OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Jde za svým snem

29.05.2010 (18:00) • Saraxx • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 830×

Modrooká sedmnáctiletá plačící dívka utíká po velkoměstě. Amber, snaží se utéct před životem, který vedla. Otce neměla. Umřel, když byla ještě malé děcko. Matka jí bila kdykoliv k tomu byla příležitost. Sestra, tříletá sestra opustila tento svět, když skočila pod auto. Nepozornost se nevyplácí. Přátelé jí opustili jenom kvůli životu, o který se jí zasloužila matka. A teď? A teď utíká pryč. Utekla z domova. V kapse má 125 dolarů a na sobě otrhané džíny a špinavou tenkou mikinu.

Ale jen něco má, je to dar, umí překrásně zpívat. Na takový hlas jen tak nenarazíte. Je lehký jako pírko ale, když chce je ostrý jako břitva. Chtěla jít už jako malá za svým snem, ale to by tu nemohla být její matka. A proč nemůže jít ke svým prarodičům či tetám? Odpověď je jednoduchá už ani ty nemá. Nebo aspoň vůbec je nezná.

Stmívá se. Vítr bičuje ostošest a jí vstávají hrůzou i zimou chloupky na rukou. Ledový větřík jí zvedá a cuchá vlasy.

Zastaví se, aby popadla dech. Zakručí jí v žaludku, tak se vypraví k nejbližšímu bufetu. Jde docela osamělou ulicí. Některé domy jsou zdemolované a jejich okna jsou přibitá prkny. Na nějakém rohu zahlédla i dívky, které mají zničený život… prodávají své tělo a za co? Za to, aby si vydělaly? Ale každá dívka má svou čest. Tato dívka, Amber to chápe, nedělala by takové věci, nikdy. Aspoň je si tím jistá.

Najednou uslyší kroky, ale otočí se a… tam nikdo. Pomyslela si, že je to už její výmysl fantazie, ale to ona neví, že se k ní řítí nebezpečí. Jde dál, ale už svižným krokem. Teď už uslyší smích, s kterým jí projel mráz po zádech. Otočí se a… 10metrů za ní partička kluků. Nemá brýle, proto nevidí kolik jich je.

Proto zrychlí, ale slyší už blíž ten smích. Slyší už jejich nakřáplý hlas. Jsou opilý, proběhne jí hlavou. Už běží, zahne do už více obydlené čtvrti. Běží ulicemi a vidí šťastné tváře, maminky se svými dětmi a otcem, který lechtá své ratolesti.

Babička, která drží na vodítku svého jorkšíra a má spletené prsty se svým manželem. Mají takové štěstí, ale ona utíká před nebezpečím.

Zaběhne na hlavní ulici, všude auta a spoustu hlav, které jdou za svým cílem. Je v bezpečí, myslí si. Má hlad, tak jde vyhledat už konečně nějaké jídlo. Pekárna. Vkročí do teplé místnosti, voní to tam čistotou a právě dopečeným chlebem.

Milá, starší dáma vydá Amber objednávku. Dívka zaplatí a jde se usadit k nejbližšímu stolu a přemýšlí, co bude jen dělat. Musí se někde přeci vyspat. Z toho přemýšlení nakonec usne.

Zdá se jí o světě zpěvačky, jde po červeném koberci, takový jaký vídala v televizi, přední umělci se za ní otáčejí a gratulují k takové snaze, kterou vykonala, aby se dostala tam kde je. Ona se usmívá a děkuje, každému jednotlivě. A doufá, že otec je na ní pyšný. Dívá se z toho posmrtného světa…

Sen se rozplynul, jako pára nad hrncem. Paní prodavačka jí opatrně probouzí a vysvětluje jí, že usnula a že desátá hodina večerní už odbila.

Dívka děkuje a vkročí do černé tmy se světýlky a jde si najít levnější penzion.

Už jde asi půl hodiny, pořád po hlavní ulici a narazí na penzion u Svaté Amber. Jak vtipné, pomyslí si. Vešla do světlé místnosti. Všude obrazy a za pultíkem mladá, blonďatá dívčina. Usměv od ucha k uchu.

Po náročném dni dívka ulehne do meruňkově zbarveného povlečení a pomalu se dává do říše snů.

Ve snu…

Muž snědší pleti zvedá malou modrookou dívenku z houpačky. Holčička nejspíš jeho dcera se mu vrtí v náruči a dává pusu na otcovu tvář. Otec jí vysvětlil, jak moc je pro něj důležitá a jak moc jí má rád. 4letá holčička s copánky mu odkyvuje a myslí si, že je to nejhodnější tatínek pod sluncem, ale nahlas to neřekne.

„Mám Tě rád, Amber…“

Se slzou v oku se probudí, v hlavě jí zní poslední slova ze snu. Mám Tě rád, mám Tě rád, mám Tě rád.

Tak ráda by to slyšela, ale už jí to neřekl nikdo od 5let, kdy její otec pustil Amin svět. Tatínek jí říkal Am, zamyslela se.

Vstala z postele, kde by nejradši strávila celý den, ale má úkol… sehnat si nějaké oblečení a hlavně nějaké jídlo.

Dívka s obstaraným jídlem a oblečení sedívá na balkoně. Dívá se na to štěstí, co mají ostatní lidé. Snad někde taky na něj narazí. Po svém přemýšlení a své úpravě sejde schody do recepce a vydá se k prostudování starší, ale za to nejkrásnější části velkoměsta.

Prochází mezi domy. Nikde, ale ani živáčka. Jeden bílý dům s taktéž bílými, zdobenými sloupy jí velmi zaujal. Čišela z něj odhodlanost, svoboda a nezávaznost. Ten dům jí připravil, vnukl nápad. Půjde za svým snem, otec by jí v tom podporoval. Ano, určitě.

Zatím co vycouvala z Orx Street, přemýšlela o práci, která by jí nejvíce seděla. A dala tak pravidelný příjem.

Když se rozhodla, že už půjde do svého provizorního pokoje, zahlídla pracovní nabídku. Křičel ten nápis na ni.

Hledáme hudebnici či zpěvačku v Music baru. Plat po domluvě.

Hrdinka se vzchopila a vstoupila do proslulého Music baru. Všude plno mikrofonů a lidí až jí z toho šla hlava kolem. Místnost byla prosvětlená, protože sem vnikalo slunce z oken polepenými nabídkami.

Odchytila Am nějaká menší dívka její vlasy trčely do každého směru a uvítala jí s úsměvem na rtech. Optala se jí, co zde dělá a za kým jde. Vysvětlila jí, že zde hledá práci. Usměvavá dívka si jí zapsala do svých papírů a odvedla do příslušného salonku. Čekalo zde už asi 5 dívek. Jedna byla nervózní, bylo to na ní až moc vidět. Druhá podle výrazu neměla o to moc zájem. Zvláštní, pomyslela si Am. Třetí dívka s ostatníma o něčem debatovala. Když Am vstoupila do místnosti, sletěly k ní 3páry nenávistných očí.

Dívka se usadila a čapla do rukou časopis o muzice. Už na ní padala nervozita. Nikdy tohle nedělala. Nikdy nezpívala před tolika lidmi. Nikdy nechtěla, takhle pracovat v nějakém baru, ale bude ve svém živlu.

Zvládnu to, opakovala si pořád dokola. Potily se jí ruce, čím dál více, když se blížilo její jméno.

Zvolali její jméno. Vkročila tam plná odhodlání. Zeptali se jí na nejdůležitější věci. Něco její minulosti, tím mysleli, jak se dostala ke zpěvu a hudebním nástrojům.

Měla zazpívat 3 písně. Zazpívala písničku Já mám sen, kterou složila. Zahrála na piáno a zazpívala Je to osud a zahrála na kytaru písničku Adie. Po bouřlivém potlesku, který jí obdaroval majitel podniku a přední hudebníci kapely Second Star skončila. Řekl, ať počká v salonku a dozví se konečné rozhodnutí.

Hodiny tikaly a ona byla čím dál nedočkavá. Byla to blbost sem vůbec chodit, mluvila k sobě v duchu, byla Am. Už se začínala zvedat, když v tom se otevřely dveře. Do salonku vstoupil majitel baru a ta usměvavá dívka. Majitel se nadechl a začal číst připravenou řeč. Jak moc děkuje, že se zúčastnily, ale mohou vzít jen jedinou dívku. Amino srdce sprintovalo velikou rychlostí málem by jí vyskočilo z hrudi, kdyby si nepoložila ruku na utíkající srdce.

„Tato dívka bude mít jedinečnou šanci se i zúčastnit různých předních festivalů, divadel či koncertů se skupinou Second Star. Dívka Amber, Amber Clark teď půjde se mnou do kanceláře a domluvíme se na nástupním platu a stálém platu. Ostatním děkuji.“

Tímto proslovem se Am zadrhl dech v krku a majitel horlivě čekal na její vděčnost, ale ona jen v úžasu řekla: „Děkuji, nebudete zklamán.“

Ještě tento večer zazpívá v tomto baru své 3 písničky, které zazpívala na konkurzu a dá jí nástupní částku. Amber v zápalu odhodlání večer zazpívala, co nejlíp uměla písně své vlastní tvorby, byl to pro ni nejkrásnější den.

Amber chodila každý den zpívat do baru a jezdila na festivaly se skupinou Second Star. Její plat se zvedal a ona si mohla už dovolit pronájem, zařídila si to provizorně, ale dobře věděla, že peníze se už jen posypou. Každý den složila nějakou část písně. Byla spokojená se svým životem.

Jednoho dne za ní přišel muž, menší postavy. Nabídl jí smlouvu, slušný příjem, slušný zisk. Skočila po tom. Z Amber se stala zpěvačka, takovou svět neviděl. Přestěhovala se do většího bytu a zabydlela se, jak nejlíp dovedla. Splnila si sen.

Jednoho dne…

Jednoho dne se už dvacetiletá dívka rozhodla pozdravit svou začínající práci. Majitel jí uvítal s otevřenou náručí, byl to muž, který jí pomáhal vybudovat si sen, a musela mu dát svůj dík.

Po oslavované noci se vydala už ale k ránu domů. Byla mírně opilá, ale ještě věděla, kde bydlí.   Šla pomalu, a v duchu prozpěvovala svou novou píseň, když vtom za sebou slyšela smích. Otočila se a… za ní nikdo. Jakoby to už někdy zažila, proběhlo jí hlavou. Ano zažila, první den. Zrychlila krok.

Ale přední se vynořila skupina kluků možná i mužů. Bylo jich 6. A ona sama. Nikde ani noha. A mířili k ní velmi zrychleným krokem, div neběželi.  Otočila se a za ní další 3. Nemá šanci. Uviděla po své pravici uličku, rychle vystartovala a vyhrabala, v běhu, mobil. Zavolala svému příteli v baru, nebral to. Slyšela, jak utíkají za ní… zrychlila ještě více, ale neměla už sílu. Čapli jí za ruce a nohy.

Měli nechutné řeči. Přestože se bránila, kopala a křičela, nebylo jí pomoci. Nikdo, nikdo jí neslyšel. Najednou… už jí obalila tma.

Dívka uprostřed velkoměsta. Zneuctěna a nahá, ležíc v kaluži krve. Neměla nikoho. Její matka probrečela noci a nedokázala si připustit, že jí dcera opustila, ale pro Am to bylo vlastně osvobození. Nikdy nepotkala lásku, která by jí držela nad vodou, ale zase si šla za svým snem. Splnila si ho a teď už jen odplouvá za lidmi, kteří jí opravdu milovali.

Autor: Saraxx, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jde za svým snem: