OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » Vlčí město kapitola 26



Vlčí město kapitola 26Jak to dopadne? Derek zasahuje!

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

 

Jackson mi svým drápem roztrhl tričko. Ustoupila jsem ze dveří a za sebou skrývala Lucy. Jackson dopadl na zem a už se nepohnul. Přiložila jsem k jeho krku prsty a cítila odezvu. Ještě žije. Ve dveřích se objevil Isaac. Zarazil se, když mě viděl. Natáhla jsem se pro Katrin, která ležela ještě stále na studené, zaprášené podlaze a přehodila si jí přes záda. Lucy se chytla látky mých kalhot a společně jsme šli ven. Isaac si vzal na starost Jacksona. Náš úkol tu skončil. Vyšli jsme z budovy a já se zarazila před černým práškem.

„Rychle, ještě to není hotové,“ zašeptala jsem a přeskočila hranici. Lucy mě následovala a hned jak došlápla na zem, tak se hranice aktivovala. Opravdu dobrá práce. Zdá se, že Deaton dokáže moje štěňata velice dobře zaúkolovat. Naložila jsem Katrin do auta na zadní sedadlo. Lucy jsem usadila vedle sebe a pustila rádio. Dojeli jsme domů. Z Katrinina těla pomalu vyprchával toxin, ale byla unavená z práce, tak usnula po pěti minutách v autě. Lucy ještě nedospala těch pár let, co byla mimo.

Katrin jsem vzala do postele, kde jsem ji uložila. Lucy si šla vyčistit zuby. Já jí potom pomohla se převléknout. Lucy vlezla do postele. Přikryla jsem ji řekla pohádku na dobrou noc a potom co usnula, jsem si šla sednout na střechu našeho domu. Musela jsem přemýšlet. Seděla jsem tam a dívala se na hvězdy. Dnes mi přálo štěstí a já si pomalu převyprávěla legendy, které se k pár hvězdám říkaly.

Okolo domu se prohnal vlkodlak. Podle vůně jsem poznala, že se jedná o Dereka. Zadívala jsem se na zem. Díval se okolo sebe jako by něco hledal, nebo spíš někoho. Podívala jsem se po našem pozemku. Nikde nikdo. Možná hledá mě. Usmála jsem se a udělala krok do prázdna. Padala jsem a cítila jsem vítr, jak mi čechrá vlasy a šlehá mě do tváře. Tiše jsem dopadla na nohy před Dereka, který poplašeně odskočil, a pomalu se zvedla.

„Mám pocit, že tě tíží svědomí,“ řekla jsem tiše a oprášila ze sebe pomyslná zrnka prachu. 

„Nesmysl!“ odsekl a odcházel na druhou stranu.

„Když myslíš. Většinou ke mně nechodíš jen, tak,“ řekla jsem a otočila se k odchodu.

„Máš pravdu, něco se stalo. Victorie Argentová. Já kousl lovkyni,“ řekl Derek tiše. Zarazila jsem se.

„Wau, tak to jsem nečekala. To je něco! Nebudu ti to vyčítat. Určitě ses jen bránil, jak znám Victorii, myslím si, že se to týkalo Scotta,“ řekla jsem. Zadívala se na Dereka. Vypadal divně.

„Co s ní bude?“ zeptal se a sklonil hlavu. Povzdechla jsem si.

„Ty to výš, Dereku, jen to chceš potvrdit,“ řekla jsem.

„Zemře,“ konstatoval Derek.

„To je jejich koloběh života. Buď vlkodlak, nebo se s nimi pachtuj, tak zemřeš! Pro něco znamená kousnutí nebo vztah s vlkodlaky smrt,“ řekla jsem a vzpomněla si na svou matku. Derek se ke mně přiblížil a zvedl mi hlavu, tak aby mi viděl do očí.

„Někoho jsi znala. Nějakého lovce, který tak skončil,“ řekl. Vpletla jsem mu své prsty do vlasů. Derek vypadal dnes jinak. Choval se jinak. Povzdechla jsem si.

„Brzy se vše dozvíš a budeš se moct rozhodnout, jak dál,“ zašeptala jsem tajemně a vytrhla se z jeho sevření. Zarazila jsem se v hlavních dveří.

„Dereku, neměl by sis dělat kvůli tomu starosti. Kousnutí neznamená smrt. To lovci, její rodina, ji zabije. Pro normální lidi je to dar. Lovci o nás přemýšlejí jako o moru. Je to prostě jen koloběh života. Nic s tím neuděláš. Navíc si zodpovědný za svou smečku, která tě potřebuje. Doufám, že jsi nezapomněl, co je zítra za den.,“ řekla jsem. Vrátila jsem se domů a lehla si do sítě. Zítra bude těžký den. Celý den jsem přemýšlela, co udělám s Jess a Lucy. Neuměli se ovládat navíc Jess teď měla své dny, což znamenalo ještě větší problémy. Navíc dnešek byl dnem znovuzrození.

Oměj na uspávání nefungoval. Alespoň Scott už se dokázal ovládat. Jedinou možností bylo středisko. V laboratořích byly dostatečně silné klece. Když hodiny v chodbě odbili osmou hodinu večerní. Byly jsme připraveny. Lucy si vzala deku a malou plyšovou hračku, kterou jsem jí dala na spaní. Dorazili jsme do střediska. U hlavních sloupů právě stáli mladí vlkodlaci, které připevňoval Derek.

„Jsi nějaký sadista? Nebo tě to prostě baví?“ zeptala jsem se a uvažovala o rychlém útěku, když se na mě Derek zamračil.

„Co jiného navrhuješ. Nic jiného jim nepomůže, a aby tu jen tak běhali, tak to opravdu není možné!“ řekl zlostně Derek.

„Nestačila by prostě klec?“ zeptala jsem se a pohodila rukou.

„Najdi mi v téhle budově nějakou klec a koupím ti nový pár bot,“ řekl mi a mířil na mě prstem. Chytila jsem ho za něj a usmála.

„Sleduj mistra a uč se!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí město kapitola 26:

2. Ann
21.08.2013 [21:26]

Úžasný díl jako vždy, už se nemůžu dočkat na další :))
Jen tak dále :))

1. MarryAnn
20.08.2013 [20:41]

Úžo,žůzo,vzrůšo!!! Emoticon Emoticon Emoticon
Co jiného dodat??? Emoticon Emoticon Emoticon UŽ VÍM! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Pokračuj!!! Emoticon Emoticon A rychle další!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!