Přistihla milovaného muže s jinou a zbortil se jí celý svět...
Možná to bylo ale to nejlepší, co ji mohlo potkat. To a jediný slušný muž v baru...
Romantická povídka pro pohlazení po srdci.
22.07.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 1337×
Šla a bylo jí jedno kam. Slzami měla smáčenou celou tvář a v hlavě jí pořad rezonovalo Proč?
Stále přemýšlela, kde udělala chybu. Udělala pro něj vše. Byl to první na co ráno myslela a poslední než usnula.
Do ramene jí vrazil nějaký muž. Zamumlala omluvu. Rameno ji pálilo, jak to s ní smýklo. Promlula si ho a konečně zvedla hlavu.
Vůbec netušila kde je. A bylo jí to vlastně jedno. Všechno najednou ztratilo svůj význam. Zavřela oči a zase je před sebou viděla. Michaela s Adélou. Jejich propletená těla. Nevěřícně tam zůstala stát a tak doteď v uších jako ozvěnu slyšela její sténání.
Zavrtěla hlavou. Jako by tím mohla tyhle vzpomínky z ní vytřepat. Nešlo to. Byly tam pevně zaklíněné a znovu a znovu se vynořovaly.
Otevřela oči. Ani netušila, jak dlouho tam takhle stála. Ale poutače ji ostře udeřily do očí.
Zamrkala na jeden z nich.
Vydala se k němu. Možná tohle bylo to co jí pomůže. Alespoň zapomenout. Na malou chvíli. Opít se do sladkého nevědomí.
Vešla dovnitř.
S úlevou přejela po čistém baru a barmanovi s utěrkou přes rameno jak ze starého filmu.
Vyhoupla se na vysokou židli přímo před ním.
„Co to bude?“
„To je jedno.“
Jen pozvedl obočí a případné komentáře si nechal pro sebe.
Během chvilky se před ní objevila zlatavá tekutina v nízké skleničce.
Vzala ji a celý obsah do sebe obrátila. Jako rozžhavené uhlíky jí stékala hrdlem do útrob. Rozkašlala se a rychle si dala hřbet ruky před ústa. Prázdný žaludek se sevřel na protest a v puse jí zůstala odporná pachuť.
Tohle rozhodně nepatřilo k těm lepším nápadům. Raději zašmátrala v kabelce pro peněženku, aby zaplatila a odešla.
Jen co ji rozevřela, pohled jí padl na fotografii uvnitř. Jeho fotografii.
Na pult přistála bankovka.
„Na kolik pití to bude stačit?“
Barman přejel nejprve peníze a pak i ji pohledem.
„Víc než snesete.“
„Zbytek si pak nechte.“
S kratičkým zaváháním peníze vzal a vyměnil sklenku za plnou.
Bylo mu jasný co má v plánu a že nemá smysl jí to rozmlouvat.
Měla v sobě snad třetí. Tělem se jí rozlévala příjemná otupělost.
„Ahoj krásko.“
Vzhlédla k muži vedle sebe. Ani si nevšimla, kdy si přisedl. Byl vysoký a vlasy se mu vlnily okolo tváře až na ramena. Koženou bundu měl rozepnutou a pod bílým tričkem se mu rýsovaly svaly.
„Ahoj.“ Na více se nevzmohla.
„Těžkej den?“
Zamračila se na něj v nechápavém pohledu. Těžkej den? Tohle byl více jak těžký den. Všechno bylo pryč.
„Možná bych ti mohl pomoct.“
Netušila, jak to myslí. Stejně tak nechápala, proč se jeho ruka najednou ocitla a jejím stehně. Jela vzhůru. Nelíbilo se ji to. Bylo to intimní. Takhle se ji směl dotýkat jen Michael...
To jméno jí s bodnutím projelo myslí.
Muž se k ní naklonil a ji ovanul jeho dech páchnoucí po cigaretách.
Odstrčila ho.
Pohled jí zatěkal k barmanovi. Pravě něco míchal na druhé straně.
„No tak přece...“
Ucítila jeho stisk na stehně. Tentokrát o poznání silnější.
„Ne.“ Vrazila do něj dlaněmi tak prudce, až zakolísala a musela se chytit baru, aby nespadla.
„Hej, nech ji.“ Než se vzpamatovala, stál tam někdo další. Okolo paže se jí ovinul pevný stisk. V současné situaci se jí další osahávání vůbec nezamlouvalo, ale tohle ji aspoň drželo na místě, aby se nezřítila dolů.
To a rameno, co se před ní objevilo jako zeď před tím dlouhovlasým hrubiánem ji zabránilo se nějak více sevření bránit.
„Vypadni!“ Rozruch už zaznamenal i barman a tuhle převahu už ten dotěra vzdal. S nadávkami se přesunul hlouběji do baru.
„V pohodě?“
Vzhlédla k barmanovi. Tohle chování se mu rozhodne nelíbilo. Nehodlal ho tu tolerovat.
Přikývla.
I stisk z její paže najednou zmizel. Teprve v tu chvíli si uvědomila, jak se do něj opírala. Poměrně pozdě, protože se převážila a začala padat.
Byl to ale příjemnější dopad, než čekala. Dopadla přímo na hruď toho co ji zachránil. Překvapeně vydechla. Jen co ji chytil, okolo pasu ji sevřela paže.
„Zavolám taxík,“ oznámil barman s pohledem na ni.
„Jo, to bude nejlepší,“ ozvalo se nad ní.
Motala se jí hlava. Přesto se nemohla ubránit podráždění, jak se o ní baví. Jako by byla malé dítě.
Barová židle, ze které teď spíše už jen visela, jí pod zadkem zmizela. Na místo ní ucítila pod nohama podlahu, jak ji stáhl dolů. V téhle poloze měla konečně aspoň možnost vzhlédnout. Musela hlavu zaklonit, aby na něj viděla. Střetla se s pohledem zelených očí.
„Za chvíli přijede,“ ozval se barman a položil telefon.
„Kdo?“ Ohlédla se po něm. Chtěla se také zapojit, aby jim ukázala, že není úplně mimo a neschopná. Jen netušila, jestli to touto otázkou zrovna zachránila.
„Taxík.“ Zdálo se jí to nebo se pobaveně usmíval.
„Počkám s ní venku. Vzduch jí prospěje.“
„Dobrej nápad.“
Zase o ní bez ní. Prolétlo jí hlavou. Ten čerstvý vzduch ji ale opravdu docela lákal. Hlava se jí pořád ještě trochu točila.
Vnímala paži okolo svého pasu. Hřála ji i přes dvě vrstvy oblečení a ona se jim nechala poslušně vést ven.
Rozhodně to byl dobrý nápad. Prolétlo jí hlavou, hned jak jí chladivý vzduch ovanul tvář.
Než mohla zaprotestoval opřel ji o zeď.
„Taxík tu za chvíli bude a odveze tě domů. Adresu si doufám...“
„Nechci domů,“ skočila mu do řeči.
Ne, nechtěla. Ta představa ji probrala skoro tak dobře jako chladný vzduch tady. Doma bude on. Nechtěla ho vidět.
Slzy už naštěstí došly. Nechtěla před ním brečet. Její výraz ale mluvil za vše.
„A projít se?“ navrhl mírně.
S krátkým zaváháním přikývla. Nechtěla ani domu ani zpátky do toho baru.
„Děkuji,“ prolomila ticho.
„O nic nejde.“
„Pokazila jsem ti večer.“
„Ani ne.“
Soustředila se na zem před sebou. Podle jeho hlasu se ale usmál.
„Čekal jsem na bratra. Už měl půl hodiny zpoždění a protože mi ještě nedrnčí mobil, tak ještě ani nedorazil.“
Zastavila se a ohlédla.
„Zapomnělas něco?“
„Vyčůrat se.“ Nejraději by se přes tu pusu plácla. Vyletělo to z ní rychleji než stihl její mozek zareagovat.
„No,“ vydechl potlačovaným smíchem. „Jestli to vydrží dvě ulice, tak můžu pomoct.“
Na chvíli se opřela o umyvadlo a zahleděla se v zrcadle na sebe. Vypadala hrozně. Ne sice tak moc jak se bála, ale raději si zbytky řasenky z tváří ještě otřela mokrými prsty.
Vyšla zase na chodbu. Nečekala ale jak blízko bude za dveřmi stát. Jako na stráži, kdyby se zase klátila k zemi. Jenže tady už nebyly barové stoličky, tady číhal on...
Vrazila do něj a on ji automaticky chytil. Vzhlédla k němu a bylo to poprvé, co se na něj vlastně pořádně podívala.
Zelené oči si trochu pamatovala, ale ten zbytek stál taky za pozornost. Její momentálně určitě.
Byl hezký. Byl tak hezký, že měla najednou chuť ho políbit. V tenhle bláznivý večer, kdy nic nebylo jak mělo a alkohol ji zbavoval zábran, mohla na něj svést to, na co teď myslela.
Aniž by si to uvědomila, táhla se na špičky a přitiskla rty na jeho.
Ani se nepohnul. Rozhodla se to brát jako souhlas. Navíc. Líbilo se jí to. Pohnula rty a přejela po nich.
Otevřel je, jako by chtěl něco říct, ale ona nechtěla nic poslouchat. Políbila ho. Cítila jeho chuť a také jak ji jeho paže sevřely pevněji. Ještě chvilku váhal, než ji začal odpovídat.
Její tělo si dělalo co chtělo. Rty ho líbaly. Dlaně vyjely nahoru po hrudi, aby se zaklesly za jeho krkem. Prsty mu zajížděla do vlasů a tělem se k němu tiskla.
Rozechvívalo ji to a zároveň nestačilo. Sjela dlaněmi k jeho pasu a zajela pod tričko.
Vydechl jí do úst.
K její nelibosti se odtáhl. Zvedl hlavu.
„Tohle ne,“ zarazil ji. „Jsi opilá a ráno...“ Možná by to na ni mělo větší účinek, kdyby neviděla na jeho tváři, jaké přemáhání ho to stojí. Jenže ona to vnímala. Stejně jako to jak je vzrušený.
Natáhla se na špičkách, aby ten prostor mezi nimi zase zmizel.
„Prosím,“ zašeptala to tak blízko, že se při tom otírala rty o jeho.
Možná toho ráno opravdu bude litovat, ale teď po tom toužila až to skoro bolelo. Potřebovala ho.
Políbila ho se vší tou potřebou co ji svírala. Ještě okamžik tam napnutě stál, než jí začal odpovídat stejně a jeho ruce sjely na její zadek. Přitáhl si ji a podlaha se jí ztratila pod nohama. Okamžitě ho sevřela stehny okolo boků a vnímala, jak ji někam nese...
Probudila se a zamrkala do denního světla. Vzpomínky na včerejší noc ji okamžitě vytanuly a ona se nepřítomně usmála. Zvedla se na loktech. V posteli byla sama. Prudce se posadila.
Jak špatný nápad to byl, zjistila hned. Vystřelila z postele a začala zběsile hledat koupelnu.
Bylo to v poslední vteřině.
Její žaludek ji jasně dal najevo, co si o pití nalačno myslí. Hlava byla v pořádku, ale on se rozhodl se jí pořádně pomstít. V tu chvíli byl ráda, že je tam sama. Celý byt byl prázdný a tichý. On tam nebyl. Vlastně ani netušila, jak se jmenuje. V noci to bylo vedlejší. Až při cestě zpátky našla na lístek.
Šel jsem pro pečivo. Hned budu zpátky.
Tomas
Jedna záhada byla vysvětlena. Usmála se. Líbila se ji představa, jak by ji donesl snídani do postele. Nikdy to ještě nezažila...
Žaludek znovu zaprotestoval a jí došlo, že tohle bude hodně nepříjemné dopoledne a rozhodne ho nechce protrpět před ním.
* * * * *
Byly to skoro čtyři týdny a ona se občas přistihla, jak na něj myslí. Několikrát měla chuť prostě jít a zazvonit u něj.
Netušila však, jak by reagoval. Tu noc se chovala jinak. Bláznivě. Možná by čekal, že taková prostě je. Možná je zadaný... Nechtěla, aby se to celé zvrtlo ve zklamání.
Ona ani na okamžik nelitovala toho, co se stalo. Tu noc bylo všechno tak přirozené a jednoduché. Nikdy se s nikým takhle necítila, šťastná a uvolněná, rozhodně ne s Michaelem.
Tenkrát si cestou domu si v taxíku uvědomila, že to co považovala za lásku k ní má hodně daleko. Ten den předtím byla zničená. Přesvědčená, že se celý její život zhroutil. Ale to o co přišla za nic nestálo. Jen to do té chvíle neviděla.
Pousmála se při vzpomínce na svůj příchod domů. Michael na ni začal řvát kde byla a nehodlal ustoupit. Což byla z jeho strany velká chyba. Pozvracela mu nohy.
Než se pak vrátil ze sprchy se znechuceným výrazem, už mu balila věci. Bylo to poprvé, kdy mu došla slova. Když je konečně našel, moc jich ze sebe nedostal. Pokud tedy nepočítala ty sprostý. To ji jen utvrdilo v tom, co udělala.
Po těch čtyřech letech, co se snažila být pro něj dost dobrou, úplně zapomněla sama žít. Teď to napravovala. Byl to zvláštní pocit. Jako poznávat samu sebe. Co ji baví a má rada.
Nikdy si neuvědomila, jak svůj život podřizovala jemu.
Vyházela snad polovinu věcí z bytu. Byl neskutečně prázdný. Rozhodně to tak nechtěla nechat. Jednou z věcí, co si usmyslela, byl i barový pult v kuchyni.
Vlastně to zahlédla u Tomase a zjistila, že je vyrábí jen pár bloků odsud. Jen instalace byla složitější.
Znovu se podívala na Johna, který naposledy vodováhou zkontroloval desku.
„Teď musí to lepidlo zaschnout.“ Narovnal se a ohlídl po ní.
„Jak dlouho?“
„Do zítřka,“ zhodnotil a začal srovnávat nářadí do bedny. „Ještě bych ale stihnul jedno kafe.“
S úsměvem ho obešla a postavila vodu. Za ten týden co to vyměřoval a instaloval už si stihli začít tykat a velmi dobře si pamatovala jaké kafe pije.
O pár minut později ho před něj postavila.
Trochu nakrčila nos při pohledu do obsahu jeho hrníčku a usadila se naproti s tím svým černým.
Jen se pousmál a rozkošnicky odpil.
Zakroutila hlavou.
„Tohle není kafe,“ odfrkla si.
Rozhodně se tak nedalo nazývat něco, co je z půlky zalité mlékem a ještě se tam přihodí tři lýičky cukru.
„Je to kafe a dezert v jednom,“ mrkl na ni. Toho chlapa nešlo nemít rada.
V kapse mu zazvonil mobil. Viděla, jak nakrabatil čelo při pohledu na sms.
„Problémy?“
„Jen rodinný. Bracha narazil v baru na jednu holku a už měsíc ji zkouší najít.“ Zavrtěl hlavou a uchechtl se. Nebyl to úplně veselý smích, ale dával docela dost jasně najevo, co si o tom sám myslí „Praštěný co?“ Kývl na ni, když na něj zůstala zírat.
Je možné, že by mluvil o ní? Pátravě se zahleděla do jeho tváře. Doteď si toho nevšimla, ale podoba tam opravdu byla.
Trvalo to jen pár minut než dopil a vypařil se. Ona zůstala stát v chodbě a hledět nepřítomně před sebe.
Nechtěla si zkazit krásnou vzpomínku na tu noc. Vlastně ji ani nenapadlo, že by to mohl on brát jako něco víc, než jen dobrodružství na jednu noc.
Jenže vědomí, že ji hledá...
Celé odpoledne nedokázala myslet na nic jiného a nakonec se odmítla dál trápit zbytečnými úvahami. Chtěla to zjistit. Zda to opravdu byla jen jednorázová záležitost nebo jestli je v tom něco víc.
S bušícím srdcem vešla do budovy. Právě někdo vycházel a tak nemusela ani dole zvonit. Došla až před jeho byt a nezbylo jí než doufat, že trefila ten správný. Chodbou se rozlehlo zaklepání.
Byla nervózní a najednou začala pochybovat. Teď už ale bylo pozdě. Dveře se otevřely a ona tam zůstala stát.
Nebyla sama.
Srdce jí bušilo možná ještě rychleji a zároveň pocítila úlevu. Byl to on. Stáli tam hodnou chvíli, než se konečně pohnula. On na ni ještě nevěřícně zíral.
Došla až k němu a zaklonila hlavu.
„Ahoj.“
„Ahoj?“ zopakoval po ní, jako by nechápal, jak může říct jen tohle. Po měsíci.
Ani si neuvědomila, že se usmívá.
Konečně se pohnul. Okolo pasu se jí ovinula jeho paže a přitáhl si ji blíž. Tou druhou rukou za ní prostě jen zabouchl dveře.
Ještě chvíli na ni hleděl, než se sklonil a políbil ji.
Vydechla. Bylo stejně úžasné, jak si pamatovala. Možná i víc. Všechno okolo se jí vykouřilo z hlavy a ona dokázala vnímat jen jeho.
Jako by si chtěli vynahradit ty týdny bez sebe. Usnuli až brzy nad ránem.
Zvonek u dveří je probudil nechutně brzy.
„Sakra.“
Aniž by otevřela oči, musela se usmát. Vůbec se mu nechtělo ji pustit a vstávat. Omluvně ji políbil na rty.
Pootočila se a pozorovala ho, jak si obléká kalhoty.
„Zapomněl jsem, že se má stavit bratr.“
„Ten co chodí pozdě,“ uculila se.
„Ten co chodí pozdě a nevhod,“ upřesnil.
Zavřel za sebou dveře. Jeho absence bratrské lásky z něj najednou čišela, až se musela tiše smát.
„Neříkej, že ještě spíš,“ sjel ho John pohledem, jen co mu otevřel.
Nehodlal to nijak komentovat a jen doufal v jeho brzký odchod. Jak ho znal, tak minimálně svoje ranní kafe bude požadovat
Rovnou ho šel nachystat, aby jeho pobyt zkrátil, co to jen šlo.
„Včera jsem o tobě říkal jedné holce.“
„Johne,“ zavrčel. Tohle jeho dohazování ho vytáčelo normálně. Teď by ho za to nejraději nečím praštil.
„Nerozčiluj se. Je svobodna a hezká. Za zkoušku nic nedáš. Jeden večer bys obětovat mohl...“
Oba se otočili, když se otevřely dveře a ona vešla. Šaty včera zůstaly někde cestou přes byt, tak musela vzít za vděk košilí ze skříně.
„Dobré ráno.“
John se vzmohl jen na proste hýknutí. Dělala, jako by si toho nevšimla a přešla k lince, kde byl nachystaný už jeden hrnek s nasypanou kávou.
„Třetí dvířka,“ ozval se jí Tomas za zády, když mu došlo co hledá.
Během dvou minut už se otáčela se dvěma hrnky kouřící kávy.
Jeden z nich postavila před Johna. Ten ještě nenašel slova a snažil se přijít na to, o co tu jde. Jeho bratr ji jen pozoroval a na rtech mu hrál úsměv, který mu oplácela. Líbil se mu pohled na ni v jeho kuchyni. A taky ten fakt, že přišla. To, že se neschovávala, ale klidně ukázala, že tu s ním je.
Ačkoliv jen před Johnem. Pak si ale něco uvědomil. Věděla, jak jeho bratr pije kávu. Znali se. Johnovi stojícímu hned vedle něj neušlo, jak se napřímil a probodl ho pohledem.
„No, tak já už poběžím.“ Rychle do sebe nalil zbytek kávy a se stále širším úsměvem zamířil ke dveřím.
Tomas mu byl vděčný a okamžitě si ji přitáhl blíž.
Jeho pohled ji doslova vybízel k vysvětlení.
„John mi už týden rekonstruuje kuchyň v bytě. Říkal, že mě hledáš.“
„Jinak by ses nevrátila?“ Tahle možnost se mu ani trochu nelíbila.
Pokrčila rameny. To sama netušila.
„Ta noc byla až příliš úžasná. Nechtěla jsem si zkazit vzpomínku.“
Nechápal jak může cítit dvě tak rozporuplné emoce najednou. Děs, že neměla v úmyslu se vrátit a štěstí, že ta společná noc byla výjimečná i pro ni.
„A zkazila?“
Přejela mu dlaněmi po holé hrudi.
Zavrtěla hlavou.
„Zjistila jsem, že to může být ještě úžasnější.“
Na to neměl co říct. Jen ji políbil, až jí docházel dech.
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Diskuse pro článek Jediná noc:
Já ti něco povím, taky se tu culím jako debílek, jak úžasný to bylo. Něco přesně takového jsem teď potřebovala, neuvěřitelně mě to potěšilo. Fakt se ti to povedlo a bylo potřeba tady trochu rozvířit vody s něčím novým. Je fajn, že ses vrátila. Čím víc navrátivších či nových autorů, tim lépe.
Jak je možný, že se na konci vlastní povídky pořád culím jako idiot a to ji čtu asi po šestý.
Nádherná oddechovka!
Jsem ráda že ses vrátila k psaní ... Super jednohubka
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!