OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Krev na rukou mám...

Příběh dvou "sourozenců", kteří byli ti nejšťastnější na světě, ale pak přišel zkrat, a vše se zhroutilo...

26.05.2011 (10:00) • SafiraDarkfire • Povídky » Jednodílné • komentováno 23× • zobrazeno 1879×

smazáno autorem

Následující díl »

Autor: SafiraDarkfire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné



Sdílet

Diskuse pro článek Krev na rukou mám...:

No páni, já nevím co říct Bylo to "nádherný" a hodně smutný :(. Doufám, že se z toho dostaneš. Opravdu si mi tím vyrazila dech...

Nemůžu uvěřit tomu, že je to pravda. Čekala jsem to. Skoro jsem věděla, že se do sebe zamilujete. Ono to tak bývá. Já se asi upláču. Bulím jako želvička Příběhy, které napsal sám život jsou vždycky nejhezčí.

Mimochodem - Nevěděla jsem, že Love The Way You Lie není Rihanny, ale Skylar Grey. Teď tu mrchu nenávidím ještě víc.

Tortie: Děkuji za komentík, a nejsem statečná...:( Chtěla jsem se zabít. Ale nějak to nejde. Už ne...

byl to úplně úžasný příběh... na konci jsem skoro brečela... nevím, kdyby se to stalo mě, co bych dělala... si strašně moc statěčná, já bych se nejspíš taky podřezala, kdybych zažila to co ty......

Nikol18: Snažím se:) Děkuji za tvé nervy s mými chybami.

*Pozor na shodu přísudku s podmětem.

Moonlight: děkuji, jsem ráda, že se líbil, jako v tom slova smyslu jak to jde. Ale je mi líto, že si brečela, to jsem v umyslu neměla...

Bol to nádherný príbeh... teda, to nie sú práve slová, ktoré by to charakterizovali, ale bola v tom hĺbka, smútok a tie spomienky... až som plakala a ja nezvyknem pri dielach plakať... pevne dúfam, že keď si sa z toho vypísala, bude ti lepšie... :)

LoveRain: Jo je to o něco málo lepší. I když ne o dost. Sedm let, jsem to držela v sobě, a až teď jsem byla schopná napsat aspoň něco málo o tom. Jsem ráda, že se ti to zdá jako nejlepší věc, i když ano máš pravdu je to ironie.
Jinak jsem ráda, že sis připadala jakobys byla na mém místě. Jsem ráda, že se mi to povedlo takhle napsat. Velice si tvého komentáře vážím. Děkuji.

Co říct? Po formální a stylistické stránce je to téměř dokonalé (shoda podmětu s přísudkem se nepočítá) a tohle je snad ta nejlepší věc, co jsem od tebe kdy četla. Trochu ironie, co?
Pak je tu ta druhá strana, kterou kdybych si připustila, začala bych řvát a už bych nepřestala. To, že jde o pravdu, dává příběhu novou dimenzi a ty pocity, které jsi tam vykreslila jsou přímo drtivé. Připadala jsem si jako, bych tam byla. Viděla všechno, cítila všechno.
A nezažila jsem to, říct, že tě chápu by bylo asi mimo mísu. Tak jen doufám, že už je to aspoň o mikroskopickou část lepší, když ses z toho vypsala

Přidat komentář:

Nick:

Text: