OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - 8. kapitola

19.07.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 829×

„Správně. A chci si hrát,“ řekl jsem a roztrhl jí triko na polovinu.

„Co to děláš?“ zeptala se vyplašeně a nespouštěla ze mě zrak.

„Neboj se, bude se ti to líbit, drahoušku,“ přitiskl jsem se na ni ještě více a jazykem jí přejel po krční tepně.

„Prosím, ne,“ vzlykla vyplašeně, ale mně to bylo jedno.

Měl jsem chuť si hrát a ona zároveň potřebovala malou příručku od dokonalého a neodolatelného Kola Mikaelsona. Já jí dám tupce, to ještě uvidí. Tiskl jsem si ji dál k sobě a nedal jí tak žádnou šanci utéct.

„A nezkoušej na mě žádná svá kouzla, stejně ti to bude k ničemu,“ zavrněl jsem jí do ucha.

Chtěla zaprotestovat, ale nakonec přece jen mlčela.

Moje nenechavé ruce jí stále bloudily po těle. Snažila se mě odstrčit, ale jsem přece Původní upír, pro mě to bylo jen polechtání.

„Prosím, Kole, přestaň,“ znova zazněl její tichý hlásek.

„Víš, miláčku, mně se nechce. Neskutečně po tobě toužím,“ podíval jsem se jí do očí a šibalsky se pousmál.

Zamračila se, kdyby teď mohla utéct, udělala by to. Jenže měla smůlu. Konečně jsem ji měl jen pro sebe, konečně jsem si mohl užít.

Stále jsem ji pozoroval. Mračila se, no, byla zároveň i vystrašená. A to mě rajcovalo ještě víc. Díval jsem se jí do očí, něco měla v plánu a mně se to nelíbilo. Poznal jsem ten výraz v její tváři, když se chystala čarovat. Avšak když se nic nedělo, zarazila se, zatímco já se hlasitě rozesmál.

„Jak to?“ zeptala se zmateně.

„Za to poděkuj své milované sestřičce. Dala mi takovou maličkou věcičku, která ti zabrání kouzlit,“ usmíval jsem se spokojeně, konečně jsem ji měl v šachu já. A musel jsem uznat, že její výraz stál za to. „Takže kde jsme to skončili?“ uculil jsem se a znova jí bloudil rukou po těle.

„Nikde!“ zavrčela a začala se bránit.

Lehce jsem se pousmál a pevně ji k sobě přitiskl. Rukou jsem jí sklouzl po bocích na zadek a pevně stiskl. Zamračila se ještě víc. Měla setsakramentsky dokonale tvarovaný zadek, a to já rád. Prstem jsem pokračoval až k okraji jejích kalhot a pak je jedním švihem strhl. Vykulila na mě svá sladká kukadla. Na mé tváři se objevil šibalský úšklebek, natlačil jsem se na ni ještě víc, vzrušovala mě tak moc.

„Prosím, nedělej to, prosím,“ šeptala v zoufalství, ale mně to bylo jedno.

„Bude se ti to líbit krásko, slibuju,“ zavrněl jsem jí do ucha a jednou rukou si rozepínal kalhoty, na co čekat, chtěl jsem ji. Tady a teď.

„Ale já nechci, aby se mi to líbilo, já to ani nechci,“ vrtěla se a snažila se mě od sebe dostat, jenže marně, bez své moci byla proti mně naprosto bezmocná.

Serval jsem z ní poslední kusy oblečení, které zakrývaly to nejlepší, a mlsně ji sjel pohledem. Připadal jsem si jako v ráji. Nechal jsem svoje kalhoty padnout až ke kotníkům, nahnul se k ní blíž a vášnivě a divoce ji políbil. Bránila se, nespolupracovala, ale já a můj mrštný jazýček jsme byli neodbytní. Nezbývalo jí nic jiného, než se mi podvolit. Vyzvedl jsem si ji do náruče a natlačil se na ni ještě více. Určitě už musela cítit mou vzdouvající se chloubu. Líbal jsem ji vášnivějí a pevně si jí držel.

Stále se tak krásně bránila, a to mě prostě vzrušilo víc a víc. Už jsem nechtěl čekat a ani jsem neměl chuť na předehru. Sundal jsem si trenky, a když to nejméně čekala, vniknul jsem do ní.

Tělo se jí napnulo a vykřikla. Oči se jí zalily slzami. Nebral jsem to v potaz. Kdyby se uvolnila a spolupracovala, mohla si to užívat taky. Přitiskl jsem ji více na stěnu a začal se v ní pohybovat, náruživě jsem ji líbal a jemne kousal její plné rty. Bylo to jako sen. Konečně jsem ji dostal a nic s tím nemohla udělat. Snažila se bránit, vzlykala a prosila, ale já přestat nechtěl. Moje ruce znova začaly bloudit po jejím těle a zastavily se na prsou. Mačkal jsem je v rukou a užíval si to naplno. Zrychlil jsem v přirážení a cítil, že z toho všeho vzrušení za chvíli budu. Znova jsem si přivlastnil její rty a líbal ji jako o život, občas mě kousla, ale to jsem nějak přešel. Ruce jsem pomalu přemístil na její zadeček a stiskl jej. Slyšel jsem, jak jí z úst vyšel tichý sten a pousmál jsem se. Tak přece jen se jí to trošku líbí. Zrychlil jsem o něco víc, ale byl jsem vzrušený tak moc, že už jsem nemohl vydržet dál a dosáhl jsem naprosto dokonalého vrcholu. Slastně jsem jí zavrněl do ucha a po chvíli ji postavil na zem.

„Vidíš, nebylo to tak špatné, co,“ usmíval jsem se spokojeně a ještě tohle dobrodružství vydychával. Ale od ní jsem se žádného slova nedočkal. Otřela si slzy a posbírala si svoje roztrhané oblečení. „Jejky, asi budeš muset jít nahá,“ pousmál jsem se, když jsem ji pozoroval, jak se dívá na kusy svého šatstva.

„Nejdu nikam nahá,“ ozvala se nevrle a oblékala si aspoň to jediné, co bylo v kuse, a to spodní prádlo. „Nenávidím tě, Kole Mikaelsone!“ křikla po mně z plných plic.

Byla naštvaná, ublížená a kdoví co ještě, ale nic z toho mě nějak extra netrápilo.

„Jasně,“ mrknul jsem a podal jí svoje triko, které nakonec přece jen přijala a oblékla si ho. „A teď půjdeš semnou, čeká nás cesta domů,“ vzal jsem ji za ruku a tahal ji ven.

Vzpouzela se, ale držel jsem ji pevně, procházeli jsme halou až k soukromému letadlu mého bratra. Nevšímal jsem si zvědavých pohledů lidí na okolo. No co, tak jsem šel jen v kalhotách a ona v mém triku. To je toho. Dělali, jako kdyby nikdy neviděli dva lidi, co zrovna měli sex.

Dostali jsme se do letadla, a jakmile se za námi zavřely dveře, pilot dostal pokyn vzlétnout.

„To budu pořád jen v tomhle?“ mračila se na mě čarodějka.

„Ne, svoje věci máš vedle, můžeš se jít převleknout, stejně nemáš kam utéct,“ pousmál jsem se a pozoroval ji, jak mizí v koupelně.

Já se mezitím natáhl pro láhev whisky a pohodlně se usadil. Čekala nás společná cesta zpátky do NO a já si ji chtěl užít.

Po několika hodinách jsem konečně vjížděla do NO. Šlápla jsem pořádně na plyn a blížila se k francouzské čtvrti. Když si moje auto, ehm, pardon, půjčené auto konečně svištělo místem, které mi bylo tolik známo, docela se mi ulevilo. Derek stále sladce spal, ještě aby ne, můj polibek přece dostane každého. Usmála jsem se spokojeně a konečně vjížděla do dvora obrovského sídla. Vystoupila jsem a zamyslela se, jak asi dostanu spícího vlkodlaka dolů do sklepení. Rozhlížela jsem se, až jsem uviděla dva z Klausových hybridů. Ihned jsem se k nim vydala. Nasadila jsem svůj neodolatelný úsměv a poprosila je o pomoc. Nebyla bych to já, kdyby mi nepodlehli, jako moje loutky mě němě následovali až k autu a poté mi pomohli odnést Dereka do jedné z cel dole. Když se tak stalo, poslala jsem je pryč. Věděla jsem, že ještě nějakou chvíli bude mimo, a tak jsem se vydala do svého pokoje. Plácla jsem sebou na postel a zavřela oči. Únavou jsem usínala, když se s vrzáním otevřely dveře pokoje a dovnitř někdo vešel. Už podle těžkých kroků jsem usoudila, že to byl muž. Doufala jsem, že je to Klaus, Petera bych teď vážně nerozdýchala.

„Věděl jsem, že je na tebe spoleh,“ zazněl ten známý hlas s jemným britským přízvukem.

Pootevřela jsem oči a nazvedla se na loktech, abych tak měla lepší výhled na svého návštěvníka.

„Já ti to přece říkala,“ pousmála jsem se.

Klaus popošel ke mně a posadil se na okraj postele.

„Já o tobě nepochyboval, to jen Peter ano,“ zasmál se.

„Ach, Peter, ten blbec je tu pořád, co?“

„Co myslíš?“ mrknul. „Mám s ním dohodu, takže ano, je tady.“

„Už ví, že jsme zpátky?“

Klaus jen přikývnul a vstal.

„Už je dole a čeká, až se jeho drahý synovec probere. Měla bys tam jít taky… pro případ, že by Peterovi přeskočilo,“ pousmál se.

„Jasně, už tam jdu,“ řekla jsem ledabyle a vstala z postele.

Vidět Petera a poslouchat ty jeho slizké řeči bylo to poslední, na co jsem v tuhle chvíli měla náladu. Vyšla jsem z pokoje a mířila dolů. Cestou jsem si sepla vlasy do culíku a snažila se nevypadat tak otráveně. Došla jsem až do sklepení a otevřela dveře. Uvnitř se nacházelo pár cel a v jedné z nich ještě stále spal Derek. Peter postával opodál a mračil se.

„Být tebou, tak to nedělám, už tak máš plno vrásek,“ dobírala jsem si ho s úsměvem, ale odpovědi mi bylo jen slabé zavrčení. „Ó pardon, právě jsem se dotkla pana dokonalého,“ pokračovala jsem dál a popošla k cele.

Mladý vlkodlak byl mimo, no, pomalu by se už měl probouzet. Opřela jsem si hlavu o mříže a čekala.

„Kdy se probere?“ zamručel starší vlkodlak nevrle.

„Za chvíli. Co kdybys šel raději nahoru a nepřekážel mi tu?“

„Ani náhodou. Chci být tady!“ zavrčel a založil si ruce na prsou.

„Chci být tady!“ napodobila jsem ho dětským hláskem. „Jsi jak malé dítě.“

„Dej mi pokoj a probuď ho hned!“ nařídil mi.

„Tak za prvé, ty mi tu nebudeš nařizovat, co mám nebo nemám dělat, a za druhé, už jsem ti řekla, že se probudí za chvíli sám,“ otočila jsem se k němu a mračila se.

Už předtím mi lezl na nervy, ale teď už to bylo k nevydržení. Blbec.

„Budu si dělat, co chci, ty jsi tu jen na to, abys provedla obřad, Klausovi dala, co chce, a mně vrátila mou moc,“ zavrčel ještě více.

„Dej si bacha na to, co říkáš, vlkodlaku. Já si to můžu klidně ještě celé rozmyslet a ty ostrouháš,“ popošla jsem k němu blíže, znova mnou proudila neskutečná síla a podle Peterové tváře se mi zase změnily oči.

„Co to, sakra…“ nestačil už pokračovat dál, jelikož jeho tělo proletělo kolem mě a on tak přistál na konci místnosti.

„Neštvi mě, nebo se stanu tvou noční můrou,“ zavrčela jsem a pozvedla svou ruku proti němu, nakonec jsem ji zase dala dolů, vedle v cele se totiž začal probouzet ten, kterého jsem teď potřebovala nejvíce. Můj sladký Derek. 

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf

Sdílet

Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 8. kapitola: