OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Proklatec



ProklatecByl jenom přiběh. Pohádka, co měla vyděsit neposlušné děti. Hloupá legenda ve staré knize, kterou se nikdo neobtěžoval otevřít. Až do teď... Trochu brutální a vcelku krátká jednorázovka.

Přistál jsem na tvrdé zemi. Z ničeho nic. Chytl jsem se za bolavou hlavu a rozhlédl se přivřenýma očima kolem sebe. Popelnice, kaluže vody a všude kolem poházené odpadky. Příšerně to tu páchlo, ale v tu chvíli bych to místo za nic na světě neměnil. Jsem venku, pomyslel jsem si vcelku radostně. Je to už dlouho, co jsem se naposledy takhle radoval.

Prohlédl jsem si své oblečení. Měl jsem na sobě tamté džíny, černě triko a černou koženou bundu. Nepoznával jsem ho, ale bylo mi to vcelku jedno. Stejně ho zase roztrhám, jako všechno. Pomalu jsem se zvedl a ledabyle si pročísl své husté, černé vlasy. Neudělal jsem ani dva kroky a už jsem se znovu válel na zemi. Příšerně mě rozbolely nohy a vůbec celé tělo. Snad nikdy v životě jsem se necítil tak krásně a tak příšerně zároveň. Trhnul jsem krkem ze strany na stranu a nadechl se k dalšímu pokusu vstát. Tentokráte se mi podařilo chytit se popelnice a udržet se tak na nohou. Pomalu jsem si přivykal na pevnou půdu. Zvedl jsem hlavu a podíval se na oblohu. Pomalu se stmívalo. Nemohl jsem si vybrat lepší dobu na tohle tvrdé přistání, pomyslel jsem si a trochu se pousmál. Jakmile vyřeším drobný problém s tímto tělem, už ho nebudu potřebovat.

Naposledy jsem si protáhl nohy. Podivně v nich zakřupalo, až jsem sebou škubnul. Jak dlouho jsem je nepoužíval? Dvě stě? Tři sta let? Vůbec jsem si nepamatoval, kdy jsem vyměnil city a lidskost za sílu a rychlost. Byl jsem první, kdo to udělal a také jediný, kdo k tomu měl skutečný důvod. Všichni ti zoufalí pitomci po mně neskončili slavně. A převážně je to moje vina. Opět jsem zvedl koutky úst v krutém úsměvu. Zabil jsem je do jednoho. A ji taky. Nakonec, byla to její vina, i když to nemohla tušit. Alespoň jsem měl tu slušnost ji zabít rychle.

Na chvíli jsem přerušil řetězec myšlenek, když se kolem mě mihnul stín osoby, která prošla jen malý kousek od popelnice, u které jsem stál. Oči mi zasvítily. Byla to mladá dívka, velmi podobná mé bývalé lásce. Dokonalá první oběť. Přemohl jsem poslední drobnou bolest v nohou a rychlým, ale tichým krokem jsem se k ní pomalu blížil tak, jak jsem to uměl jedině já.

Když jsem ji stáhl do příhodně se nacházející uličky, ani nic nepostřehla. Našpicoval jsem uši, jestli někde nezaslechnu něco, co by mě mohlo při mém konání vyrušit, ale naštěstí jsem nic nezaslechl. Dal jsem dívce pro jistotu ruku přes pusu a pevně ji jednou rukou držel. Zbytek těla jsem uvolnil a nechal do sebe proudit sílu, která mi byla dána. Pro kterou jsem bojoval a kterou jsem si vymohl od samotného Boha. Když jsem pocítil, jak mým tělem proudí síla a mé tělo se lehce zahřívá, otevřel jsem doposud zavřené oči.

Pohlédl jsem na dívku a její vyděšený výraz mě ujistil, že se má proměna zdařila. Místa rukou jsem měl obrovské tlapy a celé mé tělo pokrývala teplá, černá srst. Ostrými drápy jsem popadl dívku za trup a vyhodil ji do vzduchu nad sebe. Ječela hrůzou a já jí to nezazlíval. Vlastně jsem se divil, že neječela už dřív. Jakmile se její tělo blížilo k mé hlavě, rozevřel jsem tlamu, chytl ji za letu a tvrdě jsem skousl. Pozoroval jsem, jak se jí hlava oddělila od těla a z krku jí vytéká drahocenná krev.

Zhluboka jsem se nadechl a v duchu zasténal radostí. Ta vůně čerstvé krve byla k nezaplacení. Kromě hlavy se na zemi válely i její nohy, ale těch jsem si více nevšímal. Zkonzumoval jsem tělo, které jsem měl v tlamě a v břiše se mi rozlil pocit naplnění. Temně jsem zavrčel, zaklonil hlavu a z plna hrdla zavyl. Nejbližší pouliční lampy popraskaly a já se na chvíli zaposlouchal do ticha. Nic jsem však neslyšel. Žádná odpověď na mé volání.

Byl jsem sám. Jediný na světě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proklatec:

4. pefa
03.08.2012 [10:08]

dobrý nápad, dobře si rozmysli jestli to chceš ukončit originálních námětů není nikdy dost Emoticon

3. Eliza přispěvatel
27.07.2012 [13:28]

ElizaPajushkaMaryAliceCullen: Uvažovala jsem o pokračování, ale ještě nevím. Každopádně, mělo to být spíše abstraktní, dost otevřené, aby si toho čtenář mohl více domyslet. Možná z toho přepracuju kapitolovku ;D

2. PajushkaMaryAliceCullen přispěvatel
26.07.2012 [22:18]

PajushkaMaryAliceCullenNáhodou jsem narazila na tvůj příběh. Jestli nějak nebudeš pokračovat,tak se mi to zdá trochu urychlené. V obsahu jsi psala, že je to legenda v knize, dlouho jí nikdo neotevřel až teď, ale o tomhle se v tom článku už vůbec nezmiňuješ. Kdo se o to teda začal zajímat? A co je to vlastně za stvoření má to být něco jako vlkodlak? Jinak je to hezky napsané. Emoticon

1. Ronnie přispěvatel
25.07.2012 [19:14]

Ronnie* Příliš velký obrázek! Velikost perex obrázku může být max. 100 px na výšku. Při nahrávání do galerie jde tato výška nastavit. Zatím jsem to jeho velikost změnila přímo v článku.
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!