OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Blesk

13.08.2013 (12:00) • petruss11 • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 890×

Je to již přesně dvanáct let, co se stala ta strašná událost, která mi vzala mou malou princezničku. Přesně před dvanácti lety mi to psisko vzalo dceru. Tedy ne doslova. Vzalo si její duši, její srdce. Teď si ji ale vzal celou. Po dvanácti letech se vrátil a odnesl si poslední zbytek, co mi z dcery zbyl.

Pamatuji si to, jako by to bylo dneska, kdy jsme stáli na té proklaté louce a hráli si v bouřce.

„Pojď domů, zlatíčko. Už bychom tady neměli být,“ snažil jsem se ji tehdy přemluvit, ale asi jsem se nesnažil dost.

„Ještě ne, tatínku. Já se chci ještě chvíli dívat na blesky,“ odporovala mi a přitom vyvalila ta její velká hnědá kukadla, která zdědila po matce. Nikdy jsem jim nedokázal odporovat.

„Tak ještě chvilinku,“ svolil jsem. Moje maličká mě objala a rozběhla z lesního úkrytu přímo doprostřed loučky. A potom se to stalo. Pro lidské oko neviditelnou rychlostí se z nebe začal snášet přímo na ni blesk. Přímo na mou jedinou lásku. Na moji jedinou dceru.

Rozeběhl jsem se, jak nejrychleji jsem mohl, ale nebylo v mých silách ji zachránit. Nestihl jsem to. Blesk již použil svou děsivou sílu a udeřil.

„Tatínku!“ rozkřikla se má dcera a s ubrečeným obličejem se ke mně rozběhla z druhého konce louky. Jak se tam dostala? Nechápal jsem to.

„Zlatíčko. J-jsi v pořádku?“ ptal jsem se jí mezi vzlyky.

„Zachránil mě,“ šeptla mi do ucha. Pak, jako by se probrala z transu, mi vyskočila z náručí a vyběhla na místo, kde ji málem zasáhla smrt. Vracela se na místo, kde měl stát její náhrobek. Na tom místě ležel obrovský vlk, kterému daný blesk vzal život. Místo mé dcery.

„O – on mě zachránil,“ řekla má dcera rozklepaně. „Odstrčil mne,“ řekla a začala brečet. Přímo na jeho vyhaslé tělo. Chvíli jsem to jen tak sledoval a nebyl schopen pohybu.

Pak se stalo něco úžasného. Něco, co by mi nikdo nikdy neuvěřil. Ten zrzavý vlk vydechl a pak se proměnil v lidské dítě. Zčistajasna přede mnou neležel velký mrtvý pes, ale malý umírající hoch. Nemohlo mu být více než-li mé dceři. Nemněl jsem však moc času přemýšlet. Ten nebohý chlapec přede mnou umíral kvůli mé vlastní hlouposti. Stačilo, kdybych dceři zakázal se dívat na blesky, a vše by bylo dobré.

Hodil jsem své dcerce telefon a řekl jí, aby zavolala záchranku. Pak jsem se sehnul k záhadnému chlapci a prověřil všechna jeho zranění. Neměl moc šancí přežít. Normální lidský chlapec by byl již dávno mrtvý, ale on nebyl normální lidský chlapec. Byl stále naživu. Stále zde byla jedna nitka, která se nepřetrhla. Jedno záchytné lano, díky kterému přežíval.

„K-k-kde je?“ šeptl a vykuckal krev.

„Elie. Pojď sem!“ křikl jsem na svoji dceru. Dal bych tomu chlapci klidně i modré z nebe.

Moje dceruška poslušně přiběhla a opatrně si vzala jeho hlavu a položila si ji na kolena. Podívala se do jeho zelených očí a políbila ho na vroucí čelo. Tehdy mu darovala svůj první i poslední polibek.

„M-mi-miluji tě,“ šeptl chlapec a naposledy vydechl. Má dcera byla ta nitka. To ona ho držela naživu. A on ji.

Přesně tohle jsem si musel připomenout, než jsem otevřel její dopis. Poslední její slova patřící mne. Ano, před pár dny se zabila. Při bouři vyběhla z domu a nechala se zabít, stejně jako její milovaný.

Milovaný otče,

nikdy na tebe nezapomenu. Důvod mé sebevraždy znáš. Nemám ti ho proč vysvětlovat. Milovala jsem ho. Ty sám bys to měl nejlépe pochopit, že se bez lásky nedá žít. Se mnou bys nebyl šťastný, věř mi.

Nejsem jediná, kdo tě kdy potřeboval. Tony tě také potřebuje. Také potřebuje otce. Není v klášteře šťastný, a ty to moc dobře víš. Zapomeň na matčinu poslední vůli a předveď mu, že dokážeš být skvělý otec. Když mu budeš alespoň z jedné desetiny otcem, kterým jsi byl mne, budeš pro něj ten nejlepší na světě a staneš se znovu jeho vzorem. Miluji vás oba. Ale prosím, zapomeň na mne. Už kvůli Tonymu. Potřebuje tě šťastného.

Řekni mu, že byl ten nejlepší bratr, i když jsem ho pořádně neznala.

Navždy milující,

Elis

Pečlivě jsem uschoval daný dopis zpátky do obálky a zaklepal na železná vrata kláštera. Ta se pomalu otevřela a já ho spatřil. Spatřil jsem svého sedmiletého syna, jak ke mně běží. Až teď jsem si uvědomil, jakou jsem udělal chybu. On mne potřebuje a vždy potřeboval. Má manželka byla sobecká, že ho poslala na to nešťastné místo. Vzal jsem svého syna do náručí a slíbil mu to. Slíbil jsem mu, že se o něj postarám.

Někde vysoko nad námi teď má dcera objímá svého chlapce a ví, že se rozhodla dobře. Že ani blesk nedokáže zničit jejich lásku.

Autor: petruss11, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Blesk: