OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Story about me 2

24.08.2013 (08:00) • Nobody • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 716×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Začal školní rok.. Nastoupila jsem do sekundy a hned ze začátku to byla story jako ze špatného filmu. Tak nějak jsem zjistila, že opět nemám žádné kamarády. Sof začala všude roznášet, jaká jsem anorektička, že vážím 40 kg a všude mě začala pomlouvat. Jestli se to teda dá brát jako pomluvy, když to byla pravda. Ano, teď už si přiznávám, že vážit 47 kg na 170 cm je docela málo, ale když máte psychické problémy a jediná věc, která naplňuje Váš život je dieta.., jste za to nesmírně šťastni.

A tak jsem začala být považována za 'emo anorektičku'. S nikým jsem se nebavila, nosila jsem make-up jako Taylor Momsen a chodila jen v černém oblečení. Vyjadřovala jsem tak svou náladu, a ta nebyla nikdy dobrá a navíc.. černé oblečení opticky zmenšuje! Nechápu, že to nikomu nedošlo. A teď příjde největší boom, začal mi psát Michal, první kluk, co se mi líbil na gymplu, a to jen proto, že viděl na fb fotku, jak jsem zhubla. S Tomášem jsem si taky psala, ale nevídali jsme se. Takže ze mě byla šprtka, co má jen jedničky a ve volném čase se zajímá o kalorické tabulky a běhá. Byla jsem fakt hezká, neskutečně hubená a hodně kluků mě chtělo, jenže já se jim stranila a neměla jsem na ně ani pomyšlení, jediné co mě zajímalo byly kalorie. Hádala jsem se s rodičema o každé jídlo, chodila po doktorech, ale to nebudu rozvádět. Vypadala mi většina vlasů a měla jsem všude modřiny, jak jsem neměla žádný tuk a když jsem si sedla, tak mě tlačily kosti.

A takhle vypadaly první čtyři měsíce školy až do 20. prosince. Do toho 20. prosince jsem přibrala asi 8 kg, ale nikdo nic neříkal, tak doufám, že nikdo nic nepoznal. Hodně jsem se bavila s Michalem, ale neměla jsem komu říct, že se mi líbí. Možná jen Lence, ale pak už ani té ne. Den před koncem světa jsem nechtěla jet domů brzy, takže jsem napsala Terce sms jestli nepůjdem ven. Šly jsme a neskutečně jsme si to užily. Zjistily jsme, že si fakt rozumíme a doslova za týden se z nás staly nejlepší kamarádky a je tomu tak i dnes.  V den kdy byl 'konec světa' jsme šly do kina na Skyfall. A co se nestalo. Když jsme vycházely asi v jedenáct večer ven, potkaly jsme Tomáše a ještě jednoho jeho kamaráda a oni za námi hned šli. Byli už trošinku v náladě a chtěli nás pozvat do baru, ale Terka spala u mně a musely jsme domů. Dostala jsem od obou pusu, vlastně první pusu na pusu! Nebyl to žádný francouzák (v té době jsem se ještě nikdy nelíbala), ale normální pusa. Byla jsem strašně šťastná.  Ale to hodně rychle přešlo.. 23. 12 mi napsala Lenka. Psala, že už se se mnou nechce bavit, že mi děkuje za všechno, co jsem pro ní udělala, ale že pár věcí co mi řekla, nebyla pravda, a že už nechce žít ve lži, a že bude lepší naše přátelství ukončit. Probrečela jsem kvůli tomu Vánoce. Byla jsem v depresi, neměla jsem nikoho jiného.. až na Terku. Vážně z nás byly nejlepší kamarádky.

Máme tu Silvestr! A jde se na party k jednomu zazobanýmu harantíkovi, sice trošinku kinder party, ale tak co dělat když je vám třináct. Poznala jsem tam Štěpána a Honzu, o nich ještě hodně uslyšíte. Moc mě ta party nebavila, tak jsem se vydala na náměstí, kde byl ohňostroj abych našla Tomáše. Napsala jsem mu tak deset smsek. Ale bylo to k ničemu. Nechala jsem na té party nejlepší kamarádku a ostatní kámoše kvůli klukovi, který na mě kašle. Těsně před půlnocí jsem běžela zpátky do bytu, kde se konala party a půlnoc jsem strávila se Štěpánem v objetí přede dvemi, protože on byl jedinej kdo mi šel otevřít. Potom jsem šla na náměstí. Potkala jsem Marka, i když už jsme se nebavili, tak mi popřál šťastný nový rok a dal mi pusu. Potom jsem potkala Petra, toho kluka, co byl 21. s Tomášem, ten mi dal pusu snad 100x. A potom jsem ho viděla. Tomáše, jak chodí po náměstí a dává pusu snad každý holce, kterou potká. Chodila jsem za ní doslova jako pejsek aby si mě všimnul, ale to se stalo až když už jsem to vzdala a naštvaně odcházela domů. Obejmul mě, dal mi pusu a v tý chvíli to bylo super.

Po novém roce jsem se nějak víc začala zajímat o Michala. Tomáš se mi něčím zhnusil, už nevím čím, ale najednou mi připadal trapnej. S Michalem jsem si vážně rozumněla, časem jsem mu začala říkat téměř všechno a on mně taky říkal dost věcí. Jenže to bylo jen přes facebook. Ve skutečnosti jsme prohodili pár slov v autobuse, ale jinak jsme se nikdy nic moc nebavili. A to mě hodně mrzelo. Byli jsme na plese a tam mě jen docela hnusně pozdravil a Moniku, se kterou jsem tam byla, obejmul. Naštve. Ale já ho měla fakt ráda. Byl to jediný kluk, kterýmu jsem se nestyděla říct, že jsem se ještě nelíbala a on mně zase říkal snad všechno o jeho sexuálním životě. 

V té době už jsem si nepřišla hubená. Byl konec dubna a šli jsme na čarodky. Byla to nuda, takže asi v půl jedenáctý jsme šly s Terkou domů. Když jsem pak sama šla okolo náměstí, potkala jsem Tomáše a Petra ještě s nějakýma klukama z fitka. Docela jsem se bála, ale zároveň si to užívala. Chtěla jsem za nima jít, ale zároveň jsem měla strašný strach. Objímal mě a zhulenej určitě nebyl. Chtěl mě líbat, ale nezačal. Sahal mi na zadek, na prsa, na stehna.. V tu chvíli jsem na Michala ani nepomyslela. Když jsem se zadívala do jeho očí, připadala jsem si zase jako ta malá holka z primy, která chce staršího kluka. Jenže teď chtěl on mě. Skončilo to jen pusou a jsem za to ráda. Je nechutnej a nenávidím ho. Tomáš. 

Všechno co se stalo jsem řekla Michalovi. A on hned začal s tím, jak je Tomáš ubohej když mu je skoro jednadvacet a začíná si na třináctiletou. Souhlasím s ním. Právě proto se mi Michal líbí, protože působí, že je na úrovni. To bych se ale nesměla dozvědět, že se v únoru nechal vykouřit od čtrnáctiletý holky. Hlavně, že ostatní jsou ubožáci. Zklamal mě a hodně, ale přešla jsem to. 

Poslední měsíce ve škole už jsem nějak přetrpěla a byla tu první prázdninová party, na kterou jsem šla s Monikou. Teď přichází slíbená část o Štěpánovi a Honzovi a ještě o jednom klukovi. Kryštofovi. Potkala jsem ho hned na začátku a začal se s náma bavit, protože Moniku zná ze základky. Sotva jsem v ten den věděla, že existuje, ale docela se mi líbil. Potom jsme tam byly už jen s Monikou a ještě nějakýma holkama. Zrovna jsme přecházely mostek když jsem viděla Kryštofa s Honzou, jak jdou proti nám. Vůbec jsme netušila, jak moc jsou zhulení. V té době jsem v podstatě ani nevěděla, že hulí v podstatě každý. Kryštof šel k Monice a obejmul jí. Za mnou šel Honza, obejmul mě. Docela mě to zaskočilo, protože jen vím, kdo to je ze Silvestra, jinak se nebavíme. Ale tak mě obejmul.. a začal mě líbat. Jenže já jsem uplně pitomá a vzhledem k tomu, že jsem se s nikým předtím nelíbala, tak jsem ho odstrčila se slovy- co to děláš?! No nic. Odešel a já s Monikou taky. Šly jsme zase za těma holkama a potom jsme se vydaly tancovat. Cestou na parket jsem potkala Kryštofa. Byl zhulenej uplně neskutečně. Obejmul mě a chtěl se se mnou vykousnout, ale já nechtěla, protože jsem se chtěla poprvé líbat s Michalem a ne s někým koho znám cca dvě hodiny. No.. nakonec jsme se vykousli asi třikrát. A že to bylo sakra dobrý! Najednou to šlo samo, takže jestli to čte někdo, kdo se bojí prvního líbání.. vážně to jde samo, nejsou to jen kecy! Když jsem se od něj po druhé odtrhla, viděla jsem kousek od nás Michala s jeho holkou. Myslela jsem si, že na nás kouká, ale později jsem zjistila, že prý ne. Když jsme s Monikou, která mi mimochodem ještě musela zapínat po Kryštofovi podprsenku, odcházely byla jsem uplně mimo. Doma jsem byla asi v jednu ráno a ve tři jsem vstávala a jela na Slovensko. Ještě jsem vše stihla napsat Terce, která jela do Itálie. Jenže co bylo docela špatné, bylo to, že na tom Slovensku nebyla wi-fi, takže jsem se nedozvěděla nic, o Kryštofovi atd.. Když jsem pak měla na chvíli půjčený notebook, Monika mi hned psala, že Kryštof jí řekl, že líbám dost dobře. Hned mi Kryštof psal ať jdeme ven. Tak teda jo. 

Byla jsem z toho dost vyklepaná, vůbec jsem nevěděla o čem se s ním budu bavit a navíc přišel asi o tři minuty později a z toho jsem byla ještě vyklepanější. (:D) Jenže.. neměli jsme si co říct. Bylo to trapný, furt chvíle ticha. Chvíli mě učil jezdit na longboardu a pak jsme šli dál do parku. Tam jsme si sednuli na lavičku.. a začal mě líbat. Bylo to super, do chvíle než mi začal strkat ruku pod šaty. Ne, nebyla jsem připravená nechat se od něj vyprstit, když jsem se sotva před týdnem poprvé líbala a ještě ke všemu v parku, kde chodí spousta lidí, který znám. On si myslel, že je to kvůli těm lidem, tak jsme šli do jiného parku, kde nikdo nebyl. Tam to zkusil znova a znova a znova. Pak už jsem mu řekla ať toho nechá, tak jsme se jen líbali a seděla jsem mu na klíně. Zase mi asi patnáctkrát rozepl podprsenku a pak mi jí musel zapínat. Když už jsem pak musela odejít, tak se stal nejlepší okamžik v mém životě. Stáli jsme na proti sobě, o nohu měl opřený longboard, jednou rukou mě objímal a v druhé ruce držel Iphone neskutečně krásně se na mě usmíval. Začali jsme se zase líbat, zase s jazykem, zase mi rozepnul podprsenku a zase jsem z něj byla uplně paf. Pak už jsem musela jít domů a jen jsem ho viděla jak odjíždí na longu pryč. Cestou domů jsem to všechno stihla napsat dvoum kamarádkám.

Už se mi neozval. Zjistil jsem o něm, že je to docela namyšlený chlapeček, co jen hulí, kouří a střídá holky jako ponožky. Jenže nejspíš to se mi na něm do teď líbí. Monika mu pak psala a ptala se, jaký to se mnou bylo a on řekl, že jsem na něj prý moc mladá (protože jsem mu nedala samozřejmě), ale ironie je v tom, že jemu bude teprve patnáct někdy na začátku školního roku!  Od té doby jsme se viděli tak pětkrát, možná ani ne. A vždycky když jsem s nima byla, s Kryštofem, Honzou a Štěpánem, tak jsem hulila, kouřila a pila. První brko mi dal Kryštof. Už to budou dva měsíce, co jsme byli venku, a já si to stále přehrávám v hlavě.. každý den. Potom nějak mi napsal Štěpán ať příjdu do jednoho baru kam chodíme. Šla jsem, doufala jsem, že řekne něco o mně a Kryštofovi. Když mě šel večer vyprovodit, vykousli jsme se. Řekla jsem to kamarádce a Michalovi a slíbila jsem, že už to neudělám. Ale pak byla další party, ani ne za tři dny, a samozřejmě jsem to udělala znovu.

Všechno jsme řekla Michalovi, kterého už nechci, chci ho jen jako kamaráda. Začal mi vyčítat to jak se chovám, že je mi třináct, a že za poslední měsíce jsem se děsně změnila, že piju, kouřím, hulím, vykousnu se i s klukem, který mi příjde nechutný. Já si tohle všechno uvědomuji, ale prostě.. v tu chvíli jde o ten adrenalin. Takže jsem se s Michalem začali hádat. Moje deprese se tím jen zhoršovaly.

Absolutně mě dodělalo, když jsem šla na party s Terkou a potkaly jsme Honzu, Štěpána a Kryštofa. Jedinej kdo se se mnou bavil byl Honza. Samozřejmě byli zase zhulený a hned nás zvali na vodku. Jenže.. jde mi o to, že všichni kluci mi říkají, že Terezu nemají rádi. Štěpán mi říkal, jak i Honza o ní říká, že je to namyšlená dilinka, co si hraje na starší. A pak Honza jde a s Terezou se vykousne. Cucají se tam tak pět minut a Tereza za mnou jde s tím, že on jí začal líbat, a že ona za to nemůže, lže mi do očí.. Už jsem v sobě měla trochu vodky, cígo a tak jsem jí ignorovala, dělala jsem, že telefonuji, a že jsem mimo. Asi dvě minuty potom jsem měla brko s Honzou. Dělala jsem, že mi na ničem nezáleží, ale to co udělala ona.. nenáviděla jsem jí v té chvíli. Kdyby to udělala s Kryštofem, který jí naštěstí doopravdy nenávidí, tak jí na místě profackuju. Od té doby si s ní už tolik nerozumím. Nemám si s ní co říct a v podstatě se svěřuju jen mé další nejlepší kamarádce, anorektičce Alex. Jen ona mi ve všem rozumí a nevadí jí to hulení a kouření. Ale Terka.. pořád je moje bff a vím, že to bude lepší. Kéžby to tak bylo i s Michalem.

Od té doby se snad ani nic závratného nestalo. Připadám si mega tlustá, nenávidím sama sebe, mám deprese, sebepoškozuji se a mám strašnou chuť jít si zahulit. Ne proto, že by mi to chutnalo, ale jde o ten pocit, když sedíte v noci na lavičce, hulíte nebo kouřítě, smějete se nebo naopak řešíte něco vážného. Je to nejlepší chill, ten pocit, že děláte něco co nemáte. S Michalem mi přátelství pomalu a jistě končí, ale nechci si to přiznat a pořád doufám. 

Vážně mě zajímá, co si pro mě život připraví dál. 

Autor: Nobody, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Story about me 2: