07.05.2014 (20:00) • • Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 4× • zobrazeno 1851×
„Sally, dnes jdu do práce. Vrátím se možná až zítra. Jsi už velká holka a já věřím, že to tady zvládneš sama," řekla máma. Abych řekla pravdu, nečekala jsem... No, já jsem čekala, že dneska bude doma.
„Mami, ty jdeš do práce? Neřekla jsi to dřív? Proč? Takhle to tady nezvládnu!" dělala jsem si z mámy srandu. Neuvěřila mi.
„Jídlo máš v lednici a tady máš klíče. Měj se dobře," řekla, vzala si klíče, otevřela dveře a odešla. Šla jsem do mého pokoje a šla jsem na internet. Rozklikla jsem chat a chatovala jsem asi pět minut, když vtom mi někdo napsal SMS.
„Help you!"
Poznala jsem, že to bylo anglicky. Neměla jsem strach. Někdo volal o pomoc. Ale moje máma anglicky neumí, a navíc ani nemá tohle číslo. Popravdě, já si ani telefonní čísla nepamatuju. Ale to s tím nesouvisí, to není důležitý. A znovu.
„Help you!"
Pořád jsem se nebála. Vypnula jsem mobil, aby mi už nikdo nemohl posílat SMS právy a prostě nic. Už je to otravný. To mohl klidně napsat nějakej debil, kterej ani pomoc nepotřebuje.
„Pomoc! Pomozte mi někdo!" zaslechla jsem dívčí hlas, který volal o pomoc. To možná ona napsala tu SMSku. Ale moc tomu nemůžu věřit. Oblékla jsem si černé džíny a fialové triko s dlouhým rukávem a na to oranžovou mikinu.
Přišla jsem ke dveřím a vzala si klíče, z nějakého důvodu už byly dveře otevřené, tak jsem se tím ani nezabývala, že otevřu dveře, a rovnou jsem odešla. Chtěla jsem ji zachránit. Chtěla jsem jí pomoct. I když jsem ji neznala.
Utíkala jsem do lesa. Ale před lesem jsem se zastavila. Rozhlédla jsem se. Zahlédla jsem volající dívku. Rychle jsem běžela za ní.
„Pššt. Všechno bude v pořádku. Nekřič. Zavolám sanitku," řekla jsem jí. Ihned však odpověděla:
„Ne. Nic nebude v pořádku. Už ne. I kdyby bylo, pořád bych měla v hlavě vyrytou tu vzpomínku na dnešní večer."
„Hele. Radši mi vysvětli, co se ti stalo tak hrozného," řekla jsem.
Její vlasy byly černější jak uhel a jantarové oči a v nich strach... Překvapivě jsme měly úplně stejné oblečení, jen ona měla krk zakrvácený, a tak se krev dostala i na mikinu. Kůži měla celou bledou, a kdyby nebyla tak bledá a byla by bez krve na krku a na mikině, vypadala by dobře.
Měla jsem o ni strach. Nevěděla jsem, co dělat. Zavolala jsem sanitku.
Docela dlouhou dobu nemluvila.
„Když přijdeš zítra ráno za mnou do nemocnice, řeknu ti to. Ahoj," řekla a odvezli ji do nemocnice. Já jsem s ní nejela. Neměla jsem na to čas. Je už půlnoc a máma může každou chvíli přijet, nechci si vyslechnout zase její proslov. Už ji slyším v hlavě. Zcela živě.
„Sally, potřebujeme se navzájem uklidnit. Já na tebe nechci křičet a ty asi nechceš rozzlobenou mámu, že? Takže... Nádech, výdech," slyším ji. Nevěděla bych, co jí na to říct. Chvíle ticha, a pak proslov jak něco... „Sally, musíš mě pochopit. Jednou budeš mít i svoje děti a bude se ti také stávat. Jak bys zareagovala?" Chvíle ticha. „Takže víš, já se o tebe moc bojím, když jsi po půlnoci venku a ještě ke všemu tomu - sama! Nebudeš chodit ven, a hotovo!"
Z přemýšlení mě vytrhne hluk. Ne, nikdo nekřičí. Ale jsem blízko našeho domu... Slyším mámino auto. Přijíždí domů. Rozeběhla jsem se a před domem stál úplně někdo jiný, jen ne máma. Málem jsem dostala infarkt!
Před dveřmi nestála máma, ani tam nebyl její červený Mercedes...
Ale k mému překvapení tam stál někdo... Někdo, koho jsem vůbec neznala. Podívala jsem se mu do očí, ale stále jsem ho nepoznávala. Jeho modré oči mě tak omámili... Že jsem nevěděla co dělat, jak se chovat. A cítila jsem i něco, co se slovy popsat nedalo, nevím ani co to bylo. Jestli strach? Nebo něco jiného? To nevím.
Nevím proč, ale když jsem si ho prohlédla, stále jsem věděla že ho neznám, ale přitom jsem měla pocit, že ho znám. Bylo to hodně divné.
Stály jsme, dívali se na sebe, nikdo se neměl k tomu aby promluvil první. Já vlastně ani nevěděla co říkat, měla jsem strach. Ano, tak už vím jistě, co to je, strach. Ale kdo je ten muž?
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries
Sdílet
Diskuse pro článek Tajemství - Prolog:
Sdílet
Pokud po přímé řeči následuje slovo (obvykle sloveso) s ní související, nikdy pak přímá řeč nekončí tečkou (např. „Měj se dobře," řekla. nebo „Zavolám sanitku," řekla jsem jí.). Jelikož se jedná o první kapitolu, tak jsem ti to protentokrát vše opravila (a že mi to nějakou dobu dalo...), abys viděla, jak to má vypadat. Příště si na to již, prosím, dávej ale pozor, jinak ti budou články místo publikace vraceny k opravě. Děkuji za pochopení.