OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Loutka



LoutkaToto je moje druhá povídka tady na OurStories, a zase musím upozornit slabší povahy aby to nečetly a jestli ano tak na své vlastní nebezpečí, ale musím se přiznat, že toto není až tak drastické a možná to někoho pobaví ale jinak je to příběh o tom, jak se opilý muž dokáže chovat ke své těhotné manželce.

Bouchly dveře a ozval se mužský hlas.

„Miláš-šku, jestli pak víš, kde jsem by-yl?“ vysoukal ze sebe můj opilý muž. Bylo mi jasné, kde byl. Opět šel do té hospody!

Ztěžka jsem se zvedla z naší pískové sedačky a popošla k němu. Z jeho úst byl cítit odér piva a vodky. Zvednul se mi žaludek, zvláště v tomhle mém stavu. Jeho oči byly s nádechem červené barvy skoro až krvavé a sotva stál na nohou.

„S mýma… škyt… jedinýma kamaráda jsme vy-vymyslely jméno pro našeho syná…“ Při těch slovech zaměřil svoje červeně zbarvené oči na moje břicho. Moje ruce sklouzly na břicho, jako pokaždé, když se zmínil někdo o mém dítěti.

Ano, byla jsem těhotná. Skoro už v pátém měsíci, takže moje těhotenství na mě bylo už zřetelně znát.

„Ano, dobře. Ale teď si půjdeš dát sprchu a lehnout si.“

Chtěl dát najevo svůj protest tím, že zvednul svoji ruku před můj obličej a druhou rukou se opíral o zeď.

„Ne, ne, ne. Já ti musím říct, jak se bude jmenovat. Bude se jmenovat Svěnceslav.“

„Svěnceslav? Takové jméno ani neexistuje a navíc jsi opilý.“

„Ne!“ vykřiknul. „Já jsem naprosto střízlivý, a náš syn se bude jmenovat Jáchceslav.“ V tom se začal pomalu ale jistě přibližovat ke mně.

„Jáchceslav? Takové jméno tuplem neexistuje a navíc před chvílí jsi říkal Svěnceslav. Ale naše dítě se nebude jmen…“

„Můj potomek se bude jmenovat tak já budu chtít a ty mlč, ženo moje!“ Ještě chtěl něco dodat, ale už se neudržel na nohou. Jeho veliké tělo se řítilo přímo na mě. Zatemněl se mi mozek. Panebože, co moje dítě?!

Naštěstí jsem včas ustoupila o krok a on se v opilém stavu skácel přímo před moje nohy.

Říkala jsem si, že by bylo dobré ho tam nechat, přece jenom jsem těhotná a sama ho neuzvednu. Když už jsem mu chtěla dojít pro polštář a deku, najednou se začal neohrabaně zvedat. Převažoval se z jedné strany na druhou, ale po třech nezdařených pokusech se kupodivu vysápal na svoje vlastní nohy.

„A teď mi koukej uvařit něco pořádného k jídlu, nebo uvidíš!“

„Já ti nic vařit nebudu. Je pozdě večer a já jsem unavená, jestli máš hlad tak v ledničce jsou nějaké zbytky.“ Už jsem odcházela do naší ložnice, když mě jeho silné ruce chytly za rameno a vrátily mě zase zpět.

„Když řeknu, aby si mi uvařila, tak mi uvaříš, je ti to jasný?“

Co to do něho vjelo? Začala jsem být nejistá. Nikdy se ke mně takhle nechoval, pokaždé byl slušný a zdvořilý.

„Já ale chci jít spát. Jsem unavená a naše dítě…“

„Sklapni!“ okřikl mě. „Tak za prvé, děvenko,“ chytil mě za bradu, „je to můj syn a žádné naše dítě a za dr-druhé jsem řekl teď, takže pohni a nemel.“

V jeho očích se objevovala zlost a vztek. Opilost z něho dočista vyprchala. Byl jenom cítit pivem a vodkou ale choval se jako blázen. To nikdy nedělal. Bála jsem se mu odepřít, ale přesto jsem to udělala.

„Na to zapomeň, teď jdu spát a až se uklidníš tak přijď do ložnice.“ Odstrčila jsem jeho ruku, která mě pořád držela za bradu. Už jsem byla skoro zase v ložnici, když tentokrát mě chytil pevněji, až jsem ucítila, že na tom místě budu mít pořádné modřiny.

„Neodmlouvej! Já jsem tvůj pán, a když já řeknu hned tak to bude hned. A jestli to nepůjde po dobrém tak to půjde po zlém!“ Jeho obličej byl jenom pár centimetrů od toho mého. Krev mi bušila ve spáncích a začínala jsem mít pořádný strach. Přesto jsem neudělala to, co mi řekl, já nejsem jeho otrok!

„Já, nejsem tvůj otrok,“ řekla jsem nejrázněji, jak jen mi to chvíle umožnila. „Nejsem tvoje loutka, která bude dělat na tvoje písknutí to, co ty chceš. Jsem tvoje žena, sakra! Petře, prober se!“

Jenže jako kdyby mě neslyšel. Zacloumal se mnou. Začal mi hrubě nadávat a dost hrubě mě poslal do kuchyně. Co jsem měla dělat? To co on chtěl? Nebo křičet o pomoc?

Já bych ráda udělala to, co on chtěl, ale ženy jsou si rovnoprávné s muži a on nemá právo takhle se mnou jednat. To rozhodně ne!

„Udělej mi pečenou kachnu se zelím a hned!“

„Ale, Petře, já tady nemám kachnu ani zelí. Není nakoupeno, ale zítra skočíme do obchodu a uvařím ti to zítra. Dobře?“ ptala jsem se s nadějí v hlase, že by se přece jenom umoudřil.

„Ne!“ zakřičel zase „Já to chci hned, a pohni kostrou, ty čůzo!“

„Ne!“ okřikla jsem ho rázně. „Nebudeš mi říkat čůzo, a už se konečně uklidni. Prober se! Proboha, podívej se, jak se to chováš!“

„Takhle se mnou už nikdy nemluv,“ a aby tomu dal korunu, tak smetl ze stolu velkou vázu s květinou, kterou mi dal předešlého dne. „Myslíš si, jak bůh ví, jak nejsi chytrá, ale já ti teď něco povím, jsi jenom můj otrok, tak už to ksakru udělej!“ zakřičel mi do ucha, až se mi hrůzou zježily chloupky na krku. Bezcitně mě chytil pod krkem, a když pustil, cítila jsem jeho otisky prstů ještě dost dlouhou dobu.

„Prosím tě, prosím! Neubližuj mně ani dítěti. Proboha, prosím!“ Slzy se mi valily hrůzou z očí. Měla jsem strach jak o sebe tak i o svoje dítě. Jako kdyby udeřila moje poslední hodinka. Chvěl se mi spodní ret a ruce také.

„Nebudu poslouchat tady ty tvoje hloupé kecy. Už sakra dělej nebo tě zabiju.“

Zabije? On mě chce zabít? Totálně ochromena jsem tam stála naproti němu. Bylo to jako noční můra! Slané slzy se nepřestávaly valit z mých očí a jako by tvořily potůčky mého utrpení.

Když se Petr, plný zloby, nedočkal toho, co žádal, začal se ke mně nebezpečně blížit. V očích mu blýskalo zlo. Vypadal jako můj manžel, ale rozhodně jím nebyl!

Pro sebe jsem se začala potichounku modlit a doufala, že se nějak zachráním. Otočila jsem se ke kuchyňské lince a bezmyšlenkovitě jsem sáhla po první věci, která se mi namanula.

Otočila jsem se a velkou teflonovou pánví, jak jsem později zjistila, jsem se ohnala po jeho hlavě. Přes slzy v očích jsem nic neviděla, ale uslyšela jsem silný tupý náraz s drobným křupnutím, jak se pánev tvrdě dotkla jeho lebky a zřejmě mu zlomila nějakou kost. Strachy jsem ani nedýchala. Ani ne po pár vteřinách se ozval druhý náraz, a to ten jak se Petrovo ochromené tělo svalilo na zem jako domeček z karet. Stála jsem tam a v ruce jsem držela stále svou zbraň - silnou teflonovou pánev.

Když se slzy vyplavily z mých očí, uviděla jsem, jak jeho bezvládné tělo leží na naší podlaze v naší kuchyni. Byl v dost zvláštní poloze. Ruce a nohy měl podivně zkroucené. V bytě bylo naprosté ticho až na moje rozechvěné dýchání. Na krku jsem stále cítila jeho pevný stisk ruky. Upustila jsem teflonovou pánev na zem a s tím se ozvalo další bouchnutí, jak tvrdě dopadla na zem. Před očima se mi zatemnělo a já upadla do bezvědomí.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Loutka:

9. Katerina
09.11.2011 [20:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon NO bomba! xD Emoticon

8. 75terka přispěvatel
04.05.2011 [19:36]

75terkaJo tak tohle je s tou pánvičkou Emoticon Emoticon Docela drsný ale hezký Karolínko Emoticon Emoticon

7. Erigayl přispěvatel
16.04.2011 [22:17]

Erigayl Emoticon Emoticon Emoticon

6. Salomena přispěvatel
06.03.2011 [19:35]

Salomenadrsný Emoticon Emoticon Emoticon

5. LostAngel přispěvatel
06.03.2011 [18:36]

LostAngelCarlie: moc děkuji :D

4. Carlie přispěvatel
05.03.2011 [20:45]

CarlieTen konec jsem opravdu nečekala. Emoticon Když se po něčem natahovala, představovala jsem si nůž... Emoticon ta pánvička mě opravdu dostala. Emoticon
Pěkně napsané... Emoticon

3. LostAngel přispěvatel
05.03.2011 [19:23]

LostAngelděkuji za komentáře :) jsem za ně moc ráda :D Vážně moc :D

2. Gracewhite přispěvatel
05.03.2011 [18:02]

GracewhiteSranda byla, jak její opilí manžel, prořád stupňoval to jméno dítěte, prej Svěnceslav, Jáchceslav... Emoticon Emoticon
Tato povídka se mi zdá lepší, drastičtější, už jen díky tomu, jak ji tituloval...Emoticon Chlapi se doopravdy chovají jako zvířata, když jsou opilí. Znám to.
Opravdu se ti moc povedla. Emoticon Emoticon

1. LucilleDanion přispěvatel
05.03.2011 [12:16]

LucilleDanionSmutné je, že někdy to tak bohužel je.
A ten konec. No teda, to díky! :D

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!