Šestiletá Carmen se nedokáže smířit s tím, že je její starší bratr Derek lepší než ona. Jak se Carmen smíří s tím, že Dereka si jako prvního vybral dráček?
08.05.2011 (15:00) • Sia2 • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 733×
Malá blonďatá dívenka se rozběhla za svojí matkou se slovy: „Mami, ale já ho stejně chci.“ Matka ji tiše konejšila: „Carmen, zlatíčko, ale on už si vybral Dereka. Nemůžeš ho mít.“ Malý modrý dráček zakýval hlavou, jako by souhlasil. Carmen se rozplakala a fialové šaty se jí smáčely slanými slzami. Matka se k ní přiblížila, chtěla ji utěšit. „Uvidíš, vybere si tě nějaký jiný.“
„Ale mně se líbí tenhle,“ zafňukala Carmen. V tu chvíli se do jeskyně přiřítil její starší bratr – Derek. Zrovna za tímhle malým modrým dráčkem už chodil dva roky a minulý týden si ho konečně vybral. Po dvou letech může začít další výcvik.
Carmen dráčka viděla, až když si vybral Dereka, moc se jí líbil – ten dráček. Moc ho chtěla. Moc chtěla, aby si dráček vybral ji. Jenže on už měl jejího bratra. Tak moc si přála, aby dráček přehodnotil volbu. Jenže ona byla teprve v polovině základního výcviku. Od tří let se snaží, aby měla také svého dráčka. Pevně doufala, že je jedna z těch vyvolených co dostanou dráčka dřív, než dokončí výcvik. Šestiletá Carmen už od tří let, kdy započal výcvik doufala, že bude mít svého dráčka, že zase bude lepší než Derek. Ona nebyla zvyklá prohrávat, aspoň ne s Derekem.
Když Carmen viděla Dereka přicházet, odvrátila hlavu. Měla ho sice ráda, ale chtěla být první. První ve všem. Dupla si. „Ale já ho chci.“
„Ne, vybral si mě,“ oponoval jí bratr. Carmen s pláčem utekla. Ona vždycky dostala to, co chtěla. Až teď ne. Nedostala toho malého roztomilého dráčka.
S pláčem utekla domů. Odmítala vylézt z postele. Nechtěla nikoho vidět. Matka se snažila ji dostat z postele. „No tak, Carmen, nemůžeš tam být věčně,“ přemlouvala ji.
„Ale můžu a ty to dobře víš. Klidně umřu hlady,“ odpovídala nasupeně Carmen. V noci, když si byla jistá, že všichni spí, si uklízela pokoj a dělala různé potřebné věci. Stával se z ní v podstatě noční tvor. Zapomínala, co je to sluneční světlo. Nemluvila. Byla tichá jako myš.
Jedno ráno si pro ni přišel bratr.
„Nechci tě vidět! Jdi pryč! Já tě tu nechci!“ ječela hystericky a to vše jen pro to, že nebyla lepší. Teď byli rodiče pyšní i na něj. To nechtěla, to se nemělo stát, teď toho má dost . Nebude horší než on. Ona je ta lepší. Mezi tím co Carmen přemýšlela, se Derek vytratil pryč.
„Jdu tam,“ zamumlala si sama pro sebe. Vydala se do jeskyně kde byli všichni malí dráčci. Rychle běžela po cestě a nedívala se kolem sebe. Kolem ní ubíhala krajina. Nevšímala si toho. Běžela směrem k jeskyni. Věděla naprosto přesně, kam jde, i když nevnímala kudy. Blonďaté vlasy za ní vlály a to, že měla rozepnutou svoji koženou bundičku, byla potěšující okolnost.
Konečně doběhla k jeskyni. Naštěstí pro Carmen byla otevřená. Vlezla dovnitř. Prošla kolem bratrova dráčka. „Ahoj,“ pozdravila ho. Dráček kývl hlavou směrem do jeskyně. Procházela chodbou a viděla všude spousty jiných dráčků. Na konci chodby byla líheň. Carmen si jí poprvé všimla až teď.
Na přiloženém časovači bylo nastaveno, kdy se má začít líhnout první dráče. Bylo to přesně za dvě minuty. Carmen si sedla na podlahu a začala si zpívat. Zpívala to, co právě napadalo. Slova jí sama plynula ze rtů. Zpívala o tom, jak jí právě bylo a dráčci se zaujetím poslouchali. Její zpěv narušilo až praskání toho, jak se dráče probojovávalo na svět.
Největší z vajec, docela velké, puntíkované praskalo. Napřed byly vidět drápky kterými se dráče dostávalo na svět. Po chvíli už bylo celé venku. Carmen ho v blízké umývárně umyla. Bylo roztomilé, celé fialové a byla to samička.
Přitiskla se k Carmen a začala jí olizovat obličej. Kde se Carmen dračice dotkla jazykem, tam se Carmen objevilo tetování. Carmen byla šťastná. Ta malá fialová dračice si ji vybrala. Je historicky nejmladší člověk, kterého si vybralo dráče. V její mysli proběhla změna. Už nepotřebovala být lepší než Derek. Jenže teď pro většinu lidí byla lepší než on. „Já to nepotřebuju, potřebuju tebe,“ řekla dračici. Zůstala u ní přes noc.
Pojmenovala ji Shia, spíš Shia si to jméno vybrala. „Jsi zajímavá, Carmen."
„Díky, Shio." Mluvily spolu v myšlenkách. Když Carmen odcházela, ať chtěla nebo ne, tak ji provázel ten pocit uspokojení z toho, že má nejdřív draka.
Autor: Sia2, v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Hřejivý pocit vítězství:
Moc krásné a originální nápad, jen bych asi vytkla to stále se opakující slovo - dráče. Ano, vím, že je těžké ho nepoužít ale například v tom třetí odstavci je toho slova až příliš. Jinak dobré počteníčko a ta Shia ale i Derekův dráček musejí být k sežrání. 
To že je Carmen rozmazlený fracek byl záměr. Psala jsem to kolem půlnoci a tak to podle toho vypadá... No takavá spatlanina mnoha časových úseků... Možná budoucnost, ale to zase nemají auta. Možná minulost, ale to by nesměli mít ten časový indikátor...
Az nato ze som chcela po tretej vete vyplieskat to decko a spocitat kolko krat sa da v tak kratko texte pouzit slovo dracek, tak neviem co povedat. Neviem ako ohodnotit ten pribeh, okrem toho ze carmen je desne rozmaznane decko a chce dracika a dracika a dracika a dracika a dracika a dracika , som sa pomaly nic ine nedozvedela, teda pockaj na konci uz nechce dracika pretoze uz ma dracika.
Aha jasne este by som sa ta chcela spytat v akej dobe sa ten pribeh odohrava , pretoze ma celkom zaskocili tie hyper moderne liahne s casovym indikatorom.
Mno tak som zvedava aka bude druha kapitola a podla toho sa rozhodnem :)
S laskou tvoja tralala 
možná napíšu XD, Možná z toho bude Časem Kapitolovka
To by chtělo pokračování. :-) 
Přidat komentář:
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!