OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Please Don't Go

11.11.2009 (16:00) • JoHarvelle • Povídky » Jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1525×

Ahoj děcka.. Jmenuji se Louise, ale ostatní mi říkají Lus, ale to je vedlejší, ale hlavní je, že Vám povím svůj příběh.

“Nicholasi Jerry Archibalde!!! Vrať mi můj deník, jinak tě zabiju!” zařvala jsem hlasitě na Nicka který mi ukradl můj tajný deník. Všichni ve škole věděli, že se s Nickem nesnášíme aji učitelé a tak nás nikdy nedávali blízko sebe.

“A co za to Louiso Hope Abramsová??” oplatil mi Nick a já ho už vážně chtěla zabít.. Co je moc, je prostě moc a tak jsem mrkla na mojí kamarádku Miley. No a víte co je nejhorší? Musím s Nickem sdílet skříňku.. Mils, která stála za Nickem pochopila co po ní chci a vytrhla Nickovi z ruky můj deník a sprintovala ke mně asi rychleji než Usain Bolt a dala mi ho. Nick se svojí partou zatím uraženě odešel a koukal se při tom na mě a Miley. My jsme se jen na sebe usmály a každá šla na jinou hodinu. Já šla na velmi nudnou a nezáživnou hodinu Matematiky. Měli jsme mit nového učitele. Pff..

Když zazvonilo do třídy vešel nový profesor a začal hodinu větou, které jsem se bála. Byla to tato věta: “Tak a teď si vás hezky přesadím.” A jak řekl tak udělal. Naneštěstí mě posadil s Nickem a naše námitky proti tomu ignoroval. Ach jo.. Tak to bude “matina” ještě horší než jsem si původně myslela. Učitel pak začal něco kecat Nick mi podstrčil papírek, na kterém uhledným písmem které připomínalo jedno písmo ve wordu stálo:

Víš co? Přijd za týden do Ječící chýše přesně ve 7:05 a tam si to pěkně vyříkáme.

Koukla jsem na něj a on na mě mrknul a lišácky se usmál. Já jen otočila oči vsloup a myslela si jaký je to slušně řečeno blbec.. Kdybych nevěděla, že to budou číst lidé asi tak 10 až nevím kolik tak bych ho nazvala trochu jinak, ale to není zrovna důležité… Vrátíme se k příběhu.

Nick si zrovna pročísl své hnědé vlasy, které se mu potom zase stočily do roztomilých kudrlinek, zívl a protřel si své čokoládově hnědé oči, kterým neodolám ani já. Popravdě se mi Nicholas líbí a on to dobře ví. Vždyť ve škole není holka, které se Nick nelíbí.

V tom si Nick začal zpívat nějakou písničku.

„It‘s time for me to fly, time for me to sore..,“ zpíval si potichu a já si až teď všimla jak má nádherný zpěv. Vždycky jsem si myslela, že zpívá jako ječící krysa, ale není to pravda.

Tak jsem celý zbytek hodiny poslouchala jak Nick zpívá. Po matice byla hudebka. Když jsem vešla do učebny a sedla si, tak učitelka řekla, že si mám sednout za klávesy, Nick k bubnům, Kiki a Sisi si mají vzít elektrické kytary a Destiny si má vzít baskytaru. Nick vybral song který sám napsal. Každému dal noty a sedl si zpět za bubny.

„Tak a jedem!“ řekl a my jako na povel začaly hrát. Ten song se jmenoval Year 3000 a jelikož jediný Nick uměl text tak sám zpíval..

„He said, I've been to the year 3000.

Not much has changed but they lived under water,

And your great great great grand daughter,

Is doing fine (is doing fine).“

Zajímavý text, ale mě zajímaly spíš klávesy na které jsem hrála. Když song skončil, třída zatleskala a učitelka nám dala jedničku s hvězdičkou. Došlo mi, že Nick možná není tak hrozný jak ho já vidím, ale třeba je to hodný kluk, kterého jen člověk musí rozlousknout. Ježiš co to plácám.. Nick je špatný, špatný, špatný!! A ty ho nikdy nebudeš mít ráda protože kluci jako on jsou špatní, špatní špatní!! Znělo mi pořád v hlavě když jsem odcházela z učebny.

„Co je s tebou Lus?“ zeptala se mě najednou Mils, která se zčista jasna vynořila vedle mně.

„Nic Mils, jen jsem se tak zapřemýšlela,“ odpověděla jsem ji rychle.

„Hele tohle povídej někomu kdo ti na to skočí,“ odpověděla Miley.

„No dobře… Nevím poslední dobou co se mnou je,“ svěřila jsem se jí.

„Ne Lus, to mi neříkej! Ne, ne, ne!! Jen to ne!“ svítlo najednou Mils.

„Co by se mělo stát?“ nechápala jsem.

„Ty ses zamilovala! Ne, ne, ne a ještě do Nicholase! To je špatné, špatné, špatné!“ šílela moje nejlepší kámoška a já na ní koukla a dala jí papírek od Nicka. Přečtla si ho, koukla na mě a zeptala se: „A ty tam půjdeš?“ Já jí na to jen přikývla.

Po škole jsem rychle na kole jela domů, kde jsem se převlíkla do rajtek, nazula si pérka, natáhla si chapsy a zase na kole uháněla ke stáji, kde bydlela moje kobylka haflinga jménem Honey. Vešla jsem k ní do boxu s kyblíkem kde byly její věci na čištění. Když jsem jí čistila mluvila jsem k ní. Pak jsem ze sedlovny vzala sedlo a uzdečku, osedlala jí, vyvedla ze stáje, vyskočila do sedla a společně s Mils která už na mě čekala se svým huculem Noallem a bohužel aji Nickem a jeho haflingem Navajem (vadil mi jen Nick, Navaja jsem měla ráda) vyjela na vyjížďku.

„Tak nacváláme, nebo celou cestu pojedem klusem? Už mě z toho bolí nohy..“ postěžoval si Nick a já si jen pomyslela jaký je to debil a nacválala. No, ale měl pravdu..

Dojeli jsme až k jezeru jménem Echo vedle kterého byla ona Ječící chýše. Vždycky jsem se chtěla v noci za svitu měsíce projet na loďce Echem, ale od doby co vědci zjistili, že tam sídlí ohrožený druh kachny ta se tam na všeljakých loďkách jezdit nesmí. Škoda. Slezli jsme z koní, uvázali je ke stromu, sedli si k jezeru a koukali na hladinu. Ani jeden z nás nic neřekl. Byla to tu nádhera, ale pár lidí a koní mi tu chybělo. Byli to Katy Sutherlandová a její Rašid, Riki Sulaiová a její Diablo, Lilian Beatsová a její Doktor Holiday a Kevin Archibald a jeho Šarazan. Moji kamarádi od koní. Vždycky jsem jezdila na vyjížďky s Katy, Lily, Riki a Kevinem.. Ale občas jsem jela aji s Miley, Nickem a Cheryl, která byla momentálně nemocná. Z lidí se kterýma jsem jezdila na vyjížďky jsem byla vlastně s Riki a Nickem nejmladší. Mě, Nickovi a Riki bylo patnáct, Lily, Katy, Cheryl a Miley bylo šestnác a Kevinovi sedmnáct

„Copak Louie kde myšlenkama vězíš teď?“ zeptal se dotěrně Nick, který se asi domluvil se svým starším bráchou Kevinem, nebo co, protože jen oni dva mi říkali Louie.

„Víš Nicholasi.. To tě nemusí zajímat!“ odpověděla jsem mu. Nejdřív tak sladce a pak jsem na něj vypálila, že ho to nemusí zajímat.

„No tak jsem se zeptal no..“ odpověděl naštvaně Nick

Když jsme se vrátili do stáje, viděla jsem, že Diablo má otevřený box. No jo, když já jedu s Nickem (kterého nesnáším), Miley (šílená kámoška) a Cheryl (jediná normální?) tak jede partička beze mně.. Nakoukla jsem k Diablovi, kde ho jak jinak Riki hřebelcovala. Šarazanek, Holi a Ráša (tak jsem jim říkala jen já) měli taky otevřené dveře svých boxů. No jo taky se vrátili z vyjížďky.

„Louie co ty tady? Normálně bys pořád hřebelcovala Honey a básnila o ní, jako Riki o Diablovi,“ a vtom Kevinovi přilítl lehký pohlavek od Riki a zároveň ode mne.

„Co je holky? Neberete pravdu, nebo co?“ zase mu přilítly dva lehké pohlavky.

„ Hej předvedu vám jak bude básnit Lus za pár roků!“ zasmála se Lily.

„Tak předváděj!“ pobídla jí Katy.

„Áááh ten Nick je tááák božskej! Jak já ho miluju.. Áááh.“ napodobila Lily můj hlas a básnila o Nickovi.

„Tě zabiju Lilian Beatsová!“ šťouchla jsem do Lily.

„Fááákt?“ rozesměje se Lily.

„Holky..“ vloží se do toho Kevin.

„Ztichni!“ řekli jsme dvojhlasně s Lily a dál se „hádaly“.

„Jo Keve, stichni a jdi si radši za tou tvojí Danielou..“ přidala se na naší stranu Riki. Danielle nesnášela, protože jí vlastně Kevina „ukradla“ a tak Riki byla nešťastná a na oba naštvaná.

„Je to Danielle a víš, ž je to dobrej nápad?“ usmál se Kevin.

Nakonec jsme všichni jeli domů..

Já domů, ale nejela. Zamířila jsem k Echu.. Sedla jsem si na břeh a začala si broukat takovou melodii a pak k tomu přidala slova.. Divila jsem se, že mě slova napadají úplně sama. Tak jsem tam sama u jezera vyzpívávala se.. A ani jsem si nevšimla, že mě nějaká osoba z pozastromu sleduje a poslouchá. Když jsem tu písničku dozpívala tak jsem nasedla na kolo a pádila domů.

Dnes večer jsem se šla kouknout spolu s Miley, Danielle a Lily na vystoupení Nickovy kapely která nesla podivné jméno NK16 a já jsem se o ní dozvěděla až od Danči, protože ta vlastně byla s Katy, Riki, Miley a Lily jedna z mála co o ní věděli. Ve skupině Nick aji Kevin zpívali a Kevin ještě hraje na kytaru a Nick taky a občas na bicí, nebo na klavír. Na klávesy hraje nějaký Joe, na baskytaru hraje nějaký Greg a na bubny hraje hlavně Matt a na ještě jednu kytaru hraje nějaký Larry. Jejich hudba je fajn jak jsem zjistila. Jejich první song se jmenuje We are Kids of The Future. Nádherný song. Od publika za něj sklidili hromadný potlesk nejen od nás tří, ale od celého klubu. Po vystopuení někam prostě zmizeli a oběvili se u nás.

„Jak se vám líbilo vystoupení?“ zeptal se se zájmem Nick.

„Nádhera!“ řekla Danča než jsme stačily cokoli říci.

„Jo jo..“ přikývly jsme jen.

Pak se zase nějak ocitli na pódiu a místo toho, aby začali zpívat nějaký song Nick promluvil.

„Dnes jsem slyšel jeden velký talent jménem Louie. Myslím,že by se neměl ukrývat. Louie, pojď sem knám na pódium a zazpívej nám ho.“ udělal psí očka, jelikož věděl, že na mne určitě zapůsobí. Nejsitým krokem jsem se vydala blíž k Nickovi a ten mi pomohl nahoru na pódium. Podal mi mikrofon sedl za klavír, ostatním podal noty co mají hrát a začal hrát melodii písničky, kterou jsem si zpívala u jezera. Nejistě jsem začala zpívat.

„Everybody need inspiration,

Everybody needs a soul

The beautiful melody

When the nights alone

Cause there is no garuntee

That this life is easy…“

Najednou všechna nervozita a nejstost ze mně opadla a já se rozezpívala na plno.

„Yea when I water sprouting apart

When theres no light to break up

The Darkness, that‘s

When I.. I I I Look at you

When the waves

are flooding the shore and i can't

find my way home anymore

That‘s when I... I I look at you....

When I look At You I see forgiveness

I see the truth You love me for who i am

Like the stars Hold the moon

Right there where they belong

And I Know I'm Not Alone.“

Nevěřila jsem, že si budu ty slova pamatovat, ale vážně jsem si je pamatovala. Holky byly z toho úplně vedle. Ani Miley mě vlastně neslyšela zpívat.

„Yea when I water sprouting apart

When theres no light to break up

The Darkness, thats

When I.. I I I Look at you

When the waves

are flooding the shore and i can't

find my way home anymore

That‘s when I... I I look at you....

You appear just like a dream to me

Just like Kolidoscope colors that

Cover Me, All i need every

breath that i breath don't you know

Your beautiful …“

Svým hlubokým hlasem jsem pomalu zpívala song, který jsem „složila“ u Echa. Nechápu jak jsem si tam Nicka mohla nevšimnout. Asi byl schovaný za nějakým stromem, protože kolem Echa je jen les. Les a zase jen pouhý les. A zároveň les, kterým se s Riki tak rády projíždíme tryskem.

„Yea Yea Yea

When the waves

are flooding the shore and i can't

find my way home anymore

thats when I... I I.... look at you....

Yea Yea Oh OH OH

And you appear Just like a dream

to meee.“

Dozpívala jsem poslední slova písničky a vděčně se na Nicka usmála. Publikum mi zatleskalo a Nick a celá jeho skupina taky. Když jsem odcházela z pódia Nick mi pošeptal něco ve stylu Uvidíme se později a usmál se. Holky ihned začaly něco mluvit.

„Týjo, nevěděly jsme, že jsi tak dobrá!“ řekla konečně smysluplnou větu Lilian.

„A jak jsi vlastně složila tu písničku? S Nickem nebo jak to bylo?“ vyhrkla na mě Miley.

„No jak jsme všichni jeli domů, vlastně já ne a namířila jsem si to k Echu a Nick asi taky. Pak mě u jezera napadla taková melodie.. Začla jsem si broukat a pak jsem se k tomu začalá zpívat. A nevěděla jsem, že tam Nick je..“ povyprávěla jsem ten mini příběh.

„Zajímavý.. Ale chceš něco vědět?“ zeptala se Danielle.

„Podle toho co to je,“ opověděla jsem jí jednoduše.

„No něco o Nickovi.. Docela důležité a ty to asi nevíš..“ Danielle trochu posmutněla.

„Co s Nickem?“ začala jsem se hned starat.

„ Za prvé - vědělas o něm, že má cukrovku? Asi ne.. a za druhé - znám ho až moc dobře na to abych nepoznala, že je do tebe zamilovaný..“ dokončila svůj monolog Danie.

„Cože?“ nechápala jsem.

„To seš tak natvrdlá, že ti to budu muset vysvětlit stylem vysvětlování blondýně?“ naštvala se.

„Možná jsem natvrdlá, ale pochopila jsem co říkáš..“ teď jsem se naštvala já.

Když ten mini koncert zkončil šla jsem domů a celou cestu jsem přemýšlela jestli mi Danie nelhala o tom, že je do mě Nick zamilovaný.. Ale Danielle by mi nelhala.. A taky jsem byla v nevýhodě, protože jsem byla nejmladší.. Ano Nick a Riki byli o pár měsícu straší a Danielle? Ta patřila mezi nejstarší. Bylo jí totiž sedmnáct.. Doma jsem nemohla spát.. Premýšlela jsem o Nickovi a vzpoměla jsem si, jak ten týden utíká.. Za pár dní si to v oné chýši vyříkáme a možná z nás budou přátelé, nebo možná něco víc. S úsměvem na rtech jsem usnula.

Těch pár dnů uteklo jako voda a už tu byl oný den. Přesně v 7:05 Nick vešel do kdysi asi nádherného obýváku chýše. Usmál se na mně, prišel ke mně blíž.

„Tak přecejen si přišla,“ zašeptal do ticha přerušovaného jen vrzáním chýše.

„Přišla jsem, protože mě už nebaví ty tvoje školní útoky na mě.“ odpověděla jsem mu tiše.

Ucítila jsem jeho dech na mém krku. Stála jsem k němu zády a tak jsem něvěděla jak je blízko, ale musel být hodně blízko.

„Už dlouho ti chci něco říct, ale bojím se, že by ses mi vysmál,“ zšeptala jsem polozlomeným hlasem.

„Řekni to, možná, že jsme na tom stejně. Taky ti chci něco říct a taky se bojím, že se mi vysměješ,“ zašeptal Nick ty dvě věty a já nevěděla co říct.

„Tak to řekni první,“ pobídla jsem ho potichu.

„Já.. No já.. Já jsem se do tebe zamiloval u jezera když jsi zpívala tu písničku,“ vypadlo nakonec z Nicka.

„Vážně? Já se do tebe zamilovala na té hodině matematiky.. Když jsi zpíval..“ přiznala jsem se.

„Původně jsem plánoval, že si tu dáme mír, ale od té doby co jsem tě poprvé slyšel zpívat, jsem se do tebe zamiloval,“ řekl a políbil mně. Nebránila jsem se. Když jsme přestali, tak jsme se chytli za ruce a společně šli ruku v ruce do školy. Jak by taky ne, když bylo načase.. Ještě, že jsme měli na devět, protože na osm by jsme to už nestihli.

To, že Nicholas Jerry Archibald chodí s Louisou Hope Abramsovou, se ve škole rozřiklo tak rychle, že o první přestávce to věděla celá škola. Doslovně. No.. Až na křečky, kteří byli v učebně Biologie..

„Jak tak vidím už o nás ví celá škola..“ usmála jsem se o přestávce před poslední hodinou a Nick se rozesmál.

„A ty se divíš? Když jsme se ještě včera nesnášeli a dnes spolu chodíme,“ smál se Nick.

„To máš pravdu..“ musela jsem souhlasit.

Jelikož mělo za pár minut zvonit běželi jsme do učebny fyziky, abychom nepřišli pozdě. Jsme přecejen na gymplu a tam pozdní chození na hodiny nemají moc rádi.. Jako vždycky jsem si sedla vedle Riki a Nick vedle svého kamráda Lea.

„Ahoj Riki. Jak se má Diablo? A jak se máš ty?“ zeptala jsem se až teď, protože jedině na hodině fyziky a biologie jsme spolu seděly a o přestávce na to nějak nebyl čas.

„Diablo se má fajn a já se mám jako už dlohou dobu blbě,“ odpověděla Riki.

„Riki, kdy už to konečně překousneš? Už je to čtvrt roku a ty se s tím pořád nemůžeš smířit. Chápu, že máš zlomený srdce, ale měla bys to konečně překousnout,“ řekla jsem Riki to, co jsem se jí dneska chystala říct až u koní.

„Ty to nechápeš! Tys to nikdy nezažila! Ty nevíš..“ naštvala se Riki.

„Riki, vím co jste spolu prožili, ale nic není věčné..“ snažila jsem se jí přesvědčit ať se už netrápí, ale nedařilo se mi to.

„Lus. Nechci se s tebou hádat, ale člověk prostě nepochopí to co nezažije,“ ukončila debatu Riki zrovna, když do třídy vešel profesor Belats.

Další den byla sobota a tak jsem pozvala holčičí obsazenstvo naší jakoby party na dámskou jízdu.

„Konečně nějaká pořádná zábava bez kluků!“ radovala se Riki.

„Přesně!“ souhlasily jsme všechny ostatní. Byly jsme tu já, Miley, Riki, Cheryl, Danielle, Lilian a Katy.

„Ještě tu chbí Honey, ale nevím jak bych si jí propašovala domů.. Naši nejsou sice do pondělka doma, ale nebyli by moc nadšení kdyby přijeli a byly by tu koňský koblížky..“ rozesmála jsem se.

„Tak to tu rozjedem ne?“ zařvala Lilian a nahlas pustila cédéčko se všema písničkama od Miley Cyrus a zároveň Hannah Montany.

Zrovna začala hrát Nobody‘s Perfect u které jsme si začlay vždycky zpívat.. Tak jsme tam trsaly a zároveň zpívaly. Kdyby nás kluci viděli tak by asi umírali smíchy, ale nás to bavilo… No proč by se váleli smíchy? Zaprvé neumíme tančit a zadruhé, když zpíváme společně tak to zní šíleně divně. Představte si prostě tři docela dost hluboké hlasy(Já, Miley a Danie), dva takové normální(Riki a Lilian) a dva takové sopránky(Katy a Cheryl).. No děsná kombinace..

„Tyjo holky.. Jakoo musíte pouštět zrovan We got the party?“ rozesmála se Danie. We got the party byla její oblíbená..

„Mno musíme,“ usmála jsem se.

„Eště aby nás kluci přes okno sledovali a my básnily o těch Jonas Brothers a byla by mega sranda.. Jak by žárlili..“ rozesmála se Lilian.

„Lilino jaks na to zas přišla?“ zeptaly se dvojhlasně Katy a Cheryl a pak se rozesmály.

„Fite fy, fe ani nefim?“ odpověděla Lilian šišlavě.

„Hej! Kdo pustl still in love with you od Jonasů!?“ zaječela Katy a já se jen tak nevinně usmála.

„Neboj Katy.. Jak jí znám ještě pustí Hold On a Take a Breath a pak tam hodí třeba Veronicasky..“ rozesmála se Cheryl.

„Nééééé už pustila jednu z jejích dvou nej písniček! Take a Breath! Umírám!“ nadávala Katy zatím co já jsem si písničku užívala.

Všimla jsem si, že Riki a Danielle vedou spolu asi nějakou velmi zajímavou debatu na neznámé téma. Žeby už konečně našly společnou řeč? Kdo ví? Zajímalo by mně očem se baví… Ale já tu zatím poslouchám Hold On a sním s otevřenýma očima..

„Cause an empty room can be so loud..“ potichu jsem si zpívala.

„Jaké to asi je být slavná hvězda a žít v Hollywoodu?“ zasnila se Danielle.

„Podle mě je to užasný pocit..“ odpověděla jednoduše Riki.

„No jo.. Musí to být skvělí pocit stát na pódiu a vědět, že třeba tisíce lidí přišli jen kvůli tobě..“ zasnila jsem se.

Další den jsme se rozhodly, že pojedeme jezdit a vezmem sebou kluky.

Nickův pohled:

Dnes jsem měl takový podivný pocit. Nevím proč, ale měl jsem chuť říct holkám ať nikam nejedem. Dnes se má něco stát. Ale komu by se co stalo? Všichni jsme přecejen skvělí jezdci. Pustil jsem to nakonec z hlavy a vydal se s holkama na projížďku krajinou.

V půlce projížďky se Honey nějak splašila nebo co. Začala se vzpínat, stavět se zadní až Louie nešikovně spadla a pořádně se bouchla o kámen do hlavy.

Já věděl, že se něco stane! Je to moje vina! Znělo mi v hlavě, když jsem seděl u Louie v nemocnici. Louie upadla do komatu. Dny ubíhaly, už nejen dny, ale aji měsíce! A dokonce nakonec i roky. Už mi nebylo 15, ale 18 byli jsme už oba s Louie plnoletí! A co se za tu dobu stalo! Tolik věcí.. Danielle se s rodinou odstěhovala někam do Severní Dakoty, Katy se dala dohromady s mým kamarádem Leonardem, moje kapela se rozpadla, Riki s Kevinem se zase dali dohromady a dokonce se i vzali.. Prostě všichni byli zamilovaní. Všichni už ztráceli naděje, že by se Louie mohla probudit.. Ale já jako jediný ne. Honey měla nějspíš hrozné výčitky svědomí. Od Louinina pádu nosila svěšenou hlavu a prostě vypadla tak.. Provinile.

Vlastně Riki taky věřila, že se probudí. Ale ná tak moc jako já..

Procházel jsem se v noci parkem a v uších mi hrála písnička od Avril - Slipped Away. Toulal jsem se parkem snad každou noc. Ale dnes večer bylo něco ve vzduchu.. Něco se mělo stát. Zase nějaké moje tušení. Co by se mělo stát? Nevím, ale minule se něco stalo. Co když dnes Louie svůj boj prohraje? Nebo se něco stane mně? Vážně nevím. Ale vím jedno. Něco se stane.

Další den jsem zase seděl vedle Louie. Sledoval jsem její zavřené oči a občas jsem měl pocit jakoby trochu otrvřela oči. Už jsem asi paranoidní. Když jsem se chystal odejit ejmně mi stiskla ruku a slabým charaplavým hlasem řekla: „Prosím neodcházej..“ Ohledl jsem se. Tentokrát se mi to nezdálo. S otevřenýma očima se na mně usmívala.

„Neboj se. Zůstanu s tebou jak dlouho budeš chtít,“ slíbil jsem jí a po dlouhé době se zase usmál.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Please Don't Go: