Má to bolet? • OurStories.cz ~ naše povídky

Říká se, že láska je ten nejkrásnější cit na světě, ale tahle holky si to nemyslí...

25.02.2014 (20:00) • DaniEla22 • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1146×

Byla jednou jedna holčička a té se líbil její kamarád, když to vypadalo, že by ji chtěl, nebyla připravená. Za pár let když každý šel na jinou školu, uvědomila si, že ho má opravdu ráda a víc než ráda. Chtěla s ním trávit čas a objímat ho a políbit, ale ta holčička je veliký srab a nemá na to, aby mu to dala najevo. Naše malá holčička se prvně zamilovala a ten cit se jí nelíbí. Říká si - takový to má být? Má to bolet?

Ta holka je fakt srab a ubožák. Měla by si před něj stoupnou a říct miluju tě? Nebo čekat, jestli mu to někdy dojde? To nikdo neví, ale jednou přijde čas, kdy si on někoho najde. A holčičce zbydou jen slzy…

Pokračování tohohle příběhu má čtyři verze, a abych tady pořád nepsala "holčička" a "její kamarád", tak bychom jim měli dát nějaká jména. Bude to Ela a Rian.

1. Dojde mu to.

Tahle verze není moc pravděpodobná, ale naše Ela věří na zázraky.

Jednoho dne přijela Ela za Rianovou sestrou. Je to její kamarádka. Byla u nich v pokoji a s Iv si povídaly jako vždycky. Dívala se na něj přes stůl, jak kouká do počítače a zase hraje nějakou hru. Všiml si jí. Usmála se na něj, taky se usmál. Potěšilo ji to. Je ráda, když si jí všímá.

„Elo!“ volá Ivi. „Posloucháš mě?“

Ela se podívala zpět na Iv. „Jasně,“ řekla a Ivi pokračovala ve svém vyprávění, ale Ela se stejně ještě jednou otočila zpět na Riana. Nevšiml si jí a se zaujetím sledoval monitor. Usmála se.

„Jdu si pro pití, chceš taky?“ zeptala se Iv.

„Jo, díky.“ Ela zůstala v pokoji s Rianem.

Najednou se zvedl od počítače a došel k ní na druhou stranu pokoje.

„Jak se máš?“ zeptal se jednoduše. I když to byla obyčejná a naprosto běžná věta, Elu vždy potěšila.

„Dobře, a ty?“ podívala se na něj a usmála se, když si všimla, že se taky usmívá a oči mu záři modře jako vždy. Ela má tuhle barvu ráda. Připomíná jí tající ledy. Jsou modré a na některých místech světlejší než na jiných. Jako když na jezeře tají ledy. Led je bílý a pod ním už prosvítá modrá voda.

„Dobře. Máš mě ráda?“ zeptal se. Ela se usmála.

„Jasně!“ řekla hned a bez rozmyslu.

„Jako kamaráda?“ ptal se dál.

„Jo.“

„A máš mě ráda i víc než jako kamaráda?“ V Ele zamrazilo. V břiše měla motýlky a žaludek úplně stáhnutý. Proč se na to ptá? Zdráhala se odpovědět a místo toho, aby to řekla, začala se ošívat.

„Tak co? Máš?“ trval si na otázce Rian. Ela jenom pokrčíla rameny a dívala se jinam. „Takže nemáš?“

Ela zase jenom pokrčila rameny a sledovala podlahu.

„Možná,“ zašeptala tiše. Tak, že jí nebylo skoro slyšet.

„Co jsi říkala?“ Sice ji slyšel, ale chtěl, aby to řekla znovu.

„Možná,“ řekla. Tentokrát rázněji.

Usmál se. Ví, co tím myslí.

„Takže ano,“ oznámil jí nelítostně. Ela se uvnitř celé scvrkla. Donutil ji, aby se na něj podívala. Otočila se na něj, ale očima se stejně dívala jinam.

Naklonil se až k ní. Teď se na něj podívat musela.

„Já si to myslel,“ usmál se.

2. Řekne mu to.

Tohle taky nevypadá moc pravděpodobně. Jak už jsem říkala, ona je fakt srab.

Jednou zase jela Ela na plavečák spolu s Iv, Rianem a jeho kamarády. Jezdí na plavečák velice ráda. Miluje vodu.

Vešla s Iv do haly s bazény. Plavaly tam spolu a povídaly si. Pak ve víru s klukama hrály na babu. Smáli se a užívali si krásný den. Postupně všichni odešli a zůstali tam jen oni dva. Dohrávali hru. Babu měla Ela. Byla přímo za Rianem a chtěla na něj skočit a předat mu babu, ale on se ve stejnou chvíli, kdy Ela vyskočila, otočil na ni. Srazili se hlavami a oba se začali smát.

„Promiň,“ začala je omlouvat.

I když se přestali smát, neplavala pryč. Dívala se na něj.

„Co je?“ zeptal se. Už chtěla říct, že nic, ale najednou ji napadlo něco úpně jiného.

„Tak co je?“ Taky se na něj dívá. Musím to říct teď, nebo mu to neřeknu už nikdy!

„No, já jenom... chci ti říct, že tě mám ráda,“ řekla nakonec. Jen kývl.

„Aha.“

Zvedla oči k němu. Nevypadá to, že pochopil, jak to myslím. Zase plaval pryč.

„Ale mám tě ráda víc než jako kamaráda!“ zavolala za ním. Vůbec nad tím nepřemýšlela, jako vždycky před tím, když to chtěla říct.

Zastavil se a otočil. Zvláštně na ni kouká. Celá se scvrkává do sebe. Neměla jsem to říkat. Neměla. Něměla!!!!

Doplaval zpět k ní. Dívá se pryč, nechce na něj koukat.

„Myslíš to vážně?“ zeptal se. Neměla jsem to říkat. Prostě neměla!!!

Chytl ji za ramena. Chce odpověď. Ona se mu chce vytrhnout a plavat okamžitě pryč, ale drží ji pevně.

„Řekni mi to.“

„Ano!“ Pustil ji. „Ano, myslím to vážně.“

3. Zapomene.

V tohle Ela doufá a nějak se jí to nedaří…

Proč? Proč na něj musím myslet?! Nechci, ale když najednou nemám žádnou práci ani co dělat. Prostě mi do ty hlavy vleze. Občas se mi podaří zapomenut. Zvlášť ve škole, ale pak stejně přijde víkend a taky velká pravděpodobnost, že ho uvidím. Chci ho vidět, protože je mi s ním dobře, ale zároveň nechci, protože nakonec budu muset odjet. Doma si na něj vzpomenu, a vzpomene si on někdy i na mě? Jen tak? Tohle nevím a ani se to nikdy nedozvím, protože se ho na to nikdy nezeptám. Přála bych si, aby to tak bylo. Zapomenout se mi fakt nedaří…

4. On si někoho najde.

Toho se bojí ze všeho nejvíc…

Ela byla zase jednou u Iv a Riana. Rian tam měl kamaráda. Seděli u jeho počítače a bavili se o nějaký hře. Ela seděla na Iviině straně stolu a taky si povídaly, ale Ela stejně jedním uchem poslouchala rozhovor kluků.

„Co ta… jak se jmenovala? Sára? Jo, Sára. Jak to mezi vámi je?“ zeptal se Riaův kamarád. V Ele v tu chvíli úplně zamrazelo.

„No, včera jsme si psali a ona napsala, že mě miluje,“ řekl Rian.

„Fakt, a co ty na to?“ zeptal se zaujatě jeho přítel. Ať řekne, že jí odmítl. Prosím, ať řekne, že jí odmítl.

„No, řekl jsem, že to spolu zkusíme, ona je vážně skvělá,“ odpověděl mu vesele.

Elu začaly pálet oči.

„Jdu na záchod,“ oznámila Ela Iv a odešla. Sotva zavřela dveře, vytryskly jí slzy a u srce jí začalo tak hrozně bolet. Vždycky si říkala, že ten pocit, co má, když není s Rianem, je jako bublina v srdci plná jehel, co ji bodají. Ona se tu bublinu snažila vždy udržet zavřenou, ale teď se všechny jehly dostaly ven a probodaly její srdce skrz na skrz.

Je pozdě. Na druhou stranu alespoň můžu přestat snít… :(

Abych to nějak zakončila. Napište mi, prosím, dolů do komentáře, co byste téhle holce poradili. Vyznat se? Čekat? Nebo se snažit zapomenout? Předem děkuju za všechny rady.

Vlastně to ani není žádná povídka. Je to jen změť toho, co se mi honí hlavou, po čem toužím a z čeho mám strach. Asi by to tu ani neměla být, ale na druhou stranu, proč se o to s vámi nepodělit.

Autor: DaniEla22 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Má to bolet?:

3. Deliverance přispěvatel

23.04.2015 [8:31]

Tááák postupně...
1) ... usmál se a poslal ji do prd*le. ^^ To bylo první co mě napadlo. Neskutečně naivní. Fujky.
2) ... odplaval a dokud se na něj zamilovaně dívala vyhýbal se jí velkým obloukem. ^^ Jsem vážně až takový sadista? O.o
3) O.o
4) O.o
Poradila bych, aby se vrátila na zem. O.o