Potůček slz • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídka je převážně o pocitech. Co cití dívka po ztrátě toho nejdůležitějšího? Cití bolest, a nebo strach? Jedinou radost z života má díky Jeremimu. Co stane jednoho jarního dne? Bude mít radost? Nebo pocítí další bolest?

22.02.2014 (10:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 797×

Potůček slz

„Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí."

Dante Alerghieri

Tu noc jsem si pamatovala přesně. Šli jsme do spát jako každý jiný den. Kdybych ale tušila, co stane, tak bych spát nešla. Nebyla jako každá jiná noc. Tehdy jsem ztratila milující rodinu, která pro mě byla vším. Plamenům ohně jsem unikla jen já a můj malý bráška. Byli jsme jediní, kdo přežil ten požár ve vesnici. Cítila jsem vinu, že žiju, ale tu citím pořád. Stačí si vzpomenou na maminčinu usměvavou tvář a slzy mi tečou po tvářich jako potůčky slz. Její úsměv byl jako jemný letní vánek a nebo jako jemné pohlazení. Na tatínka je mojí nejkrásnější vzpomínkou jeho smích. Jeho smích zněl jako zvonečky, které mě pohladily po duši a po srdci. Nebo když se spolu moji rodiče objímali. Vždy vypadali tak spokojeně. Na prarodiče si vzpomenu vždy, když uvidím šálky na čaj nebo večerní kafe. Doma jsme měli celou jednu stěnu v obývacím pokoji zaplněnou poličkami s šálky, které mojí prarodiče sesbírali za celý svůj život.

Jeremi mi až moc připomíná otce. Strašně mě bolí srdce, když se na něj podívám. Jsem ale ráda, že ho mám. Soudy ho po té nehodě chtěly dát vzdáleným příbuzným. Já se ho ale nechtěla vzdát a tak jsem hledala pomoc. Pomoc jsem našla až v podobě právníka, který soudu předal poslední vůli mých rodičů. V jejich poslední vůli bylo napsáno, že všechen svůj majetek odkazují mně a Jeremimu. Další část poslední vůle obsahovala moc důležitou větu, která mi pomohla k získání Jeremiho. V té větě bylo napsáno, že Jeremiho svěřují do pěče své dceři Chloe. Ten den se stal po mnoha dnech nejkrásnějším od smrti rodičů.

Od té doby zastávám všechny rodičovské povinosti, které do té doby dělali rodiče. Uklízím, peru, žehlím, vařím, nakupuju a hlavně se starám o Jeremiho. Nestěžuju si, ale je to ho někdy hodně na dvacetiletou dívku. Jeremimu budou letos tři roky a dělá víc nepořádku, než by v našem bytě mohlo udělat stádo slonů. Zasmála jsem se. Můj smích se rozléhal po terase. Jediné, co mi do dneška chybělo, byli rodiče a prarodiče, ale dnes jsem si uvědomila, že i něco jiného. To něco je přítel, který by mě vyslelchl, poradil, pomohl, a nebo jen obejmul. Chybí mi člověk, který by si se mnou popovídal. Ale může někdo chtít dívku, která nemá vysokoškolské vzdělaní? A má dítě? Pochybuju, že by si někdo myslel, že je to můj bratr. Chybí mi láska...

♦♦

„Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.“

John Lennon

Bylo jaro. Všude zpívali ptáčci a květinám pomalu rostly první květy. S Jeremim jsme se procházeli po městě a on pořád něco vesele povídal. Měla jsem radost, že se se mnou směje. Vesele se něčemu zasmál a mně to nedalo a taky jsem se zasmála. Po dlouhé době upřímně. Chytla jsem ho za jeho malou ručku a vtáhla ho do cukrárny. Tam jsem nám obědnala malé čokoládové dortíky a pítí. Já si obědnala horkou čokoládu a Jeremi jahodový džus. Pomalu jsme jedli čokoládové dortíky a pomalinku se začalo stmívat. Cukrárna měla už obsazené všechny stoly, a tak si přicházející lidé sedali na volná místa, přestože neznali ty, kteří u toho stolu seděli. Podívala jsem se ke dvěřím a právě vcházel asi tak vysokoškolák. Měl štíhlou a vyšší postavu. Pod modrou košilí se mu rýsovaly svaly. Krásné delší vlasy v barvě slunce. Smaragdové oči se rozhlížely po cukrárně a já se otočila. Byl moc krásný. Nádherný jako bůh. Poslouchala jsem Jeremiho, ale myšleky tomu byly na sto kilometrů daleko.

„Mohu si prosím přisednout, slečno?″

Z myšlenek mě vytrhl sametový hlas. Zvedla jsem hlavu a dívala se do smaragdových očí. Miluju život, protože jsem potkala tebe.

„Proč?″ vypadlo ze mě po chvíli, než jsem se vzpamatovala. Ten bůh si chce sednou ke mně. Proč? Posadil se a smál se.

„Protože...″

Následující díl »

Autor: , v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Potůček slz:

6. PetraCullen přispěvatel

14.03.2014 [19:53]

Tak to bylo vážně povedené!! :) Jsem ráda, že jsem si konečně našla čas a zabrousila na tvojí tvorbu. Emoticon A říkám narovinu, nelituju. Bylo to dojemné a procítěné! A hlavně smutné, jak přišla o rodinu. Moc se mi to líbilo! :) hned jdu na dslší, jsem celkem zvědavá.