Další pohádka z mé dílničky. Opět neočekávejte děj, jen budu doufat, že někomu vykouzlí úsměv na tváři... tentokráte však jsem se neinspirovala konkrétní pohádkou a tento krátký text může jednoduše definovat jen právě její název - Psí máma, jak mě osobně nejednou babička nazvala.
27.09.2014 (09:00) • Ver • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1750×
V jedné vesničce, nikdo neví, zda daleké či blízké, každopádně, tento příběh se tam udál. Žila tam totiž jedna dívenka. A nebyla sama. Společně s ní tam bydleli taktéž další lidé, a co je důležitější – pejsci. Ty měla ze všeho na světě nejradši. Byl to krásný silný a velký Fazolek, jeho partnerka, která měla kožíšek černý jako uhel, jen pacičky hnědé, Popelka, a maličký neposedný Hafík.
A tak se stalo, že se dívka chtěla vydat k řece a samozřejmě nemohla pozapomenout na své čtyřnohé přátele. Netušila však, kterého z nich vlastně na procházku vzít… a tak to vyřešila jednoduše – všechny! Vyšla ven z domečku a zavolala: „Fazolku! Popelko! Hafíčku!“ Načež se všichni tři jmenovaní seběhli a vrtící svými ocásky čekali, cože se to bude dít. „Co kdybychom si zašli na procházku?“ zeptala se dívenka, Hafíček vesele vyštěknul a skočil jí do náruče. Dívenka se rozesmála a položila jej na zem. „Dobře, ale musíte být hodní!“ upozornila je a pejsci zakývali ocásky na souhlas.
A tak vzala obojky, všem jim je nasadila a připnula je na vodítka, aby se moc nemotali po cestě, po které museli chvíli jít, protože nebydleli přímo na volném prostranství. A tak se tato čtyřčlenná skupinka vydala na dobrodružnou výpravu.
Procházeli kolem zahrad sousedů, ve kterých rostly krásné jabloně, třesně i švestky, vesele si vykračovali a dívenka si do toho tiše broukala. Byl to krásný letní den a všichni byli z procházky rozradostnění. Pejsci se nadšeně zdravili se svými známými ze sousedství, očuchávali ty, které dlouho neviděli, a pak zase pokračovali dále.
Až se dostali na louku, kde dívenka všechny tři pustila z vodítek a Fazolek, Popelka i Hafík se rozeběhli vysokou trávou a dívka poskakovala za nimi. Ptáčci zpívali, květiny voněly v ovzduší a tráva ševelila ve větru společně s listy stromů.
Prošli přes louku a dostali se k lesu, přešli kopeček a pak po srázu dolů k vodě. Fazolek ihned skočil do teplé říčky a vesele se cákal, načež vyběhl ven a otřepal se, takže pokropil i své kamarády. Dívenka se nad tím jen zasmála, vyhrnula si sukýnku a vydala se do vody.
Uklouzla však na kamínku a spadla na zadek, a tak se celá smáčela. Hafík, jako správný pes zachránce, se vrhnul za ní a chtěl jí pomoci, ovšem dívenka pomoc nepotřebovala. Jen se rozesmála a začala vesele rozstřikovat vodu kolem sebe, načež Hafík kapky chytal do tlamy. Fazolek se zase pokoušel chytit Hafíka a jen Popelka zůstala na břehu a klidně ostatní pozorovala.
A tak skončili všichni pořádně smáčení, přičemž ani Popelka se vodě nevyhnula, když se k ní vrátila mokrá holčička a tři pejsci, kteří se jako na povel najednou oklepali. No a veselá čtveřice se vydala zase zpátky domů, protože byli všichni již dosti unavení.
Dorazili však stále ve veselém duchu, jen na Hafíkovy krátké nožičky toho bylo za ten den moc, takže jej holčička zbytek cesty raději nesla, kdežto Fazolek a Popelka cupitali vedle nich. A když je viděla dívčina maminka, která už netrpělivě vyhlížela své malé zlobidélka, jen se smíchem prohlásila: „Ach, tak kde jsi zase byla, ty naše psí mámo?“ Načež dala pejskům chutný vývar se sušenými rohlíky a dcerce uvařila teplý čajík, než ji nahnala se převléci a pak rychle do postýlky, kde za ní brzy skočili i její tři čtyřnozí přátelé.
Věnování: Tuto pohádku bych ráda věnovala památce naší fenky německého ovčáka, Cinderelly, která s námi již, jen kvůli lidské krutosti, není...
Prosba: Budu vděčná za každý komentář - ať už bude kritika jakákoliv. Zároveň bych Vás však chtěla požádat, zda neznáte nějaká zvířátka (a tedy spíše z bajek, nežli pohádek), která jsou typicky zápornými - mě osobně hned napadne vlk, který je kvůli tomuto nepochopen, a proto bych tomuto nádhernému zvířeti ráda věnovala ve svých pohádkách více prostoru. Protože pohádky tvarují dětský charakter a ze zakořeněné představy "velkého zlého vlka" se již těžko tvoří něco... přívětivějšího, když se s tím začne až v dospělosti, poté, co vyrosteme na Červené karkulce, Třech prasátcích, Sedmi kůzlátcích i Jen počkej, zajíci.
Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Pohádky všedního života aneb Psí máma:
Mnohokrát vám děkuji za vaše komentáře, velmi si toho cením.
V poslední době nemám příliš náladu psát, avšak PVŽ jsou dílky, která jsou něčím jiná a proto si na ně i v tuto dobu najdu nějaký čas. Už jsem začala psát třetí dílko z této série a tak jsem ráda, že mají tyto "pohádečky" ohlas...
Bolo to roztomilé, nič iné ma k tomu nenapadá. A čo sa týka tých zlích zvierat, napadla mi líška alebo škorpión... neviem či sa niekde vyskytujú aj kladne, ale ja som sa s tým nestretla. 
Jen lupák by mohl napsat kritiku na něco, tak sladkého. :3 Zvířata miluju, pejsky nejvíc. Celou dobu sem se u čtení usmívala, protože taková situace, co měla ta holčička, se mi stávala v létě často, když sem bývala se svojo labradorkou ve vodě. (= 
Byla bych ráda, kdyby si sem dávala více takových příběhů. 
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!