílenec totiž neukradl ty šaty.“

„Pane, jak si tohle můžete dovolit říct?! Já snad vím, co jsem viděla, ne? Chcete mi snad namluvit, že mi vlastně nikdo nic neukradl? Co jste to za člověka, pane Hammonde? Chcete si ze mě tropit žerty? Mohu vás zažalovat,“ dáma vstala.

„Uklidněte se, drahá. Já to tak nemyslel. Chcete tedy znát pravdu? Tak se posaďte a nevyšilujte, nedá se to poslouchat.

Bylo to takhle: Henry Johnson, tak se myslím jmenoval ten šílenec, šel kolem vašeho salonu. Najednou spatřil ve výloze krásnou slečnu…“

„I vy lichotníku,“ zasmála se paní Dannielsová.

„Omluvte mě, madam, vás jsem na mysli neměl. Jde o figurínu, která stojí ve výloze. Shodou okolností je to tatáž, kterou Henry odcizil. Když kradl, nemyslel si, že krade šaty. Ne. On se zamiloval do vaší figuríny v domnění, že se jedná o skutečnou osobu. Proto si prosím nevykládejte jeho čin příliš špatně. Tomu chlapci skutečně nešlo o vaše krásné šaty. Proto nehledejte žádné škody, co na nich způsobil. Vaše šaty jsou v pořádku. Teď už chápete?“

„Ale jak to můžete vědět?“¨

„Ale ne, paní Dannielsová. Takže jste mě nepochopila. Už na začátku jsem tvrdil, že jde o pouhou domněnku. Když jsme zatýkali pana Johnsona, nevolal na nás, abychom pustili jeho, ale JI,“ zakončil pan Hammond, odložil hrneček a vstal.

Paní Dannielsová také vstala, aby svého hosta doprovodila ke dveřím. Než se pan Hammond rozloučil, řekl zcela vážně: „Mimochodem, ta figurína je moc krásná. Směl bych si ji koupit?“

Autor: Katniss (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Svatební salon Wera: