OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Falešné přátelství

19.08.2013 (15:00) • RebecaLin • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 1252×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Dnes jsem šla poprvé na střední. Těšila jsem se, takže jsem i brzo vstala, abych tam byla brzo. A taky že jo. Ve škole jsem byla mezi prvními, ale během chvíle se škola začala zaplňovat lidmi. Pokud správně vím první mě čekal projev v hale školy. Věděla jsem, že to bude nudná záležitost, ale musela jsem tam. Když jsem došla do haly, byla už skoro plná. Našla jsem si místo a čekala jsem, až to skončí. Překvapivě v celku rychle. Poté jsme dostali rozchod. Dneska jsme se neučili, takže jsme si mohli projít školu. Bylo to tu nádherné. Třídy byli prostorné a všechno bylo tak upravené. I na stránkách města měla škola vysoké recenze, ale že to bude něco takového, to jsem nečekala. Když jsme potom šla na oběd, dokonce jsem si pochutnala. Na základce dělali takový blafy, že by to snad ani prasata nejedli.

Po obědě jsem se šla podívat na svou třídu. Když jsem tam došla, zjistila jsem, že nejsem první. Seznámila jsem se s několika lidmi, kteří jak jsem zjistila, budou mými spolužáky. Bohužel jsme se ani pořádně nepoznali, protože jsem musela domů. Stejně jsem byla ráda, že aspoň vím, jak se jmenují. Když jsem došla domů, nachystala jsme si věci na zítřek a pustila si Titanic. Je to můj nejoblíbenější film. Dokonce se při něm dobře usíná. A jelikož jsem byla unavená, tak jsem usnula hned. Ráno jsem se naštěstí probudila brzo. Stihla jsem se teda vykoupat a nachystat do školy. Tentokrát jsem si ale musela pospíšit a přišla jsem mezi posledními. Když jsem se hrnula do třídy, vrazila jsme do nějakých holek. Omluvila jsem se a šla dál. Ve třídě jsem zjistila, že mě někde vypadli klíče. Věděla jsem, že mě rodiče zabijí, pokud je nenajdu, tak jsem se celou hodinu nesoustředila. Když hodina skončila, vyšla jsem ze třídy. Stály tam ty holky, do kterých jsem vrazila a držely moje klíče. Pomalu jsem k nim přišla. „Nejsou to náhodou tvoje klíče?“ zeptali se mně a usmáli se na mě. Úsměv jsem jim oplatila. „Jo jsou, děkuji. Jmenuji se Clarissa.“ Čekala jsem na odpověď. „Já jsem Mell to je Kate a Suzan.“ Představila je ta holka, co mě podala klíče. „Nechceš s námi poobědvat?“ Zeptala se mně Kate s úsměvem. Okamžitě jsem to přijala. Když jsem s holkami byla na obědě Dozvěděla jsem se spoustu věcí a začala jsem je považovat za kamarádky. Od té doby jsem se s nimi bavila a získala jsem v ně důvěru. Rozhodla jsem se jim tedy říct své nejtajnější tajemství. Doufala jsem, že ho nikomu neřeknou. Věděli o něm už týden a zatím to nikdo nevěděl. V den mých narozenin, jsem bohužel taky musela jít do školy. Když jsem přišla holky na mě čekaly a oznámili mě, že pro mě mají velké překvapení. Těšila jsem se co to bude, takže jsem se vůbec nesoustředila. Konečně měla být polední pauza. Vyšla jsem rychlím krokem ze třídy. Všichni se na mě tak divně dívali, ale snažila jsem se to ignorovat. Rychle jsem došla do jídelny, když v tom jsem to uviděla. Všude byli polepené letáky s nápisem: Clarissa z prvního ročníku spala se svým bratrem. Mé tajemství bylo venku. Někde by to možná ani nevadilo, ale tohle byl stát, kde se tyto věci odsuzovali. Všichni se na mě dívali opovržlivým pohledem. Hlavně Mell, Kate a Suzan. Rozbrečela jsem se a utekla jsem pryč. Nechala jsem si věci ve třídě a utíkala jsem domů. Když jsem domů přiběhla, vzala jsem nůž a šla do mého pokoje. Takhle to nemůže skončit. Opakovala jsem si stále v duchu. Vím ale, že by mně a mého bratra navždy odsuzovali. Pomalu jsem vzala nůž a přiložila jsem si ho k ruce. Mám pocit, že jsem pochopila co je ve skutečnosti falešné přátelství. Zatlačila jsem a přejela si po zápěstí. Z ruky mi okamžitě začala téct krev. Snažila jsem se nevnímat tu bolest. Snažila jsem se myslet na mého bráchu, kterého z celého srdce miluju. Po chvíli jsem omdlela a moje srdce přestalo bít. 

Autor: RebecaLin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Falešné přátelství: